Mokrá Hora

Mokrá Hora na mapě prvního vojenského mapování ze druhé poloviny 18. století

Území Mokré Hory patřilo od středověku svobodnému dvoru v sousedních Jehnicích. Pro zajištění pracovní síly na tomto statku byla v jižní části polností, patřících svobodnému dvoru, založena kolem cesty z Řečkovic do Jehnic osada.[4] Její vznik lze datovat do rozmezí let 1725–1740; pravděpodobně byla založena v první polovině 30. let 18. století tehdejším majitelem statku Janem Josefem Nossem von Nossberg, od něhož také zřejmě získala své jméno.[6] První písemná zmínka o Mokré Hoře pochází z roku 1740 z matriční knihy řečkovické farnosti, kdy se v osadě narodilo první dítě. Ves byla založena jako čistě domkářská, obyvatelé malých domků měli k dispozici pro vlastní potřebu pouze malou zahradu. Osud Mokré Hory byl v dalších desetiletích spjat se střídajícími se majiteli svobodného dvora v Jehnicích. V roce 1779 koupil statek František Josef I. z Lichtenštejna, majitel pozořického panství, kam spadal i zbytek Jehnic. Jeho syn Alois I. daroval celé Jehnice i s Mokrou Horou Františku rytíři Haymerlemu, čímž vzniklo malé samostatné panství.[4] Haymerle a jeho děti ho drželi do roku 1827, poté Josef Hayek a jeho děti a po roce 1831 Anna Hermannová a její děti.[7] Na přelomu 20. a 30. let 19. století je v Mokré Hoře doložen rychtář a purkmistr, osada tedy byla v rámci panství spravována samostatně.[8] Mokrohorští pracovali převážně jako námezdní zemědělští pracovníci na jehnickém statku, dělnickou práci vykonávali také v jehnickém pivovaru či v brněnských továrnách.[9]

Po zrušení patrimoniální správy a vzniku obecního zřízení spadala od roku 1850 Mokrá Hora pod obec Jehnice[9] v politickém okrese Brno-venkov.[10] V roce 1953 se Mokrá Hora osamostatnila a dále byla samostatnou obcí v okrese Brno-venkov, a to až do roku 1960, kdy byla přičleněna k Brnu.[11] V systému soudních okresů patřila v letech 1850–1855 do okresu Brno-horní předměstí, poté do roku 1892 do sjednoceného okresu Brno[10] a následně, do roku 1949, kdy byly soudní okresy zrušeny, do soudního okresu Brno-okolí.[12]

Mokrá Hora na pohlednici ze začátku 20. století

V průběhu druhé poloviny 19. století docházelo k mírnému rozvoji vesnice. Roku 1885 byla podél Ponávky, na západním okraji nynějšího mokrohorského katastru, zprovozněna železniční trať z Brna do Tišnova (zde bez zastávky)[13] a později došlo ke stavbě silnice z Řečkovic přes Mokrou Horu do Jehnic. Již koncem 19. století se zde začaly zde objevovat první vilky brněnských podnikatelů a obchodníků.[5] Počátkem 20. století se ves se svým okolím stala oblíbeným místem turistů a výletníků z Brna. V roce 1907 zde vznikl Okrašlovací spolek, který se staral nejen o místní kulturní život, ale věnoval se i dalším činnostem. Jeho zásluhou byly v okolních lesích instalovány lavičky pro výletníky, v roce 1911 postavil spolek na potoku Rakovci říční koupaliště a v roce 1919 se podílel na vzniku pomníku padlým v první světové válce.[9] Tentýž rok diskutovali Mokrohorští i odloučení od Jehnic a vznik samostatné obce, tento návrh ale byl zavržen.[14] Prudký rozvoj zaznamenala Mokrá Hora v meziválečném období, kdy se z ní stala spíše předměstská ves. Pokračovala stavba vilek[9] a díky Okrašlovacímu spolku došlo v roce 1923 k elektrifikaci vesnice. Později byla dědina i plynofikována.[14] Roku 1928 bylo zdejší koupaliště modernizováno[9] a v roce 1938 byl založen sbor dobrovolných hasičů.[14] Zájmy obyvatel vsi hájili v jehnickém zastupitelstvu zvolení zastupitelé a nejpozději od 30. let 20. století byl náměstkem jehnického starosty vždy mokrohorský obyvatel. Ze zvolených mokrohorských zastupitelů převažovali sociální demokraté a národní socialisté.[15]

Závěrečné boje druhé světové války se Mokré Hory příliš nedotkly, i když samotné Jehnice byly jimi v květnu 1945 značně poškozeny.[16] Turistický ruch v okolí po válce poklesl, neboť pro Brňany se stala atraktivnějším místem nově postavená Kníničská přehrada.[17] V poválečném politickém uspořádání jehnické samosprávy převažovali ze zástupců Mokrohorských komunisté a sociální demokraté, po převratu v únoru 1948 pak zástupce jiných stran nahradili v místním národním výboru (MNV) další členové komunistické strany. Zasedání MNV se střídavě konala v Jehnicích a v Mokré Hoře.[15] Roku 1949 byl zahájen provoz autobusové linky Dopravního podniku města Brna z Řečkovic přes Mokrou Horu a Jehnice do Ořešína[18] a došlo také ke změně jména obce. V té době používaný název Jehnice-Mokrá Hora byl zkrácen na dříve užívané Jehnice.[19] Ve druhé polovině 40. let se znovu objevily návrhy na osamostatnění vsi a roku 1949 se Mokrohorští skutečně vyslovili pro odloučení od Jehnic.[15] K 1. lednu 1953 se Mokrá Hora stala samostatnou obcí[20] a zároveň vzniklo i její katastrální území, které bylo vyčleněno z jižní části jehnického katastru.[21]

Pomník padlým v obou světových válkách

Po komunistickém převratu v roce 1948 začaly zanikat v Mokré Hoře soukromé obchodní a řemeslné živnosti. Zůstal tu pouze obchod s potravinami Jednota a mlékárna, nadále tu fungovaly dva hostince.[22] V roce 1953 byla ukončena činnost Okrašlovacího spolku, ale ani zbylé spolky, jako dobrovolní hasiči nebo nově zřizované organizace, například Československý svaz mládeže, nebyly příliš aktivní.[23] Téhož roku bylo založeno jednotné zemědělské družstvo (JZD), ale vzhledem k jeho malé velikosti i špatnému hospodaření bylo v roce 1956 sloučeno do JZD v Medlánkách.[17] Správa lesů, které patřily k jehnickému statku, jenž byl v letech 1949–1950 vyvlastněn, byla rozdělena mezi státní lesy v Kuřimi (západně od silnice Řečkovice–Vranov) a Školní lesní statek tehdejší brněnské Vysoké školy zemědělské (východně od silnice Řečkovice–Vranov).[19] V roce 1953 také došlo ke zprovoznění nové železniční trati z Brna do Tišnova, která v téměř stejné trase nahradila tu starou.[24] Během 50. let 20. století byl v Mokré Hoře zřízen obecní rozhlas a od roku 1955 provozovala místní koupaliště obec. Fungovala zde již dříve vzniklá knihovna a roku 1958 založená osvětová beseda.[23]

K 1. červenci 1960 se Mokrá Hora stala, společně s několika dalšími obcemi, součástí Brna.[11] Začleněna byla do městského obvodu Brno V,[25] v němž setrvala do roku 1964, kdy se stala součástí městské části Řečkovice.[26] Od roku 1971 spadala pod městský obvod Brno VI-Řečkovice.[27][28] Od 1. května 1972 byla součástí městské části Brno-Řečkovice,[25][29] která však byla krátce poté zrušena a její území, včetně Mokré Hory, 21. září 1972 přičleněno k městskému obvodu Brno V.[25][29]

Již v roce 1960 došlo k pojmenování ulic[30] a v roce 1961 byla otevřena mateřská škola v Tumaňanově ulici.[23] Během katastrální reformy na konci 60. let 20. století bylo katastrální území Mokré Hory zvětšeno přibližně na současnou výměru.[31] Nádrž bývalého koupaliště byla upravena na rybochovné zařízení.[32]

Při novém rozčlenění Brna po sametové revoluci se Mokrá Hora stala k 24. listopadu 1990 součástí samosprávné městské části Brno-Řečkovice,[33][34] která v roce 1997 změnila název na Brno-Řečkovice a Mokrá Hora.[35] Nejpozději mezi lety 2003 a 2005 přestaly být využívány sádky zřízené z bývalého koupaliště a areál zůstal nevyužitý. V letech 2014–2015 byla nádrž zrušena a na jejím místě vznikl malý sportovní areál.[36]

Dolní část Tumaňanovy ulice, nejstarší část Mokré Hory

Nejstarší částí Mokré Hory je dolní část Tumaňanovy ulice, mezi ulicemi Jandáskovou a Boženy Antonínové. Právě zde vznikla zřejmě ve 30. letech 18. století krátká ulicovka podél starší cesty z Řečkovic do Jehnic, v těsné blízkosti potoka Rakovce. Někdy před rokem 1785 byla zástavba Mokré Hory tvořena domky převážně na západní straně cesty.[37] V roce 1826 zahrnovala vesnice podle stabilního katastru v této nejstarší části převážně již oboustrannou ulicovku a obydlí po západní straně cesty nově pokračovala dále severním směrem až do zatáčky v kopci.[38]

V dalších desetiletích, nejpozději do první světové války, došlo k úplnému zastavění nynější ulice Tumaňanovy v úseku po její zalomení (včetně několika vilek). V té době se také výstavba zaměřila na cestu severozápadním směrem kolem Ponávky k odlehlému Vránovu mlýnu. Její počátek, navazující kolmo na předchozí zástavbu, měl charakter podobně vesnický (nynější ulice Boženy Antonínové). Další úseky (dnešní ulice Brigádnická a Skoumalova), kde se za první republiky stavělo, byly tvořeny nesouvislou zástavbou samostatných domů a vilek. Výjimkou byla nynější ulice Úhledná, opět tvořená malými řadovými domky. Z meziválečného období pochází také chatová osada Skrejš severovýchodně od vsi, v lesích u potoka Rakovce a ve svahu nad ním. Po druhé světové válce pokračovala výstavba kolem silnice směrem na Jehnice,[5] včetně domů Tumaňanova 61, 63 a 65. Ty urbanisticky tvoří severní okraj Mokré Hory, k níž jejich pozemky původně patřily, ale od té doby spadají do Jehnic. V 70. a 80. letech byly budovány domy ve Skoumalově ulici a nově vznikla ulice Pod hájkem. Zároveň došlo k zahušťování zástavby v ulici Brigádnické. V průběhu 90. let a prvního desetiletí 21. století se stavební ruch soustředil na západní část Mokré Hory, ulici Brigádnickou a Úhlednou. Po roce 2000 začala získávat charakter trvalé obytné zástavby i chatová osada Skrejš.[36] V roce 2020 se v Mokré Hoře nacházelo 10 ulic.[39]

Pohled přes nivu Ponávky na ulici Brigádnickou v západní části Mokré Hory

Mokrá Hora se nachází v severní části Brna v okrese Brno-město, sedm kilometrů od centra Brna. Leží na silnici mezi brněnskými čtvrtěmi Řečkovice a Jehnice, jeden kilometr jižně od Jehnic, dva kilometry západně od čtvrti Soběšice, jeden kilometr severovýchodně od Řečkovic a dva kilometry východně od čtvrti Ivanovice. Katastrálně sousedí na severu s Jehnicemi, na jihu s Řečkovicemi a na západě s Ivanovicemi. Katastrální území Mokrá Hora má rozlohu 0,88 km², takže se jedná o nejmenší katastrální území v Brně. Z toho tvořila v roce 2020 orná půda 0,15 km², zahrady 0,22 km², ovocné sady 0,02 km², travní porosty 0,02 km², lesní pozemky 0,20 km², vodní plochy 0,03 km², zastavěná plocha 0,07 km² a ostatní plocha 0,16 km².[40]

Vesnice leží na svahu ostrožny nad soutokem Rakovce a Ponávky,[5] na západním okraji výrazného zalesněného hřbetu Drahanské vrchoviny, směřujícího na jih směrem k Brnu. Nadmořská výška katastrálního území se pohybuje v rozmezí od 239 m (soutok Rakovce a Ponávky na jižní hranici katastru) do 318 m (svah ostrohu nad Rakovcem v severovýchodní části katastru). Střed vsi u zvonice je umístěn v nadmořské výšce 250 m. V katastru čtvrti se nenachází žádný vrchol.[41][42]

Po geologické stránce spadá území Mokré Hory do brněnského masivu, jenž je součástí Českého masivu. Z hornin zde převládají nivní sedimenty a spraše a sprašové hlíny.[43] Z geomorfologického hlediska leží mokrohorský katastr na rozhraní dvou okrsků: Soběšické vrchoviny, která je částí podcelku Adamovské vrchoviny a celku Drahanské vrchoviny; a Řečkovického prolomu, který je částí podcelku Řečkovicko-kuřimského prolomu a celku Bobravské vrchoviny. Oba celky patří do oblasti Brněnské vrchoviny, v rámci soustavy Česko-moravské subprovincie v provincii Česká vysočina.[44]

Z půdních typů převládají v mokrohorském katastrálním území fluvizemě, ve větší míře se zde vyskytují také silně svažité půdy a kambizemě a v menší míře černozemě.[45][46]

Rybník U mlýna v údolí Ponávky

Podle Quittovy klasifikace podnebí spadá Mokrá Hora do mírně teplé oblasti MT11,[44] dle Köppenovy klasifikace podnebí patří do mírného oceánického podnebí Cfb.[47] Na nejbližší profesionální meteorologické stanici v Brně-Tuřanech činila v roce 2019 průměrná roční teplota 11,5 °C a roční úhrn srážek 576,90 mm.[48]

Území Mokré Hory patří do úmoří Černého moře a povodí Dunaje, celý katastr je odvodňován do říčky Ponávky, která je také nejvýraznějším místním tokem. V prostoru Mokré Hory má dva přítoky, Rakovec (délka 5 km), jenž vede hlubokým zalesněným údolím a zčásti tvoří jihovýchodní a jižní hranici katastru, a Ivanovický potok (4 km). V severozápadní části mokrohorského katastru se nachází rybník U mlýna, nejníže ležící rybník ze soustavy nádrží v zalesněném údolí Ponávky.[41] Pod jeho hrází stojí areál bývalého Vránova mlýna.[49]

Z hlediska biogeografického leží Mokrá Hora v brněnském bioregionu na jihovýchodním okraji hercynské podprovincie v rámci provincie středoevropských listnatých lesů. Podle fytogeografického členění se nachází na hranici okresu Znojemsko-brněnská pahorkatina, patřícího do panonského termofytika v rámci termofytika, a okresu Moravské podhůří Vysočiny, jenž patří do českomoravského mezofytika v rámci mezofytika.[44] Potenciálně přirozenou vegetací je černýšová dubohabřina.[50]

V katastru Mokré Hory se nenachází žádné zvláště chráněné území, území soustavy Natura 2000, ani žádný památný strom.[51] Vyhlášen zde byl vyhlášen jeden významný krajinný prvek, Mokrohorské meze.[52][53]

První doložený údaj o velikosti Mokré Hory pochází z roku 1753, kdy zde v osmi domech žili chalupníci.[54] V dalších letech se ves postupně zvětšovala, roku 1771 žilo v Mokré Hoře 31 obyvatel hovořících česky. Počet obyvatel i nadále poměrně prudce stoupal: v roce 1790 zde ve 13 domech pobývalo 60 osob a roku 1834 ve 34 domech 188 obyvatel. V roce 1850 čítaly Jehnice společně s Mokrou Horou 457 lidí. Celá mokrohorská komunita byla dlouhodobě téměř výhradně českojazyčná, počet německy mluvících byl do roku 1945 minimální. Nejvíce se německojazyčných obyvatel přihlásilo v roce 1890, kdy jich bylo šest.[5]

Zvonice a kamenný kříž v Tumaňanově ulici

Mokrá Hora v minulosti spadala do řečkovické farnosti, kam je v rámci římskokatolické správy příslušná dosud.[56][57] Zvonice ve vesnici byla postavena zřejmě v roce 1889.[58] Přes Mokrou Horu vedla od 17. století poutní cesta z Řečkovic do Vranova, podél níž se nacházelo několik drobných sakrálních památek (sochy, boží muka). V zalomení cesty (dnešní Tumaňanovy ulice) směrem na Jehnice se nejpozději od 80. let 18. století nacházela barokní socha svatého Františka z Pauly, pocházející zřejmě z vranovského kláštera, kam byla vrácena kolem roku 1970 (stojí vedle kostela u zvonkohry).[59] Hřbitov se v Mokré Hoře nikdy nenacházel, obyvatelé vsi byli pohřbívání na hřbitovech v Řečkovicích, od 50. let 20. století na hřbitově v Jehnicích a od roku 1960 též na brněnském Ústředním hřbitově.[60]

Území Mokré Hory spadalo od roku 1922 do obvodu brněnské náboženské obce církve československé, od roku 1927 patřilo k náboženské obci v Králově Poli a od roku 1940 příslušelo k řečkovické náboženské obci.[61][62]

Mokrá Hora byla od počátku tvořena malou domkářskou zástavbou, kterou později doplňovaly vilky a rodinné domy, takže se zde nenachází žádné větší provozovny. V roce 2020 mělo na území evidenční části obce zapsáno sídlo celkem 69 obchodních společností a 216 živností.[65] Fungovala tu restaurace[66] a autoservis.[67] Celá evidenční část obce spadala v roce 2020 pod pobočku České pošty v Řečkovicích (Brno 21).[68]

Jádrem Mokré Hory prochází v severojižním směru silnice III/37918, která tak tvoří osu vesnice a která spojuje Řečkovice a silnici III/37917 mezi Lelekovicemi a Vranovem. V Mokré Hoře je vedena ulicí Tumaňanovou. Jedná se také o jediné silniční spojení čtvrtě s Brnem.[69][70] V letech 2010 ani 2016 nebylo ve vsi provedeno celostátní sčítání dopravy.[71][72]

Veřejná hromadná doprava je zajišťována v rámci Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje městskými autobusovými linkami Dopravního podniku města Brna. V roce 2020 jezdila přes Mokrou Horu denní linka č. 70 a noční linka č. N90, které obě vedly přes Jehnice do Ořešína.[73] Nejbližší železniční zastávkou je zastávka Brno-Řečkovice, nacházející se na trati Brno – Havlíčkův Brod ve vzdálenosti 1 km od Mokré Hory.

• FASORA, Lukáš; ŠTĚPÁNEK, Václav, a kol. Dějiny Brna 6: Předměstské obce. Brno: Statutární město Brno a Archiv města Brna, 2017. 1248 s. ISBN 978-80-86736-54-9.
• KUČA, Karel. Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. 644 s. ISBN 80-86223-11-6.
• ČERNOHLÁVEK, Jan, a kol. Jehnice od minulosti k dnešku : sborník statí k výročí 720 let obce 1292–2012. Brno: PhDr. Karel Kovařík, 2012. 220 s. ISBN 978-80-85763-71-3.
• SKUTIL, Jan, a kol. Řečkovice a Mokrá Hora : Z dějin městské části Brna. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1993. 198 s. ISBN 80-85048-48-5.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mokrá Hora na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Hora (obce) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích