Legát

Legát, vycházející z latinského slova legatus, jež v doslovném překladu znamená pověřený,[1] byl titul označující v antickém Římě zplnomocněnce, který byl delegován od nějaké vyšší autority. Podle toho se rozlišovali legáti senátorští a císařští.[2]

Legáti senátorští

Šlo vždy o senátory, kteří byli vybíráni především jako diplomatičtí vyslanci k zahraničním státům. Mohlo také jít o deset rádců vítězného vojevůdce (decem legati), kteří mu měli pomoci organizovat dobyté území, nebo o rádce a zástupce místodržitelů v provinciích.[2]

Legáti císařští

Byli to přímo místodržitelé provincií (legati Augusti pro praetore) či soudci, praetoři do provincií vyslaní (legati iuridici). V římském vojsku se tak pak nazývali stálí a zkušení velitelé legií (legati Augusti legionis), které místo nezkušených vojenských tribunů zavedl Gaius Iulius Caesar.[2]

Reference
  1. KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. S. 341.
  2. PRAŽÁK, Josef Miroslav. Ottův slovník naučný. Svazek 15. Praha: J. Otto, 1900. Heslo Legát, s. 788.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.