Vilém I. Oranžský

Vilém byl nejstarším synem hraběte Viléma Nasavského. Po strýci Reném de Chalon, oranžském knížeti, zdědil rozsáhlý majetek burgundského feudálního rodu. Panství se rozprostírala ve Francii, Nizozemí a Německu. Ceněnou součástí burgundského dědictví bylo knížectví Orange na jihovýchodě Francie (tvořila je 3 větší města a asi 500 vesnic, dvorů a zámků). Državy Reného de Chalon dále představovala panství ve svobodném hrabství burgundském (Franche-Comté) a bohatá panství a výnosné statky v Nizozemí (v Brabantsku, ve Flandrech, v Hennegavsku, v severních provinciích Holand, Zéland a Utrecht).

Příslušníci rodu hrabat nassavsko-dillenburských se brzy po Lutherově vystoupení stali stoupenci reformace. V rodném Dillenburgu strávil Vilém prvních 11 let svého života. V rodinném prostředí luterské zbožnosti a kázně byl Vilém veden k ctnosti a získával základní vzdělání. Protože podle platných zákonů se dědicem po oranžském knížeti mohl stát pouze katolík, byla na základě rozhodnutí císaře Karla V. Vilémovi určena od jeho 12 let výchova v přísně katolickém duchu odděleně od luterského rodinného prostředí. Vilém byl vychováván nejprve v Bredě (od jara 1545), později v Bruselu.

Vilém Holandsko opustil na jaře roku 1567, kdy napětí mezi holandskou šlechtou a španělským králem Filipem II. zesílilo natolik, že se král rozhodl rozbouřené provincie donutit k poslušnosti násilím. 14. 4. 1568 složil Vilém na zámku Dillenburg slavný slib delegaci Nizozemců, že je podpoří v jejich boji za svobodu. Následně sestavil vojsko a vydal se do boje. Několik jeho válečných výprav proti španělskému vojsku ztroskotalo. V roce 1572 přešel Vilém Oranžský u Duisburgu Rýn a se svou armádou zahájil konečný boj za nezávislost severního Nizozemí. V následujících letech bojoval proti španělským vojskům, reorganizoval vojska severních provincií a snažil se zabránit rozdělení země. Přijal hodnost místodržitele Spojených nizozemských provincií. Jeho plány na udržení jednoty země však byly zmařeny. Pro Nizozemce se Vilém Oranžský stal symbolem hrdinství a obětavosti. Nazývali ho dokonce otcem vlasti. Byl skutečně neobyčejnou osobností.

Vilémovou první manželkou byla Anna van Buren, která zemřela v mladém věku po třech porodech. V roce 1561 se Vilém oženil podruhé a jeho manželkou se stala luteránka Anna Saská, neteř kurfiřta Augusta Saského a vnučka lantkraběte Hesenského. Manželství nebylo příliš šťastné, jelikož Vilém byl často na cestách a později na bitevním poli. Anna tedy svého manžela nakonec opustila a usadila se v Kolíně nad Rýnem, kde svůj tamní pobyt financovala rozprodáváním zděděných šperků. V Kolíně nad Rýnem se seznámila s advokátem Dr. Janem Rubensem (ten se stal později otcem slavného malíře P. P. Rubense), který se pro Annu snažil získat další finanční prostředky u jejích příbuzných v Hesensku. Pracovní vztah Anny Oranžské a ženatého doktora Rubense, otce šesti dětí, přerostl ve vztah milenecký a 22. srpna 1571 porodila Anna nemanželskou dceru. V té době už byla kněžna Anna v domácím vězení na zámku Siegen a Rubens se ocitl ve vyšetřovací vazbě, kde se ke svému otcovství přiznal.

Anně byly všechny její děti odebrány, včetně dítěte nemanželského. Jan Rubens byl odsouzen k peněžitému trestu a musel se na pět let usadit se svou rodinou v Siegenu. Zde se manželům Rubensovým narodil 28. července 1577 syn Peter Paul Rubens. Anna Oranžská byla uvězněna na hradě Beilstein a Vilém Oranžský se s ní dal rozvést. V Nizozemí se pak roku 1575 znovu oženil, a to s Šarlotou Bourbonskou, jeptiškou, která uprchla z kláštera a stejně jako Vilém přestoupila ke kalvinismu. Rozvedená Anna se vrátila zpět do rodného Saska, kde v roce 1577 zemřela a byla pochována v Míšni. Počtvrté se Vilém Oranžský oženil v roce 1583 s Louisou de Coligny.

V roce 1584 Viléma I. Oranžského zavraždil fanatický stoupenec katolického Španělska Balthasar Gérard v Delftu. V tamním Oude Kerk (Starém kostele) byl Vilém pohřben do patrové hrobky s baldachýnem a ležící portrétní figurou na tumbě.

Vilém I. Oranžský byl čtyřikrát ženat.

Poprvé se oženil 6. července roku 1551 s Annou van Buren (1533–1558). Z manželství vzešly tři děti:

• hraběnka Marie Nasavská (1553–1555), zemřela jako dítě
• Filip Vilém, oranžský kníže (1554–1618) (manželka Eleanora de Condé), žil téměř 30 let ve Španělsku jako rukojmí
• hraběnka Marie Nasavská (1556–1616), manželka hraběte Filipa zu Hohenlohe-Neuenstein

25. srpna 1561 se oženil podruhé, a to s Annou Saskou (1544–1577), jedinou dcerou a dědičkou saského kurfiřta Mořice Saského. Z manželství, jež bylo v roce 1571 anulováno, vzešly čtyři děti:

• hraběnka Anna Nasavská (1563–1588), manželka hraběte Viléma Ludvíka Nasavsko-Dillenburského
• hrabě Mořic August Filip von Nassau (1564–1566)
• Mořic Oranžský, oranžský kníže (1567–1625)
• hraběnka Emilie Nasavská (1569–1629), manželka vévody Manuela Portugalského, syna portugalského krále Antonína I.

24. dubna 1575 se oženil potřetí, a to se Šarlotou Bourbonskou (1546–1582), dcerou Ludvíka III. de Montpensier. Z manželství se narodilo šest dcer:

• Luisa Juliana Oranžská (1576–1644), manželka Fridricha IV. Falckého,
• Alžběta (1577–1642), manželka Jindřicha de La Tour d'Auvergne
• Kateřina(1578–1648), manželka hraběte Filipa Ludvíka II. von Hanau-Münzenberg
• Šarlota Flandrina (1579–1640), od roku 1593 řeholnice,
• Šarlota Brabantina (1580–1631), manželka Clauda, vévody de Thouars
• Emilie Antverpiana (1581–1657), manželka Fridricha Kazimíra Falcko-Zweibrückensko-Landsberského

Dne 24. dubna 1583 se oženil počtvrté, a to s Luisou de Coligny (1555–1620), dcerou slavného admirála Coligny, vůdce francouzských hugenotů. Pár měl jediného syna:

• Frederik Hendrik Oranžský, oranžský kníže, nasavský hrabě (1584–1647). Byl otcem Viléma II. Oranžského a dědečkem Viléma III. Oranžského.

• ŠINDELÁŘ, Bedřich. Vilém Oranžský. Praha: Svoboda, 1968.
• ŠUSTA, Josef. Vilém Oranžský. In: Tvůrcové dějin III. Praha: [s.n.], 1935.

• Seznam panovníků Nizozemska

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilém I. Oranžský na Wikimedia Commons
• Galerie Vilém I. Oranžský na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vilém I. Oranžský
• http://thepeerage.com/p11320.htm#i113193