Hizballáh

Hizballáh byl založen začátkem 80. let 20. století šíitskými náboženskými činiteli a přívrženci Ajatolláha Chomejního, kteří byli ohromeni vítězstvím islámské revoluce v Íránu. Cílem tohoto hnutí bylo vytvořit z Libanonu islámský stát a zlepšit práva šiítů v libanonské společnosti. Duchovním vůdcem celého hnutí se stal Šejch Muhammad Husajn Fadlalláh. Velitelem vojenského křídla označovaného jako Islámský odpor se stal Abbás al-Músáví. Základna Hizballáhu se nacházela v provincii Baalbek v severní části údolí Biqáa. Později se k Hizballáhu připojila šíitská skupina Amal (امل – Naděje) vedená Hasanem Nasralláhem, který se po smrti Šajcha Muhammada Fadlalláha stal nejvyšším sekretářem Hizballáhu. Skupina je rozdělena do tří organizací subjektů-: Bajt ul-Mál, Džihád ul Binná a Islámský odpor. Finanční podpora se získává z Íránu, Sýrie a darů libanonských šíitů.

Hasan Nasralláh

Od založení Hizballáhu do současnosti je odstranění státu Izrael pro Hizballáh hlavním cílem. Hizballáh bojuje nejen proti vládě a politice státu Izrael, ale i každému židovskému občanu, který žije v Izraeli. Jeho manifest 1985 údajně uvádí, že Náš boj skončí pouze tehdy, až tento stát (Izrael) bude zničen. Generální tajemník Nasralláh prohlásil, že Izrael je ilegální uchvatitel, který je založen na lži a domnívá se, že teprve zničení Izraele přinese mír na Blízkém východě. Není východiska z konfliktu v tomto regionu s výjimkou zmizení Izraele. V rozhovoru s Washington Post, Nasralláh řekl: Jsem proti jakémukoliv usmíření s Izraelem. Domnívám se, že jeho přítomnost je protiprávní." V prohlášení Hizballáhu z roku 1992 se přímo tvrdí[8]Je to otevřená válka až do eliminace Izraele a do smrti posledního Žida na Zemi
Izraelská okupace farem Šibáa a věznění libanonských občanů v izraelských věznicích je často používáno jako záminka pro pokračující nepřátelské akce Hizballáhu proti Izraeli i po stažení z Libanonu v roce 2000.

Hizballáh
حزب الله
Účast na Libanonské občanské válce, Druhé libanonské válce a Občanské válce v Sýrii
organizační struktura Hizballáhu
Základní info
Aktivní	1982–současnost
Operační  území	Libanon Libanon
Ideologie	ší'itský islamismus antisionismus ší'itský džihádismus
Velitel	Hasan Nasralláh
Základny	Libanon Libanon
Síla	20 000–50 000
Spojenci	Libanon Libanon Írán Írán Sýrie Sýrie Rusko Rusko Irák Irák Severní Korea Severní Korea Hamás Hamás
Oponenti	Izrael Izrael Turecko Turecko Jiholibanonská armáda Al-Káida Al-Káida Islámský stát Islámský stát Syrská svobodná armáda An-Nusrá An-Nusrá
Konflikty/boje	Libanonská občanská válka Druhá libanonská válka Občanská válka v Sýrii

Řízení Hizballáhu je v souladu s principem vlády Velájat-e fakíh (ولایت فقیه), který je založen na rozhodování znalců islámského práva, kteří jako jediní mohou provádět důležitá rozhodnutí. (např. vyhlásit fatwu nebo džihád) Pokud se poradní shromáždění nemůže dohodnout, obrátí se na nejvyššího vůdce Sajjida Alího Chameneího, který je nejvyšší autoritou šíitského islámu.

Nejvyšším rozhodovacím orgánem Hizballáhu je Madžlis aš Šúrá (مجلس الشوری / Poradní shromáždění), které je tvořeno 12 vysoce postavenými duchovními. Tito duchovní mají na starosti důležitá rozhodnutí týkajících se akcí Hizballáhu. Poradní shromáždění se dělí na sedm speciálních výborů:

• výbor pro ideologii
• výbor pro informace
• vojenský výbor
• politický výbor
• výbor pro výklad islámského práva
• výbor pro sociální záležitosti
• finanční výbor

Madžlis aš Šúrá al Qarár (مجلس الشوری القرار / Správní shromáždění) Toto shromáždění vedl do své smrti Šejch Muhammad Husajn Fadlalláh. Shromáždění je tvořeno 11 duchovními s odpovědností za všechny strategické kroky hnutí.

Hnutí Hizballáh je financováno prostřednictvím darů šíitských muslimů nebo prostřednictvím náboženské daně zvané Zakát přímo po páteční modlitbě. Největší podpory jak materiální tak finanční se Hizballáhu dostává ze strany Íránu a Sýrie. Odhaduje se že Írán dává Hizballáhu 60 - 100 milionů EUR ročně. Některé odhady hovoří o více než 200 miliónech USD ročně. Všechny tyto finanční prostředky jsou zpravovány zvláštním fondem Bajt ul Mál (بیت المال),se sídlem v Bejrútu, jehož hospodaření je pod kontrolou vůdce hnutí Hasanem Nasralláhem.

Hizballáh organizuje rozsáhlý sociální program prostřednictvím subjektu Džihád ul Binná (جهاد البناء). Tato instituce financuje stavbu nemocnic, škol a opravy objektů zničených izraelskou armádou. Hizballáh také zřídil institut Aš Šahíd الشهید (Mučedník), který zaručuje poskytování bydlení a výdaje na vzdělávání pro rodiny bojovníků, kteří zemřou v boji. Ředitelství Džihád al-Binná 'se nachází na jižním předměstí Bejrútu.

Protivládní shromáždění v roce 2006

Společně s hnutím Amal je Hizballáh jednou ze dvou hlavních stran zastupující šiítskou komunitu v Libanonu. Obě strany uzavřely dohodu a vzájemně se v případě potřeby podporují. Hizballáh je zastoupen v libanonském parlamentu od roku 1992, kdy získal 12 z 128 křesel.V roce 1996 získala strana 10 křesel. Hizballáh posílil své zastoupení v libanonském parlamentu po volbách, které proběhly v květnu a červnu 2005. Ve 128členném parlamentu má hnutí nyní 14 poslanců (předtím 8) a ve vládě má dva ministry a třetí je jím podporován. V roce 2006 vypukl izraelsko-libanonský konflikt poté, co vojáci Hizballáhu zaútočili raketami a minomety na severoizraelské město Šlomi, zabili tři vojáky a dva (Ehuda Goldwassera a Eldada Regeva) zajali. Hizballáh utrpěl menší ztráty, získal ale neobvykle velkou podporu muslimské veřejnosti.[9]

Hnutí Hizballáh provozuje satelitní televizní vysílání Al Manár (arabsky Maják/المنار‎) a rozhlasovou stanici an Núr (arabsky Světlo/النور‎) a týdeník as Safír (arabsky السفیر Vyslanec‎). Stanice Al Manár se sídlem v Bejrútu zahájila své vysílání v roce 1992 za finanční pomoci Íránu a je hlavním nástrojem psychologické války proti Izraeli (v terminologii Hizballáhu sionistickému nepříteli). Vysílání této stanice bylo již zakázáno v některých evropských zemí z důvodu popírání holokaustu. Al Manár šíří hlavně pořady zaměřené naproti Izraeli a podpoře nacionalismu.

Vojenské křídlo Hizballáhu je označované jako Islámský odpor. Ten má podle odhadů asi 1000 aktivních bojovníků, ale v případě potřeby může Hizballáh mobilizovat až 10 000 dobrovolníků.[9] Výzbroj je získávána především z Íránu, Sýrie a ČLR. Vojenský výcvik rekrutů probíhá hlavně v jižním Libanonu a ve výcvikových střediscích v Íránu a je plně pod dohledem Íránských revolučních gard.

Propagační nápisy Hizballáhu v roce 2006

Muž s vlajkou Hizballáhu

Hizballáh prohlašuje, že vlastní přibližně 30 000 raket různého druhu. Jedná se hlavně o neřízené rakety BM-21 a BM-27. Dále vlastní íránské rakety Zelzel 2 s doletem až 400 km, rakety Fadžr-5 s doletem 45 km a protiletadlové střely SA-16. Podle izraelských médií vlastní i několik raket Scud původem ze Sýrie, ovšem tato informace byla Sýrií i Hizballáhem popřena. V roce 2005 dodal Írán do Libanonu i několik svých moderních protilodních raket Kosar. Jedna z nich v roce 2006, při izraelské intervenci v Libanonu silně poškodila izraelskou fregatu třídy Saar. Hizballáh je také vybaven několika bezpilotními průzkumnými letouny typu Mohadžer / Mohajer.

Hizballáh v průběhu posledních let radikálně změnil své metody boje. Na popud svého ochránce Íránu zavrhl tradiční metody teroristických organizací, které uplatňoval v prvních deseti letech své existence, a přeměnil se ve vojenskou organizaci využívající stále sofistikovanějších metod boje.[9]

K zastavení izraelského postupu v Libanonu v roce 2006 nasadil Hizballáh nejnovější verze kumulativních náloží, výbušnin, naváděných raket a zdokonalené taktiky léčky, útoku z davu či využívání klamných cílů a bunkrů.[9] Sítě izraelských obranných radarů nezvládly nápor ohromujícího množství raket, které na Izrael Hizballáh vypálil. Zpráva Winogradovy komise shrnující oficiální izraelské vyšetřování 34 denní libanonské války v létě 2006 vyjádřila, že polovojenská organizace po několik týdnů odolávala nejsilnější armádě Blízkého východu mající pod kontrolu vzdušný prostor i početní a technickou převahu.[9]

Hizballáh se účastní občanské války v Sýrii na straně vlády Bašára al-Asada. Podle odhadů v syrské válce ztratil až tisíc bojovníků.[10] Syrští povstalci také zaútočili na Hizballáh v Libanonu. Fronta an-Nusrá a později Islámský stát ovládli část území pohraničí Libanonu, na které Hizballáh útočí jak z Sýrie tak z Libanonu. Pozice Hizballáhu v Sýrii několikrát bombardoval Izrael. Během jednoho náletu zabil také Íránského generála revolučních gard.[11]

• 18. dubna 1983 – exploze bomby v nákladním automobilu před americkou ambasádou v Bejrútu, zahynuli 3 zaměstnanci včetně ředitele CIA pro Blízký východ, 120 osob zraněných
• 23. října 1983 – nákladní vozidlo s výbušninou vrazilo do haly velitelského stanoviště U.S. Marines v Bejrútu, zahynulo 241 vojáků, 81 bylo zraněných.
• 12. dubna 1984 – bombový útok na restauraci blízko americké letecké základny Torrejon v Španělsku, zahynulo 18 osob, zraněno bylo 83 osob
• 20. září 1984 – při neočekávaném bombovém útoku na americkou ambasádu ve východním Bejrútu zahynulo 23 osob a 21 bylo zraněných.
• 4. prosince 1984 – teroristé z Hizballáhu unesli letadlo Kuvajtských aerolinií a zavraždili dva pasažéry – občany USA – Charles Hegna a William Stanford.
• 14. června 1985 – členové Hizballáhu unesli letadlo společnosti TWA a zavraždili Roberta Stethema - potápěče U.S. Navy.

1982–1988 — únosy a vraždy amerických občanů

• David Dodge, prezident American University v Bejrútu, zadržovaný jeden rok
• Malcolm Kerr, Američan libanonského původu, bývalý prezident American University v Bejrútu, unesený a zavražděný
• Jeremy Levin, šéf bejrútské kanceláře CNN, unesen, později zachráněn
• reverend Benjamin Weir, unesen a držen v zajetí 6 měsíců
• William Buckley, důstojník US Army a operativec CIA, unesen a zavražděn, 28. prosince 1991 pohřben se všemi vojenskými poctami
• Frank Reed, ředitel American University v Bejrútu, unesen a propuštěn po 44 měsících zajetí
• Joseph Cicippio, finanční kontrolor American University v Bejrútu, unesen a zadržován 5 let
• Col. William Higgins, americký velitel Dozorčí organizace OSN pro dodržování příměří (UNTSO), unesen a zavražděn