Akce Zámky

Akce zámky (1945–1947) byla ojedinělá humanitární akce na pomoc dětem, které se vracely z koncentračních táborů, která byla rozšířena také na děti z internačních táborů pro Němce. Akci zorganizoval humanista Přemysl Pitter se svou spolupracovnicí Olgou Fierzovou a podílelo se na ní mnoho dalších dobrovolných spolupracovníků.

Přemysl Pitter založil v roce 1933 na pražském Žižkově Milíčův dům, zařízení pro mimoškolní výchovu dětí z chudých rodin. Děti židovského původu i někteří Pittrovi spolupracovníci museli během války odejít do ghett v Lodži, Terezíně a do dalších koncentračních táborů. Již během války Pitter tajně pomáhal židovským rodinám, a když se blížil konec války, začal plánovat zřízení dětských ozdravoven, kde by se mohly zotavit děti, které se vrátí z koncentračních táborů.[1] Budova Milíčova domu ani ozdravovny v Mýtě u Rokycan se k tomuto účelu z kapacitních důvodů nehodily. V květnu 1945 byl Pitter pověřen zdravotně-sociální komisí České národní rady, aby mohl jednat v záležitosti zřízení ozdravoven pro děti z koncentračních táborů.[2] Pro akci se mu podařilo v okolí Prahy zajistit tři zámky, které byly zkonfiskovány baronu Ringhofferovi - Štiřín, Kamenice, Olešovice a blízký zámeček Lojovice, zabavený profesoru Knausovi. V říjnu 1945 k těmto budovám přibyl i penzion Bellevue v nedalekém Ládví. Zámecké prostory bylo nutno upravit a zařídit pro provoz dětských ozdravoven.

První děti z terezínského ghetta, které bylo v té době ohroženo tyfovou epidemií, byly do ozdravoven přivezeny 22. 5. 1945.[3] Ozdravovnami prošlo kromě dětí z Terezína také mnoho děti a mladých lidí z jiných koncentračních táborů, celkem jich bylo 247. O děti se starali dobrovolníci z okruhu přátel Přemysla Pittra, např. manželé Zdeněk a Milada Teichmannovi, Otuše Dürrová, manželé Růžičkovi, Dobroslava Štěpánková, Antonín Moravec a další. Pro děti bylo nutné zajistit také lékařskou péči. Pro tuto funkci získal Přemysl Pitter židovského lékaře Emila Vogla, který jako jediný z rodiny přežil útrapy koncentračních táborů. Emil Vogl pak vybudoval v Lojovicích lékařský dům.

Celá akce byla zpočátku financována zejména z dědictví po profesoru Miloši Seifertovi a také z finančních darů. Personál ozdravoven pracoval bezplatně. Pro vysokou finanční náročnost akce navrhl P. Pitter Zemskému národnímu výboru převzetí ozdravoven. Výbor s tím souhlasil a P. Pittra jmenoval správcem ozdravoven a zároveň členem sociální komise při Zemském národním výboru.

Jako člen této komise měl P. Pitter mimo jiné na starost kontrolu poměrů v internačních táborech pro Němce, do kterých bylo před odsunem shromažďováno obyvatelstvo německého původu. Situace v těchto táborech byla mnohdy katastrofální a Pitter se zasazoval o jejich humanizaci. Do „akce zámky“ tak později přibral i německé děti z těchto táborů. Pittrova kritika poválečného násilí na německém obyvatelstvu stejně jako pobyt německých dětí v ozdravovnách vyvolal velkou kritiku ze strany Ministerstva vnitra i veřejnosti a Pitter byl ze sociální komise Zemského národního výboru vyloučen. Ozdravovny byly rychle převedeny pod správu Ministerstva ochrany práce a sociální péče a akce zámky mohla plynule pokračovat.[4] "Akce zámky" trvala do roku 1947 a za celou dobu se z koncentračních a internačních táborů podařilo zachránit více než 810 dětí.[5]

Děti ze zámeckých ozdravoven postupně odcházely. Židovské děti odjížděly do Palestiny, německé děti do Německa okupovaného spojeneckými armádami. Sirotkům byly hledány adoptivní nebo pěstounské rodiny. Kromě péče o děti v ozdravovnách se rozeběhlo detektivní pátrání po ztracených dětech, které zůstaly ve válečném chaosu bez kontaktů s příbuznými. Pátrací stanice z okupačních zón v Německu, které zaštiťoval Mezinárodní červený kříž, se obracely na P. Pittra a jeho spolupracovníky s žádostmi o pomoc při pátrání po hledaných dětech. Pátrání po ztracených dětech nebo jejich rodičích pokračovalo až do roku 1950.