Hornosvratecká vrchovina

Hornosvratecká vrchovina je krajinná oblast (horopisná jednotka) a geomorfologický celek o rozloze 1 097,57 km² na severovýchodním okraji Českomoravské vrchoviny, součást geomorfologické Česko-moravské soustavy v regionálním členění georeliéfu (tvaru zemského povrchu) Česka.[1] Leží z hlediska administrativně správního většinou rozlohy v Kraji Vysočina, jihovýchodní částí v Jihomoravském kraji a severovýchodním okrajem v Pardubickém kraji.[2]

Hornosvratecká vrchovina
Krajina v oblasti Sněžného, součást členité Hornosvratecké vrchoviny, georeliéfem až hornatiny, v rozsahu 258 až 836 m n. m. tvořící geomorfologický celek
Nejvyšší bod836,1 m n. m. (Devět skal)
Rozloha1 097,57 km²
Střední výška580,2 m n. m.
Poznámkasoučást geomorfologické Česko-moravské soustavy
Nadřazená jednotkaČeskomoravská vrchovina
Sousední
jednotky		Boskovická brázda
Hornosázavská pahorkatina
Křižanovská vrchovina
Svitavská pahorkatina
Železné hory
Podřazené
jednotky		Nedvědická vrchovina
Žďárské vrchy
SvětadílEvropa
StátČesko Česko
Horninykrystalické břidlice, žula
PovodíSvratka, na okrajích Doubrava, Chrudimka, Novohradka, Sázava
Souřadnice49°38′41″ s. š., 16°6′36″ v. d.
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIIC-4
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krajinná oblast protáhlého tvaru, bez územních výběžků připomínající půdorys čtyřúhelníku s vrcholy (od nejsevernějšího) přibližně na katastrálních územích Proseč, Vranová, Štěpánovice a Vojnův Městec. Vzdálenost okrajových míst orientovaných severozápad – jihovýchod činí zhruba 40 km (Proseč – Vranová) a 50 km (Vojnův Městec – Štěpánovice), na liniích severovýchod – jihozápad kolem 23 km (Proseč – Vojnův Městec nebo Vranov – Štěpánovice).[3]

Typem georeliéfu členitá vrchovina až hornatina v nadmořských výškách přibližně 257–836 m, se střední výškou 580,2 m a středním sklonem 6°12', s vyklenutým povrchem prořezaným hlubokými údolími s vodními toky, s nejvýznamnější řekou Svratkou. Geologické podloží tvoří krystalické horniny a částečně permokarbonské a křídové usazeniny.

Na severozápadě Žďárské vrchy se skalními útvary na úzkých hřbetech oddělených hlubokými a rozevřenými údolími, od nich označení georeliéfu žďárského typu. Jihovýchodní část tvoří mohutná klenba Nedvědické vrchoviny s výraznou členitostí georeliéfu v Sýkořské hornatině, tvoří jádro krajinné oblasti s kryogenními tvary (izolované skály, skalní hradby, kamenná moře, balvanové proudy).

Horopisem (orografie) směrem na severozápad (Žďárské vrchy) v nadmořských výškách stoupá, k jihovýchodu (Nedvědická vrchovina) pozvolna klesá. Nejníže je situována hladina řeky Svratky v nadmořské výšce 258 m, přibližně v lokalitě Močidla na katastru Štěpánovice u Tišnova. Významný a nejvyšší v Nedvědické vrchovině vrchol Horní les (774,2 m n. m.) na katastrálním území Rovečné.

Nejvyšších poloh s nadmořskou výškou nad 800 m dosahuje na zalesněných vrcholech se skalními útvary v Devítiskalské vrchovině Žďárských vrchů.[3] Nejvyšším bodem Hornosvratecké vrchoviny, současně Žďárských vrchů a geomorfologického okrsku Devítiskalská vrchovina, je vrchol se zeměpisným názvem Devět skal (836,1 m n. m.) na katastrálním území obce Křižánky v okrese Žďár nad Sázavou náležejícím do Kraje Vysočina.

Geografie

V geografii Česka krajinná oblast v rozsahu poloh v nadmořských výškách 258 až 836 m na severovýchodním okraji Českomoravské vrchoviny. Hornosvrateckou vrchovinu lze přibližně vymezit obcemi (místy) po jejím obvodu (s nepřesností územních výběžků) od severu:

Proseč u Skutče (lokalita Borka, přesněji řeka Novohradka ve Vranickém údolí pod bezejmenným vrcholem 495,5 m n. m.) – Budislav u Litomyšle (Kamenné Sedliště) – Lubná u Poličky (Skelná Huť) – Široký Důl – Polička (silnice I/34 u odbočky na silnici III/35910 směr Široký Důl – rybníky Přehrady) – Jedlová (Horní Jedlová – Janovský rybník – Balda) – Stašov (Březový rybník – Slavíčkův rybník) – Rohozná (Liščí les – Bořinky – Dolní rybník) – Svojanov – Bohuňov – Prostřední Poříčí – Vranová (celým katastrem) – Letovice (část katastru Meziříčko, lokalita Na hložkách) – Sebranice (vrchol Podsedky 422 m n. m.) – Kunštát (vrchol Chlum 512 m n. m.) – Zbraslavec – Lysice (lokalita Obora) – Zhoř u Rohozce – Jamné u Tišnova – Lomnička – Šerkovice – Lomnice – Řepka – Štěpánovice (většina katastru) – Dolní Loučky (katastr Střemchoví) – Horní Loučky – Skryje – Drahonín (vrchol Vysekanec 513 m n. m.) – Dolní Rožínka – Rožná – Rodkov (lokalita Šířava – vrchol Na vrších 541 m n. m.) – Rozsochy – Kundratice u Rozsoch – Divišov – Zubří – Pohledec – Maršovice – Jiříkovice – Lhotka u Žďáru nad Sázavou (lokality Horačky – Kříby 661 m n. m.) – Počítky (potok Pernička – lokalita Klusač) – Světnov (Lemperský potok – rybník Pstružák) – Škrdlovice – Karlov – Vojnův Městec (Městecký potok – Suchý kopec 683,8 m n. m.) – Vortová (lesní lokalita Na Kozinci, Vortovský potok) – Lhoty (lesní lokalita Mýto) – Herálec (rybník Šantrůček – Kocanda – Brušovec – Březový vrch 684 m n. m.) – Svratka (koryto řeky Svratky – Chlumětínská cesta) – Svratouch (vrchol sedla mezi vrchy Otava a U oběšeného) – Krouna (okrajem lesa u silnice II/354 – Olšiny až nad lokalitu Pleskotka u železniční trati 261) – Čachnov (lokalita Řežnízka) – Pustá Kamenice (Pekelec – železniční zastávka – výškový bod U javoru 658,6 m n. m.) – Rychnov (Rychnovský potok, most silnice I/34) – Otradov (lokalita Na zadech) – Česká Rybná a opět Proseč.

Původ názvu

Zeměpisné jméno (oronymum) je spojením přídavného jména „hornosvratecká“ (adjektivum) a obecného podstatného jména „vrchovina“ (substantivum). Věcný význam slovního spojení se vztahuje ke geografickému označení polohy vrchoviny v oblasti horního toku řeky Svratky, od jejího prameniště nad Cikhájem v Devítiskalské vrchovině Žďárských vrchů po Štěpánovice, pod vrcholem Dranč (407,0 m) opouští Českomoravskou vrchovinu a vtéká do oblasti tektonické sníženiny Boskovické brázdy Brněnské vrchoviny.

Geomorfologie a přírodní poměry

Geomorfologie začleňuje Hornosvrateckou vrchovinu mezi geomorfologické celky v rámci regionálního členění georeliéfu (tvaru zemského povrchu) provedeného systémově pro celé území Česka. V seznamu geomorfologických jednotek nese označení třímístným indexem „IIC-4" a obecně ho charakterizuje stejná morfostruktura a historie geomorfologického vývoje.

Podle charakteru georeliéfu se člení na dva geomorfologické podcelky:

  • Žďárské vrchy (index IIC-4A), rozloha v celých jednotkách 486 km², skladebné části tvoří čtyři geomorfologické okrsky:
  • Nedvědická vrchovina (index IIC-4B), rozloha v celých jednotkách 612 km², skladebné části tvoří osm geomorfologických okrsků:
    • Jedlovská plošina (index IIC-4B-1), rozloha 80,12 km²
    • Vírská vrchovina (index IIC-4B-2), rozloha 59,67 km²
    • Kunštátská vrchovina (index IIC-4B-3), rozloha 45,56 km²
    • Křetínská kotlina (index IIC-4B-4), rozloha 8,61 km²
    • Sýkořská hornatina (index IIC-4B-5), rozloha 214,29 km²
    • Pernštejnská vrchovina (index IIC-4B-6), rozloha 124,71 km²
    • Sulkovecká vrchovina (index IIC-4B-7), rozloha 69,7 km²
    • Olešnická kotlina (index IIC-4B-8), rozloha 9,76 km²

Hornosvratecká vrchovina je podle geomorfologického členění georeliéfu Česka součástí geomorfologické podsoustavy s názvem Českomoravská vrchovina (index IIC), náležející do geomorfologické Česko-moravské soustavy (index II) v rámci provincie Česká vysočina (index se neuvádí).[1]

Sousední geomorfologické celky (od nejsevernějšího bodu v katastru Proseče) tvoří:

  • Svitavská pahorkatina (index VIC-3) na severovýchodě (Proseč, řeka Novohradka ve Vranickém údolí pod lokalitou Borka – Meziříčko u Letovic, lokalita Pod oborem), součást Východočeské tabule (index VIC) geomorfologické soustavy Česká tabule (index VI), současně rozhraní Českomoravské vrchoviny (index IIC) geomorfologické Česko-moravské soustavy (index II) a v jejím rámci dále
  • Boskovická brázda (IID-1) na jihovýchodě (Meziříčko u Letovic – Předklášteří, potok Bobrůvka pod vrcholem Čepička 391 m n. m.), součást Brněnské vrchoviny (index IID), současně rozhraní Českomoravské vrchoviny (index IIC) a v jejím rámci geomorfologické jednotky
  • Křižanovská vrchovina (index IIC-5) na jihozápadě (Předklášteří, potok Bobrůvka pod vrcholem Čepička 391 m n. m. – Škrdlovice, lokalita Lán)
  • Hornosázavská pahorkatina (index IIC-2) na jihozápadě (Škrdlovice, lokalita K Velkému Dářku – Vojnův Městec, lokalita Borky u silnice I/37)
  • Železné hory (index IIC-3) na severozápadě (Vojnův Městec, v poloze 630 m n. m. Městecký potok – Proseč, lokalita Borka)

Tektonicky území součástí devítiskalsko-sýkořské megaantiklinály (Devítiskalská vrchovina – Sýkořská hornatina), protáhlá sníženina u Štěpánova protékaná Svratkou je prolom vzniklý pohybem zemských ker.

V oblasti výskyt značného počtu tvarů mrazového zvětrávání s odnosem hornin zejména fluviální erozní činností vodních toků, podílejících se na vytváření tvaru zemského povrchu mnoha lokalit. Žďárské vrchy typické skalními útvary na úzkých hřbetech oddělených hlubokými a rozevřenými údolími v tzv. žďárském typu georeliéfu.

Nedvědická vrchovina prořezána vodními toky v hlubokých údolích, u Kunštátu zaklesnuté křídové horniny ve tvaru stolové hory, např. Milenka (579 m n. m.) a Křib (582 m n. m.), nejvyšším vrcholem Horní les (774,2 m n. m.), ve vrcholové části od roku 2002 v nadmořské výšce cca 765 m rozhledna Horní les (vyhlídková plošina ve výšce 38 m).[4]

Geomorfologický okrsek Sýkořská hornatina významný kryogenními tvary izolovaných skal, skalních hradeb, kamennými moři a balvanovými proudy.[1]

Ochrana přírody a krajiny

Značnou část území na severozápadě překrývá velkoplošná Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy, vyhlášená 30. července 1970.[5] Správa se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, s regionálním pracovištěm v Havlíčkově Brodě. Velký počet lokalit je zvláště chráněným územím maloplošného charakteru, významné jsou např. národní přírodní rezervace Žákova hora v oblasti Žďárských vrchů a národní přírodní památka Švařeč v Nedvědické vrchovině, také přírodní park Svratecká hornatina a podél koryta řeky Svratky vedená (Dalečín – Švařec) s názvem Svratecká vodohospodářská naučná stezka.

Odkazy

Reference
  1. DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČR. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Hornosvratecká vrchovina, s. 157.
  2. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Přírodní poměry: Geomorfologie [online]. [cit. 2017-08-11]. Aplikace MapoMat, mapový podklad ČÚZK. Dostupné online.
  3. Český úřad zeměměřický a katastrální. Základní mapa České republiky: přibližná kompozice Hornosvratecká vrchovina [online]. [cit. 2017-08-11]. Dostupné online.
  4. Seznam.cz. Turistická mapa: Horní les, vrchol a rozhledna [online]. Mapy.cz [cit. 2017-10-27]. Dostupné online.
  5. Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy [online]. [cit. 2017-08-11]. Kód ÚSOP 75. Dostupné online.

Literatura
  • DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.