Labuť malá

Labuť malá v užším pojetí (Cygnus bewickii) bývala oddělována od severoamerické labutě malé (C. columbianus) jako samostatný druh. Oba poddruhy jsou odlišitelné na základě rozsahu žluté barvy na zobáku; někteří autoři upozorňují na existenci přechodných typů. V současné době došlo k rozšíření areálu obou poddruhů, které nyní hnízdí sympatricky v severovýchodní Sibiři. V tomto místě bylo zaznamenáno vzájemné křížení a smíšené páry již v 70. letech 20. století; jejich zastoupení v populaci není známé. Na základě současných znalostí je rozdělení druhu na dva samostatné považováno za nepodložené.[2]

• Délka těla: 120–147 cm
• Rozpětí křídel: 170–195 cm[3]
• Hmotnost: 3,8–10,5 kg[4]

Podobá se labuti zpěvné, jediným výrazným rozdílem kromě velikosti vzrůstu je tvar žluté skvrny u ozobí. U labutě malé je rozsah žluté menší než plocha černého zbarvení zobáku, směrem dopředu končí tupě až zaokrouhleně, nedosahuje k nozdrám (platí pro evropský poddruh bewickii, americký poddruh columbianus má jen malou žlutou skvrnku před okem). Jiné rozdíly, jako relativně kratší krk, jsou mnohem méně výrazné a u jednotlivých ptáků obtížně posouditelné. Mladí ptáci jsou šedohnědí, s méně výraznou kresbou zobáku.[3]

Hnízdí daleko na severovýchodě v tundře u Severního ledového oceánu, zimuje v severozápadní Evropě.[3] Vzácně zaletuje také do České republiky, kde byla do roku 2019 zaznamenána 30×,[5] včetně hejna 20 ex. v únoru 2001 na rybníce u Šumvaldu.[6]

Tento druh je chován zřídka. Poddruh C. columbinaus columbianus v červenci 2020 chovaly jen čtyři evropské zoo. Evropský poddruh C. c. bewickii je sice o něco častější, ale i tak poměrně málo chovaný – přibližně ve dvou desítkách zoo. V rámci Česka je chován ve třech zoo:[7][8] Zoo Hluboká, Zoo Plzeň a Zoo Praha.