Šlomi

Leží v nadmořské výšce 92 metrů, na západním úbočí svahů Horní Galileji poblíž hranic s Libanonem. Město se nachází cca 115 kilometrů severoseverovýchodně od centra Tel Avivu a cca 32 kilometrů severoseverovýchodně od centra Haify. Je situováno na jižním úpatí hřbetu Reches ha-Sulam, který vybíhá ze západní Galileji až k moři a odděluje pobřežní planinu od území Libanonu. Severně od obce prochází tok vádí Nachal Chanita. Na jižní straně je to vádí Nachal Becet, které sem vstupuje z údolí Bik'at Šefa.

Šlomi je situován v hustě osídleném a intenzivně zemědělsky využívaném pásu, přičemž osídlení v tomto regionu je etnicky smíšené. Vlastní Šlomi obývají Židé, stejně jako většinu zemědělských obcí v pobřežní planině včetně nedalekého města Naharija. Většinově židovský je i pás osad podél hranic s Libanonem. Směrem na jihovýchod, ve vnitrozemí Galileji, ale začíná region s demografickou převahou izraelských Arabů.

Na dopravní síť je Šlomi napojen pomocí dálnice číslo 70 z Haify. Z ní zde odbočuje k západu lokální silnice číslo 899 vedoucí do k pobřeží Středozemního moře a Roš ha-Nikra.

Šlomi byl založen v roce 1950.[3] Název obce odkazuje na biblickou postavu Achíhuda, syna Šlomiho, z kmene Ašerovců, kterého zmiňuje kniha Numeri 34,27[4][5]

Už v roce 1949 se zde, poblíž opuštěné arabské vesnice al-Bassa (viz níže) usadili židovští přistěhovalci v provizorním táboře Ma'abara. V roce 1950 se tento tábor proměnil na trvalé sídlo nazvané Šlomi. Prvními osadníky byli židovští imigranti z Indie, Jemenu a Jugoslávie. Po roce 1956 do nového města zamířila nová přistěhovalecká vlna, tentokrát Židů původem ze severní Afriky.[6]

Šlomi vznikl jako takzvané Rozvojové město, které mělo zajistit rychlé ubytování pro přistěhovalce, kteří po vzniku státu Izrael dorazili do země, a posílit demograficky židovskou přítomnost v periferních částech státu. V roce 1960 byl Šlomi povýšen na místní radu (malé město).[1] Počátkem 70. let 20. století se ale přiznává, že záměr učinit z Šlomi větší městské sídlo selhal.[7]

Šlomi si i v současnosti udržuje vysoký podíl nových přistěhovalců (20 % celkové populace). Ekonomika je založena na dvou průmyslových zónách, rozvíjí se turistický ruch. Velká část obyvatel za prací dojíždí mimo obec.[6] Kvůli blízkosti hranice s Libanonem je město periodicky vystaveno útokům. V březnu 2002 zastřelili dva teroristé přestrojení za vojáky izraelské armády 6 lidí na silnici mezi Šlomi a kibucem Macuva.[8] Během druhé libanonské války bylo město ostřelováno z Libanonu. V lednu 2008 sem dopadly z Libanonu vypálené dvě rakety Kaťuša.[9]

Nedaleko nynějšího města se do roku 1948 rozkládala velká arabská vesnice al-Bassa (אל-בצה), která navazovala na místo ve starověku nazývané Bissa. Za Římanů nesla jméno Bezeth. Arabská vesnice zde vznikla po porážce křižáků ve středověku. V 1. polovině 20. století stály v al-Bassa chlapecká a dívčí základní škola, dvě mešity a dva křesťanské kostely, z nichž jeden se zachoval do současnosti. V 19. století měla al-Bassa cca 1000 obyvatel, v roce 1931 už 2000 a v roce 1948 zde žily přes 3000 lidí. Toho roku v květnu, během první arabsko-izraelské války, byla vesnice dobyta Haganou v rámci Operace Ben Ami. Obec byla vysídlena a její obyvatelé z většiny odešli do Libanonu. Zástavba vesnice byla z větší části zbořena.[10]

Podle údajů z roku 2005 tvořili Židé 93,2 % populace Šlomi a včetně "ostatních" tedy nearabských obyvatel židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství 99,3 %.[1] Jde o menší sídlo městského typu se setrvalým populačním růstem. K 31. prosinci 2014 zde žilo 6300 lidí.[2]