Otakar Lobkowicz

Jako nejstarší syn Jana Adolfa Lobkowicze zdědil roku 1932 po tragické smrti svého bratrance Jiřího Kristiána část rodového majetku, mělnické panství, i titul knížete mělnicko-hořínské větve Lobkoviců. Vzhledem k věku 10 let nad panstvím přebral správu jeho otec. V roce 1940 přešel majetek pod nucenou správu nacistů a rodina se odstěhovala do pronájmu do Prahy. V roce 1945 se majetek vrátil rodině, ale v roce 1948 byl znárodněn a rodina emigrovala přes Bavorsko do Švýcarska. Tam Otakar vystudoval ekonomii a získal z ní doktorát. Pracoval jako bankéř a také pro TESCO v Kongu, odkud se po 4 letech vrátil do Švýcarska zpět. Znárodněný majetek, který zdědil po bratranci i po otci, mu byl v restituci vrácen roku 1991. V roce 1993 ho předal svému synovi Jiřímu Janovi.[2]

Oženil se 7. října 1954 v Grundlsee s hraběnkou Zuzanou Széchenyi ze Sárvár-Felsövidéku (* 10. prosinec 1932 Vídeň), dcerou Jánose Széchenyiho ze Sárvár-Felsövidéku (1897-1969) a jeho manželky Juliány Széchenyi ze Sárvár-Felsövidéku (* 1900). Rozvedli se v 1. listopadu 1966 v Curychu. Manželství bylo církevně anulováno 19. prosince 1979 v Sittenu. Narodily se jim tři děti (2 synové – dvojčata, 1 dcera):

• Antonín (* 1956), dědic knížecího titulu s uměleckými sklony (zabýval se módou a pracoval v aukčních síních Christie’s a Sotheby’s)[3]
• Jiří Jan (* 1956)
• Alžběta (1959–1980)