Josef Veřmiřovský

Josef Veřmiřovský se vyučil strojním zámečníkem.[1] Od roku 1912 pracoval jako montér v kopřivnické automobilce,[2] která se v letech 1891 až 1923 ovšem jmenovala Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft.[1]

Na začátku roku 1919 se Josef Veřmiřovský účastnil zkoušek vojenských automobilů typu TL 4 (určených pro československou armádu) na Slovensku v zasněžených Vysokých Tatrách.[3][6] Při jedné ze zkušebních jízd se kopřivnický vůz dostal až do Tatranské Lomnice.[3]

A představte si to udivení a úžas v zasněžené Tatranské Lomnici, připravené již k přezimování, nad nezvyklým vzhledem zajíždějící karosérie automobilu a jeho posádky v huňatých kožiších! Nikdo nám nechtěl věřit, že jsme tu cestu projeli, až teprve místní vozka, kterého jsme cestou předjeli, dodal našim slovům víru. A tehdy se to stalo: jeden z přítomných horalů prohlásil s povzdechem - to by bylo auto pro Tatry!

—Josef Veřmiřovský, vzpomínky, [3][2][6]

U zkoušek ve Vysokých Tatrách byl přítomen i tehdejší vedoucí firemního automobilového oddělení Jan Novák.[3] A byl to právě on, kdo přišel s myšlenkou, že název TATRA by byl vhodný pro pojmenování kopřivnických vozů.[3] [p 1] A tak již v polovině 30. let dvacátého století kopřivnická automobilka registrovala ochannou známku a jako autor značky TATRA je v dokladech označován Jan Novák.[3] Podle zakázky číslo 60439 v historické knize zakázek (v kopřivnickém Technickém muzeu) opustilo 29. března 1919 závod v Kopřivnici prvních deset vojenských automobilů typu TL 4 s označením TATRA.[3] [p 2] [p 3]

Od roku 1920 se Josef Veřmiřovský věnoval závodění.[1] V roce 1921 na sebe upozornil v prvním samostatném závodu do vrchu Ecce Homo ve Šternberku, jenž se konal 2. října 1921 na trati s délkou 7750 metrů.[1] V roce 1921 postavila Tatra dva závodní vozy typu T.[7] Byly poháněny řadovým čtyřválcem OHC s objemem 3,5 litru a výkonem 40 kW (55 k).[7] S tímto vozem obsadil Josef Veřmiřovský druhé místo.[7] (Stačila mu na to maximální rychlost 120 km/h.[7]) [p 4] [p 5]

V roce 1925 se Josef Veřmiřovský stal předváděcím řidičem u firmy Kopřivnická vozovka, která byla tehdy začleněna do koncernu Ringhoffer. Josef Veřmiřovský se úspěšně účastnil mnoha tuzemských i zahraničních závodů.[1]

V automobilovém závodě Targa Florio (jezdil se v sicilském pohoří Madonie, start a cíl byl ve městě Cerda.) v roce 1925 dojely na 1. a 2. místě v kategorii do 1 100 cm³ vozy Tatra 11.[10] V tomtéž roce zvítězil Josef Veřmiřovský ve velké ruské jízdě spolehlivosti.[10] Ta se jela na trati dlouhé 5 300 km.[10] Veřmiřovský porazil téměř 90 soupeřů.[10] [p 6]

Po druhé světové válce se Josef Veřmiřovský stal členem Tatra veterán klubu.[1] V řadách jeho členů absolvoval nespočet historických jízd.[1] Také sbíral a archivoval dokumenty a fotografie o osobnostech, výrobcích i o samotném podniku Tatra[1] - českém výrobci automobilů se sídlem v Kopřivnici. Pro kopřivnické Technické muzeum Tatra zachránil Josef Veřmiřovský několik historických automobilů a také se podílel na založení tohoto muzea.[1]