Jan Josef Khevenhüller-Metsch

Knížecí erb rodu Khevenhüller-Metsch

Pocházel ze starého šlechtického rodu Khevenhüllerů[5], narodil se jako nejstarší ze tří synů hraběte Zikmunda Bedřicha Khevenhüllera (1666–1742), dolnorakouského a korutanského místodržitele, po matce byl potomkem rodu Orsini-Rosenberg. Studoval práva ve Vídni, poté absolvoval kavalírskou cestu. Během pobytu v různých evropských zemích studoval ještě na univerzitách ve Štrasburku a Leidenu.[6] V roce 1727 byl jmenován císařským komořím a kariéru ve státních službách zahájil u dolnorakouské zemské vlády. V letech 1734–1737 byl císařským vyslancem v Dánsku, mezitím byl v roce 1735 jmenován členem říšské dvorské rady.[7] V roce 1737 se stal tajným radou a v letech 1737–1740 byl vyslancem Českého království u říšského sněmu v Řezně.[pozn. 1]

Zámek Riegersburg (Dolní Rakousy), letní sídlo rodu Khevenhüller-Metsch

Zámek Komorní Hrádek, majetek Khevenhüller-Metschů od roku 1733

Na počátku vlády Marie Terezie pobýval krátce jako vyslanec ve Varšavě (1740–1742), poté byl povolán zpět do Vídně a na řadu let zakotvil v nejvyšších dvorských úřadech. V letech 1742–1745 byl nejvyšším dvorským maršálkem, mezitím byl za války o rakouské dědictví pověřen dalšími diplomatickými úkoly, byl mimořádným vyslancem v Drážďanech nebo v Londýně, v roce 1745 se zúčastnil volby Františka Štěpána Lotrinského římským císařem ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1744 obdržel Řád zlatého rouna.[8] V letech 1745–1765 byl nejvyšším komořím císařského dvora, následně zastával post druhého hofmistra (1765–1769) a nakonec byl císařským nejvyšším hofmistrem (1769–1776). Jako člen Tajné konference byl zároveň státním ministrem. V roce 1763 byl povýšen do knížecího stavu[pozn. 2] Byl též nositelem velkokříže Řádu sv. Štěpána a zastával také čestné funkce v různých dědičných zemích habsburské monarchie. Byl dědičným nejvyšším štolbou v Korutansku a v roce 1775 získal hodnost dědičného zemského hofmistra v Dolním Rakousku. Do smrti patřil k významným osobnostem vídeňského dvora, ale jako stoupenec konzervativních postojů a starých stavovských práv se vyjadřoval kriticky k tereziánským reformám ve státní správě na přelomu 40. a 50. let 18. století. I když jako diplomat v mládí hodně cestoval, v pozdějším věku upřednostňoval trvalý pobyt ve Vídni a vyhýbal se cestám mimo hlavní město. V doprovodu Marie Terezie nicméně navštívil například zámek Veltrusy hraběte Rudolfa Chotka nebo zámek Slavkov knížete Václava Antonína Kounice. Jako čerstvý nositel knížecího titulu se v roce 1764 zúčastnil korunovace Josefa II. římským králem.[9] Proslul mimo jiné jako autor soukromého deníku, který si vedl od roku 1742 a patří k důležitým pramenům doby vlády Marie Terezie. Deník vyšel tiskem v několika svazcích v Lipsku v letech 1907–1925 a dodnes bývá často citován v literatuře.[10][11]

V roce 1728 se oženil s hraběnkou Karolínou Marií Metschovou (1706–1784), císařskou palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, dcerou říšského vicekancléře Jana Adolfa Metsche (1672–1740). Janem Adolfem Metschem tento rod vymřel a Jan Josef Khevenhüller požádal o spojení jmen obou rodů (Khevenhüller-Metsch, 1751). Měli spolu dvanáct dětí, z nichž pět zemřelo v dětském věku.[12]

• 1. Marie Josefína (1729–1798), I. manžel Karel Josef hrabě z Herbersteina (1728–1753), majitel panství Třešť a Landštejn, II. manžel Gabriel hrabě Bethlen (1712–1768), dvorský kancléř v Sedmihradsku
• 2. Jan Adolf Zikmund (1730–1736)
• 3. Jan Zikmund Bedřich 2. kníže Khevenhüller-Metsch (1732–1801), císařský tajný rada, komoří, vyslanec v Portugalsku a Sardinském království, majitel panství Komorní Hrádek
• 4. Jan Josef František Quirin (1733–1792), císařský komoří, polní podmaršál
• 5. Marie Karolína (1734–1746)
• 6. Marie Aloisie (1735–1736)
• 7. František Xaver (1737–1797), nejvyšší maršálek císařského dvora, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel panství Zlín
• 8. Jan Leopold Josef (1739–1746)
• 9. Marie Terezie (1741–1805), manžel 1769 Leopold Vilém hrabě Krakovský z Kolovrat (1727–1809), státní a konferenční ministr, nejvyšší kancléř, prezident dvorské komory, majitel panství Golčův Jeníkov, Světlá nad Sázavou
• 10. Jan Arnošt (*/† 1743)
• 11. Marie Anna (1746–1777), manžel 1770 Karel Otto hrabě ze Salm-Neuburgu (1744–1784), císařský tajný rada, rada dolnorakouského a moravského gubernia, majitel panství Velké Opatovice, Malenovice, Svojanov
• 12. Jan Emanuel Josef (1751–1847), císařský tajný rada, komoří, vyslanec ve Vatikánu, rytíř Řádu zlatého rouna

Mladší bratr Jana Josefa Jan František Antonín (1707–1762) byl v letech 1734–1740 biskupem ve Vídeňském Novém Městě, nejmladší bratr Jan Leopold Petr (1710–1775) byl kanovníkem v Salcburku a Augsburgu. Švagr kníže Karel Maxmilián z Ditrichštejna (1702–1784) byl nejvyšším maršálkem císařského dvora.

Po otci zdědil kmenová rodová panství v Korutansku (Hochosterwitz, Landskron), dále pak panství Hardegg na rakousko-moravské hranici zakoupené v roce 1730. Zámek Riegersburg na panství Hardegg byl jedním z hlavních rodových sídel a ve 30. letech 18. století prošel výraznou přestavbou. Jan Josef kromě toho koupil v roce 1751 od maršála Dauna panství Ladendorf se zámkem poblíž Vídně. S manželkou (a s použitím jejího věna) koupil v roce 1733 v Čechách panství Komorní Hrádek za 240 000 zlatých od hraběte Františka Josefa z Valdštejna. S transakcí nesouhlasili Valdštejnovi vzdálení příbuzní, kteří se nechtěli vzdát nároku na starý rodový majetek, hrozbu soudního sporu vyřešil Jan Josef Khevenhüller urychlenou úhradou posledních splátek (1735).[13] Z panství Komorní Hrádek byl následně zřízen fideikomis. I když se zde Jan Josef Khevenhüller zdržoval jen zřídka, nechal přebudovat zámeckou zahradu (1750) a přestavět rokokovou zámeckou kapli (1758). Kromě toho v roce 1758 založil špitál v Choceradech.[14] Po roce 1770 zahájil další etapu přestavby zámku Riegersburg.[15]