Brno-Jehnice

Jméno Jehnice se v historických pramenech poprvé objevuje v letech 1292 (jako Jechnecz) a 1300 (Genicz), kdy je v listinách jmenován, coby svědek při prodeji majetku, jistý Budivoj z Jehnic.[5] Souvislost s nynějšími Jehnicemi je možná, avšak není zcela prokazatelná.[4] K roku 1324 je uváděn les Bílová poblíž Jehnic, který Jindřich z Lipé daroval nově založenému starobrněnskému klášteru.[5] První přímá zmínka o Jehnicích jako vesnici pak pochází z roku 1365, kdy byly součástí nového panství hradu Ronov, které vlastnil Čeněk Krušina z Lichtenburka z lichtenburského rozrodu Ronovců. Ten dal na panství zapsat do zemských desk věno své manželce. Čeněk Krušina zemřel bezdětný a panství, jehož centrem se tehdy nově stal Nový hrad, proto odúmrtí získal moravský markrabě Jošt. V roce 1411 jej jako zástavu získal Vaněk Černohorský z Boskovic a jeho černohorská větev pánů z Boskovic držela novohradské panství až do přelomu 16. a 17. století; navíc jí ho král Ferdinand I. v roce 1562 prodal. Pouze kolem roku 1419 a v průběhu 60. let 15. století nedrželi panství Černohorští. V roce 1460 ho měl v majetku přímo král Jiří z Poděbrad, který zastavil místní dvůr Janu z Drozdové Hory, čímž vznikl zdejší svobodný dvůr. Ten zůstal po česko-uherských válkách zřejmě jedinou nezničenou stavbou, neboť ves zpustla. První zprávy o alespoň zčásti obnovené vesnici pochází z 50. let 16. století, kdy se uvádí zdejší rychtář i tři osedlé grunty. Když Boskovicové vymřeli v roce 1597 Janem Šemberou po meči, panství připadlo jeho dceři Kateřině. Ta si ještě toho roku vzala Maxmiliána z Lichtenštejna, jenž se v roce 1604 stal spolumajitelem novohradského panství, které bylo spojeno s pozořickým panstvím, jehož centrum se nacházelo v Pozořicích na tamním zámku.[7]

Jehnice na mapě prvního vojenského mapování ze druhé poloviny 18. století

Po třicetileté válce zůstaly zpustlé minimálně tři grunty, které však byly brzo osazeny. V roce 1657 bylo ve vsi evidováno 11 usedlostí, v roce 1678 13 usedlostí a tři domkáři.[8] Počet osedlých poté mírně stoupal, v polovině 18. století zde bylo 14 selských usedlostí, tři zahradníci a sedm domkářů, roku 1788 pak 30 popisných čísel.[7] Lichtenštejnové vlastnili Jehnice v rámci svého pozořického panství, týkalo se to však pouze vesnice samotné a severní části nynějšího katastrálního území. V dědině nadále existoval svobodný dvůr, k němuž patřila celá jižní část dnešního katastru. Svobodný dvůr, nacházející se v jihozápadní části návsi, byl v majetku rodu z Drozdové Hory až do 60. let 17. století, poté se majitelé, převážně různí šlechticové, střídali.[9] V první polovině 30. let 18. století jej vlastnil Jan Josef Noss von Nossberg, který na pozemcích dvora zřejmě založil novou ves Mokrá Hora.[10] Teprve v roce 1779 koupil prosperující svobodný dvůr s vinopalnou a pivovarem František Josef I. z Lichtenštejna, takže se majitel celé vsi sjednotil. Celé Jehnice Lichtenštejnové vlastnili do roku 1801, kdy je kníže Alois daroval Františku rytíři Haymerlemu, čímž vzniklo malé samostatné jehnické panství. Haymerle a jeho děti ho drželi do roku 1827, poté Josef Hayek a jeho děti a po roce 1831 Anna Hermannová a její děti.[9] Většina obyvatel vsi se až do konce 19. století živila zemědělstvím, postupně však narůstal počet obyvatel pracujících v místním pivovaru či dojíždějících do brněnských továren.[11]

Zámek Jehnice na konci 19. století

Po zrušení patrimoniální správy a vzniku obecního zřízení byly od roku 1850 Jehnice samostatnou obcí v politickém okrese Brno-venkov.[12] Jeho součástí byly až do roku 1971, kdy došlo k přičlenění Jehnic k Brnu.[13] V systému soudních okresů patřily v letech 1850–1855 do okresu Brno-horní předměstí, poté do roku 1892 do sjednoceného okresu Brno[12] a následně, do roku 1949, kdy byly soudní okresy zrušeny, do soudního okresu Brno-okolí.[14] Součástí Jehnic dlouhodobě byla osada Mokrá Hora, která se osamostatnila v roce 1953.[15]

Jehnický statek, který zůstal po zrušení panství, vlastnila po roce 1850 nadále dcera Anny Hermannové a po její smrti její manžel a jejich děti. V roce 1863 od nich statek odkoupil brněnský průmyslník Theodor von Offermann,[16] za kterého prodělal velký rozvoj, včetně modernizace dvora i cihelny či stavby nového pivovaru a místního zámku. Offermann také od starobrněnského velkostatku odkoupil les Bílová, který od středověku vlastnily tamní cisterciačky (po zrušení kláštera v roce 1782 sdílel osudy se starobrněnským panstvím).[17] Po Offermannově smrti v roce 1892 vlastnili jehnický statek jeho dcera Adéla Bauerová, její syn Bruno von Bauer a Brunova manželka, později exmanželka, Berta. V průběhu 20. a 30. let 20. století ale jeho provoz upadal a roku 1937 zakoupili statek sourozenci Karel Žofka a Božena Rinchenbachová.[18] V letech 1949–1950 byl statek státem vyvlastněn, rodina ho získala zpět v rámci restituce v roce 1992.[19] Během komunistického režimu v něm sídlil Státní statek Jehnice, lesy pak spadaly pod státní lesy v Kuřimi (západně od silnice Řečkovice–Vranov) a Školní lesní statek tehdejší brněnské Vysoké školy zemědělské (východně od silnice Řečkovice–Vranov).[20]

Jehnice na pohlednici z doby před rokem 1900

Na návsi byla v roce 1872 postavena jednotřídní škola (nynější hostinec), která sloužila i pro Ořešín a Mokrou Horu. Kvůli rostoucímu počtu žáků postavila obec roku 1895 novou trojtřídní školu na návrší jižně od vsi, u cesty na Mokrou Horu.[21] V roce 1885 byla v údolí Ponávky, na západním okraji jehnického katastru, zprovozněna železniční trať z Brna do Tišnova. Někdy před rokem 1900 (doložena je roku 1902[22]) byla na ní otevřena zastávka Jehnice, nacházející se jeden kilometr západně od vsi, z níž byla přístupná cestou podél potoka. I díky ní vzrostl v Jehnicích turistický ruch, jenž byl tvořen především Brňany, kteří mířili na procházky po okolí a na vyhlášené jehnické pivo do místní pivovarské restaurace.[23] Postavena byla silnice z Řečkovic přes Mokrou Horu, následně v roce 1908 silnice do Ořešína a roku 1912 na Vranov.[24] Ve vsi fungovala také četnická stanice.[21] Z první světové války se někteří Jehničtí nevrátili, roku 1920 jim proto byl postaven na návsi pomník.[25] Již v roce 1899 byl v Jehnicích založen sbor dobrovolných hasičů, roku 1911 Sokol, v roce 1919 dělnická tělocvičná jednota a roku 1923 Orel. Za první republiky vznikla ve vsi knihovna, postavena byla také hasičská zbrojnice.[26] Pivovar se sladovnou roku 1924 odkoupila společnost Moravia, která ho nadále provozovala,[18] provoz cihelny byl ale někdy v průběhu této dekády zastaven.[27] V roce 1930 byly Jehnice elektrifikovány,[28] zámek byl zbořen v roce 1938.[29] Během meziválečného období měli v obecním zastupitelstvu největší zastoupení národní socialisté, sociální demokraté a lidovci.[26]

Za druhé světové války byl v roce 1943 ukončen provoz jehnického pivovaru, areál pak získal starobrněnský pivovar, ale výrobu v něm neobnovil.[26] Boje na konci války postihly vesnici poměrně silně, neboť ustupující německá armáda se na čas usídlila v okolí Jehnic, včetně jehnické školy. Obyvatelstvu bylo 3. května 1945 nařízeno vystěhování, dědina byla následně poškozena boji. Osvobozena byla rumunskou armádou až po 8. květnu 1945.[30] Po válce probíhala obnova poničené vesnice. Komunisté obsadili post předsedy místního národního výboru (MNV) v roce 1946,[31] po převratu v únoru 1948 MNV ovládli.[20] Roku 1947 začalo fungovat v místním hostinci kino Slovan (zavřeno bylo někdy v 70. nebo 80. letech 20. století[32])[13] a v roce 1949 byl zahájen provoz autobusové linky Dopravního podniku města Brna z Řečkovic přes Mokrou Horu a Jehnice do Ořešína.[33] Roku 1949 došlo také ke změně jména obce, v té době používaný název Jehnice-Mokrá Hora byl zkrácen na dříve užívané Jehnice. Mokrá Hora se navíc v roce 1953 od Jehnic odtrhla a stala se samostatnou obcí.[20] Roku 1950 byl zaveden obecní rozhlas,[34] v roce 1953 došlo ke zprovoznění nové železniční trati z Brna do Tišnova, která nahradila tu starou,[35] v letech 1955–1956 vybudovali jehničtí občané východně od vsi hřbitov[36] a roku 1958 začala fungovat mateřská škola.[13] Pokus o založení jednotného zemědělského družstva se v Jehnicích nezdařil, ale místní hospodáři v roce 1958 vstoupili do Státního statku Jehnice.[37] V roce 1960 došlo ke zřízení poštovny[38] a roku 1963 byla parkově upravena náves.[34] Železniční zastávka, nacházející se mimo obec, byla zrušena v roce 1967.[39] Postupně byly rušeny místní obchody a soukromé provozovny, v roce 1968 se tak v Jehnicích nacházel pouze obchod se smíšeným zbožím a malá hospoda. Fungovaly tu organizace jako Svazarm nebo Československý svaz mládeže.[13]

V roce 1960 probíhala jednání o připojení Ořešína k Jehnicím a následném sloučení s Brnem, avšak tento plán nebyl schválen.[40][41] Na přelomu 60. a 70. let 20. století bylo diskutováno připojení vesnice k Brnu, s čímž převážná většina Jehnických na veřejné schůzi v roce 1971 souhlasila. Jehnice se staly součástí Brna společně s několika dalšími obcemi 26. listopadu 1971,[13] začleněny byly do městského obvodu Brno VI-Řečkovice.[42][43] Od 1. května 1972 byly součástí městské části Brno-Řečkovice,[42][44] která však byla krátce poté zrušena a její území, včetně Jehnic, 21. září 1972 přičleněno k městskému obvodu Brno V.[42][44]

Obecní dům s radnicí a hasičskou zbrojnicí

V roce 1973 došlo k pojmenování ulic v Jehnicích.[45] V letech 1986–1988 byla na návsi vybudována samoobsluha družstva Jednota, později zrušená.[45] Rybník na návsi byl z většiny zasypán někdy v poslední čtvrtině 20. století a poslední zbytek zanikl kvůli stavbě obecního domu. Ten byl vybudován v letech 1992–1994, nachází se v něm radnice, hasičská zbrojnice, pobočka městské Knihovny Jiřího Mahena a restaurace. Původně zde byla lékařská ordinace a poštovní pobočka, které ale byly zrušeny.[45] Při novém rozčlenění Brna po sametové revoluci se Jehnice staly k 24. listopadu 1990 samosprávnou městskou částí Brno-Jehnice.[46][47] Plynofikace Jehnic proběhla v letech 1988–1991, následně byl v letech 1993–1995 ve vsi realizován vodovod a kanalizace. Mezi lety 1994 a 1999 byla rekonstruována a rozšířena místní škola. Roku 1998 vzniklo v ulici Plástky sběrné středisko odpadu.[48] V letech 2004–2005 byl v katastru sousedního Ořešína v ulici Jasná postaven vodojem Jehnice.[49][50] Mezi lety 2009 a 2010 byla u školy realizována venkovní hřiště[51] a roku 2016 byla ve školním areálu zprovozněna nová budova mateřské školy.[52][53]

Katastrální území Jehnic vzniklo před rokem 1826, kdy byl pořízen stabilní katastr. Původně zahrnovalo i nynější katastrální území Mokrá Hora, které bylo odděleno v roce 1953, kdy se tato vesnice stala samostatnou obcí. Vlastní Jehnice byly v roce 1826 tvořeny především přibližně okrouhlou návsí, kterou ve směru východ–západ protékal potok, zatímco hlavní cesta jí procházela severojižním směrem. V jihozápadním rohu návsi stál panský dvůr. Jižně od vsi se samostatně nacházela budova kovárny a hostince. Samotná náves (dnešní náměstí 3. května) byla nepravidelně obklopena selskými staveními, postavenými z nehořlavého materiálu, zatímco stodoly v zahradách byly dřevěné. Uprostřed návsi se nacházel špalíček domů (zbořen 1959/1961[54]) a domkářská zástavba se také nacházela podél cesty k Lelekovicím (nynější spodní část Lelekovické ulice).[6][55][56]

Náměstí 3. května

Rozvoj vesnice probíhal pomalu, na přelomu 19. a 20. století byly stavěny především malé domky podél původní cesty do Ořešína (ulice Meziboří) a ve svahu severozápadně od vsi kolem cesty do Lelekovic („na Příhoně“), ve kterých bydleli hlavně pivovarští dělníci.[24] Před první světovou válkou vznikly první domy kolem silnic na Vranov a k Ořešínu.[57] Největší stavební rozkvět probíhal v meziválečném období, kdy se zástavba rozšiřovala nejen k Lelekovicím, ale i podél vranovské a ořešínské silnice, kde se objevovaly i patrové vilky. Mezi těmito dvěma komunikacemi začala také vyrůstat spojnice (nyní ulice Sousední).[28] V oblasti Příhonu nechala obec vystavět v letech 1930–1934 nouzovou kolonii domků pro nemajetné a nezaměstnané, kterou místní nazvali Šanghaj (horní část dnešní ulice Plástky).[58]

Po druhé světové válce stavební rozvoj obce spíše stagnoval, přesto byly do roku 1990 postupně zastavěny ulice Blanenská (směr Vranov) a Ořešínská. Součástí Jehnic se také staly nově postavené domy Tumaňanova 61, 63 a 65, urbanisticky tvořící severní okraj Mokré Hory, k níž jejich pozemky původně patřily.[51] V 90. letech 20. století začala rozsáhlá suburbanizace Jehnic, především jižně a východně od vsi. Výstavba rodinných domů byla zahájena v roce 1994 mezi školou a hřbitovem (ulice Havláskova, Kamelova, Pulkrábkova, Živanského)[59] a pokračovala do let 2007/2008 západně a jižně od školy (ulice Kleštínek, Planinka, Pod vrškem, Cikánkova, Aloise Havla). Od roku 2000 vznikly na severním okraji intravilánu, mezi vranovskou a ořešínskou silnicí, ulice Zámezí (rodinné a bytové domy) a U Mostku (rodinné domy). Přestavba chátrajícího areálu bývalého pivovaru na bytový komplex započala roku 2015.[51][60][61] V roce 2020 se v Jehnicích nacházelo 19 ulic a jedno náměstí.[62]

Jehnice se nachází v severní části Brna v okrese Brno-město, osm kilometrů od centra Brna. Leží na silnici mezi brněnskou čtvrtí Mokrá Hora a obcí Vranov (okres Brno-venkov), jeden kilometr severně od Mokré Hory, dva kilometry severovýchodně od brněnské čtvrti Ivanovice, tři kilometry jihovýchodně od obcí Česká a Lelekovice, čtyři kilometry jižně od obce Vranov (všechny tři okres Brno-venkov) a jeden kilometr jihozápadně od brněnské čtvrti Ořešín. Katastrálně sousedí na východě se čtvrtěmi Ořešín a Soběšice, na jihu se čtvrtí Mokrá Hora, na jihozápadě se čtvrtí Ivanovice a obcí Česká, na severozápadě s obcí Lelekovice a na severu s obcí Vranov. Katastrální území Jehnice má rozlohu 4,07 km². Z toho tvořila v roce 2020 orná půda 1,56 km², zahrady 0,31 km², ovocné sady 0,07 km², travní porosty 0,09 km², lesní pozemky 1,45 km², vodní plochy 0,06 km², zastavěná plocha 0,11 km² a ostatní plocha 0,42 km².[63]

Vesnice leží v údolí Jehnického potoka, poblíž jeho pramenné oblasti,[6] na západním okraji výrazného zalesněného hřbetu Drahanské vrchoviny, směřujícího na jih směrem k Brnu. Nadmořská výška katastrálního území se pohybuje v rozmezí od 258 m (údolí Ponávky na jihozápadní hranici katastru) do 393 m (poblíž vrcholu bezejmenné zalesněné kóty v severní části katastru). Střed městské části na návsi je umístěn v nadmořské výšce 295 m. V katastru čtvrti se nachází vrchol Nad svatým Františkem o nadmořské výšce 328 m a dvě bezejmenné kóty s nadmořskými výškami 342 m (západně od vsi) a 377 m (v severní části katastru).[64][65]

Po geologické stránce spadá území Jehnic do brněnského masivu, jenž je součástí Českého masivu. Z hornin zde převládají spraše a sprašové hlíny, granodiorit a kolem vodního toku nivní sedimenty.[66] Z geomorfologického hlediska patří jehnický katastr do okrsku Soběšické vrchoviny, který je částí podcelku Adamovské vrchoviny, celku Drahanské vrchoviny, oblasti Brněnské vrchoviny, v rámci soustavy Česko-moravské subprovincie v provincii Česká vysočina.[67]

Z půdních typů převládají v jehnickém katastrálním území kambizemě, v menší míře se zde vyskytují černozemě a hnědozemě, místy jsou pseudogleje a gleje a ojediněle silně svažité půdy.[68][69]

Rybník U lesa v údolí Ponávky

Podle Quittovy klasifikace podnebí spadají Jehnice do mírně teplé oblasti MT11,[67] dle Köppenovy klasifikace podnebí patří do mírného oceánického podnebí Cfb.[70] Na nejbližší profesionální meteorologické stanici v Brně-Tuřanech činila v roce 2019 průměrná roční teplota 11,5 °C a roční úhrn srážek 576,90 mm.[71]

Území Jehnic patří do úmoří Černého moře a povodí Dunaje, celý katastr je odvodňován do Ponávky. Nejvýraznějším tokem je právě říčka Ponávka, tekoucí po západní hranici katastrálního území. Má dva přítoky, Rakovec (délka 5 km), jenž vede hlubokým zalesněným údolím a zčásti tvoří východní hranici katastru, a Jehnický potok (2 km), vedoucí přímo přes náměstí 3. května. V krátkém úseku na severu zasahuje na území Jehnic také Babídolský potok (3 km), rovněž přítok Ponávky. Na této říčce se v lesnatém údolí na západní hranici katastru nachází několik menších rybníků (po toku Ledňáček, U nádraží, zaniklý Prostřední a U lesa, na něž navazuje již na území Mokré Hory ještě rybník U mlýna). Několik malých nádrží bylo postaveno také na Rakovci.[64]

Z hlediska biogeografického leží Jehnice v brněnském bioregionu na jihovýchodním okraji hercynské podprovincie v rámci provincie středoevropských listnatých lesů. Podle fytogeografického členění spadají do okresu Moravské podhůří Vysočiny, jenž patří do českomoravského mezofytika v rámci mezofytika.[67] Potenciálně přirozenou vegetací je černýšová dubohabřina.[72]

V katastru Jehnic se nenachází žádné zvláště chráněné území, území soustavy Natura 2000, ani žádný památný strom či významný krajinný prvek.[73][74] V severní části zasahuje na území Jehnic ochranné pásmo přírodní rezervace Babí doly.[74] V letech 1987–2004 byla jako památný strom chráněna dvojice javoru mléče a jasanu ztepilého za prodejnou u tenisového hřiště.[75]

Podle lánové vizitace tvořilo Jehnice v roce 1656 šestnáct usedlostí, z nichž tři byly pusté, a svobodný dvůr, roku 1675 bylo osedlých šestnáct (plus dvůr). Počet domů se postupně zvyšoval, v roce 1750 zde bylo kromě dvora 21 osedlých (12 čtvrtláníků, čtyři zahradníci a pět domkářů bez polí). Roku 1771 žilo v Ořešíně 202 obyvatel hovořících česky. Počet obyvatel nadále stoupal: v roce 1790 zde v 30 domech pobývalo 238 osob, nicméně roku 1834 ve 32 domech poklesl na 191 obyvatel. V roce 1850 čítaly Jehnice společně s Mokrou Horou 457 lidí. Celá jehnická komunita byla dlouhodobě velmi výrazně českojazyčná, počet německy mluvících byl do roku 1945 největší v roce 1890 (26 osob), v dalších letech ale klesal a roku 1930 zde byli už pouze tři německojazyční obyvatelé.[6]

Podle údajů Sčítání lidu, domů a bytů 2011 (SLDB 2011) se v Jehnicích nacházelo 337 domů (z toho 327 rodinných domů, devět bytových domů a jeden dům zařazený mezi „ostatní budovy“), z nichž 313 bylo obydleno. Z celkového počtu 337 jich 168 bylo postaveno po roce 1991. Dle SLDB 2011 žilo v Jehnicích 1 102 obyvatel, z toho 550 mužů a 552 žen. Celkem 583 osob uvedlo národnost českou, 242 osob národnost moravskou, 7 národnost ukrajinskou, 4 národnost slovenskou a 1 národnost polskou; ostatní národnost neuvedli.[77]

Zvonice na náměstí 3. května

Jehnice v minulosti spadaly do řečkovické farnosti, kam jsou v rámci římskokatolické správy příslušné dosud.[78][79] K náboženským účelům byla přímo ve vesnici využívána zvonice postavená někdy v průběhu 19. století (po roce 1826), u které byly například konány májové pobožnosti. V roce 1964 ji poškodil jedoucí traktor, místní obyvatelé proto zvonici roku 1968 rozebrali a znovu postavili o několik metrů dále od silnice.[80] Přes Jehnice vedla od 17. století poutní cesta z Řečkovic do Vranova, podél níž se nacházelo několik drobných sakrálních památek (sochy, boží muka). V katastru vesnice stojí u silnice směrem na Vranov boží muka s letopočtem 1674, podle pověsti vystavěná poutníky z Březí u Mikulova.[81] Hřbitov východně od vsi byl postaven v letech 1955–1956,[36] předtím Jehničtí používali hřbitov v Řečkovicích.[82] V blízkosti jehnického hřbitova v ulici Meziboří vybudovala v roce 2021 městská organizace Veřejná zeleň města Brna stromovou kapli.[83]

Území Jehnic spadalo od roku 1922 do obvodu brněnské náboženské obce církve československé, od roku 1927 patřilo k náboženské obci v Králově Poli a od roku 1940 příslušelo k řečkovické náboženské obci.[84][85]

Při SLDB 2011 se k římskokatolické církvi přihlásilo 146 osob, k českobratrské církvi evangelické 9 osob, k církvi československé husitské 5 osob a k pravoslavné církvi 1 osoba.[77]

Městská část má sedmičlenné zastupitelstvo, v jehož čele stojí starosta. Od roku 1990 je starostou Václav Šicha.[88]

Dochován je jediný pečetní typář Jehnic. V opisu pečetě, mezi linkami, ohraničeném věncem, se nachází nápis WVBEC DIEDINY GEHNICZ LETA PANIE, který je ukončen letopočtem 1645, nacházejícím se ve spodní části pole pečetě. V pečetním poli je beránek Boží stojící na třech vrších, z prostředního vyrůstají tři květiny. Beránka obklopují tři květy.[92] V Moravském zemském archivu se nachází na dokumentech josefínského katastru dochovaný exemplář pečetě.[93]

Znak městské části Brno-Jehnice byl přijat v roce 1996 a vychází ze symboliky pečetě. Je tvořen modrým štítem, ve kterém na zvýšeném návrší leží beránek Boží s předníma nohama položenýma na hnědé otevřené knize se zlatě zdobeným hřbetem. V návrší je znázorněn zlatý srp s křížovou rukojetí. Poslední heraldická figura, srp s rukojetí, odkazuje na pečeť Budivoje z Jehnic z roku 1292. Vlajka městské části byla přijata rovněž v roce 1996. Její list o poměru šířky k délce 2:3 je tvořen třemi vodorovnými pruhy, modrým, bílým a zeleným.[92]

Jehnice si zachovaly vesnickou podobu doplněnou novější suburbánní výstavbou, takže se zde nenachází žádné větší provozovny. Jedinou výjimkou je zdejší pila.[94] V roce 2020 mělo na území městské části zapsáno sídlo celkem 88 obchodních společností a 256 živností.[95] Fungovaly tu restaurace Obecní Dům[96] a Na Staré.[97] Celá městská část spadala v roce 2020 pod pobočku České pošty v Řečkovicích (Brno 21).[98] Na severozápadním okraji čtvrti se nalézá sběrný dvůr městského podniku SAKO Brno.[99]

V minulosti byl největším podnikem ve vesnici velkostatek (bývalý svobodný dvůr), se kterým souvisela existence jehnického pivovaru se sladovnou a nedaleké cihelny.[27]

Výrazně přestavěná budovy bývalé železniční zastávky Jehnice

Přes Jehnice vede silnice III/37918, která spojuje Řečkovice a silnici III/37917 mezi Lelekovicemi a Vranovem. V Jehnicích vede po ulici Blanenské a přes náměstí 3. května, čímž vytváří severojižní osu vesnice. Jedná se také o jediné silniční spojení čtvrtě s Brnem.[100] Z ulice Blanenské se v severní části Jehnic odděluje ulice Ořešínská, která jakožto místní komunikace III. třídy napojuje sousední Ořešín.[101] V letech 2010 ani 2016 nebylo ve vsi provedeno celostátní sčítání dopravy.[102][103]

Veřejná hromadná doprava je zajišťována v rámci Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje městskými autobusovými linkami Dopravního podniku města Brna. V roce 2020 jezdila přes Jehnice denní linka č. 70 a noční linka č. N90, které obě vedly do sousedního Ořešína.[104] Nejbližšími železničními zastávkami jsou zastávky Brno-Řečkovice a Česká, nacházející se na trati Brno – Havlíčkův Brod ve vzdálenosti 2,5 km od Jehnic.

• FASORA, Lukáš; ŠTĚPÁNEK, Václav, a kol. Dějiny Brna 6: Předměstské obce. Brno: Statutární město Brno a Archiv města Brna, 2017. 1248 s. ISBN 978-80-86736-54-9.
• KUČA, Karel. Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. 644 s. ISBN 80-86223-11-6.
• ČERNOHLÁVEK, Jan, a kol. Jehnice od minulosti k dnešku : sborník statí k výročí 720 let obce 1292–2012. Brno: PhDr. Karel Kovařík, 2012. 220 s. ISBN 978-80-85763-71-3.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jehnice na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Brno-Jehnice v Encyklopedii dějin města Brna