Jan Šimsa

• Otcem Jana Šimsy byl Jaroslav Šimsa - český publicista, filosof, novinář, redaktor Křesťanské revue, sekretář Akademické Ymky a náčelník Ligy lesní moudrosti[4]; po začátku nacistické okupace a během protektorátu byl aktivním účastníkem protiněmeckého odboje (například spoluzakládal ilegální organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme), ale poměrně záhy byl (27. února 1940) zatčen gestapem, dlouze vězněn, souzen a nakonec před koncem války převezen do koncentračního tábora v Dachau, kde 8. února 1945 zemřel v důsledku nákazy skvrnitým tyfem.
• Matka Jana Šimsy - Marie Šimsová (rozená Kohoutková) byla za protektorátu rovněž činná v odboji.[6] Po zatčení svého manžela gestapem (27. února 1940) poskytovala svůj byt (na adrese: 5. května 856/58, 140 00 Praha 4 – Nusle) odbojáři Jaroslavu Valentovi. Valenta v Šimsově pracovně (prakticky až do svého zatčení 28. května 1942) šifroval depeše (určené pro ilegální radiové vysílání do Londýna) a přepisoval je na psacím stroji. Také v tomto bytě nejspíš ukrýval nějaký čas ilegální vysílačku anglické výroby a vodil sem (s vědomím Marie Šimsové) i další odbojáře.[7]
• Manželkou Jana Šimsy byla Milena Šimsová (rozená Procházková), archivářka a historička, laureátka ceny "Prix Irene" za rok 2006[4]

Koncem druhé světové války (v roce 1944) v souvislosti s Ligou lesní moudrosti[6] se tehdy mladičký Jan Šimsa seznámil s českým protestantsky orientovaným křesťanským kazatelem, spisovatelem, publicistou, sociálním pracovníkem a radikálním pacifistou Přemyslem Pittrem. Rovněž se v té době seznámil s lidmi okolo Milíčova domu a zapojil se do jeho činnosti.[6] Po skončení druhé světové války se zapojil (v letech 1945 až 1947 "akce zámky") do aktivit, které Přemysl Pitter organizoval (jednalo se o pomoc opuštěným židovským, českým i německým dětem z koncentračních táborů[6]).[4]

Po maturitě (1948) na Akademickém gymnáziu v Praze[1] vystudoval Jan Šimsa v letech 1948-1952 teologii na Komenského Evangelické teologické fakultě v Praze.[1] Poprvé byl zatčen v roce 1952, kdy se jej StB pokusila (neúspěšně) získat ke spolupráci.[4] Po studiích dostal povolávací rozkaz k povinné vojenské prezenční službě (sloužil nejprve u ženistů a pak jako politicky nespolehlivý u PTP). Z vojenské služby byl předčasně propuštěn (zdravotní důvody, onemocnění žloutenkou). Dne 23. června 1956 se Jan Šimsa oženil s čerstvě dostudovanou Milenou Procházkovou, která mu (coby paní farářová) ve výkonu jeho poslání v dalších letech účinně pomáhala. Jako manželka evangelického faráře jej Milena Šimsová následovala do míst, kde působil: sbory Českobratrské církve evangelické v Pardubicích (zde působil jako pomocný duchovní asi jeden rok[6]), v Praze na Vinohradech (tady působil dva roky), v Klášteře nad Dědinou (1957 až 1963) [p 1], v Prosetíně (nedaleko Žďáru nad Sázavou) (1963 až 1975).[2] Jako evangelický duchovní vykonával farářskou službu až do února roku 1973[6], kdy mu byl odňat normalizačním režimem státní souhlas.[1][4] Po odejmutí státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti pracoval nějakou dobu jako archivář a údržbář církevních budov.[1] Poté ještě určitý čas neveřejně působil ve sboru v Prosetíně.[6] Posléze se (se svou rodinou) přestěhoval (1975/1976) do Brna, kde pracoval (celkem čtrnáct let[6]) jako skladový dělník[1] ve Výzkumném ústavu makromolekulární chemie.[4]

V Českobratrské církvi evangelické (ČCE) se od konce 50. let dvacátého století podílel Jan Šimsa na činnosti neformálního teologického aktualizačního směru myšlení - proudu nazývaného Nová orientace. [p 2] (Ostatně název "Nová orientace" byl inspirován Šimsovým cyklem kázání z roku 1958.[8])

Stoupenci tohoto hnutí se snažili nově formulovat teologická a eklesiologická východiska činnosti Českobratrské církve evangelické a zároveň aktivně zaujímat kritické postoje vůči společenským poměrům v socialistickém Československu.[4] V Nové orientaci se Šimsa pokoušel v protestantském duchu přetvářet živé tendence současné filozofie a kultury a zdůrazňoval veřejnou odpovědnost křesťana i v totalitním zřízení.[8]

Jako protestantský teolog se Jan Šimsa nadále zabývá historickými a filozofickými tématy v souvislosti s aktualizací křesťanství v moderním a postmoderním světě. Od počátku své činnosti se pokoušel o moderní interpretaci evangelia a o přenesení forem práce s mládeží ze zrušené YMCA do evangelické církve.[8]

Ve dnech 6. až 7. listopadu 1968 se při příležitosti výročí VŘSR v Praze, Brně a Českých Budějovicích konaly velké demonstrace proti sovětské okupaci, do nichž se zapojili zejména studenti. Demonstrace byly však potlačeny bezpečnostními jednotkami vč. Lidových milicí. Při jedné z nich byl Jan Šimsa (7. listopadu 1968) zadržen a zmlácen na Václavském náměstí.

V roce 1969 vyšla kniha Úzkost a naděje: Dopisy, sny, události 1940-1945, kde (spolu se svojí ženou Milenou) uspořádal dopisy svého otce Jaroslava Šimsy.

Jan Šimsa byl jeden z prvních signatářů neformální československé občanské iniciativy Charta 77. (Jako "chartista" patřil mezi organizátory tajných tzv. "bytových seminářů" [p 3] nazývaných též "podzemní univerzita" nebo "antiuniverzita").[4][9] Jan Šimsa také spolupracoval (v rámci aktivit brněnského disentu[6]) na strojopisných publikacích (zvláště sborníků) a inicioval ekumenické rozhovory.[8]

V roce 1978 byl zatčen a odsouzen na osm měsíců věznění (pět měsíců ve vyšetřovací vazbě, Bohunice, zbytek Plzeň-Bory) za "napadení veřejného činitele". Důvodem byl incident, který se odehrál při domovní prohlídce u Šimsů. Jan Šimsa shodil policistu do peřin, když bránil svoji manželku Milenu (ta se snažila ukrýt poslední dopis filozofa a rodinného přítele Jana Patočky), kterou tehdy napadl příslušník StB (poručík Miloš Bata[6]). (Rehabilitace Ústavním soudem se Jan Šimsa dočkal až v roce 2007.[4][6])

Když na konci 80. let dvacátého století (v lednu 1989) vzniklo v Brně tzv. Brněnské fórum (jako sdružení brněnských občanů "šedé zóny", kteří byli rozhodnuti rozhýbat občanskou společnost nejen v Brně) pomáhal Jan Šimsa moderovat některé akce pořádané tímto sdružením.[4] Šimsa byl výraznou osobností brněnského disentu, podílel se na činnosti brněnského M-klubu, který se scházel u Boženy Komárkové.[6]

Po sametové revoluci Jan Šimsa spoluzakládal politické hnutí Občanské fórum (OF) jako širokou, spontánní platformu občanských nezávislých aktivit, které odmítaly totalitní komunistický režim. Nějaký čas (1991 až 1994)[8] redigoval i Křesťanskou revue,[4] přednášel o T. G. Masarykovi, Přemyslu Pittrovi a spolupůsobil při vydání spisů Boženy Komárkové.[8]

Po roce 1989 se Jan Šimsa podílel na obnově několika organizací a to:[4]

• Masarykovy společnosti v Praze, která si klade za úkol šířit a zpřítomňovat ideový odkaz T. G. Masaryka,
• woodcrafterské organizace Ligy lesní moudrosti [p 4],
• nejstarší mládežnické organizace na světě - YMCA (Young Men's Christian Association – křesťanské sdružení mladých mužů).[4] a
• zúčastnil se obnovy Spolku přátel Milíčova domu (ten založil Přemysl Pitter).[8]

Jan Šimsa je držitelem Řádu Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy (1991).[1][4] (viz Seznam nositelů Řádu T. G. Masaryka)

Jméno Jana Šimsy je uvedeno na seznamu členů přípravného výboru na pamětní desce, věnované 20. výročí obnovení činnosti Československé sociální demokracie v Brně a Jihomoravském kraji. Pamětní deska je umístěna na adrese: Hlavní 119/01, Brno-Komín.[1] Na desce je nápis:[10]

V tomto domě byla na setkání občanů dne 15. prosince 1989
obnovena činnost Československé
sociální demokracie v Brně
a Jihomoravském kraji.
Stalo se tak zásluhou přípravného výboru ve složení:
J. Eliáš, A. Glosová, Z. Kaplan, J. P. Kříž, F. Kučera,
J. Mezník, E. Němec, P. Rezner, D. Slávik, Z. Smutek,
J. Stehlík, J. Šimsa, Š. Talaš.
1989–2009
Ke 20. výročí obnovení ČSSD věnuje Mgr. Bohuslav Sobotka, místopředseda ČSSD

—pamětní deska[10]

• Soukupová, Jana. Nepoddajní, aneb, Nešlo to jinak: příběhy jihomoravských disidentů v 70. a 80. letech 20. století. Vyd. 1. Brno: Host, 2010. 267 s. ISBN 978-80-7294-378-4. (Portrét Jana Šimsy)

• YMCA, Palác YMCA, YMCA v České republice
• Jaroslav Valenta, Rudolf Mareš, Jaroslav Šimsa
• Milena Šimsová, Přemysl Pitter

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Šimsa na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Šimsa