Petiční výbor Věrni zůstaneme

Petiční výbor „Věrni zůstaneme“ (PVVZ, plně:Odkazu prezidenta Masaryka věrni zůstaneme) byla protinacistická odbojová organizace působící na území Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–1942, též známá jako odboráři.

Petiční výbor Věrni zůstaneme
Vznik1939
Zánik1942
SídloPraha, Protektorát Čechy a Morava
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Organizace sestávala převážně z nekomunistických levicových intelektuálů, svobodných zednářů, Ženské národní rady, odborových organizací zaměstnanců pošt a železnice.[1] V podzemí byl spíše znám jako „Národní revoluční výbor“.[zdroj?] Jeho členové se například účastnili práce ve výboru, který shromažďoval podpisy „na obranu republiky proti Hitlerovi“.

Založení

Založení PVVZ předcházelo zveřejnění manifestu Věrni zůstaneme v roce 1938 skupinou levicových intelektuálů. Manifest si kladl za cíl mobilizovat veřejnost proti německé agresi. Původní název byl „Odkazu presidenta Masaryka věrni zůstaneme“.

Na utváření PVVZ se od počátku podíle členové řady společenských a zájmových organizací, např. legionářského časopisu Čin, Ústředního spolku čs. profesorů či zástupci železničářský a poštovních odborů, organizace YMCA či členové evangelické církve.

Struktura

Krátce po okupaci byl pro řízení PVVZ využit aparát Dělnické akademie včetně desítek jejich poboček. Do května 1939 se podařilo ustanovit řídící strukturu PVVZ. Vedení PVVZ se skládalo ze dvou tzv. komisí, komise organizační a komise politické.

Organizační komise

Do této komise patřili např. Karel Bondy, gen. Jaroslav Čihák, Josef Pešek, Bohumír Truksa či Alois Tomas. Její jednání navštěvovali i zástupci vojenského odboje z Obrany národa škpt. Václav Velínský a mjr. Jaroslav Hájíček.

Politická komise

Politická komise řídila PVVZ koncepčně. Komise představila politickou programovou platformu, v níž se jednoznačně přihlásila k Edvardu Benešovi jako jedinému vůdci zahraničního odboje.

Strukturu (a to jak vertikální, tak horizontální) budoval PVVZ ještě v srpnu 1939. Ve své struktuře sdružoval i relativně samostatně pracující skupiny (např. železničářů, pošťáků, učitelů, ale i YMCA či Ženské národní rady). v mnoha případech docházelo i k velmi těsnému prolínání se strukturami Obrany národa, což mělo za následek ideové sbližování obou složek odboje.

Činnost
Kroměříž, 1938, Protestní pochod

Po obsazení Československa nacistickým Německem začal PVVZ rozvíjet zpravodajskou činnost zaměřenou na sběr informací pro spojenecké armády, zajišťoval ilegální přechody do zahraničí, distribuoval ilegální tiskoviny a vyvíjel také sabotážní činnost.

PVVZ také úzce spolupracoval s Obranou národa. Vybudoval „koordinační centrum“, v němž měli být soustředěni zástupci většiny důležitých postů a zaměstnání, včetně zástupců církví.[zdroj?] Jelikož bylo v zimě na přelomu roku 1939 a 1940 gestapem zatčeno několik tisíc členů velitelského sboru Obrany národa a Politické ústředí bylo také rozbito, PVVZ se stal nejdůležitější složkou ÚVODu.[1] Vysílal exilové vládě do Londýna pomocí vysílaček Sparta.[1]

PVVZ zůstal ušetřen většího zatýkání až do podzimu roku 1941, až vyvstává podezření, že gestapo čekalo tak dlouho záměrně, aby mohlo celou organizaci důkladně poznat a rozdrtit jednou ranou.[zdroj?] Zbytky PVVZ poté zorganizoval Vladimír Krajina, který získané informace předával skupině Silver A pro radiostanici Libuše.[1]

Členkou výboru byla také dr. Milada Horáková.

Likvidace

PVVZ byl zlikvidován gestapem roku 1942 během tzv. druhé heydrichiády.

Připomínka PVVZ
Pamětní deska odbojové
činnosti skupiny PVVZ
GPS: 50°04′39″ s. š., 14°26′15″ v. d.

V rohovém činžovním domě v Praze 2 na Vinohradech v ulici Anny Letenské 34/7 se za protektorátu odehrála řada schůzek členů PVVZ. Před svým odchodem do zahraniční v lednu 1940 se zde ukrýval generál Jaroslav Čihák. Na schůzkách se (v bytě Anny Pollertové) setkávali Jaroslav Šimsa, Volfgang Jankovec, JUDr. Karel Bondy, doc. PhDr. Josef Fischer a další. V domě měl ordinaci MUDr. Viktor Kaufmann.[2] Na začátku okupace tam probíhaly schůzky první garnitury vedení odbojové organizace PVVZ. Prostřednictvím profesora Dr. Vojtěcha Čížka v domě získala mansardový byt profesorka Jiřina Picková. Zde se ukrývali hledaní pracovníci odboje.[3]

Na připomínku těchto aktivit je na domě umístěna pamětní deska[p 1] se jmény 26 odbojářů: [4]

Pamětní deska odbojové činnosti skupiny PVVZ
V TOMTO DOMĚ SCHÁZELI SE K ODBOJOVÉ
ČINNOSTI ČLENOVÉ SKUPINY PVVZ.
ZA SVOBODU SVÉ VLASTI DALI ŽIVOT:
1FRANTIŠEK ANDRŠTPOPRAVEN V PRAZE 30. 9. 1941
2RNDR. JIŘÍ BAUM† VE VARŠAVĚ R. 1944
3JUDR. KAREL BONDYPOPRAVEN V BRANDENBURGU 22. 1. 1945
4GENERÁL JAROSLAV ČIHÁK† V EMIGRACI V LONDÝNĚ 30. 4. 1943
5PROF. DR. VOJTĚCH ČÍŽEK† V MNICHOVĚ 26. 6. 1942
6DOC. DR. JOSEF FISCHERPOPRAVEN V BRANDENBURGU 19. 2. 1945
7MILENA FISCHEROVÁ-BALCAROVÁPOPR. V RAVENSBRÜCKU 5. 3. 1945
8INŽ. JOSEF FRIEDLPOPRAVEN V DRÁŽĎANECH 8. 2. 1945
9INŽ. JOSEF HANUŠPOPRAVEN V BRANDENBURGU 13. 12. 1943
10ADELA HEIDRICHOVÁ† V LIPSKU 23. 11. 1942
11GENERÁL JOSEF CHURAVÝPOPRAVEN V PRAZE 30. 6. 1942
12PROF. VOLFGANG JANKOVECPOPRAVEN V DRÁŽĎANECH 20. 12. 1944
13MUDR. VIKTOR KAUFMANNPOPRAVEN V BRANDENBURGU 9. 2. 1945
14JINDŘICH KRÁSA† V OSVĚČIMI 12. 3. 1943
15BOHUMIL KUBELA† V OSVĚČIMI 20. 2. 1943
16JUDR. RUDOLF MAREŠPOPRAVEN V PRAZE 20. 10. 1944
17PH. DR. JAN MATZNER† V OSVĚČIMI 6. 4. 1943
18JOSEF PEŠEK† V PRAZE 29. 5. 1945
19PROF. JIŘINA PICKOVÁZASTŘELENA V OSVĚČIMI 16. 11. 1943
20JAROSLAV POHLPOPRAVEN V BERLÍNĚ-PLÖTZENSEE 15. 4. 1943
21ANNA POLLERTOVÁPOPRAVENA V BERLÍNĚ V LEDNU 1945
22KPT. GEN. ŠTÁBU JAN SLAVÍK† NA MÍROVĚ 30. 11. 1944
23PH.DR. JAROSLAV ŠIMSA† V DACHAU 8. 2. 1945
24ALOIS TOMASPOPRAVEN VE ŠTUTGARTU 31. 8. 1943
25BOHUMÍR TRUKSAPOPRAVEN VE ŠTUTGARTU 31. 8. 1943
26INŽ. ANNA WILDOVÁ† V OSVĚČIMI 11. 3. 1943.

Odkazy

Poznámky
  1. Text pamětní desky PVVZ neobsahuje pořadová čísla jednotlivých osob, která jsou umístěna v prvním (levém) sloupci tabulky. Čísla jsou zde přidána jen z důvodů zachování určitého stupně přehlednosti (a možnosti odkazování se na jednotlivé osoby uvedením jejich "pořadového čísla" (počítaného odshora). Pamětní deska PVVZ rovněž nerespektuje běžná pravidla psaní velkých a malých písmen zejména u titulů.

Reference
  1. Fidler, Jiří. Atentát 1942. Praha: Jota, 2002. S. 109, 120.
  2. KAUFMANNOVÁ, Heda. TRAKTÁT PRO JANA [online]. nakladatelství TRIÁDA, Prosinec 1968 [cit. 2014-09-16]. Dostupné online.
  3. PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 335, 427, 577.
  4. ŠTRUPL, Vladimír. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 2) [online]. Praha 2, Anny Letenské 34/7, Vinohrady: 2004-06-24 [cit. 2014-09-16]. Dostupné online.

Literatura
  • KUKLÍK, Jan. K problematice vzniku Národní fronty v domácím odboji - Vývoj odbojové organizace PVVZ na území Čech v letech 1939 - 1941. Praha: Univerzita Karlova, 1976. 160 s.
  • GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Velké dějiny zemí koruny české (svazek XV.a). Litomyšl a Praha: Paseka, 2006. ISBN 80-7185-582-0. S. 623.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.