Edmund Chvalovský

Edmund Chvalovský (26. července 1839 Praha[1] (areál svatoanežského kláštera [2]) – 1. října 1934 Soběslav) byl český herec, divadelní a operní režisér (zejména Národního divadla v Praze).

Edmund Chvalovský
Edmund Chvalovský (1897)
Narození26. července 1839
Praha
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. října 1934 (ve věku 95 let)
Soběslav
Československo Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Vystudoval v Praze akademické gymnázium, poté vyšší reálku a techniku, zajímal se o vědu (fyzika, astronomie) i umění (divadlo, dějiny umění, hudbu, kreslení). Když bylo roku 1862 jako výraz dlouhodobých snah o samostatné stálé české divadlo otevřeno Prozatímní divadlo, začal zde Chvalovský profesionální dráhu herce. Jednu sezónu (1865–1866) vedl jako umělecký ředitel a režisér [3] novou Švandovu divadelní společnost v Plzni. V roce 1873 se v Prozatímním divadle stal samostatným režisérem opery a po připojení k Národnímu divadlu v roce 1881 tam přešel i s hereckým souborem [4] a stal se na dvacet let režisérem, zejména Smetanových oper. Svou snahou o scénický realismus a novými metodami významně ovlivnil inscenační styl. Zasáhl i do jevištního výtvarnictví – navrhoval si kostýmy i dekorace ke svým režiím. Národní muzeum a Muzeum Bedřicha Smetany v Praze [5] vlastní několik Chvalovského režijních knih.

Vyučoval deklamaci, mimiku a dějiny umění na operní škole Prozatímního divadla (1873) a v letech 1892–1894 na Dramatické škole ND [4].

Mistrova Soběslav
Pamětní deska Edmunda Chvalovského (1839–1934) v Soběslavi, čp. 345

Odpočinek trávil režisér Chvalovský od svých 67 let v Soběslavi (1906–1934) a většinu z těchto let věnoval místnímu divadelnímu dění, které zde má hluboké kořeny (od roku 1828). Ve městě v bývalé Rožmberské škole bylo od roku 1888 nové velké jeviště a aktivní dramatický odbor Sokol a získal v roce 1906 silnou podporu v osobě Chvalovského; následovala jeho plodná spolupráce umělecké praxe s mladým nadšením; vychoval dvě generace herců; byl ochráncem a pomocníkem spolku, propůjčil mu své jméno; měl zásluhu na vybudování moderního jeviště – a na něm při otevíracím představení Lucerny v roce 1930 svoji cennou třiadvacetiletou práci s místním divadlem ukončil.

Mistr Chvalovský je pochován na místním hřbitově a na domě čp. 345 je pamětní deska s textem: 1839–1934 ZDE ŽIL A ZEMŘEL MISTR EDMUND CHVALOVSKÝ PRVNÍ REŽISÉR SMETANOVÝCH OPER, ČLEN KRÁL. ZEMSKÉHO A NÁROD. DIVADLA V PRAZE – KLUB SÓLISTŮ NÁR. DIV. – NÁROD. DIVADLO – ÚSTŘ. ŘED. ČESKÉHO HERECTVA.

Je po něm pojmenována ulice v Soběslavi.

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Haštala na Starém Městě pražském
  2. Anežský klášter
  3. Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 17
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 184
  5. Muzeum B. Smetany v Praze: Archivováno 16. 4. 2008 na Wayback Machine

Literatura
  • Archiv Blatského muzea v Soběslavi, arch. složka o Ed. Chvalovském a o soběslavském divadelnictví
  • Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 206, 208–220
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 147, 149, 167, 170, 171, 173–4, 177, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 42, 44, 51, 65
  • Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 17
  • Karel Engelmüller: O slávě herecké (1947)
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 183–4
  • Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 213, 509, 528
  • PhDr. Rudolf Tecl: Smetanovský režisér Edmund Chvalovský (1839–1934). VHK JČM 27, 1990, č. 1, s. 16-28.
  • Zpravodajský týdeník Palcát 20.7.2005 – R. Kukačka: Na Chvalovského nábřeží nejen o divadle

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.