Přemysl Pitter

Narodil se na pražském Smíchově v rodině ředitele tiskárny Karla Pittera a jeho manželky Žofie, rozené Hořejší. Všech jeho šest starších sourozenců zemřelo ještě v dětském věku. Nejstarší sestra Žofie zemřela v deseti letech necelý rok před narozením Přemysla. Také Přemysl se narodil jako slabé dítě a byl proto dán na výchovu k tetě Antonii Bílé, u níž v Židovicích u Kopidlna vyrůstal do čtyř let. Roku 1906 si otec zřídil vlastní tiskárnu ve Spálené ulici a o tři roky později do ní nastoupil i Přemysl Pitter. V roce 1911 mu zemřela matka a po studiu typografie v Lipsku v letech 1911–1912 mu roku 1913 zemřel i otec a musel převzít firmu. V tiskárně se seznámil s Václavem Klofáčem.

Na počátku první světové války se jako dobrovolník přihlásil do armády. Zde prožil velké duchovní obrácení a stal se pacifistou a zbožným křesťanem. Tehdy slíbil Bohu, že jestli přežije, zasvětí zbytek svého života péči o děti a potřebné lidi.[5] Za dezerci byl odsouzen k trestu smrti, kterému ale unikl.[6][7] Z války se vrátil s onemocněním malárie a během léčby se stal vegetariánem. Nový ministr obrany Václav Klofáč přijal Pittera na ministerstvo jako referenta pro délesloužící důstojníky.

Milíčův dům v Praze na Žižkově, založený Pitterem roku 1933, dnes slouží jako mateřská škola

V letech 1920–1921 studoval na Husově bohoslovecké fakultě, v roce 1924–1942 vydával časopis Sbratření. V roce 1926 se seznámil se Švýcarkou Olgou Fierzovou, která se stala jeho celoživotní přítelkyní a spolupracovnicí. V roce 1933 otevřel v Praze Milíčův dům pro mimoškolní práci s dětmi.[8]

Během 20. a 30. let 20. století se Pitter intenzivně věnoval propagaci pacifistických myšlenek, za což byl opakovaně soudně trestán a jím řízené spolky byly sledovány. Jeden z nich – Hnutí pro křesťanský komunismus – byl prvorepublikovými orgány rychle zakázán.[9] Některé z těchto soudních sporů pomáhal Pitterovi řešit brněnský právník Jindřich Groag.

Na přelomu 30. a 40. let vystupoval proti antisemitismu a ve Sbratření publikoval články na obranu Židů. Za druhé světové války i přes přísný zákaz navštěvoval a podporoval židovské rodiny a jejich děti, za což byl vyslýchán gestapem, kde otevřeně přiznal, že Židům pomáhá, ale zatčen nebyl. Mnoho jeho spolupracovníků však skončilo v koncentračních táborech, někteří se odtamtud už nevrátili.

Po osvobození byl Přemysl Pitter jmenován členem sociální komise České národní rady a zorganizoval akci zámky (1945–1947): ve státem zkonfiskovaných zámcích Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice a penzionu Ládví zřídil ozdravovny, kde se zotavovaly židovské děti vracející se z koncentračních táborů. Později Pitter, který ostře kritizoval nelidské zacházení, kterého se Češi dopouštěli ve svých internačních táborech na Němcích, zahrnul do svého úsilí i německé děti, které z těchto táborů odvážel, což mu vyneslo značné potíže, nenávist ze strany řady Čechů, vyloučení ze sociálně-zdravotní komise a dokonce obvinění ze strany ředitelství národní bezpečnosti.[10]

Po únorovém převratu začal být Pitter i se svými spolupracovníky pronásledován. Olze Fierzové, která odjela do Švýcarska na pohřeb své sestry, již nebyl povolen vstup do země. Na Milíčův dům byla státem uvalena nucená správa, byly omezeny jeho výchovné funkce a v roce 1951 musel Pitter odejít z funkce jeho ředitele. Od roku 1950 navíc musel čelit setrvalému zájmu Státní bezpečnosti. Dne 26. srpna 1951 proto s pomocí Fierzové a přátel uprchl do západního Německa.

Pamětní deska na zámku Štiřín

V Německu začal spolupracovat s BBC a Svobodnou Evropou (později ještě s římským rozhlasem). Od roku 1952 do roku 1962 poskytoval z pověření Světové rady církví pastorační a sociální služby běžencům v uprchlickém táboře Valka u Norimberka. V roce 1963 se přesunul do Švýcarska. V Curychu založil Československou společnost pro vědy a umění, Husův sbor Čechů a Slováků a českou školu, od roku 1962 s Olgou vydávali přední exilový časopis Hovory s pisateli. Spolupracoval s německými evangelíky a se sudetoněmeckou organizací Ackermann-Gemeinde. V roce 1976 zemřel v Curychu. Jeho zásluhou je nám zachován „Husův dům" a byl postaven pomník na historickém místě upálení Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského v Kostnici. Byl jedním z hlavních iniciatorů uchování těchto významných míst, jedním z organizátorů jak peněžních sbírek, tak hledání nejen finančních prostředků mezi emigrantskými i německými příznivci, ale i při zakoupení domu a místa pro pomník. Vyjednal s tamními úřady jejich právní zajištění, zachování a údržbu.

• 1964 – Spravedlivý mezi národy[11]
• 1973 – Záslužný kříž I. třídy Spolkové republiky Německo (za pomoc německým dětem)
• 1975 – Čestný doktorát teologie univerzity v Curychu
• 1976 – Medaile od sudetoněmecké evangelické Johannes Mathesius Gesellschaft (in memoriam)
• 1991 – Řád TGM I. třídy in memoriam

• PITTER, Přemysl. Mystika křesťanství. Praha: Přemysl Pitter, 1920. 30 s.
• PITTER, Přemysl. Náboženství doby dnešní a příští. Praha: [s.n.], 1920. 27 s.
• PITTER, Přemysl. Od jisker k ohni. Praha: [s.n.], 1920. 40 s.
• PITTER, Přemysl. Pohádka o duši, která chtěla být šťastnou. Praha: Nový Jeruzalém, 1920. 14 s.
• PITTER, Přemysl. O národu silném: z bolestných kapitol našeho života – Křesťanství, stát a snahy sociálně reformní – Jak si představuji lidstvo v budoucnosti. Praha: Nový Jeruzalém, 1921. 50 s.
• PITTER, Přemysl. Je třeba náboženské výchovy?. Praha: B. Kočí, 1923. S. 230.
• PITTER, Přemysl. Pod šedým kabátcem: hrst neumělých veršů z těžké doby. Praha: Nový Jeruzalém, 1925. 39 s.
• PITTER, Přemysl. Nové cesty mírové politiky. Enfield: War Resisters Internationa, 1929.
• PITTER, Přemysl. Chelčický, Tolstoj, Masaryk. Praha: Nakladatelství Helios, 1931. 30 s.
• PITTER, Přemysl. Pacifismus a obrana. Praha: Sbratření, 1931. 83 s.
• PITTER, Přemysl. Domovu i exilu. London: Čechoslovák – FCI, 1956. 95 s.
• PITTER, Přemysl. Oheň na zemi. Lund: Sklizeň svobodné tvorby, 1957. 80 s.
• PITTER, Přemysl. Modlitby. Norimberk: [s.n.], 1959. 45 s.
• PITTER, Přemysl. Na předělu věků. Norimberk: Kruh přátel duchovní obrody, 1959. 106 s.
• PITTER, Přemysl. 550 let od mučednické smrti Husovy a 50 let od zahájení Masarykova boje za osvobození Čechů a Slováků : A co my dnes?. Zürich: Svaz československých spolků ve Švýcarsku, 1965. 27 s.
• PITTER, Přemysl. Duchovní revoluce v srdci Evropy: pohled do dějin českého národa. Praha: Kalich, 1995. 131 s.
• PITTER, Přemysl. Nad vřavou nenávisti: vzpomínky a svědectví Přemysla Pittra a Olgy Fierzové. Praha: Kalich, 1996. 236 s. ISBN 80-7017-972-4.
• PITTER, Přemysl. Dobrodružná ruka: výprava pěti chlapců k švýcarským ledovcům ; Vahú: březový svitek o Srubu přátelství. Brno: L. Marek, 2005. 304 s. ISBN 80-86263-63-0.
• PITTER, Přemysl. Slovo Boží dětem pro rodinu i nedělní školu, Kalich 2019, ISBN 978-80-7017-248-3
• Pod šerým kabátcem
• Život pro druhé