Jiří Kristián Lobkowicz (závodník)

Jiří Kristián Lobkowicz (22. února 1907 Turnov[1][p 2] – 22. května 1932 Berlín)[2] byl příslušník mělnické větve šlechtického rodu Lobkowiczů a český automobilový závodník.[3]

Jiří Kristián Lobkowicz
automobilový závodník
Kníže z Lobkowicz[p 1] a
8. hlava mělnicko-hořínské sekundogenitury
Ve funkci:
18. dubna 1923 – 22. května 1932
PředchůdceBedřich Lobkowicz
NástupceJan Adolf Lobkowicz
Narození22. února 1907
Turnov
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. května 1932 (ve věku 25 let)
Berlín
Německo Německo
RodičeBedřich Lobkowicz (1881–1923) a Josefina z Thun-Hohensteinu (1886–1971)
Příbuzníděd: Jiří Kristián Lobkowicz (1835–1908)
strýc: Jan Adolf Lobkowicz (1885–1952)
bratranec: Otakar Lobkowicz (1922–1995)
Profeseautomobilový závodník
CommonsJiří Kristián Lobkowicz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
Jiří Lobkovicz po Masarykově okruhu, 1931

Jiří Kristián Lobkowicz byl jediným synem knížete JUDr. Bedřicha Lobkowicze (1881–1923) a Josefiny, rozené hraběnky z Thun-Hohensteinu (1886–1971).[p 1]

Otec byl do roku 1918 byl dědičným členem panské sněmovny, šlechticem konzervativního, ale upřímného českého smýšlení. Po 1. světové válce byl československým kapitánem v záloze automobilového praporu č. 1 a po svém předčasném úmrtí (1923) byl pochován ve stejnokroji důstojníka československé armády. Matka Jiřího Lobkowicze byla sportovkyně a propagátorka tenisu.

Dědeček Jiřího Lobkowicze Jiří Kristián Lobkowicz zastával v letech 1871–1908 funkci maršálka Českého království a politik, který na půdě zemského sněmu v Praze i říšské rady ve Vídni hájil práva království na autonomii uvnitř habsburského soustátí.

Jiří Lobkowicz vystudoval jako jeho otec Akademické gymnázium v Praze. Ve společnosti okouzloval svou 183 centimetrů vysokou postavou. Přestože vášnivě vesloval, u vojenského odvodu prý neprošel pro chronický katar tenkého střeva.[4]

Byl pochován v rodinné hrobce v Hoříně.[5]

Závodní kariéra

Na závodních okruzích a v závodech do vrchu se objevil v roce 1928. V letech 1928–1932 se zúčastnil asi jen 15 závodů. Lobkowicz náležel do generace závodníků o něco mladších, než byla legendární Eliška Junková. Jeho vrstevníkem byl Bruno Sojka a nerozlučnou dvojici tvořil se Zdeňkem Pohlem. Aby před rodiči utajili své prvé starty na závodech, zapisovali se do startovních listin pod krycími jmény, Lobkowicz jako HÝTA, Pohl jako BAŠUL. Později používal Pohl pseudonym HÝTA II.[6]

Závody do vrchu 1928–1930

Poprvé startoval 21letý Lobkowicz 26. srpna 1928 v závodě do vrchu Mělník-Pšovka, avšak do cíle na svém 3,5 litrovém Austro-Daimleru pro poruchu nedojede. Skončil prý už po 1200 metrech, protože ve vysoké rychlosti zařadil zpátečku, což roztrhlo skříň převodovky.[7] Úspěšný nebyl ani na jaře v závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště. V tréninku na tento závod 27. dubna 1929 narazil na telegrafní sloup v tzv. „metalurgické zatáčce“ na Baních. Vyváznul sice bez zranění, ale poškozený vůz Bugatti 37A (12ventilový čtyřválec o zdvihovém objemu 1496 cm3 s kompresorem a výkonem 90 k/66,2 kW) již do závodu nešlo opravit.[8]

Na Bugatti 1,5 l vyhrál závod do vrchu na Křivoklátě, v závodech do vrchu velkého formátu Brno—Soběšice (23. června 1929) byl v závodních vozech na 3. místě (v kategorii do 1,5 l na 2. místě)[9], na Gaisbergu u Salcburku vyhrál kategorii závodních automobilů (6. září),[10] na Ecce homo (22. září 1929) vyhrál třídu závodních vozů do 1,5 l a celkově mezi závodními vozy skončil na 2. místě za Hansem von Stuckem na Austro-Daimleru.[11]

Na závodě Mistrovství Evropy do vrchu Zbraslav – Jíloviště, které se jelo 11. května 1930, na novém Bugatti T35C ( (osmiválcový motor s 24 ventily o zdvihovém objemu 1 991 cm3 a výkonu 120 k/88,3 kW) skončil jako nejlepší domácí jezdec závodu. Zvítězil v kategorii závodních vozů do 2,0 l v čase 3:04,3 a vytvořil nový rekord třídy.[12] V létě 1930 startoval v Rakousku, 31. srpna do vrchu Gaisberg a 14. září do vrchu Semmering.[10]

Masarykův okruh 1930
Start závodu na Masarykově okruhu v Brně roku 1930, č. 2 Jiří Kristián Lobkowicz, č. 6 Otakar Bittmann, č. 12 Jindřich Knapp, č. 18 Josef Veřmiřovský, částečně zakryt č. 10 Rudolf Caracciola

Na premiérovém závodu na Masarykově okruhu (28. září 1930) se mu však nedařilo. Udivil své přátele i veřejnost startem na Masarykově okruhu, kde dlouho byl v konkurenci závodnických es jako byli Morgen, Caracciola, Nuvolari, Borzachini a Burgaller na 6. místě (na Bugatti v silnější kategorii nad 1,5 l). Pozici ztratil v 5. kole pro poruchu zapalovací magnetky (prasklé kladívko odtrhovače). Ač ho porucha stála víc než hodinu času, pokračoval v závodu. V době, kdy závod na 17 kol oficiálně skončil, měl ujeto 14 kol a obsadil by v této kategorii 6. místo; pro malou ujetou vzdálenost nebyl klasifikován.[13]

Závody do vrchu 1931

Rok 1931 zahájil na závodě Mistrovství Evropy do vrchu Zbraslav – Jíloviště (31. května 1931) a opět vyhrál jako Hýta I svou kategorii a docílil nejlepšího času z čs. jezdců. Závod odjel na Bugatti 35C (osmiválcový motor s 24 ventily o zdvihovém objemu 1 991 cm3 a výkonu 120 k/88,3 kW). Svůj loňský čas vylepšil na 2:47,56 min a překonal opět rekord třídy závodních vozů 1500–2000 cm3. Do trvalého vlastnictví tak získal Bondyho putovní cenu.[14] Celkovým vítězem kategorie závodních vozů se stal Hans Stuck na závodním Mercedesu (2:42,84 min). V závodních automobilech skončil Lobkowicz na 6. místě. Celkovým vítězem závodu se však stal Rudolf Caracciola na sportovním Mercedesu Benz SSKL (2:42,73).[15]

V sezóně 1931 dále startoval do vrchu Gaisberg u Salcburku (9. srpna), ale havaroval v tréninku bez zranění. Na svém starším voze Bugatti 37A v samotném závodě vyhrál kategorii závodních vozů do 1,5 l. Na polském závodu do vrchu v Tatrách u Zakopaného (Wyścig Tatrzański) v kategorii závodních vozů (1500–3000 cm3) již na opraveném Bugatti 35C obsadil 2. místo, v závodě do vrchu ve slezském Schreibenau (Sklarska Poreba) v Krkonoších na Bugatti 35C skončil 2. v kategorii závodních vozů do 2,0 l (22. srpna) a přečkal šťastně nehodu v závodě do vrchu Ploskovice-Horní Řepčice u Litoměřic .

Jiří Lobkovicz na IV. ročníku mezinárodních tatranských závodů do vrchu (1931)

Masarykův okruh 1931

Na konci sezony 1931 startoval 27. září 1931 již pod vlastním jménem J. K. Lobkowicz na Bugatti T51 o objemu 2,3 l (dvouvačkový řadový osmiválec 2262 cm3, výkon 160 k/118 kW, rychlost přes 220 km/h) v II. ročníku závodu na Masarykově okruhu, kde oslavil největší úspěch své závodní kariéry.

Mnozí závodníci odpadli ze závodu (mj. Nuvolari, Fagioli, Varzi, Caracciola), ale v poli, které vedli Chiron, Stuck a Morgen, dojel jako čtvrtý Lobkowicz za Louisem Chironem (Bugatti), Hansem Stuckem (Mercedes) a Heinrich-Joachimem von Morgenem (Bugatti) v čase 4:33:50,5 hod., tzn. v průměrné rychlosti 108,5 km/hod. Získal řadu cen: jako 4. klasifikovaný po nejlepších časech dne získal první cenu této skupiny, peněžitou cenu 15 000 Kč, stříbrnou plaketu a na rok mu za nejlepší výkon československého jezdce byla propůjčena čestná putovní cena Elišky Junkové.[16] Jeho výkon, když byl klasifikován na 4. místě, je nejlepším výsledkem, kterého dosáhl český jezdec na tratích Grand Prix. Sportovní komise Autoklubu Republiky Československé ho vyznamenala za skvělý výkon na Masarykově okruhu a udělila mu koncem roku 1931 svůj zlatý odznak.[17]

Rok 1932

Pro rok 1932 přesedlal ze stroje Bugatti 51 o objemu válců 2,3 l na pětilitrový typ Bugatti 54 (řadový osmiválec o zdvihovém objemu 4 972 cm3, s rozvodem 2x OHC a výkonem v rozmezí 275–300 k/202–220 kW) a za první start sezony si zvolil závod 22. května na dráze Avus u Berlína. To byl jeho poslední závod.[18]

Start závodu na okruhu AVUS v Berlíně, 22. května 1932

Tragická havárie

Neštěstí se událo hned v prvním kole závodu, přibližně na osmém kilometru trati. U vjezdu do jižní zatáčky byl Lobkowicz na 4. nebo 5. místě vedle německého závodníka Hanse Lewyho. Brzo po tom, co vozy minuly stanoviště policejní hlídky, při pokusu o předjíždění Lobkowiczův vůz náhle dostal smyk, zřejmě následkem prasknutí pneumatiky. V příští chvíli se řítil vůz pouze na levých kolech, šikmo přes trávník a přes střední dělicí pás, jenž odděloval obě ramena závodní dráhy. Vůz se převrhl ve směru proti jízdě, přičemž kusy roztříštěných kol byly vymrštěny vysoko do vzduchu, roztříštil se o stromy, prorazil křoví na straně ke kolejím berlínské S-Bahn a dopadl k náspu tratě asi 4 metry vysokého. Závodník byl vymrštěn z vozu a dopadl těsně vedle kolejí; policie a záchranná služba jej nalezly zalitého krví a v bezvědomí. Lobkowicz byl hned přepraven do nemocnice Sv. Hildegardy v Berlíně-Charlottenburgu, ale už při transportu zemřel.[3] Je pochován v rodinné hrobce v Hoříně u Mělníka.[19]

Zdeněk Pohl převzal havarovaný Lobkowiczův vůz, přestavěl jej a znovu použil v závodech. Vozidlo později koupil britský sběratel C. W. P. (Peter) Hampton a rekonstruoval jej. Opravený automobil měl být v roce 2013 dražen v aukčním domě v Bonhams v Paříži , ale při základní nabídce mezi 2,5 a 3,5 miliony EUR nebyl prodán.[20]

Vzpomínkové akce
  • V letech 1932–1938 se jezdil v Pardubicích plochodrážní závod Memoriál J. K. Lobkowicze založený Františkem Hladěnou.
  • V květnu 2012 se v Národním technickém muzeu uskutečnil odborný seminář Jiří Kristián Lobkowicz k významné osobnosti českého automobilového sportu[21]
  • Obnovený Závod historických vozidel 1000 mil československých (1970) se jel v roce 2010 a 2013 jako Pohár knížete Jiřího Kristiána Lobkowicze.[6][22]
  • Pamětní deska J. K. Lobkowicze na jeho rodném domě v Palackého ulici č. 440 v Turnově byla odhalena 22. května 2014.[23]
  • Výstava veteránů, soutěž elegance a vytrvalostní jízda ( se v září 2017 uskutečnila jako Memoriál Jiřího Kristiána Lobkowicze[24]
  • Mezinárodní závod závodních automobilů Mělnický okruh se jel v roce 2019 jako Pohár Jiřího Kristiána Lobkowicze[25]

Úspěchy
  • 4. místo v závodě silnější kategorie nad 1,5 l na Masarykově okruhu v Brně (1931)
  • vítězství v kategorii závodní vozů do 2,0 l v čase 3:04,3, vytvořil nový rekord této kategorie na závodu Mistrovství Evropy do vrchu Zbraslav – Jíloviště (1930)
  • vítězství v kategorii závodní vozů do 2,0 l v čase 2:47,56, vytvořil nový rekord této kategorie na závodu Mistrovství Evropy do vrchu Zbraslav – Jíloviště (1931)

Galerie
  • Bugatti Type 35C
  • Bugatti Type 37
  • Bugatti Type 51
  • Bugatti Type 54, rekonstruovaný vůz Jiřího Lobkowicze z roku 1931
  • Bugatti Type 54 Grand Prix 1931 (Paříž 2013)
  • Bugatti Type 54 Grand Prix 1931 (Paříž 2013)

Odkazy

Poznámky
  1. Šlechtické tituly byly po zániku Rakousko–Uherska v Československu zrušeny.
  2. Některé zdroje udávají chybné datum narození (např.).

Reference
  1. Matrika narozených Turnov, 1907-1914, snímek 36, Záznam o narození a křtu
  2. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 249.
  3. HEINZ-HENRY, Vilém. Jiří Kristián Lobkowicz. Auto. 15.6.1932, roč. 1932, čís. 6, s. 267–268. Dostupné online.
  4. Slavní závodníci: Jiří Kristián Lobkowicz [online]. Jinočany: Auto Veteran Company, 2018 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online.
  5. Jak ztroskotal Hýta-Lobkowicz. Národní listy. 24. 5. 1932, s. 4. Dostupné online.
  6. Soutěž historických vozidel na dlouhé trati o pohár Jiřího Kristiána Lobkowicze [online]. Praha: Veteran Car Club, 2010 [cit. 2020-08-17]. Dostupné online.
  7. RONOVSKÝ, V. II. klubovní závod Pšovka—Mělník 26.VIII.. Auto. 15.9.1928, roč. 1928, čís. 9, s. 572–573. Dostupné online.
  8. HEINZ-HENRY, Vilém. Tucet Zbraslaví. Auto. 15.5.1929, roč. 1929, čís. 5, s. 300–305. Dostupné online.
  9. RONOVSKÝ, V. Závod do vrchu Brno-Soběšice 23. června.. Auto. 15.7.1929, roč. 1929, čís. 7, s. 426–427. Dostupné online.
  10. HOŘEJŠ, Miloš a kol. Jiří Kristián Lobkowicz, Aristokrat s duší závodníka. I. vyd. Praha: Mladá Fronta a.s., 2014. 296 s. ISBN 978-80-204-3694-8. S. 178, 180.
  11. RONOVSKÝ, V. Závod do vrchu Ecce Homo. Auto. 15.10.1929, roč. 1929, čís. 10, s. 594–596. Dostupné online.
  12. HEINZ-HENRY, Vilém. XIII. Zbraslav—Jíloviště. Auto. 15.5.1930, roč. 1930, čís. 5, s. 331–339. Dostupné online.
  13. RONOVSKÝ, V.; GUT V. Masarykův okruh. Auto. 15.10.1930, roč. 1930, čís. 10, s. 711–721. Dostupné online.
  14. HEINZ, Vilém. Zbraslav rekordů. Auto. Červen 1931, roč. 13, čís. 6, s. 403–409. Dostupné online.
  15. YK, zn. XIV. Zbraslav - Jíloviště. Lidové noviny. 1.6.1931, roč. 39, čís. 272, s. 5. Dostupné online.
  16. RONOVSKÝ, V. Masarykův okruh. Auto. 15.10.1931, roč. 1931, čís. 10, s. 537–543. Dostupné online.
  17. HEINZ, Vilém. Nejúspěšnější čsl. jezdci v r. 1931. Auto. Prosinec 1931, roč. 13, čís. 12, s. 802–803. Dostupné online.
  18. LASÍK, Jindřich. Kdo byl Jiří Kristián Lobkowicz. Auto Veteran Kaleidoskop [online]. www.autokaleidoskop.cz [cit. 4.11.2018]. Dostupné online.
  19. Poslední cesta Jiřího Kristiana Lobkovicze. Auto. 15.6.1932, roč. 1932, čís. 6, s. 269–270. Dostupné online.
  20. Bugatti Type 54 Grand Prix [online]. ultimatecarpage.com [cit. 2020-08-17]. Dostupné online.
  21. Odborný seminář k významné osobnosti českého automobilového sportu – Jiří Kristian Lobkowicz se uskutečnil v Národním technickém muzeu v Praha 22. května 2012
  22. ŠINKOVSKÁ, Eva. Soutěž historických vozidel o Pohár knížete Jiřího Kristiána Lobkowicze se zastávkou v Polné [online]. Jihlava: regionalist.cz, 2013-06-06 [cit. 2020-08-17]. Dostupné online.
  23. Do Turnova se symbolicky vrátí automobilový závodník J. K. Lobkowicz [online]. nasepojizeri.cz, 2014-05-21 [cit. 2020-08-17]. Dostupné online.
  24. RETROMOBILEDAY - LOBKOWICZ CLASSIC TOUR [online]. srazyveteranu.cz [cit. 2020-08-17]. Dostupné online.
  25. CHALOUPKA, Petr. Mělnický okruh [online]. Mělník: Czech Racing Team z.s., 2019 [cit. 2020-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-12.

Literatura
  • Miloš Hořejš a další: Jiří Kristián Lobkowicz: Aristokrat s duší závodníka, vydavatel: Mladá fronta, Praha 2015

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.