Nasavští

• Walram II. – (1255–1276)
• Adolf – (1276–1298) – v roce se stal 1292 římsko-německým králem
• Robert VI. Nasavský – (1298–1304)
• Walram III. – (1298–1324) – nassavský hrabě ve Wiesbadenu, Idsteinu a Weilnau
• Gerlach I. Nasavsko-Wiesbadenský – (1298–1344)

Větev nasavsko-weilburská (Nassau-Weilburg)

• Jan I. – (1344–1371)
• Filip I. – (1371–1429), od roku 1381 saarbrückenský hrabě
• Filip II. – (1429–1492)
• Jan II. – (1429–1442)
• Ludvík I. – (1492–1523)
• Filip III. – (1523–1559)
• Albrecht Nasavsko-Weilburský – (1559–1593)
• Filip IV. – (1559–1602)
• Ludvík II. – (1593–1625), nasavsko-weilburský, ottweilerský, saarbrückenský, wiesbadenský, a idsteiský hrabě.
• Vilém Ludvík Nasavsko-Saarbrückenský, Jan Nasavsko-Idsteinský a Arnošt Kazimír Nasavsko-Weilburský – (1625–1629)
• Arnošt Kazimír – (1629–1655)
• Fridrich – (1655–1675)
• Jan Arnošt – (1675–1688)

Znak Nasavsko-Weilburského hrabství

Větev nasavsko-weilburská (Nassau-Weilburg)

• Jan Arnošt – (1688–1719)
• Karel August – (1719–1753)
• Karel Kristián – (1753–1788)
• Fridrich Vilém – (1788–1816), Nasavsko-Weilbursko bylo včleněno do Nasavského vévodství.

Znak Nasavského vévodství

Větev nasavsko-weilburská (Nassau-Weilburg)

V roce 1806 (přesněji 17. července) se zbylá nasavská hrabství Nasavsko-Usingen a Nasavsko-Weilburg připojila k Rýnskému spolku. Pod tlakem od Napoleona byla následně 30. srpna 1806 obě hrabství sloučena do jednotného Nasavského vévodství. Po dohodě bývalých hrabat resp. vévody Fridricha Augusta Nasavsko-Usingenského a jeho bratrance knížete Fridricha Viléma Nasavsko-Weilburského, bylo ustanoveno že Fridrich August se stane vévodou a jelikož neměl dědice tak vévodství získá právě Fridrich Vilém. Ten ale náhle zemřel 9. ledna 1816 při pádu ze schodů jen dva týdny před jeho bratrancem. Nasavské vévodství tak v roce 1816 zdědil jeho syn Vilém a po dlouhé době bylo opět jednotné a podstatně rozšířené.

V roce 1815 vstoupilo Nasavsko jako ostatní německé státy do Německého spolku.

• Vilém – (1816–1839), syn Fridricha Viléma Nasavsko-Weilburského
• Adolf – (1839–1866), nasavský vévoda do roku 1866, od roku 1890 lucemburský velkovévoda.

V roce 1866 bylo Nasavské vévodství jako spojenec Rakouského císařství anektováno Pruskem, protože prusko-rakouskou válku probíhající roku 1866 Rakousko prohrálo. Vévoda Adolf byl zbaven trůnu a vévodství se stalo součástí Pruska resp. Pruského království jako provincie Hesensko-Nasavsko. Vévoda Adolf sice přišel o faktickou vládu v Nasavsku (titul mu ale zůstal) a v roce 1890 získal (či zdědil) Lucemburské velkovévodství.

Větev nasavsko-weilburská (Nassau-Weilburg)

Lucembursko bylo v roce 1815 na Vídeňském kongresu povýšeno na velkovévodství a stalo se nezávislou zemí v personální unii s Nizozemským královstvím a členem Německého spolku. Od roku 1867 bylo Lucembursko plně nezávislou a neutrální zemí v personální unii s Nizozemským královstvím. Po smrti nizozemského krále (a lucemburského velkovévody) Viléma III. v roce 1890, nastoupila v Nizozemsku jako královna jeho jediná dcera Vilemína. Lucemburská ústava a rodinný pakt dynastie Nasavských však nepřipouštěla vládu ženám, pokud žili další mužští členové rodu schopní vlády a to podle polosalického práva. A tak se v roce 1890, v rámci ústavy, dynastické dohody a také přičiněním vládnoucích kruhů (s vidinou obohacení), stal lucemburským velkovévodou Adolf, bývalý nasavský vévoda a synovec krále Viléma III. Velkovévoda Adolf vládl Lucembursku až do své smrti roku 1905. Jeho potomci vládnou Lucembursku dodnes.[1]

Současný lucemburský velkovévoda Henri I. de Luxembourg (2009)

Po jeho smrti se stal velkovévodou jeho syn Vilém IV., který vládl v letech 1905–1912. Ten ale neměl syna a jediným dalším mužským dědicem v dynastii byl jeho bratranec Jiří, merenberský hrabě. Ten byl ale z morganatického manželství a tak velkovévoda Vilém v roce 1907 prohlásil merenberská hrabata jakožto morganatické potomky svého strýce jako nedynastické a tudíž nemohla zdědit vládu v zemi. Dědicem trůnu se tak stala Vilémova nejstarší dcera Marie-Adéla, které po něm v roce 1912 nastoupila na trůn. V roce 1919 byla donucena abdikovat kvůli svému příznivému postoji k Německu a na trůn nastoupila její sestra Šarlota.

I když i nassavsko-weilburská větev v mužské linii vymřela (r. 1912) a v současnosti vládne de facto dynastie Bourbon-Parma, je stále v Lucembursku de jure vládnoucí dynastie Nassau-Weilburg resp. Nassau.

• Adolf – (1890–1905)
• Vilém IV. – (1905–1912), jeho syn
• Marie-Adéla – (1912–1919), jeho dcera, abdikovala
• Šarlota – (1919–1964), jejím manželem byl Felix Bourbonsko-Parmský, ale název rodu se oficiálně nezměnil.

• Jan I. – (1964–2000)
• Jindřich I. – (od 2000)

Dědic:

• princ Guillaume, korunní lucemburský velkovévoda (česky Vilém) – syn velkovévody Jindřicha I.

• 
  Adolf I.
• 
  Vilém IV.
• 
  Marie-Adéla
• 
  Šarlota
• 
  Jan I.

Větev nasavsko-weilbursko-wiesbadensko-idsteinská (Nassau-Wiesbaden-Idstein)

• 1344–1370: Adolf I. Nasavsko-Wiesbadensko-Idsteinský
• 1370– 1386: Gerlach II., nasavsko-wiesbadenský hrabě
• 1370–1393: Walram IV., nasavsko-idsteinský hrabě
• 1393–1426: Adolf II
• 1426–1480: Jan II.
• 1480–1509: Filip, nasavsko-idsteinský hrabě
• 1480–1511: Adolf III.
• 1511–1558: Filip I.
• 1558–1566: Filip II., nasavsko-wiesbadenský hrabě
• 1566–1568: Baltazar
• 1568–1596: Jan Ludvík I.
• 1596–1599: Jan Filip
• 1596–1605: Jan Ludvík II.
• 1605–1625: Ludvík II., nasavsko-weilburský hrabě
• 1627–1629: Vilém Ludvík, nasavsko-saarbrückenský hrabě
• 1629–1677: Jan, nasavsko-idsteinský hrabě
• 1677–1721: Jiří August, nasavsko-idsteinský hrabě
• 1721–1723: Karel Ludvík, nasavsko-saarbrückenský hrabě
• 1723–1728: Fridrich Ludvík, nasavsko-ottweilerský hrabě

Větev nasavsko-weilbursko-saarbrückenská (Nassau-Saarbrücken)

• 1429–1472: Jan II.
• 1472–1545: Jan Ludvík I.
• 1545–1554: Filip II.
• 1554–1574: Jan III.
• 1559–1602: Filip IV.
• 1602–1625: Ludvík II., nasavsko-saarbrückenský a ottweilerský hrabě
• 1629–1640: Vilém Ludvík, nasavsko-saarbrückenský a ottweilerský hrabě
• 1640–1642: Krato
• 1640–1690: Jan Ludvík
• 1659–1677: Gustav Adolf
• 1677–1713: Ludvík Krato
• 1713–1723: Karel Ludvík
• 1723–1728: Fridrich Ludvík
• 1728–1735: Karel
• 1735–1768: Vilém Jindřich
• 1768–1794: Ludvík
• 1794–1797: Jindřich Ludvík

Větev nassavsko-usingenská (Nassau-Usingen)

Linie vymřela roku 1816 hrabětem (a zároveň nasavským vévodou) Fridrichem Augustem.

• Walrad – (1659–1702)
• Vilém Jindřich – (1702–1718)
• Karel – (1718–1775)
• Karel Vilém – (1797–1803)
• Fridrich August – (1803–1816), od 1806 nasavský vévoda, bez dědiců, vymřela s ním větev

Znak Spojených provincií nizozemských

Větev oranžsko-nasavská (Oranje-Nassau)

V roce 1581 po Nizozemské revoluci vznikla nezávislá Republika spojených nizozemských provincií, kdy se 7 severních nizozemských provincií spojilo a prohlásilo republikou, nezávislou na Španělsku. V jejím čele povětšinou stály místodržitelé (stathouder). Většinou právě z dynastie oranžsko-nasavské, která se stala postupně vládnoucí (funkce zpočátku nebyla dědičná).

Vlajka Spojených provincií nizozemských

Vilém I. Oranžský, jeden z vůdců nizozemské revoluce, se stal prvním generálním místodržitelem Republiky spojených provincií nizozemských. Pocházel z rodu nasavských hrabat resp. větve Nassau-Dilenburg, roku 1544 zdědil Oranžské knížectví v jižní Francii (oranžský kníže). Byl důvěrník Karla V., od roku 1555 člen státní rady v Bruselu. V roce 1564 se postavil do čela opozice nizozemských stavů proti politice španělského krále Filipa II. V roce 1567 přestoupil k protestantské víře a stal se vůdcem vojenského odboje nizozemských stavů proti Španělsku. Vytrvalým bojem proti Španělům si získal značnou popularitu. V 70. letech 16. století ovládl postupně velkou část Nizozemí, v roce 1572 byl zvolen místodržícím v Hollandu a Zeelandu, v roce 1577 Brabantu. Roku 1579 se zcela rozešel se Španělskem, byl iniciátorem vytvoření utrechtské unie a od roku 1581 faktickým vládcem Spojených provincií nizozemských.

Nizozemský místodržitel Vilém III. Oranžský se v roce 1689 spolu se svou ženou Marií Stuartovnou stal anglickým, skotským a irským králem.

• Vilém I. Oranžský – (1572–1584)
• Mořic Nasavský – (1585–1625)
• Frederik Hendrik Oranžský – (1625–1647)
• Vilém II. Oranžský – (1647–1650)
• Vilém III. Oranžský – (1672–1702), od roku 1689 také anglický, skotský a irský král

Větev oranžsko-nassavsko-dietzská (Oranje-Nassau-Dietz)

• Jan Vilém Friso – (1702–1711) – současně také nasavsko-dietzský kníže
• Vilém IV. Oranžský – (1747–1751), první úředně potvrzený dědičný místodržící (všech 7 provincií). do roku 1747
• Vilém V. Oranžský – (1751–1795), v letech 1795–1806 byl místodržitelem pouze de jure
• Vilém VI. Oranžský – (1806–1815), místodržitelem pouze formálně po smrti otce

V roce 1795 bylo území obsazeno Francií a místodržitel odešel se svým synem do exilu. A právě syn posledního místodržícího, Vilém se stal roku 1815 dědičným nizozemským králem.

• 
  Vilém I. Oranžský
• 
  Mořic Nasavský
• 
  Frederik Hendrik Oranžský
• 
  Vilém II. Oranžský
• 
  Vilém III. Oranžský
• 
  Vilém IV. Oranžský
• 
  Vilém V. Oranžský
• 
  Vilém VI. Oranžský

Znak nizozemského království

Větev oranžsko-nassavsko-dietzská (Oranje-Nassau-Dietz)

Po napoleonských válkách bylo vytvořeno na Vídeňském kongresu v roce 1815 Spojené království nizozemské. Vzniklo spojením bývalého Rakouského Nizozemí (území jižního Nizozemí, dnešní Belgie) a bývalých Spojených nizozemských provincií (území severního Nizozemí, dnešní Nizozemsko). Jeho králem se stal Vilém I. z oranžsko-nasavské dynastie, syn posledního nizozemského místodržícího Viléma V. Oranžského. Nizozemské království bylo v personální unii s Lucemburským velkovévodstvím.

Současný nizozemský král Vilém Alexandr při svatbě ve Stockholmu 2010

V roce 1830 se ale odrhly jižní provincie a vytvořily Belgii. Personální unie Nizozemska a Lucemburska skončila v roce 1890, kdy zemřel král Vilém III. a Lucembursko zdědil nasavský vévoda Adolf zatímco nizozemskou královnou se stala Vilémova dcera Vilemína.[2]

Po abdikaci královny Vilemíny nastoupila na trůn její jediná dcera Juliána z dynastie Meklenburských a po abdikaci královny Juliány nastoupila její dcera Beatrix z dynastie Lippe, ale během jejich vlády se název rodu nezměnil a oficiálně vládne Nizozemsku stále dynastie oranžsko-nasavská.

• Vilém I. – (1815–1840) – zároveň lucemburský velkovévoda a limburský vévoda
• Vilém II. – (1840–1849) – zároveň lucemburský velkovévoda a limburský vévoda
• Vilém III. – (1849–1890) – zároveň lucemburský velkovévoda a limburský vévoda (do 1866)
• Vilemína – (1890–1948)
• Juliána – (1948–1980)
• Beatrix - (1980–2013)
• Vilém-Alexandr - (od 2013)

Dědic:

• princezna Catharina-Amalia – dcera krále Viléma-Alexandra

• 
  Vilém I.
• 
  Vilém II.
• 
  Vilém III.
• 
  Vilemína
• 
  Juliána
• 
  Beatrix

Znak lucemburského velkovévodství resp. velkovévodů z dynastie oranžsko-nasavské

Větev oranžsko-nasavsko-dietzská (Oranje-Nassau-Dietz)

Lucembursko bylo v roce 1815 na Vídeňském kongresu povýšeno na velkovévodství a stalo se nezávislou zemí v personální unii s Nizozemským královstvím. Po smrti nizozemského krále (a lucemburského velkovévody) Viléma III. v roce 1890, nastoupila v Nizozemsku jako královna jeho jediná dcera Vilemína. Lucemburská ústava a rodinný pakt dynastie Nasavských však nepřipouštěla vládu ženám, pokud žili další mužství členové rodu schopní vlády a to podle polo-salického práva. A tak se v roce 1890, v rámci ústavy, dynastické dohody a také přičiněním vládnoucích kruhů (s vidinou obohacení), stal lucemburským vévodou Adolf bývalý nasavský vévoda a synovec krále Viléma III.

• Vilém I. – (1815–1840) – zároveň nizozemský král
• Vilém II. – (1840–1849) – zároveň nizozemský král
• Vilém III. – (1849–1890) – zároveň nizozemský král

V tomto článku byl použit překlad textu z článku House of Nassau na anglické Wikipedii.

• Dějiny Německa – Helmut Müller, Karlem Friedrichem Kriegerem, Hannou Vollrath, redakce Meyers Lexikon; Nakladatelství Lidové noviny, 2004, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-188-3
• Dějiny Nizozemska – Han van der Horst, překl. Jana Pellarová, Petra Schürová; Nakladatelství Libri, 2006l, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-487-4
• Nizozemsko – stručná historie států – Sylva Sklenářová; Nakladatelství Lidové noviny, 2005, edice: Stručná historie států;, ISBN 80-7277-310-0

• Dynastie Nasavsko-weilburská
• Dynastie Oranžsko-nasavská
• Seznam nizozemských panovníků
• Seznam lucemburských panovníků
• Dějiny Nizozemska
• Dějiny Lucemburska
• Dějiny Belgie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nasavští na Wikimedia Commons
• Stránky rodu Nassau
• Rodový pak dynastie Nasavských
• Stránky o rodu Nasavských
• Oficiální stránky nizozemské královské rodiny
• Genealogie nizozemských králů
• Genealogie lucemburských velkovévodů
• Genealogie nasavských panovníků