Hubička (opera)

Hubička je po Prodané nevěstě druhou nejhranější Smetanovou operou, ale též jednou z nejhranějších oper v českých zemích vůbec (např. v Národním divadle jí náleží třetí místo po Prodané nevěstě a Rusalce). Od úspěšné premiéry se trvale zařadila na repertoár českých divadel. P. Pražák napočítal 1574 představení do konce sezóny 1947/48[1]; databáze Divadelního ústavu eviduje 55 profesionálních inscenací po roce 1945.[2] Mimo Prahu ji poprvé uvedla roku 1880 v Plzni a pak na dalších místech společnost Pavla Švandy ze Semčic; ten si Hubičku zvolil i za zahajovací představení svého nového Divadla u Libuše na Smíchově (1881). Roku 1884 byla poprvé uvedena v Národním divadle v Brně, jako třetí opera po Prodané nevěstě a Trubadúrovi; rovněž v českém divadle v Moravské Ostravě byla uvedena brzy po jeho otevření roku 1919 jako druhá opera. I v Olomouci a Bratislavě byla Hubička uvedena hned v první sezóně po jejich otevření (1920/21).[3] Významnou inscenací bylo též nastudování ve vinohradské zpěvohře roku 1916 autorským týmem Otakar Ostrčil, Karel Hugo Hilar a František Kysela.[4] Krátce po druhé světové válce (ještě v roce 1946) zařadila Hubičku na repertoár nově vzniklá česká divadla v Opavě, Liberci a Ústí nad Labem, na Kladně ji nastudovali poprvé roku 1950, v Českých Budějovicích roku 1954.[2] V posledních letech uvedly nové inscenace divadla v Ostravě, Pardubicích a Plzni (2000), Českých Budějovicích (2004), pražské Národní divadlo (2007) a Moravské divadlo Olomouc (2015).[2]

Hubičku neuváděla jen českojazyčná divadla. Ve smetanovském jubilejním roce 1924 ji – jako první operu českého skladatele, což bylo významné kulturně-politické gesto – úspěšně uvedlo pražské Nové německé divadlo[5] a následovaly další německé inscenace.

Díky poměrně malé inscenační náročnosti byla Hubička často poloprofesionálně nebo amatérsky (a to i například ve washingtonské Sokol Opera Group[6]) anebo jako studijní představení (tak ji hrála např. brněnská Janáčkova akademie múzických umění v letech 1964 a 1971). V roce 2012 ji provedlo Originální hudební divadlo Praha v Přírodním divadle Divoká Šárka.[2]

Mezi nejnovější české inscenace Hubičky patří:

• 2015 – Moravské divadlo Olomouc[7]
• 2015 – Národní divadlo Brno[8]
• 2021 – Národní divadlo moravskoslezské (premiéra 11. 6. 2021 v Litomyšli)[9]

První inscenace Hubičky mimo české země se datují od vlny zájmu o Smetanovo operní dílo, kterou zahájilo uvedení Prodané nevěsty a Dalibora na divadelní výstavě ve Vídni roku 1892 souborem Národního divadla.[10] Podle P. Pražáka byla již následujícího roku Hubička poprvé inscenována v němčině, a to v bádenském velkovévodském divadle v Karlsruhe na počest velkovévodkyně Louisy Pruské,[11] moderní příručky však udávají jako německou premiéru inscenaci téhož roku v Lipsku.[12][13] Následovala roku 1894 inscenace ve vídeňské Dvorní opeře; její ředitel a dirigent Wilhelm Jahn jí uvedl Smetanu do tohoto prestižního divadla raději než Prodanou nevěstou, která byla považována za příliš nevážnou.[11][14] Od té doby byla poměrně často hrána v německých divadlech, do Berlína (Theater des Westens) dorazila roku 1902.[12] Hrála se však v poměrně volném překladu a úpravě Ludwiga Hartmanna,[12] který Eliška Krásnohorská značně kritizovala.[15] Později jej nahradil věrnější překlad Leo Schottländera, zhotovený pro inscenaci v pražském Novém německém divadle roku 1924.[12] Významnou inscenaci připravil v berlínské Krollově opeře roku 1927 Alexander von Zemlinsky.[13] V Německu se Hubička hraje dosud, jednu z posledních inscenací této opery uvedlo v roce 2011 Městské divadlo v Hildesheimu.[16]

Mimo německojazyčné prostředí ji uvedl nejprve Hilarius Beníšek na repertoár slovinského divadla v Lublani.[17] Díky českým přistěhovalcům byla roku 1921 poprvé provedena v Chicagu.[18] Ve Spojených státech se hrála vícekrát, například opět v Chicagu roku 1948 a v New York Manhattan School of Music roku 1971.[13] V meziválečném prostředí byla provedena též v Belgii (ve vlámštině), v Záhřebu (v chorvatštině) a v Polsku (Lvov 1924).[12][19]

V roce 1938 byla poprvé provedena v Liverpoolu,[18] ale více ji ve Spojeném království uvedl až roku 1948 dirigent Vilém Tauský na mnohých místech s Carl Rosa Opera Company.[20] Roku 1969 uvedli Hubičku v Cambridgi dirigent Mark Elder a režisér David Pountney jako svou první inscenaci po převzetí vedení univerzitní operní společnosti.[21] Dvakrát ji uvedl operní festival v irském Wexfordu, a to v letech 1984 a 2010.[22]

Od vzniku slovenského divadla byla Hubička poměrně hojně hrána na Slovensku. Řadu inscenací provedlo Slovenské národní divadlo (1920, 1922, 1923, 1924, 1929, 1941, 1952, 1955, 1962, 1980), hrála ji i divadla v Košicích (1949, 1960), Prešově (1952) a v Banské Bystrici (1960, 1983) i scéna Vysoké školy múzických umění v Bratislavě (1959, 1989). Po osamostatnění Slovenska ji nastudovalo Slovenské národní divadlo roku 2003.[23]

Při hojnosti provádění Hubičky na českých jevištích v minulosti se v jejích rolích vystřídala většina významných českých operních pěvců. Vendulku po Marii Sittové zpívaly například Amalie Bobková, Růžena Maturová, Kamila Ungrová, Ada Nordenová, Ludmila Červinková, Drahomíra Tikalová, Libuše Domanínská, Daniela Šounová, Eva Děpoltová, Dana Burešová, Mária Haan. Lukáše zpíval vynikajícím způsobem Otakar Mařák, dále mimo jiné Miloslav Jeník, Vladimír Wuršer, Vladimír Tomš, Beno Blachut, Ivo Žídek, Oldřich Spisar, Leo Marian Vodička, Valentin Prolat... Úlohu Tomše ztvárnil vzorně Emil Burian, dále Jan Konstantin, Zdeněk Otava, Václav Bednář, Přemysl Kočí, Teodor Šrubař, Jindřich Jindrák, Ivan Kusnjer, Vratislav Kříž, Roman Janál. Otce Palouckého zpívali mimo jiné Vilém Heš, Václav Kliment, Jiří Huml, Luděk Mandaus, Vilém Zítek, Eduard Haken, Karel Kalaš... Martinku brzy po premiéře převzala Betty Fibichová, později ji zpívaly například Marie Klánová, Marta Krásová, Štěpánka Štěpánová, Drahomíra Drobková, Yvona Škvárová.[2][24]