Šarlota Lucemburská

6. listopadu 1919 se Šarlota provdala za svého vzdáleného bratrance Felixe Bourbonsko-Parmského, bratra císařovny Zity. (Jejich společným pradědečkem byl portugalský král Miguel). Šarlota a Felix měli šest dětí – Jeana (1921–2019), Alžbětu (1922–2011), Marii Adélu (1924–2007), Marii Gabrielu (* 1925), Karla (1927–1977) a Alix (1929–2019).

Po německé okupaci Lucemburska 10. května 1940 uprchla Šarlota i s  rodinou přes Francii, Portugalsko a USA do Kanady a nakonec do Londýna. V letech 1940–1944 se přes rozhlasové vysílání BBC stala symbolem lucemburské nezávislosti. Do vlasti se vrátila 14. dubna 1945.

12. listopadu 1964 abdikovala ve prospěch svého syna Jeana. Zemřela 9. července 1985 na rakovinu a byla pohřbena ve vévodské kryptě lucemburské katedrály Notre-Dame.

• Řád bílé orlice – Polsko, 1932[1]
• velkokříž Řádu věže a meče – Portugalsko, 29. září 1933[2]
• Řád Serafínů – Švédsko, 14. dubna 1939
• Stuha dvou řádů – Portugalsko, 27. ledna 1949[2]
• Pamětní medaile svatby prince Jeana a princezny Joséphine Charlotte – Lucembursko, 9. dubna 1953
• rytíř Řádu slona – Dánsko, 21. března 1955[3]
• Zlatá růže – Vatikán, 1956
• velkokříž Řádu Mahá Čakrí – Thajsko, 17. října 1965[4]
• velkokříž Řádu Leopolda – Belgie
• dáma Nassavského domácího řádu zlatého lva – Lucembursko
• velkokříž Řádu Adolfa Nasavského – Lucembursko
• velkokříž Řádu dubové koruny – Lucembursko
• velkokříž Řádu za zásluhy Lucemburského velkovévodství – Lucembursko
• Válečný kříž – Lucembursko
• Řád za péči o německý lid I. třídy – Německá říše
• velkokříž Řádu nizozemského lva – Nizozemsko
• velkokříž Řádu svatého Olafa – Norsko
• velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko
• dáma Řádu hvězdového kříže – Rakousko-Uhersko
• velkokříž Řádu Karla III. – Španělsko
• velkokříž Řádu Pia IX. – Vatikán
• čestný kříž Pro Ecclesia et Pontifice – Vatikán
• dáma velkokříže Konstantinova řádu svatého Jiří