Hercynská podprovincie

Hercynská podprovincie (někdy též Hercynie) je biogeografická jednotka, která v České republice zahrnuje celé Čechy a zhruba polovinu Moravy a Slezska. Přesahuje dále na západ do Německa a přibližně odpovídá poloze pohoří České a Středoněmecké vysočiny, která obě vznikla při hercynském vrásnění (odtud název jednotky).

     Hercynská biogeografická podprovincie na území ČR
Typická zaříznutá skalnatá údolí v krajině Hercynika na příkladu údolí řeky Jihlavy

V rámci biogeografického členění Česka jednou ze čtyř podprovincií v Česku a náleží pod provincii středoevropských listnatých lesů.[1] Hercynská podprovincie je určitou analogií k "ekoregionu" Western European broadleaf forests v systému Světového fondu na ochranu přírody (WWF). Podprovincie se dále dělí na 71 bioregionů (viz seznam níže).

Charakteristika

Biota hercynské podprovincie je významně ovlivněna zejména geologicky starým podložím, které je tvořeno převážně kyselými horninami. Na tomto podkladu pak vznikly kyselé a živinami chudé půdy předurčující především acidofilní společenstva (např. acidofilní doubravy nebo bučiny). Živinami bohatší plochy se vyskytují málo (krasy, neovulkanity) a typické pro tuto podprovincii jsou malé hadcové ostrůvky. Reliéf je většinou tektonicky rozlámaný, zarovnaný a různě vysoko zdvižený. Charakteristické pro krajinu Hercynika je výrazný kontrast monotónních plošin se zaříznutými skalnatými údolími. Ta jsou nejen významnými migračními trasami, ale jsou i centry biodiverzity.

Vegetační stupně v podprovincii jsou zastoupeny od 1. dubového až po 9. klečový stupeň, z nichž nejrozsáhlejší v České republice je 4. bukový. Vegetační stupně v Hercynii leží o 100 – 200 m níže než v sousední západokarpatské a severopanonské podprovincii. Přes malou členitost reliéfu jsou zde četná místa s odlišným lokálním klimatem. Díky teplotní inverzi je typická inverze vegetačních stupňů (sestup horské bioty úzkými údolími do nižší nadmořské výšky) a díky rozdílnému přísunu slunečního záření je také typický ostrý kontrast ve vegetaci jižních a severních svahů.

Charakteristická je přítomnost podmáčených stanovišť. V nižších polohách to jsou podmáčené jedliny, ve vyšších přecházejí do podmáčených smrčin až rašelinišť (na mocnějších rašeliništích s blatkovými bory). Tato vegetace se v okolních podprovinciích téměř nevyskytuje. Flóra je středně bohatá, ale kvůli geologicky jednotvárnému území je uniformní. Převažují středoevropské druhy, typické oceánické druhy chybí a kvůli druhovému ochuzení během glaciálů podprovincie postrádá endemity. Výjimkou jsou některé druhy na hadcích a rašeliništích. Teplomilná a horská biota má zčásti charakter reliktů.

Fauna je celkem druhově bohatá a velice podobná zejména sousední západokarpatské podprovincii. Tak jako okolní středoevropské podprovincie je ochuzená a pozměněná díky působení pleistocenních a holocenních změn klimatu a díky působení člověka. Typický je velký podíl eurosibiřských druhů s rozsáhlými areály, dále jsou zastoupeny druhy od Středomoří a méně od Atlantiku. Zvířecí endemiti zde nejsou téměř žádní a podprovincie je osídlena široce rozšířenými druhy kulturní krajiny.[1]

Reference
  1. CULEK, Martin; GRULICH, Vít; LAŠTŮVKA, Zdeněk, et al. Biogeografické regiony České republiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 447 s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-6693-9.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.