Otakar Lobkowicz

Otakar Karel Lobkowicz (28. ledna 1922, Praha – 1. června 1995, Vídeň), celým jménem Maria Otakar Karel Boromejský Julian Petr Jiří Jan Nepomucký Kašpar princ Lobkowicz pocházel z knížecí mělnicko-hořínské větve šlechtického rodu Lobkoviců.

Otakar Lobkowicz
Erb rodu Lobkoviců
Kníže z Lobkowicz[p 1] a
10. hlava mělnicko-hořínské sekundogenitury
Ve funkci:
11. ledna 1952  1. června 1995
PředchůdceJan Adolf Lobkowicz
NástupceAntonín Lobkowicz

Narození28. ledna 1922
Praha
Československo Československo
Úmrtí1. června 1995 (ve věku 73 let)
Vídeň
Rakousko Rakousko
ChoťZuzana Széchenyi ze Sárvár-Felsövidéku
RodičeJan Adolf Lobkowicz
Marie Anna Czerninová z Chudenic
DětiJiří Lobkowicz
Anton Lobkowicz
Elisabeth Lobkowicz
PříbuzníMikuláš Lobkowicz (sourozenec)
Jiří Kristián z Lobkovic (dědeček)
Robert Christian Prinz von Lobkowicz[1] a Jacob Alexander Prinz von Lobkowicz[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Jako nejstarší syn Jana Adolfa Lobkowicze zdědil roku 1932 po tragické smrti svého bratrance Jiřího Kristiána část rodového majetku, mělnické panství, i titul knížete mělnicko-hořínské větve Lobkoviců. Vzhledem k věku 10 let nad panstvím přebral správu jeho otec. V roce 1940 přešel majetek pod nucenou správu nacistů a rodina se odstěhovala do pronájmu do Prahy. V roce 1945 se majetek vrátil rodině, ale v roce 1948 byl znárodněn a rodina emigrovala přes Bavorsko do Švýcarska. Tam Otakar vystudoval ekonomii a získal z ní doktorát. Pracoval jako bankéř a také pro TESCO v Kongu, odkud se po 4 letech vrátil do Švýcarska zpět. Znárodněný majetek, který zdědil po bratranci i po otci, mu byl v restituci vrácen roku 1991. V roce 1993 ho předal svému synovi Jiřímu Janovi.[2]

Rodina

Oženil se 7. října 1954 v Grundlsee s hraběnkou Zuzanou Széchenyi ze Sárvár-Felsövidéku (* 10. prosinec 1932 Vídeň), dcerou Jánose Széchenyiho ze Sárvár-Felsövidéku (1897-1969) a jeho manželky Juliány Széchenyi ze Sárvár-Felsövidéku (* 1900). Rozvedli se v 1. listopadu 1966 v Curychu. Manželství bylo církevně anulováno 19. prosince 1979 v Sittenu. Narodily se jim tři děti (2 synové – dvojčata, 1 dcera):

  • Antonín (* 1956), dědic knížecího titulu s uměleckými sklony (zabýval se módou a pracoval v aukčních síních Christie’s a Sotheby’s)[3]
  • Jiří Jan (* 1956)
  • Alžběta (1959–1980)

Odkazy

Poznámky

  1. Šlechtické tituly byly po zániku Rakousko–Uherska v Československé republice zrušeny, obnoveny byly jen v době Protektorátu Čechy a Morava.

Reference

  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Archivovaná kopie. www.lobkowicz-melnik.cz [online]. [cit. 2014-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-03.
  3. Pohádka o princi a zpívalce | Zajímavosti. Lidovky.cz [online]. 2008-08-30 [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. (česky)

Literatura

  • KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 185.
  • Návraty české šlechty, Vladimír Votýpka, nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka, Praha a Litomyšl, rok vydání: 2002, ISBN 80-7185-506-5, stran 432, 2. vydání, kap.11
  • Paradoxy české šlechty, Vladimír Votýpka, nakladatelství Paseka, s.r.o., Praha a Litomyšl, rok vydání: 2005, 2013, ISBN 978-80-7432-351-5, stran 371, 2. vydání, kap. 8

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.