Imperialismus

Původně byl tímto pojmem označován růst a upevňování britského impéria. Pod různými záminkami byl původcem vzniku dalších koloniálních říší ovládajících Afriku, Oceánii, Asii; byl užíván například Francií při rozšiřování civilizace, Ruskem (myšlenka panslavismu), Německem (víra ve výjimečnost německého národa), Japonskem (nové uspořádání východní Asie) či USA. Imperialisté svoji expanzivní politiku vždy zdůvodňovali jejím pozitivním dopadem – šířením civilizace, kultury, ekonomické prosperity, lidských práv nebo demokracie.

Vladimir Iljič Lenin použil výraz imperialismus pro označení své politické současnosti. Podle něj se jednalo o poslední fázi vývoje kapitalismu, kterou charakterizovaly vláda monopolů a dělení světa a jeho bohatství mezi největší kapitalistické mocnosti, doprovázené krizemi a válkami. Tuto svou teorii sepsal v díle Imperialismus, poslední stádium kapitalismu (1916). Zde v první kapitole rozděluje vývoj monopolů následovně:

1. 1860–1880: vrchol volné konkurence, zárodky monopolů
2. od krize v roce 1873: postupný rozvoj kartelů
3. konec 19. století a krize 1900–1903: kartely se stávají podstatou celého hospodářství, kapitalismus se mění na imperialismus

„Imperialismus,“ uvedl v předmluvě již necenzurovaného vydání z roku 1920, „je předehra sociální revoluce proletariátu. To se od roku 1917 potvrdilo ve světovém měřítku.“

Později příznivci Lenina a leninismu jako imperialisty označovali „tábor“ svých protivníků v čele s USA.