Jiří Bedřich Thurn-Valsássina

Zámek Bleiburg, Korutany, hlavní rodové sídlo

Pocházel ze starého šlechtického rodu Thurnů, narodil se jako nejstarší ze tří synů c.k. polního zbrojmistra Jiřího Thurn-Valsássiny (1788–1866), po matce Emilii (1811–1888) byl potomkem moravské rodiny Chorinských z Ledské. Maturoval na gymnáziu ve Štýrském Hradci, poté vstoupil do armády, v níž dosáhl hodnosti rytmistra (1855). Ve válce se Sardinií se vyznamenal v bitvě u Magenty a obdržel Vojenský záslužný kříž. V roce 1862 armádu opustil, mimo aktivní službu byl později povýšen do hodnosti majora. V roce 1866 po otci zdědil rodový majetek v Korutansku (fideikomis Bleiburg), další statky vlastnil ve Štýrsku a Dolním Rakousku a stal se dědičným členem rakouské panské sněmovny. V letech 1867–1873 byl též poslancem zemského sněmu v Korutanech, kde se připojil ke Straně ústavověrného velkostatku. Byl také c.k. komořím, kromě toho zastával několik dědičných čestných funkcí v různých korunních zemích Rakouska-Uherska. Byl dědičným nejvyšším zemským hofmistrem v Kraňsku, dědičným komořím nad stříbry v Korutansku a dědičným zemským maršálkem v hrabství Gorice a Gradiška.[2]

Poprvé se oženil v roce 1861 s hraběnkou Marií Gabrielou Pálffy-Daunovou (1841–1867), dcerou Ferdinanda Leopolda Pálffyho-Dauna (1807–1900). Marie Gabriela byla dámou Řádu hvězdového kříže a zahynula tragicky na popáleniny při zapečeťování dopisu. Podruhé se Jiří Thurn oženil v roce 1872 s hraběnkou Eugenií Vrintsovou (1847–1879), taktéž dámou Řádu hvězdového kříže, dcerou diplomata Maxmiliána Vrintse (1802–1896). Z obou manželství pocházelo celkem pět dětí, druhá manželka Eugenie zemřela v únoru 1879 ve věku 31 let na následky těžkého porodu nejmladšího syna. Pokračovatelem rodu byl nejstarší syn Vincenc (1866–1929), který mimo jiné vlastnil velkostatek Valeč v západních Čechách. Syn Alexandr (1879–1962) z druhého manželství působil v diplomacii. Dcera Karolína (1863–1944) byla manželkou hraběte Filipa ze Šternberka (1852–1924), s nímž žila na zámku Jemniště.