Ferdinand Bonaventura z Harrachu

Ferdinand Bonaventura hrabě z Harrachu (Ferdinand Bonaventura Graf von Harrach zu Rohrau) (14. července 163715. června 1706, Karlovy Vary) byl rakouský státník, diplomat a dvořan z významného šlechtického rodu Harrachů, rytíř Řádu zlatého rouna a majitel panství v Rakousku a Čechách. Pro rozlišení od svého stejnojmenného vnuka bývá v současných pramenech označován jako Ferdinand Bonaventura I.

Ferdinand Bonaventura z Harrachu
Nejvyšší hofmistr císařského dvora
Ve funkci:
1699  1705
PanovníkLeopold I.
PředchůdceFerdinand z Ditrichštejna
NástupceKarel Theodor Otto ze Salmu
Nejvyšší štolba císařského dvora
Ve funkci:
1677  1699
PanovníkLeopold I.
NástupceFilip Zikmund z Ditrichštejna
Císařský tajný rada
Ve funkci:
1677  ?
PanovníkLeopold I.
Vyslanec ve Španělsku (Madridu)
Ve funkci:
1673  1677
PanovníkLeopold I.
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
1671  1674
PanovníkLeopold I.
Říšský dvorský rada
PanovníkLeopold I.
Císařský komoří
PanovníkLeopold I.

Narození14. července 1637
Praha
Úmrtí15. června 1706 (ve věku 68 let)
Karlovy Vary
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
ChoťJohanna Terezie z Lambergu
RodičeOtto Bedřich z Harrachu
Lavinie Gonzaga-Novellara
DětiFrantišek Antonín z Harrachu
Alois Tomáš Raimund z Harrachu
Jan Josef Filip z Harrachu
PříbuzníMarie Alžběta z Harrachu (sourozenec)
Zaměstnánípolitik a diplomat
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1661 Řád zlatého rouna (č. 451)
CommonsFerdinand Bonaventura I von Harrach (1637-1706)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a mládí

Pocházel ze starobylého, původem českého rodu, kterému od roku 1627 náležel hraběcí titul a v 17. až 20. století z něj vzešla řada významných osobností. Byl jediným synem císařského plukovníka Otto Bedřicha Harracha (1610–1639) a jeho manželky Lavinie Gonzaga-Novellara (1610–1639), po otci byl mimo jiné synovcem Albrechta z Valdštejna, po matce byl spřízněn s rodem vládnoucích mantovských vévodů. V době smrti obou rodičů byl nezletilý, poručníkem se stal jeho strýc, kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu. V letech 1655–1657 absolvoval kavalírskou cestu, na níž procestoval Francii, Belgii a Německo, v roce 1658 byl jako císařský komoří účastníkem korunovace Leopolda I. římským císařem ve Frankfurtu, poté pokračoval v cestách po Itálii.

Kariéra

Po návratu do Vídně zaujal u dvora přední pozici jako říšský dvorský rada, v roce 1661 získal Řád zlatého rouna. Jako diplomat zastupoval v Paříži císaře při křtu jednoho ze synů Ludvíka XIV. V letech 1671–1674 byl nejvyšším maršálkem císařského dvora, v letech 1673–1677 vyslancem v Madridu. I v době diplomatické mise u španělského dvora bylo jeho prioritou udržet si pozice ve Vídni. To se mu podařilo a po návratu ve funkci nejvyššího štolby (1677–1699) patřil dlouhodobě k nejvlivnějším osobnostem habsburské monarchie, od roku 1677 byl zároveň členem Tajné rady. V letech 1697-1698 vedl další diplomatickou misi do Španělska, kde měl za úkol hájit zájmy rakouských Habsburků před očekávaným vymřením španělské linie. Po návratu svou kariéru završil jako císařský nejvyšší hofmistr (1699–1705), v této funkci převzal i předsednictví Tajné rady a v závěru vlády Leopolda I. určoval směr zahraniční politiky. Své postavení ztratil po nástupu Josefa I. a generační obměně v nejvyšších státních úřadech.

Rodina a majetkové poměry

Jeho postavení u dvora vyplývalo i ze sňatku s hraběnkou Johannou Terezií z Lambergu (1639–1716), dcerou vlivného státníka Jana Maxmiliána z Lambergu (1608–1682). Z jejich manželství se narodilo devět dětí, z nichž tři zemřely v dětství. V úspěšné kariéře Harrachů pokračovali synové František Antonín (1665–1727), arcibiskup v Salcburku, Alois Tomáš (1669–1742), místokrál v Neapoli, a Jan Josef Filip (1678–1764), polní maršál a prezident dvorské vojenské rady.

Po otci byl Ferdinand Bonaventura dědicem značného majetku v Podkrkonoší (Horní Branná), v sousedství Hradce Králové (Stěžery), menší statky vlastnil také ve středních Čechách (Vlkava). Svůj majetek postupně rozšiřoval nákupy dalších menších statků, zásadně pak přispěl k budování rodové domény ve východních Čechách nákupem panství Jilemnice, které získal v roce 1701 za 240 000 zlatých. Kromě toho vlastnil majetek v Dolním Rakousku, jeho hlavním sídlem se ale stal rodinný palác ve Vídni (ulice Freyung č. 1 ve čtvrti Innere Stadt), který vznikl koncem 17. století za účasti předních architektů (D. Martinelli. Mezi Vídní a Bratislavou vlastnil zámek Rohrau, který nechal přestavět po poničení za tureckého vpádu.

Zemřel během léčebného pobytu v Karlových Varech 15. června 1706 ve věku 69 let, pohřben je v kostele sv. Augustina ve Vídni.

Externí odkazy

Literatura

  • ANDĚL, Rudolf a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. – Východní Čechy, 1989
  • KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených, Pelhřimov, 2013 ISBN 978-80-7415-071-5
  • SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I., České Budějovice, 2009 ISBN 978-80-7394-165-9
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.