Jan Vilém Friso

Jan Vilém Friso (nizozemsky Johan Willem Friso; 4. srpna 1687 Dessau – 14. června 1711 Strijensas) byl (titulární) oranžský kníže a panující nasavsko-diezský kníže, generální kapitán (Capitain-General) a místodržitel provincií Frísko a Groningen. Nestal se místodržitelem (stadhouderem) celé Republiky spojených provincií nizozemských kvůli protestům opozice, především Simona van Slingelandta, tehdejšího nejvyššího duchovního Nizozemska, hlavy republikánské frakce.

Jan Vilém Friso
Narození	4. srpna 1687
	Desava
Úmrtí	14. července 1711 (ve věku 23 let)
	Moerdijk
Pohřben	Leeuwarden
Potomci	Amálie Oranžsko-Nasavská a Vilém IV. Oranžský
Otec	Jindřich Kazimír II. Nasavsko-Dietzský
Matka	Henrietta Amálie Anhaltsko-Desavská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johan Willem Friso

Jeho otcem byl Jindřich Kazimír II. Nasavsko-Dietzský a matkou Henrietta Amálie Anhaltsko-Desavská. Když v roce 1702 zemřel po nehodě Vilém III. Oranžský, aniž zanechal dědice, zdědil po něm Friso titul oranžského knížete. Nároky na Oranžsko ovšem vznesli po smrti Viléma III. také první pruský král Fridrich I. Pruský a kníže Vilém Hyacint Nasavsko-Siegenský; teprve Utrechtský mír z roku 1713 přinesl usnesení: Oranžské knížectví připadlo Francii a Prusku a Janu Vilémovi Frisovi byl přiznán formální titul oranžského knížete.

V dubnu 1709 se oženil s Marií Luisou Hesensko-Kasselskou. V říjnu 1710 se páru narodila dcera Amálie.

V době války o španělské dědictví (1701-1714) Friso sloužil jako generál. Bitva u Malplaquet (1709) stála životy mnoha nizozemských žoldnéřů, neboť Friso se jí účastnil s vůdcem spojenců, britským Johnem Churchillem, prvním védodou z Marlborough, jehož taktiku Francouzi dobře znali.

Při návratu z boje třiadvacetiletý princ utonul 14. června roku 1711 v řece nedaleko Moerdijk. Krátce po jeho tragické smrti se narodil jeho syn – pohrobek Vilém IV. Oranžský (1711-1751), první dědičný místodržitel Republiky spojených provincií.

I když měl Friso pouze jedinou dceru Amálii a syna – pohrobka Viléma, je od konce druhé světové války posledním společným předkem všech evropských vládnoucích panovníků.