Karel Želenský

Karel Želenský, vlastním jménem Karel Drápal (25. ledna 1865 Ostrovačice[1] – 30. listopadu 1935 Zbraslav u Prahy) byl český herec, režisér, dramatik, divadelní pedagog, překladatel a autor memoárové literatury.

Karel Želenský
Karel Želenský
Narození25. ledna 1865
Ostrovačice
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí30. listopadu 1935 (ve věku 70 let)
Zbraslav
Československo Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
DětiDrahoš Želenský a Laura Třešňáková
PříbuzníLudmila Želenská a Karel Želenský mladší (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Karlu Želenskému v Ostrovačicích

Život

V Brně se vyučil typografem, v roce 1884 se připojil k Choděrově divadelní společnosti. Postupně vystřídal i další společnosti, např. E. Pokorného, K. Stockého a E. Zöllnerové, kde strávil tři roky. Později hrál v Pištěkově aréně v Praze na Vinohradech, v Národním divadle v Brně (1892–1894), následně v Budilově Městském divadle v Plzni (1894–1896).[2] Do pražského Národního divadla byl doporučen Otýlií Sklenářovou-Malou. Od 1. května 1896 se stal členem činohry ND, kde setrval až do konce roku 1927. Od roku 1916 vykonával v ND rovněž funkci režiséra činohry. Celou dobu jeho působení v Národním divadle provázelo umělecké soupeření s Eduardem Vojanem, který zaujímal v činohře divadla vedoucí místo.[3] Za dobu své činnosti v Národním divadle režíroval Želenský téměř 40 her českých i světových autorů a nastudoval téměř 430 rolí.[4]

Byl také divadelním podnikatelem a mezi lety 1917 až 1919 ředitelem Lidového divadla Deklarace na pražském Žižkově. Zde uvedl cyklus českých her k 35. výročí otevření ND. Po odchodu z Národního divadla vedl vlastní kočovné divadlo, v roce 1931 založil v Praze ve Vršovicích divadelní scénu, nazvanou Jiráskovo divadlo.[5]

Literárně působil jako autor operních libret i písňových textů, psal a z němčiny a angličtiny překládal divadelní hry i prozaická díla. Volně zapsal paměti Jindřicha Mošny Jak jsem se měl na světě (1909), vydal několik memoárových titulů s divadelní tematikou (Vrah a jiné črty z hereckého života, 1903; Na křídlech Ikarových, 1909; O herectví a hercích, 1907; Umělci v županu, 1920; Ze zápisníku hercova, 1925; Komedie hrané i prožité, 1926) a publicisticky přispíval do mnoha časopisů.[6] Vedl soukromou divadelní školu, kam docházeli mimo jiné František Smolík, František Roland [7] a Jiří Steimar. [8]

Vztahy v rodině

Karel Želenský

Citát
„ V Madame Sans-Gene hrál Lefebra již také jeden z mých nejlepších herců, kterého jsem kdy měl. Byl to Karel Želenský, jeden z prvních herců Národního divadla v Praze. “
— Vendelín Budil[9]

Divadelní hry
  • Návrat (1901)
  • Pohádka o Kryšpínkovi (1903)
  • Teta z Ruska (1903)
  • Tažní ptáci (1904)
  • U Dušánků (1904)
  • Oasa (1909)
  • Strana bdělých (1912)
  • Kolegyně (1916)
  • Slečna Thalie & spol. (1916). Dostupné online
  • Kocour v botách (1918)
  • Nová Mafie (1926)

Divadelní režie, výběr

Divadelní role, výběr

Filmové role

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Český film : herci a herečky III, s. 888.
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 601.
  4. Národní divadlo http://archiv.narodni-divadlo.cz/
  5. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 600.
  6. Český film : herci a herečky III, s. 889.
  7. František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 15, 16.
  8. Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 263.
  9. Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 186.

Literatura
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 64–5, 231, 260
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1898–1930, Orbis, Praha, 1959, str. 226, foto 188
  • Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 147
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 15–6, 32, 102
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 102, 110, 139, 300
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 42, 44, 75, 96, 164, 253, 321–323, 348, 389, 394, 468, 498, 534.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri , 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 888–889.
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 77–8, obraz. část str. 152
  • Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 21, 23–4, 29, 36–7, 50, 55, 59, 78, 87, 155–6, 160, 168, 219, 255–7, 264–5, 271
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 54, 62
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 600–1
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 98, 116
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 12, 143
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl II, 1884–1989 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1989. 784 s. S. 135–138.
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 58, 84, 105, 110, 121, 263
  • Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 143–-4, 186, 190, 194, 199, 263, 266–7, 296, 317, 322, 354
  • Jindřich Vodák. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 132–142.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.