Nice

Nice (vysl. [nis]IPA, okcitánsky Niça, vysl. [nisa], italsky Nizza) je jihofrancouzské město ležící v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur mezi městem Cannes a Monackým knížectvím na Azurovém pobřeží Středozemního moře. Je to prefektura departmentu Alpes-Maritimes a hlavní město obvodu Nice. Spolu s 23 okolními obcemi tvoří Communauté d'agglomération de Nice-Côte d'Azur (Společenství aglomerace Nice-Côte d'Azur).

Nice

znak

vlajka
Poloha
Souřadnice43°42′12″ s. š., 7°15′59″ v. d.
Nadmořská výška0–520 m n. m.
StátFrancie Francie
RegionProvence-Alpes-Côte d'Azur
DepartementAlpes-Maritimes
ArrondissementNice
Kantonchef-lieu 14 kantonů
Nice
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha71,92 km²
Počet obyvatel343 629 (2012)
Hustota zalidnění4 777,9 obyv./km²
Světové dědictví UNESCO
Název lokalityNice, zimní letovisko na Riviéře
Typkulturní dědictví
Kritériumii
Odkaz1635 (anglicky)
Zařazení2021 (45. zasedání)
Správa
StarostaChristian Estrosi
Oficiální webwww.nice.fr
PSČ06000, 06100, 06200, 06300
Označení vozidel06
INSEE06088
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obyvatelstvo

V Nice žije 343 629 obyvatel, v celé metropolitní oblasti pak přes jeden milion obyvatel (2012). Město i metropolitní oblast jsou pátým největším městem resp. aglomerací ve Francii (po Paříži, Marseille, Lyonu a Toulouse). Nice je jedním z hlavních center Francouzské Riviéry (Côte d'Azur, Azurové pobřeží). Každý rok sem přijede přes 4 miliony turistů z celého světa.

Dějiny

Město Nice bylo založeno Řeky ve 4. st. před Kristem jako Nikaia. Později město obsadili Římané a původní název byl latinizován na Nicaea a později poitalštěn na Nizza. V severní části města lze najít římské vykopávky, lázně a Apollonův chrám. Od středověku náleželo Nice k hrabství Provence a od roku 1388 patřilo k Savojsku. Teprve od roku 1866 je město s přilehlou oblastí součástí Francie a je známé jako Nice.[1]

V polovině 18. století začalo město přitahovat zvyšující se množství osob z aristokracijské společnosti a vyšší třídy, zvláště Britů, kteří zde trávili zimní období kvůli místnímu mírnému podnebí. V roce 1832 město přijalo regulační urbanistický plán, který odstartoval rozsáhlý rozvoj města. Během následujícího století se nadále zvyšoval počet cizinců, především Rusů, žijících zde během zimy.

Různé kulturní vlivy zahraničních návštěvníků a úsilí maximálně využít krajinářský potenciál místa vedly k výstavbě budov různorodých architektonických stylů. Město se stalo kosmopolitním zimním letoviskem. V roce 2021 bylo jádrová část residenční oblasti a historické centrum (i s promenádou) zařazeno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

14. července 2016 došlo ve městě k teroristickému útoku, když islamista Mohamed Lahouaiej Bouhlel najel kamionem do davu lidí slavících na Promenade des Anglais francouzský státní svátek den Dobytí Bastily.[2] Počet obětí útoků dosáhl 86 mrtvých a kolem 400 zraněných.

Město, památky a významné stavby
Place Rossetti, Staré Město
Anglická promenáda na pobřeží

Nejstarší část města Vieille Ville (Staré Město) se nachází pod vrchem Colline du Château (Zámecký vrch) v jihovýchodní části města, při pobřeží Středozemního moře. Hlavní nádraží Nice propojuje se Starým Městem 1,5 km dlouhá třída Avenue Jean-Médecin, která končí na největším náměstí v centru města Place Masséna. Jižně od náměstí je nábřeží, které tvoří slavná, místy až 40 metrů široká, 4 až 5 km dlouhá, Promenade des Anglais (Promenáda Angličanů). Nejvýznamnější budovou na promenádě je Opéra de Nice z konce 19. st. Další pozoruhodnou stavbou je luxusní hotel Negresco. Promenáda Angličanů ve východním směru končí přímo u vrchu Château a Starého Města. Staré Město tvoří síť poměrně úzkých uliček s několika náměstími. K největším náleží náměstí Place du Palais de Justice a Place Rossetti. Právě na náměstí Rossetti ve středu Starého Města najdeme barokní katedrálu Sainte-Réparate vystavěnou v letech 1650 až 1699.

Náboženství

Pravoslaví
Katedrála svatého Mikuláše

Stále častější přítomnost zahraničních hostů v Nice od druhé poloviny 19. století urychlila výstavbu nových duchovních staveb. Současně s tím také začala výstavba nových pravoslavných chrámů pro ruské návštěvníků města. Prvním z nich byl chrám svatého Mikuláše a svaté Alexandry (église Saint-Nicolas-et-Sainte-Alexandra) na ulici Longchamp, dílo architekta Antoine-Françoise Barrayi z roku 1858. [3]

Po smrti mladého careviče Mikuláše Alexandroviče, nejstaršího syna Alexandra II. v roce 1865, nechal car u vily, kde carevič zemřel, vystavět pamětní kapli Mikuláše Alexandroviče. Ta se nachází na ulici Boulevard du Tzaréwitch.

Vedle kaple se tyčí katedrála svatého Mikuláše, postavená v letech 1903 – 1912 ve staroruském stylu, největší objekt Ruské pravoslavné církve mimo Rusko. Autorem stavby byl ruský architekt M. T. Preobraženskij, který je rovněž autorem zámku ve Valrose[4]. Kasační soud z roku 2015 potvrdil vlastnictví chrámu Rusku.[5]

Řecké pravoslavné společenství na Azurovém pobřeží si na ulici Désambrois v roce 1955 vystavělo chrám svatého Spyridona s unikátními byzantinskými freskami.

Doprava

Doprava je zajišťována autobusy a dvěma tramvajovými linkami (T1; T2). Dopravu zde zajišťuje společnost Lignes d'azur.

Autobusová doprava

Autobusová doprava stále zajišťuje hlavní přepravu cestujících po městě (dříve byla jediná), na mnoha hlavních a vytížených ulicích má samostatné pruhy, takže se některé linky blíží metrobusu. Celkově není komfort, spolehlivost ani bilance CO2 u autobusů příliš uspokojivá. Radnice, vedená starostou Christianem Estrosim, se proto snaží nahradit je ekologickými tramvajemi a jinými udržitelnými druhy dopravy.

Tramvajová doprava

Po dokončení linky T2 se stanou tramvaje pravděpodobně páteří místní dopravy. V době, kdy se řešila otázka dopravy v Nice, byl dán návrh i na metro, ale to pro přílišné náklady na stavbu bylo zamítnuto a místo toho se postavila tramvajová trať. Zvláštností tratě jsou bezdrátové úseky, které jede tramvaj na baterie, poté, co stáhne sběrač. Tramvaj tak může projíždět historickými úseky, kde by elektrické vedení rušilo estetiku místa.

Cestovní ruch

Již od 19. století je město známé a vyhlášené letovisko, nejprve zejména pro vyšší společenské vrstvy. Pobývala tu např. britská královna Viktorie.[6]

Vzdělání

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel

Galerie
  • Promenade des Anglais a Staré Město
  • nám. Palais de Justice a palác Rusca se zvonicí
  • Katedrála Sainte-Réparate
  • Promenade du Paillon a věž Saint-Francois
  • Náměstí Place Masséna
  • Opera
  • Notre Dame
  • Nemocnice Saint-Roch
  • Hlavní třída Av. Jean Medecin
  • Přístav
  • Monument
  • Muzeum umění
  • Místní tramvaj

Partnerská města
městská pláž

Odkazy

Reference
  1. RUBÍN, J. a KOLEKTIV: Francie, Monako. 3. vydání, Olympia, Praha, 1998. 232 s. ISBN 80-7033-474-6. S. 152.
  2. Útok v Nice: Náklaďák vjel do davu lidí - 84 mrtvých a 100 zraněných. Novinky.cz [online]. 2016-07-14 [cit. 2018-05-18]. Dostupné online.
  3. Le patrimoine des communes des Alpes-Maritimes, s. 642
  4. Le patrimoine des communes des Alpes-Maritimes, s. 674
  5. La Cour de cassation a confirmé en 2015 que la Russie est bien propriétaire de la cathédrale russe st. Nicolas de Nice, mettant un terme au litige qui l'opposait à une association cultuelle orthodoxe
  6. Francie. 1. české vydání Ikar, Praha, 1999. 672 s. ISBN 80-7202-393-4. S. 516.

Literatura
  • Collectif, Le patrimoine des communes des Alpes-Maritimes, Paris, Flohic, 2000, ISBN 978-2842340711

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.