Ecce Homo (závodní trať)

Ecce Homo ([ˈˀek.kɛ]IPA) (z latiny Ejhle člověk) je název závodní tratě v České republice v moravském městě Šternberk, na níž se pravidelně konají automobilové závody do vrchu.

Ecce Homo Šternberk
Logo Ecce Homo Šternberk
Mapka tratě Ecce Homo Šternberk
Základní informace
LokaceŠternberk, Česko
Šternberk
GPS start49°43′36″ s. š., 17°18′11″ v. d.
GPS cíl49°45′22″ s. š., 17°20′16″ v. d.
Délka tratě7800 m
Poprvé v kalendáři ME1981
Rekordy
Rekord tratě
Christian Merli 2:39,88 (2021)
Nejvíce výher (jezdec)
Simone Faggioli - 8
Poslední závod (2021)
Vítěz
Christian Merli
5:21,44

Geografická poloha závodní tratě je na úpatí Nízkého Jeseníku v místě, kde přechází rovinatá Haná do prvních kopců, kde Ecce Homo směřuje od Šternberka na severovýchod na město Moravský Beroun.

Přírodní závodní trať Ecce Homo Šternberk má dlouhou historii. První sportovní motoristický podnik se na ní konal v roce 1905 v rámci soutěže spolehlivosti a tzv. konkurenční jízdy na trase Vídeň – Vratislav – Vídeň[1]. První samostatně konaný závod do vrchu s názvem Ecce Homo (Das Ecce Homo Rennen) byl uspořádán v roce 1921[2]. Od roku 1971 se každoročně koná stejnojmenný mezinárodní závod do vrchu Ecce Homo Šternberk.

Organizaci závodu a správu závodní tratě obstarává Automotoklub Ecce Homo Šternberk se sídlem ve Šternberku.

Základní parametry tratě

1. Trať pro závod mistrovství Evropy s délkou 7800 m

Délka tratě:7800 m
Převýšení:307 m
Stoupání:průměr 3,6%
Šířka:min. 7 m

Profil tratě je tvořený zeměpisnou polohou. Trať je vedena po úbočí údolí, které směřuje směrem od Šternberka na obec Dálov. Start závodu je ve Šternberku na křižovatce ulice Opavské a Sadové nad Tyršovým sadem (městským parkem) v nadmořské výšce 300 m n. m. Silnice průběžně stoupá po vrstevnicích zmíněného údolí až překoná vrchol zhruba ve výšce 500 m n. m. v okolí Lipinského oblouku a dále směřuje na Moravský Beroun. Jezdci protínají cíl v nadmořské výšce 607 m n. m. ve vzdálenosti 7800 metrů od startu a z druhé strany 1,3 kilometru od osady Nové Dvorce, kde je točna závodních vozů a parkoviště vozidel po dojezdu do cíle. Tento profil tratě s délkou 7800 metrů je v současnosti nejdelší vrchařskou tratí v České republice, na kterém se konají amatérské, národní a mezinárodní závody do vrchu.

Jednotlivé úseky tratě Ecce Homo jsou pojmenované podle událostí, které se v historii závodu v místě udály nebo specifického charakteru úseku. Od startu závodní tratě jsou jednotlivé úseky pojmenovány:

Úseky – Ecce Homo Šternberk
Název úseku GPS poloha
Ecce Homo - Start 49°43′36″ s. š., 17°18′11″ v. d.
Ecce Homo - U sokolovny 49°43′46″ s. š., 17°18′14″ v. d.
Ecce Homo - Pod Vyhlídkou 49°43′56″ s. š., 17°18′26″ v. d.
Ecce Homo - Pod Zelenou budkou 49°43′56″ s. š., 17°18′26″ v. d.
Ecce Homo - Zahradní 49°44′16″ s. š., 17°18′38″ v. d.
Ecce Homo - Zatáčka pod starým startem / Zatáčka u Zmrzlíka / Zatáčka nad hradem 49°44′17″ s. š., 17°18′25″ v. d.
Ecce Homo - Starý start 49°44′22″ s. š., 17°18′27″ v. d.
Ecce Homo - Plechová zatáčka / Šenkýřovka 49°44′29″ s. š., 17°18′28″ v. d.
Ecce Homo - Krvavá zatáčka / Nad Žlebem 49°44′41″ s. š., 17°18′38″ v. d.
Ecce Homo - Sojkova zatáčka 49°44′27″ s. š., 17°18′42″ v. d.
Ecce Homo - Fajova zatáčka / Černá zatáčka / U Kukačky / Lesní zatáčka 49°44′57″ s. š., 17°18′56″ v. d.
Ecce Homo - Lipinský oblouk / Lipinská křižovatka 49°44′40″ s. š., 17°19′7″ v. d.
Ecce Homo - Pařezová zatáčka / Krámského esíčka 49°44′49″ s. š., 17°19′30″ v. d.
Ecce Homo - Stadión / Nová zatáčka 49°45′14″ s. š., 17°19′49″ v. d.
Ecce Homo - Skalní 49°45′5″ s. š., 17°19′47″ v. d.
Ecce Homo - Cílové esíčko 49°45′17″ s. š., 17°20′6″ v. d.
Ecce Homo - Cíl 49°45′22″ s. š., 17°20′16″ v. d.

2. Zkrácená varianta pro závody českého mistrovství s délkou 4800 m

Délka tratě:4800 m
Převýšení:187 m
Stoupání:průměr 3,9%
Šířka:min. 8 m

Profil tratě je obdobný s variantou pro závod mistrovství Evropy, s tím rozdílem, že cílová čára je ve vzdálenosti 4800m a je umístěna v místě začátku Lipinského oblouku v katastru obce Lipina v nadmořské výšce 491 m n. m. Tato varianta je využívaná pro závody Mistrovství České republiky, či podzimní závod historických vozů s názvem Ecce Homo Historic. V minulosti se na této délce uskutečnilo i několik amatérských podniků. Tento profil je zvolen především s ohledem na omezení dopravy na vytížené silnici směrem na Opavu a rovněž s ohledem na zachování autenticity plné délky tratě, která je připravována jen pro vrcholný podnik mistrovství Evropy závodů automobilů do vrchu.

3. Zkrácená varianta pro závod FIA Hill Climb Masters (2016) s délkou 3200m

Délka tratě:3200 m
Převýšení:124 m
Stoupání:průměr 3,9%
Šířka:min. 8 m

Profil tratě je obdobný s variantou pro závod mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu, s tím rozdílem, že cílová čára je ve vzdálenosti 3200 m a je umístěna za Sojkovou zatáčkou v nadmořské výšce 426 m n. m. Tato varianta byla využita pro závod FIA Hill Climb Master 2016, tedy pro závod národů, který od roku 2014 zaštiťuje FIA a pořádá ho s odstupem dvou let v různých místech Evropy. Důvodem pro vznik této varianty tratě byly požadavky FIA, která takto akceptovala maximální dojezd specifických závodních vozidel z Velké Británie, které standardně v mezinárodních závodech na evropském kontinentu nestartují a nemají dostatečný objem palivové nádrže.

Historie

První zmínky o závodní trati Ecce Homo

První zpráva o trati zvané Ecce Homo souvisí s rakouským automobilovým klubem ÖAC (Österreichischer Automobil Club)[3]. ÖAC byl založen v roce 1898[4][5] za přítomnosti 206 zakládajících členů a tento klub byl u počátků závodění ve Šternberku s další organizací, jenž měla svůj podíl na vzniku motoristické historie Ecce Homo a byl jím Slezský automobilový klub ve Vratislavi, ten byl založen později, 7. června 1901. Po pečlivých přípravách, na nichž spolupracovaly oba zmíněné kluby, bylo rozhodnuto o zorganizování soutěže spolehlivosti a tzv. konkurenční jízdy na trase Vídeň – Vratislav – Vídeň (celková délka 817 km), jenž byla tvořena čtyřmi dílčími etapami. Povědomí o stanovené trase získali díky využití poštovních tras při přepravě dostavníky.

Trasa celé délky propagační jízdy byla také velmi přesně změřena a uskutečnila se jako propagační akce za účasti mnoha významných činitelů pro stavbu silnic a předních novinářů, jenž velmi dobře informovali o průběhu celé akce v tehdejším denním tisku. K prvnímu měření jízdy automobilů na části dnešní trati Ecce Homo došlo ve čtvrtek 18. května 1905.[1] Závod do vrchu byl jedním ze dvou měřených rychlostních úseků celé konkurenční jízdy, která měla jinak v propozicích stanovenou maximální průměrnou rychlost 30 km/h. V úvodu druhé etapy byl vložen průjezd čtyřkilometrového měřeného úseku se stoupáním 225 metrů.[3] Cesta z etapového startu umístěného v Olomouci zavedla jezdce na 16 kilometrů vzdálenou cestu u Šternberka, kde byl start měřeného úseku „Bergrennen – das Rennen auf Ecce Homo – Berg“ (volně přeloženo Závod do vrchu na kopci Ecce Homo)[6]. Jízdu po trati Ecce Homo absolvovalo 23 vozidel[1] rozdělených do čtyř kategorií (dle počtu válců motoru a výkonu motoru[3]) a absolutně nejrychlejším byl Dr. Arnold Hildesheimer (Mercedes Simplex) s časem 4:57 před Franzem Quidenusem (Bock & Hollender) 5:17 a hrabětem Karlem Schönbornem (Löhner-Porsche) 5:19.[7]

1921

První samostatný závod do vrchu se konal 2. října 1921 na trati s délkou 7750 metrů[8][9]. Podnik uspořádal Moravsko-Slezský Automobilový klub z Brna (MSAC, Mährisch-Schlesischer Automobil Club)[10]. V propozicích[11] byla trať závodu popsána jako Šternberk – starý hřbitov – Ecce Homo. Podnik byl vypsaný jako mezinárodní a celkově se prvního závodního klání na Ecce Homo zúčastnilo 41 vozů a motorek – závod byl vypsán pro obě kategorie[9]. Nejrychlejšího času premiérového závodu do vrchu na Ecce Homo 1921 dosáhl František Chlad na motocyklu Harley-Davidson v čase 7:32,8, v kategorii automobilů byl nejrychlejší Karel Klabazňa s vozem Tatra-T výkonem 7:45,6 (startoval v kategorii vozů do 3500 cm³ a minimální váhou 1000 kg)[12][13].

1922

24. září 1922 se konal druhý ročník mezinárodního závodu do vrchu Ecce Homo Šternberk. Pro kopřivnickou Tatru vybojoval druhé vítězství na této trati tovární jezdec Rychard Müttermüller s Tatrou U v novém rekordním čase 6:52,6.[12]

1923

Prvním zahraničním jezdcem, který zvítězil na Ecce Homo Šternberk, byl rakouský jezdec Hermann Rützler. 23. září 1923 stanovil s vozem Steyr VI Sport nový rekord s hodnotou 5:54,9.[7][12][14][15][16]

1924

Při čtvrtém ročníku závodu (21. září 1924) se z celkového prvenství radoval německý pilot Otto Salzer s vozidlem Mercedes GP 1914, čas 6:02 ale na rekord Rüzlera z předchozího roku nestačil.[7] V motocyklech dosáhl nejlepšího času dne 6:19,4 min Bohumil Turek na stroji Walter M 922 (do 750 ccm) a překonal v třídě motocyklů rekord Zieglera na Itaru z roku 1923.[17]

1925

Slavné prvenství na Ecce Homo si v roce 1925 připsal hrabě Ullrich Kinský, který si tak odčinil odstoupení v předchozím ročníku závodu, kdy havaroval. K vítězství v čase 5:46,2 přidal zisk nového rekordu trati[7]. Svého vítězství dosáhl s vozidlem Steyr VI Sport.

1926

Šestý ročník závodu zastihl v nejlepší formě československého pilota Vincence Junka. 19. září 1926 „Čeněk“ Junek se se svojí Bugatti T35B vyhrál a čas 5:38,6 zařadil na první místo historických tabulek, opět překonal rekord tratě Ecce Homo Šternberk.[7]

1927

18. září 1927 dosáhl vítězného double na trati Ecce Homo Vincenc Junek, s Bugatti T35B se mu podařilo obhájit prvenství z roku 1926 a časem 5:41,4 vyhrál celkově sedmý ročník závodu do vrchu Ecce Homo.[15]

1928

Nejrychlejší čas si v osmém ročníku závodu (16. září 1928) připsal rakouský motocyklový jezdec Karl Gall s motocyklem BMW jízdou 5:42 (rekordní čas v kategorii motocyklů). V kategorii automobilů vyhrál Miloš Bondy s Bugatti T37A jízdou 5:49.[14][15][18]

1929

Do historie závodu Ecce Homo Šternberk se zapsal i Hans Stuck, úspěšný německý jezdec. Hans Stuck zvítězil při svém startu v roce 1929 s Austro Daimler Bergmeister Sport v novém rekordním čase 5:18[7][19].

1930

7. září 1930 se vrátila na Ecce Homo pro vítězství kopřivnická Tatra. Při desátém ročníku si vítězství v kategorii závodních vozů vyjel Josef Veřmiřovský s Tatrou 52 Kompresor v čase 6:07.[20]

1933

Z vítězství v 11. ročníku závodu 10. září 1933 se radoval Zdeněk Pohl s Bugatti T37A.[14][15]

1936

Rekordní zápis si v roce 1936 připsal při závodě do vrchu Ecce Homo podruhé Zdeněk Pohl, který si poradil s tratí při délce 7750 metrů v čase 5:07 s Bugatti T51 a překonal tak po sedmi letech Hanse Stucka.[18][21]

1937

Poslední předválečný ročník závodu Ecce Homo byl uspořádán 5. září 1937. Mezi vítěze se zapsal díky nejrychlejšímu času český jezdec Florian Schmidt z nedalekého Krnova, který zajel s Bugatti T51A čas 5:14.[18][22]

Ecce Homo jako závodní okruh

Poválečná historie slavné šternberské tratě Ecce Homo se začala psát v roce 1948, kdy se na Ecce Homo jel 2. května 1948 měřený úsek prvního ročníku soutěže spolehlivosti Jeseník. Nejrychlejšího času dosáhl Alois Kopečný s Tatrou T2-107 Tatraplan.[23] O rok později, přesně 9. května 1949, se opět Ecce Homo stalo součástí této jízdy spolehlivosti a na 7750 metrů dlouhé trati se opět měřil jezdcům čas. Nejrychleji si s Ecce Homo poradil tovární jezdec kopřivnické Tatry Josef Chovanec s Tatrou T600 Tatraplan.[23]

Historie závodu pokračovala na trati Ecce Homo opět roku 1950. Nebyl to ovšem závod do vrchu – vybudováním spojky mezi Šternberkem a obcí Domašov u Šternberka bylo možné trať provozovat jako závodní okruh. Okruhová verze tratě Ecce Homo měřila celkem 9820 metrů a výškový rozdíl byl 207 m. Startovaly zde jednak závodní vozy – monoposty s odkrytými koly – a jednak sportovní vozy, které jely svůj závod zvlášť. Závodní trať Ecce Homo v této podobě platila za jednu z nejnáročnějších v tehdejším Československu a mezi jezdci byla velmi oblíbena. V letech 1955 a 1956 se závod nekonal. Okruhové závody se na šternberské trati jezdily až do roku 1958.[14][24]

Start a parkoviště závodních strojů byly umístěny nad šternberským hradem. Toto místo je dodnes pojmenováno jako Starý start. V prvních ročnících závodu se startovalo v obou kategoriích (motocykly i automobily) přímo na trati, v dalších ročnících závodu Ecce Homo byla pro motocykly vybudována speciální startovací plocha, která je patrná dodnes po pravé straně při jízdě po trati směr Moravský Beroun v místě Starého startu. Jejím účelem bylo usnadnit startujícím motocyklům rozběh mírně z kopce (motocyklové závody startovaly jezdcovým roztlačením závodního motocyklu).

1950

První ročník okruhového závodu Ecce Homo na 9820 metrů dlouhé trati vyhrál 1. října 1950 v kategorii závodních vozů Bruno Sojka s Monopostem Tatra 607. Bruno Sojka stanovil traťový rekord zajetím nejrychlejšího kola 6 minut 21 sekund.[24]

1951

Vítězem druhého ročníku okruhového závodu se stal Václav Bobek se Škodou Supersport 1100 Kompresor. Do závodu nenastoupil tovární tým Tatra Kopřivnice, kvůli smrtelné nehodě Bruno Sojky v sobotním tréninku.[24]

1952

Tatra Kopřivnice opět dominovala na Ecce Homo v roce 1952. Závod se jel na 15 kol a celému programu dominoval Jaroslav Pavelka s Tatrou 607 Monopost, který zajel ve druhém kole tréninku čas 5 minut 48 sekund. V závodě měl opět nejrychlejší kolo s časem 5 minut 52 sekund a v kategorii závodních vozů zvítězil před Václavem Bobkem se Škodou Supersport 1100 Kompresor.[16][24]

1953

Čtvrtý ročník okruhového závodu Ecce Homo vyhrál v kategorii závodních vozů Jaroslav Pavelka s Tatrou 607 Monopost při průměrné rychlosti 98,6 km/h.[24]

1954

Pátý ročník okruhového závodu Ecce Homo, vypsaný na 11 kol, vyhrál v kategorii závodních vozů Jaroslav Pavelka s Tatrou 607 Monopost v celkovém čase 1 hodina 15 minut a 17 sekund při průměrné rychlosti 86,3 km/h.[24]

1957

Adolf Veřmiřovský navázal na 27 let staré vítězství svého otce Josefa Veřmiřovského z roku 1921 a na Ecce Homo vyhrál s Monopostem Tatra 607. Pro tuto kategorii bylo vypsáno 11 závodních kol, což představovalo délku 108,2 km.[25] Adolf Veřmiřovský v závodě zajel nejrychlejší kolo v čase 5 minut a 58 sekund a zvítězil v čase 1 hodina 10 minut 4 sekundy.[26]

1958

Poslední ročník okruhového závodu Ecce Homo v roce 1958 opanovaly opět vozy Tatra Kopřivnice. Druhé vítězství si připsal Adolf Veřmiřovský opět s Tatrou 607 Monopost, když ujel 7 kol závodu v čase 40 minut 22 sekund, s průměrnou rychlostí 102 km/h.[27]

Obnovení vrchařských závodů na Ecce Homo

Návrat vrchařů zažila trať v roce 1968, kdy byl na Ecce Homo uspořádán 17. března v rámci soustředění automobilových soutěžních jezdců Severomoravského kraje závěrečný závod tvořen součtem tří jízd. Délka tratě byla dle propozic 4800 metrů s převýšením 198 metrů a ve třídě A2 zvítězil Ing. Jiří Rosický a ve třídě A1 domácí Jiří Tichava (Škoda 1000 MB).

12. 9. 1971 se na Ecce Homo konal samostatný závod automobilů do vrchu započítávaný do mistrovství ČSR, který navazoval po dlouhé pauze na předválečnou historii závodu, kdy se na provizorně upravené a zkrácené trati jel 5000 metrů dlouhý závod (horní část nebylo možno využít kvůli špatné kondici povrchu vozovky). Absolutním vítězem se stal Bořivoj Kořínek se Škodou 1500[2].

Hned následující rok 1972 byl závod vypsán jako Mezinárodní mistrovství ČSR. Délka závodu byla po opravách v předcházejícím roce prodloužena na původní délku 7800 metrů. Závodu se kromě zahraničních jezdců účastnili i zahraniční novináři, jenž v zahraničí informovali, že Ecce Homo je jedna z nejkrásnějších závodních tratí v Evropě.

Po zavedení tradice mezinárodního závodu na Ecce Homo stoupal zájem domácích i zahraničních jezdců o závod Ecce Homo Šternberk. Pořadatelé postupnými úpravami tratě zvyšovali rok od roku kvalitu závodu až se jim podařilo v roce 1980 uspořádat závod jako kandidátský na zařazení do kalendáře Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu.

Ecce Homo zařazeno do seriálu mistrovství Evropy závodů automobilů do vrchu

Po deseti letech od obnovy závodů do vrchu na trati Ecce Homo, v roce 1981, se začala psát novodobá historie Ecce Homo. Závod byl toho roku poprvé zařazen do seriálu Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu, kde zůstává dodnes.

Od roku 1993 se na zkrácené trati pořádá vždy na podzim závod „Ecce Homo Historic“.

V roce 2005 proběhly ve Šternberku oslavy stého výročí prvního startu do závodu Ecce Homo.

Současnost

Ecce Homo se už více než 30 let řadí do prestižního šampionátu, kterým je Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu, je jediným závodem s tímto statusem v České republice. Svou dobře udržovanou tratí, která je jedna z nejstarších v Evropě, ale i kvalitní organizací, je závod každoročně velmi dobře hodnocen za stran jezdců, diváků a v neposlední řadě také delegáty Mezinárodní automobilové federace FIA.[16]

Návštěvnost závodu se každoročně pohybuje mezi 25 000 – 30 000 diváky za závodní víkend.[16]

V roce 2016 proběhly na závodní trati hned dva významné závody. V červnu tradiční závod Mistrovství Evropy v závodech automobilu do vrchu a první říjnový víkend se konal FIA Hill Climb Masters. Jednalo se o vyvrcholení vrchařské sezóny, kdy se na jednom kopci utkali mistři ze všech zemí pod hlavičkou FIA. První závod se již jel v roce 2014 v Lucembursku. Závody jsou pořádány každé dva roky.[28]

Ecce Homo je jedna z nejvýznamnějších motoristických akcí v ČR.[29]

Ecce Homo Historic

Dlouhá závodní historie Ecce Homo Šternberk a činnost pořadatelského sboru se zasloužila o vznik soutěžního podniku Ecce Homo Historic. Program je určen pro historické vozy a motocykly, který má v okolí tratě a přímo na trati Ecce Homo motoristickou náplň. Účastníci se v minulosti pokoušeli o úspěch v historické orientační rally, v jízdě pravidelnosti, výstavě historických vozidel nebo FIA Mistrovství Evropy v závodech historických automobilů do vrchu.

Zajímavosti a důležité milníky
  • 1927 – První oficiální obětí tratě Ecce Homo se stal Bohumil Maťcha – Při sedmém ročníku závodu do vrchu Ecce Homo měl v pátek 16. října 1927 v odpoledních hodinách (ještě před zahájením závodního programu) nehodu známý motocyklový jezdec Bohumil Maťcha (tovární jezdec motocyklového výrobce Premier a BMW), při níž přišel o život. Jeho nehoda se stala cca 500 metrů před tehdejším cílem Ecce Homo a k nehodě došlo ve sportovním voze Bugatti, vůz se několikrát převrátil a jezdce smrtelně zranil. Bohumil Maťcha pocházel z Olomouce.[30]
  • 1929 – Smrt Edmunda Müllera a Jaroslava Horáka – 21. 09. 1929 došlo k tragické srážce v prostoru cíle závodu. Následkem nehody přišli o život Edmund Müller a Jaroslav Horák. Během tréninku narazila Bugatti T35B Jaroslava Horáka do motocyklu Edmunda Müllera, který se otáčel v prostoru za cílovou čárou. V místě tragické nehody byl postaven pomník (pomník stojí v příkopě po pravé straně v místě cíle závodu ve směru závodní jízdy).[14]
  • 1937 – Franz Rybka zahynul při tréninku – Datum 04. 09. 1937 je spojeno s nehodou motocyklového jezdce Franze Rybky, který po nehodě 400 metrů před cílem nepřežil náraz do stromu. Rybka se tak stal čtvrtou obětí závodní tratě Ecce Homo Šternberk.[31]
  • 1951 – Smrt Bruno Sojky – 30. 06. 1951 se zahalilo Ecce Homo Šternberk do černých barev. Smrt vstoupila do průběhu tréninkových jízd na tehdejší okruhový závod. Tovární jezdec Tatry Kopřivnice, Bruno Sojka, havaroval v levotočivé zatáčce se svým Tatraplánem Sport T-602 a jeho život v místě nehody vyhasl. Byla to velká tragédie pro československý motorsport a na počest jezdcova jména byl v této zatáčce postaven pomník a zatáčka byla pojmenováno po zesnulém jezdci. Sojkova zatáčka je od roku 1951 jedním z nejznámějších míst celé tratě, bohužel se smutnou historií.[14]
  • 1973 – Trať získala zcela nový povrch – pořadatelský sbor se již od roku 1971 netajil myšlenkou přivést do Šternberka seriál mistrovství Evropy, této myšlence měl být nápomocný i nový povrch tratě a výrazné úpravy v jejím okolí.[32]
  • 1981 – Ecce Homo součástí kalendáře mistrovství Evropy – Ecce Homo je na úplném vrcholu, získalo status závodu mistrovství Evropy, nutno podotknout, že i přes to, že v té době bylo stále Československo za Železnou oponou. Ecce Homo se stalo definitivně jedním z nejvýznamnějších závodních podniků své země i regionu.[16]
  • 2000 – Překonání hranice tří minut pro jednu závodní jízdu – Jako první jezdec historie závodu překonal rakouský jezdec Walter Leitgeb s monopostem bývalé formule 3000, Reynardem 95D Fadewa, jízdou 2:58,03 časovou hranici tří minut na jednu závodní jízdu. Zapsal se tak nesmazatelně do historie závodu nejen novým traťovým rekordem, ale i pokořenou magickou metou.[16]
  • 2005 – Oslava 100 let od první zmínky o závodní trati – Jedna z nejstarších závodních tratí Evropy se dočkala velkého jubilea. Při svém stém roce od první zmínky o Ecce Homo Šternberk dokázalo Ecce Homo všem, jak velkým závodem je, když se k závodu sjela výborná jezdecká sestava a závod byl ozdoben vítězstvím a novým traťovým rekordem Španěla Andera Vilariña v hodnotě 2:53,96.[33] K příležitosti oslavy 100. let od první zmínky vznikla publikace Ecce Homo Šternberk Stoletá historie 1905 - 2005, jejímž autorem je Miroslav Gomola.
  • 2008 – Fajkusova „Fajova“ zatáčka – Na počest zesnulého, velmi oblíbeného českého jezdce Miroslava Fajkuse, byla přejmenována jedna z pravotočivých zatáček na trati. V roce 2008 se již na start Ecce Homo nepostavil český reprezentační jezdec Miroslav Fajkus, který zahynul 4. 5. 2008, tedy měsíc před závodem Ecce Homo, při jiném vrchařském závodě v Náměšti nad Oslavou. Na jeho počest byla pojmenovaná zatáčka v lesním úseku mezi Sojkovou zatáčkou a Lipinským obloukem, kde pravidelně závodu přihlíželi skalní fanoušci Miroslava Fajkuse, jenž Ecce Homo považoval za svoji domácí trať, jelikož pocházel z nedalekého Krnova. Zatáčka se před rokem 2008 nazývala Lesní či U kukačky.[33]
  • 2009 – Simone Faggioli poprvé pod časovou hranicí 2:50 – 29. ročník závodu Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu ve Šternberku přinesl dvojité překonání traťového rekordu italským závodním jezdcem Simone Faggioli, jedoucím s Osella FA30 Zytek. V obou závodních jízdách překonal rekord tratě, který v té době patřil Španělovi Anderu Vilariňo a v druhé závodní jízdě dokonce pokořil hranici 2 minut a 50 sekund časem 2:49,99.
  • 2015 – Rychlostní zkouška při rally Jeseníky – Tradiční podzimní soutěž Rally Jeseníky pořádal AMK Ecce Homo Šternberk, závod započítávaný do Mistrovství České republiky ve sprint rally. V roce 2015 byla přímo na trati Ecce Homo ve směru na Lipinu (tedy ve směru do kopce) odjeta dvojice rychlostních zkoušek, start byl v místě běžného startovního prostoru na Opavské ulici. Nejrychlejšího času dosáhla posádka Jan Dohnal / Venclík Jakub s vozem Ford Focus WRC v čase 2:34,3 a rychlostní zkouška měla délku 4640 metrů.[34]
  • 2016 – FIA Hill Climb Masters – Pořadatelé Ecce Homo dokázali v roce 2016 uspořádat závod národů s označením FIA Hill Climb Masters 2016. Závod se jel pod patronátem FIA jako druhý v pořadí, když první ročník se uskutečnil v roce 2014 v lucemburském Echsdorfu – FIA Hill Climb Masters 2014. Tento závod se konal v podzimním termínu po skončení sezóny a na start přilákal jezdce z celé Evropy i ze vzdáleného Portugalska, Řecka či Anglie. Jednalo se o velkolepou oslavu vrchařského sportu, kde byla v hlavní roli perfektní pořadatelská práce a skvělé výkony jezdců. Závod národů 2016 ovládli slovenští reprezentanti. Ecce Homo se díky tomuto závodu dostalo ještě více do povědomí motoristických fanoušků i jezdců. Závod se konal na speciální verzi tratě, kdy byl cíl závodu situován za Sojokovu zatáčku, kvůli omezenému dojezdu britských formulových speciálů a regulím pro podmínky tohoto závodu, které stanovila FIA.[16]
  • 2017–2019 – Czech Cycling Tour – Část tratě Ecce Homo se stala místem konání cyklistického závodu Czech Cycling Tour 2017 a 2018. V roce 2017 zavedla třetí etapa Mohelnice – Šternberk účastníky ve svém závěru do Šternberka, kde směřovali přes náměstí směrem po staré hradní cestě mezi hradem Šternberk a šternberským kostelem Zvěstování paní Marie vstříc kostkované silnici po ulici Na Valech, po níž se napojili na trať Ecce Homo v místě Starého startu. Závěrečná část etapy byla složena z trojice průjezdů po tomto úseku. V roce 2017 se radoval z prvenství český cyklista Josef Černý z týmu Elkov Author. Stejně jako předchozí rok, vedl závěr třetí etapy Czech Cycling Tour 2018 kolem hradu Šternberk s vyústěním na trati Ecce Homo, kde cyklisté pokračovali na Lipinský oblouk se sjezdem zpět do Šternberka na náměstí. V královské etapě zvítězil Čech Michael Kukrle z týmu Elkov Author, který své prvenství vybojoval na závěrečném trojitém výšlapu na Ecce Homo. Archivováno 13. 8. 2018 na Wayback Machine I v ročníku 2019 se Czech Cycling Tour vrátil na Ecce Homo, kdy se opakoval scénář z předchozích let a závěrečná etapa končila na šternbersku. Vítězství si v etapě končící na trojitém překonání části Ecce Homo připsal Australan Lucas Hamilton ze stáje Mitchelton-Scott.[35]
  • 2018 – Ital Christian Merli novým rekordmanem – Italský pilot Christian Merli zaznamenal během první závodní jízdy v neděli 3. června 2018 čas 2:41,37 s vozem Osella FA30 EVO Zytek LRM a stanovil nový rekord tratě, když pokořil o 2 sekundy čas svého krajana Simone Faggioliho z roku 2017.
  • 2019 – Absolutní rekord poprvé pod časovou hranicí 2:40 – Držitel traťového rekordu, Ital Christian Merli, dokázal pokořit šternberský kopec pod hranici 2 minuty a 40 sekund. Nejprve během sobotního tréninku pokořil svoji rekordní jízdu z roku 2018 výkonem 2:40,81 a 2. června 2019 překonal během druhé závodní jízdy zmíněnou hranici výkonem 2:39,93 s průměrnou rychlostí vyšší 175 km/h.
  • 2020 – Závod Ecce Homo Šternberk 2020 se nekonal - V důsledku koronavirové nákazy, která se v roce 2020 rozšířila po celém světě byl zrušen šampionát mistrovství Evropy automobilů do vrchu 2020. Závod Ecce Homo tak přišel o hlavní podnik svého programu a poprvé od roku 1981 se ve Šternberku nejelo o evropské body. Epidemiologická situace v ČR navíc nedovolila konání původně plánovaného sportovního podniku v červnovém termínu a závod do vrchu soudobých automobilů byl v roce 2020 bez náhrady zrušen.
  • 2020 – Vznikla kniha Fenomén Ecce Homo 1905-2020 - Autorský tým Karel Fiala, Lukáš Pikal a Roman Krejčí připravili publikaci vztaženou k závodu Ecce Homo Šternberk[2].
  • 2021 – Obnovení tradice závodů na Ecce Homo - Po roční pauze, kdy se na trati Ecce Homo nekonal žádný oficiální podnik rychlostního závodu do vrchu pod hlavičkou pořadatelského týmu Ecce Homo Šternberk v důsledku hygienických opatření kvůli pandemii koronaviru, byl uspořádán 24.-25. 04. 2021 závod českého mistrovství. Tento závod se konal na zkrácené verzi tratě o délce 4800 metrů. Na startu se objevili i zahraniční jezdci, především Italové. Vítězem se stal dvakrát Christian Merli, který zajel v rekordním čase 1:47,91 min.[36]
  • 2021 – Christian Merli vylepšuje vlastní absolutní rekord - 30. června 2021, při 40. ročníku závodu ME Ecce Homo ve Šternberku, vytvořil v druhé závodní jízdě Ital Christian Merli nový absolutní traťový rekord 2:39,88 min.

Absolutní vítězství v závodě Ecce Homo 1971-2021 na trati s délkou 7750 m nebo 7800m [editovat | editovat zdroj]

Statistice absolutních vítězství závodů na trati Ecce Homo vévodí Ital Simone Faggioli s osmi prvenstvími. Absolutním vítězem se stává jezdec, který dosáhne absolutně nejrychlejšího času v průběhu závodního dne. Tento čas je zpravidla tvořen součtem časů dvojice závodních jízd. Toto hodnocení je vztaženo jen na dosažený výsledek jezdce účastnícího se závodu, tedy bez vlivu příslušné kategorie, skupiny nebo třídy závodních vozidel.

Počet Jezdec Národnost Vyhrané ročníky
8 Faggioli Simone 2009; 2010; 2011; 2012; 2013; 2014; 2015; 2017
4 Merli Christian 2016; 2018; 2019; 2021
Szász Lászlo 2001; 2002; 2003; 2004
Kern Dieter 1978; 1979; 1980; 1981
3 Fendrich Horst 1988; 1995; 1998
Vilariňo Andrés 1987; 1991; 1992
Wittwer Hans-Ruedi 1974; 1975; 1976
2 Vilariňo Ander 2005; 2007
Leitgeb Walter 1999; 2000
Nesti Mauro 1983; 1986
Bobek Jaroslav 1972; 1973
1 Regal Lionel 2008
Bormolini Fausto 2006
Faustmann Rüdiger 1997
Danti Fabio 1996
Steiner Heinz 1994
Egozkue Francisco Pancho 1993
Adámek Miroslav 1990
Amweg Fredy 1989
Baer Fredy 1985
Caprez Ruedi 1984
Pedrazza Walter 1982
Ernst Peter 1977

Traťové rekordy

Absolutní traťový rekord Ecce Homo Šternberk drží od roku 2021 Ital Christian Merli, který v druhé závodní jízdě zajel 7800 metrů dlouhou trať v čase 2:39,88 s vozem Osella FA30 EVO Zytek LRM (sk. E2-SS, kat. 2).

Vývoj absolutního traťového rekordu v předválečné historii závodu s délkou 7750 m (1921–1937)

Podle dobových periodik.[13][37]

RokČasJezdecNárodnostVůz/MotocyklKategorie Prům. rychlost
19217:32,8Chlad FrantišekHarley - DavidsonMotocykl do 1000 cm³ 61,7 km/h
7:45,6Klabazňa KarelTatra -T (Nesselsdorf)Automobil do 3500 cm³ a nad 1000 kg 60,0 km/h
19227:05,5Suchý FranzHarley - DavidsonMotocykl do 1000 cm³ 65,6 km/h
6:52,6Müttermüller RychardTatra USériový automobil nad 5000 cm³ 67,7 km/h
1923 6:22,0 Dirtl Leopold Zenith JAP Motocykl nad 750 cm³ 73,0 km/h
5:54,8 Rützler Herman Steyr VI Sport Závodní automobily do 4500 cm³ 78,8 km/h
1924 6:19,4 Turek Bohumil Walter Motocykl do 750 cm³ 73,6 km/h
1925 5:46,2 Kinský Ulrich Steyr VI Sport Závodní automobily do 4500 cm³ 80,6 km/h
1926 5:51,5 Franconi Francois Motosacoche Motocykl nad 500 cm³ 79,5 km/h
5:38,6 Junek Vincenc Bugatti T35B Závodní automobily do 3000 cm³ 82,5 km/h
1928 5:42,3 Gall Karl BMW Motocykl nad 500 cm³ 81,6 km/h
1929 5:37,0 Gall Karl Standard Motocykl do 750 cm³ 82,8 km/h
5:18,2 Stuck Hans Austro Daimler Bergmeister Sport Závodní automobily 87,7 km/h
1936 5:07,8 Pohl Zdeněk Bugatti T51 Závodní automobily 90,9 km/h
1937 5:31,1 Vitvar Antonín Jawa Motocykl nad 350 cm³ 84,3 km/h

Vývoj absolutního traťového rekordu v poválečné historii závodu s délkou 7800 m (1972–2019)

Podle webu Euromontagna.com.[18]

RokČasJezdecNárodnostVůzSkupina Prům. rychlost
19724:16,40Bobek JaroslavŠkoda Spider I 1500B5 109,5 km/h
19734:08,20Bobek JaroslavŠkoda Spider I 1800B5 113,1 km/h
19744:05,80Wittwer Hans-RuediBrabham F2 BT40C9 114,2 km/h
19753:44,80Wittwer Hans-RuediBrabham F2 BT40C9 124,9 km/h
19763:43,39Wittwer Hans-RuediBrabham F2 BT40B8 125,7 km/h
19773:33,49Ernst PeterAbarth Osella SE 0216 131,5 km/h
19783:29,87Kern DieterRenault Alpine F2B8 133,8 km/h
19793:17,26Kern DieterRenault Alpine F2B8 142,4 km/h
19823:10,25Pedrazza WalterPRC F2 00/82E 147,6 km/h
19833:09,91Nesti MauroOsella PA9 BMW6 147,9 km/h
19843:06,86Caprez RuediMartini F2 Mk.32E 150,3 km/h
19903:06,24Adámek MiroslavHSS-March 822 CAN-AME 150,8 km/h
19923:04,77Vilariño AndrésLola T298 BMWC3 152,0 km/h
19933:02,39Vilariño AndrésLola T298 BMWC3 154,0 km/h
19993:01,18Szasz LaszloReynard 93D ZytekE 155,0 km/h
20002:58,03Leitgeb WalterReynard 95D FadewaE 157,7 km/h
20052:53,96Vilariño AnderReynard 01L Nippon MugenD/E2 160,5 km/h
20092:49,99Faggioli Simone Osella FA30 ZytekE2-SS 164,2 km/h
20102:48,58Faggioli SimoneOsella FA30 ZytekE2-SS 166,6 km/h
20122:45,63Faggioli SimoneOsella FA30 ZytekE2-SS 169,5 km/h
20172:43,37Faggioli SimoneNorma M20FC ZytekE2-SC 171,9 km/h
20182:41,37Christian MerliOsella FA30 EVO Zytek LRME2-SS 174,0 km/h
2019 2:39,93 Christian Merli Osella FA30 EVO Zytek LRM E2-SS 175,5 km/h
2021 2:39,88 Christian Merli Osella FA30 EVO Zytek LRM E2-SS 175,6 km/h

Platné traťové rekordy pro jednotlivé skupiny v poválečné historii závodu s délkou 7800 m (1972–2019)
Kategorie Rok SkupinaČasJezdecNárodnostVůz Prům. rychlost
– 1975 B5 3:53,40 Ernst Peter Osella Abarth 120,3 km/h
– 1975 C9 3:44,80 Wittwer Hans-Ruedi Brabham BT40 F2 124,9 km/h
– 1979 B8 3:17,26 Kern Dieter Renault Alpine F2 142,4 km/h
– 1982 1 3:58,24 Rossi Giovani Ford Granada 117,9 km/h
– 1983 2 3:36,85 Dürig Hans Jürgen BMW 635 CSi 129,5 km/h
– 1981 3 4:10,73 Linnig Karl Heinz Porsche Turbo 112,0 km/h
– 1983 4 3:28,16 Göring Rolf BMW M1 134,9 km/h
– 1983 5 3:17,28 Stenger Herbert Zakspeed Capri Turbo 142,3 km/h
– 1983 6 3:06,91 Nesti Mauro Osella PA9 BMW 149,4 km/h
– 1985 B 3:24,20 Rossi Giovani BMW M1 137,5 km/h
– 1993 C3 3:02,39 Vilariño Andrés Lola T298 Repsol 154,0 km/h
– 1998 ST 3:35,23 Zbožínek Jiří Audi 80 Quattro 130,5 km/h
– 2000 H 3:22,64 Stolz Herbert Porsche 935 Turbo DP-II 138,6 km/h
– 2009 SP 3:46,48 Vojáček Lukáš Alfa Romeo 147 TS 16V 124,0 km/h
– 2000 E 2:58,03 Leitgeb Walter Reynard 95D Fadewa 157,7 km/h
– 2005 D/E2 2:53,96 Vilariño Ander Reynard 01L Nippon Mugen 160,5 km/h
I 2012 N3:27,25Borkovič DušanMitsubishi Lancer Evo IX 135,5 km/h
2016 E1 3:09,55 Schagerl Karl VW Golf Rallye TFSI-R 148,1 km/h
2015 A 3:24,12Malý JaromírMitsubishi Lancer EVO VIII 137,6 km/h
2015 S203:32,17Wiedenhofer StefanMitsubishi Lancer Evo IX R4 132,3 km/h
2018 GT 3:13,12Courroye PierreMcLaren MP4-12C GT3 145,4 km/h
II 2011 E2-SH 3:02,19 Plasa Georg BMW 134 JUDD 154,1 km/h
2003 CN 3:01,96 Faggioli Simone Osella PA20s BMW 154,3 km/h
– – – – – – – –
Historic 2019 HA 3:11,42 Bonucci Umberto Osella PA9/90 146,7 km/h
I 2021 Group 1 3:08,93 Michl Dan Lotus Elise 148,6 km/h
2021 Group 2 3:14,32 Dubaj Sebastian Mitsubishi Lancer Evo Berg Monster 144,5 km/h
2021 Group 3 3:27,65 Migliuolo Antonino Mitsubishi Lancer Evo IX 135,2 km/h
2021 Group 4 3:35,77 Ambruz Peter Mitsubishi Lancer Evo IX 130,1 km/h
2021 Group 5 3:48,29 Čambálik Bohumír Honda Civic Type-R EP3 123,0 km/h
II 2021 E2-SC 2:40,30 Faggioli Simone Norma Bardahl M20 FC 175,1 km/h
2021 E2-SS 2:39,88 Merli Christian Osella FA30 EVO Zytek LRM 175,6 km/h

Vývoj absolutního traťového rekordu na zkrácené verzi tratě s délkou 4800 m

Podle webu timing.sk.

RokČasJezdecNárodnostVůzSkupina Prům. rychlost
1971 Kořínek Bořivoj Škoda 1500 B6
1993 2:36,07 Stoitzner Alfred Jaguar E-Type HA 110,7 km/h
1994 2:35,04 Stoitzner Alfred Jaguar E-Type HA 111,5 km/h
1995 2:32,26 Schrauf Wolfgang De Tomaso Pantera GT 4 HA 113,5 km/h
1997 2:31,16 Vondrák Zdeněk MTX 2-03 HA 114,3 km/h
1998 2:18,46 Stolz Herbert Porsche 911 Carrera RSR HA 124,8 km/h
2005 2:04,23 Svoboda Milan Dallara F302 E2 139,0 km/h
2015 1:54,34 Janík Václav Norma M20FC Turbo (Mitsubishi) E2-SC 151,1 km/h
20171:52,80Nevěřil DušanNorma M20FC Zytek JUDDE2-SC 153,2 km/h
2018 1:50,60 Beneš Miloš Osella FA30 Zytek JUDD E2-SS 156,2 km/h
2021 1:47,91 Merli Christian Osella FA30 EVO Zytek LRM E2-SS 160,1 km/h

Vývoj absolutního traťového rekordu na zkrácené verzi tratě s délkou 3333 m

Podle webu Ecce Homo

RokČasJezdecNárodnostVůzSkupina Prům. rychlost
20161:17,51Faggioli SimoneNorma M20FC ZytekE2-SC 154,8 km/h

Vývoj nejrychlejší jízdy českého jezdce na verzi tratě s délkou 7800 m

Podle webu Ecce Homo

RokČasJezdecNárodnostVůzSkupina Prům. rychlost
1972 4:16,40 Bobek Jaroslav Škoda Spider I 1500 B5 109,5 km/h
1973 4:08,20 Bobek Jaroslav Škoda Spider I 1800 B5 113,1 km/h
1975 3:56,00 Bobek Jaroslav Škoda Spider II 733 B5 119,0 km/h
1979 3:47,18 Lím Václav Avia AE2 B8 123,6 km/h
1984 3:39,02 Jílek Karel MTX 2-03 / 2000 Gr. 6 128,2 km/h
1986 3:21,33 Adámek Miroslav March 821 Can-Am Ford E 139,5 km/h
1987 3:15,12 Adámek Miroslav HSS-March 822 Can-Am Audi E 143,9 km/h
1988 3:15,06 Adámek Miroslav HSS-March 822 Can-Am Audi E 144,0 km/h
1990 3:06,24 Adámek Miroslav HSS-March 822 Can-Am Audi E 150,8 km/h
2002 3:02,55 Krámský Otakar Osella PA20/K02 BMW CN 153,8 km/h
2008 3:02,47 Nevěřil Dušan Lola B03/50 Zytek JUDD E2 153,9 km/h
2009 3:01,33 Beneš Miloš Ralt RT23 Cosworth E2 154,9 km/h
2010 2:59,23 Kostruh David Osella FA30 Zytek E2-SS 156,7 km/h
2012 2:53,62 Beneš Miloš Osella FA30 Zytek E2-SS 161,7 km/h
2013 2:51,38 Beneš Miloš Osella FA30 Zytek E2-SS 163,8 km/h
20182:46,39Beneš Miloš Osella FA30 Zytek JUDDE2-SS 168,8 km/h
2021 2:45,66 Beneš Miloš Osella FA30 Zytek JUDD E2-SS 169,5 km/h

Odkazy

Reference
  1. ERNEST, Hans. Tourenfahrt mit Zuverlaässigkeits: Konkurrenz Wien-Breslau-Wien. Allgemeine Automobil Zeitung. 4.6.1905, roč. 1905, čís. 23, s. 40.
  2. PIKAL, Lukáš; FIALA, Karel. Fenomén Ecce Homo 1905-2020. 2020. vyd. Šternberk: Sebei, 2020. 320 s. ISBN 978-80-907454-0-7. S. 320.
  3. HOFMANN, Hermann. Touristenfahrt Wien-Breslau-Wien. Sport & salon. 20.5.1905, roč. 1905, čís. 20, s. 20.
  4. SILBERER, Victor. Der Automobil-club. Allgemeine Sport-Zeitung : offizielles Organ des Österreichischen Touring-Club. 27.3.1898, roč. 1898, čís. 14, s. 24. Dostupné online.
  5. RITTER V. MAYER, Felix. Die ausserordentliche Generalversammlung des Oesterreichischen Automobil-Club. Club-Organ des Oesterreichischen Touring-Club. 1.5. 1898, roč. 1898, čís. 1, s. 15. Dostupné online.
  6. EDER, Robert. Die Touristenfahrt Wien-Breslau-Wien. Allgemeine Automobil Zeitung. 28.5.1905, roč. 1905, čís. 22, s. 48.
  7. 1930-, Pfundner, Martin,. Vom Semmering zum Grand Prix : der Automobilsport in Österreich und seine Geschichte. Wien: Böhlau 428 pages, xvi pages of plates s. ISBN 9783205771623. OCLC 54475067
  8. STERNE, Felix. Das Ecce-homo-Rennen. Allgemeine Automobil-Zeitung und Offizielle Mitteilungen des österreichischen Automobil-Clubs. 16.10.1921, roč. 1921, čís. 42, s. 32.
  9. KALVA, Jaroslav. Ecce homo. Auto. 10.-11. 1921, roč. 1921, čís. 8–9, s. 55.
  10. JANÁK, Zdenko. Schůze sportovní komise 1., 4., 8., 11., 13., 15., 18., 20., 21., 22. a 24. července.. Auto. 07.1921, roč. 1921, čís. 3, s. 30.
  11. JANÁK, Zdenko. Pravidla mezinárodního závodu do vrchu na trati »Ecce homo« u Šternberka (Morava).. Auto. 08.1921, roč. 3, čís. 4, s. 27.
  12. ROSENKRANZ, Karel. Vavříny pro Tatru. AutoCar. Roč. 2001, čís. 2.
  13. STERNE, EDER, MITTLER, Felix. Allgemeine Automobil-Zeitung. Allgemeine Automobil-Zeitung. 16.10.1921, roč. 1921, čís. 42, s. 30.
  14. MIROSLAV., Gomola,. Ecce homo Šternberk : stoletá historie 1905-2005. V Brně: AGM CZ 286 s. ISBN 8085991349. OCLC 124086499
  15. HILL CLIMB WINNERS 1927-1930. www.kolumbus.fi [online]. [cit. 2017-07-26]. Dostupné online.
  16. AMK ECCE HOMO, Šternberk |. Aktuality z AMK Ecce Homo Šternberk - AMK Ecce Homo Šternberk. www.eccehomo.cz [online]. [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. (česky)
  17. KALVA, Jar. IV. "Ecce Homo". Auto. Září 1924, roč. 6, čís. 9, s. 386–388. Dostupné online.
  18. KREJCI, Roman. EUROMONTAGNA.COM 1993-2015. www.euromontagna.com [online]. [cit. 2017-07-24]. Dostupné online.
  19. STUCK, Hans. O vteřinu. [s.l.]: Orbis, 1942. 176 s.
  20. ROSENKRANZ, Karel. Vavříny pro Tatru V.. AutoCar. Roč. 2003, čís. 2.
  21. HILL CLIMB WINNERS 1931-1936. www.kolumbus.fi [online]. [cit. 2017-07-27]. Dostupné online.
  22. Krnovský Florian Schmidt je velká legenda automobilismu. Bruntálský a krnovský deník. 2016-02-21. Dostupné online [cit. 2017-07-27]. (česky)
  23. ROSENKRANZ, Karel. Vavříny pro Tatru VII. AutoCar. Roč. 2003, čís. 6.
  24. KOLEKTIV AUTORŮ, Tatra veterán car club. Závodní automobily Tatra. Zpravodaj Tatra. Roč. 6.
  25. NEUVEDENO, neuvedeno. Ada Veřmířovský absolutním vítězem závodu Ecce Homo. Za nový život Šternberska. 15.6.1957, roč. 1957.
  26. RŮŽIČKA, K. Ecce Homo 1957. Svět motorů. Roč. 1957.
  27. ROSENKRANZ, Karel. Vavříny pro Tatru XI.. AutoCar. Roč. 2005, čís. 1.
  28. Federation Internationale de l'Automobile. Federation Internationale de l'Automobile [online]. [cit. 2017-07-27]. Dostupné online.
  29. Autoklub České republiky. www.autoklub.cz [online]. [cit. 2017-07-27]. Dostupné online.
  30. http://www.autoklub.cz/dokument/409-slavna-jmena-nasi-historie-str-12-.html
  31. PILSNER, Tagblatt. Pilsner Tagblatt. Westboemische Tageszeitung. 7.9.1937, roč. 38, čís. 207, s. 6.
  32. SOUBOR AUTORŮ, AMK Ecce Homo. 70 let závodní dráhy Ecce Homo. Program Ecce Homo 1974. Roč. 1974.
  33. HTTP://WWW.DOVRCHU.CZ, Lukáš Cholasta. Závody do vrchu. www.dovrchu.cz [online]. (c) milan schembera, [cit. 2017-07-24]. Dostupné online.
  34. EWRC-RESULTS.COM. Stage results Rally Jeseníky 2015. eWRC-results.com [online]. [cit. 2017-07-27]. Dostupné online.
  35. Czech Tour, závod zrozený ve víně. Napínal bitvou Mitcheltonu proti všem. idnes.cz [online]. Vydavatelství MAFRA, a. s., 21.8.2019 [cit. 19.9.2019]. Dostupné online.
  36. OBRAZEM: Italský závodník Merli překonal rekord na zkrácené Ecce Homo. iDNES.cz [online]. 2021-04-25 [cit. 2021-05-09]. Dostupné online.
  37. WIEN, Freitag. Sport Tagblatt. Sport Tagblatt. 29.09.1922, roč. 1922, čís. 258, s. 6.

Literatura
  • GOMOLA, Miroslav. Ecce homo Šternberk stoletá historie 1905-2005. Brno: AGM CZ, 2005. 286 s. Dostupné online. ISBN 80-85991-34-9.
  • SCHÄRFEROVÁ, Milena. Ecce Homo 110x proti stopkám. Šternberk: vlastním nákladem, 2015. 200 s. Dostupné online.
  • FIALA, Karel; PIKAL, Lukáš; KREJČÍ, Roman. Fenomén Ecce Homo 1905-2020. Šternberk: SEBEI, s.r.o., 2020. 320 s. Dostupné online. ISBN 978-80-907454-0-7.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.