Třemošná

První písemná zmínka o obci je z roku 1181 (Sremesna).

Na začátku devatenáctého století se u Třemošné začalo těžit černé uhlí. K nejstarším dolům patřila Jakubova parní vrátková šachta, kde se těžila uhelná sloj uložená v hloubce osmnáct metrů. Jižně od nádraží se nacházel důl Ignác, který dosáhl hloubky osm metrů a v roce 1832 byl uzavřen. Další drobné doly se nacházely směrem k Jalovčinám a Bílé Hoře, ale brzy vyčerpaly dostupné uhlí. Sloj je totiž ukloněná a v západní části rychle klesá do větších hloubek. Navíc ji narušuje tektonický zlom, podél kterého se část sloje posunula z hloubky 81 metrů do hloubky 263 metrů. Důlní míry dolu Ignác postupně do roku 1842 získal Johann David Starck. Ve stejné době také také koupil 32 metrů hluboký důl Františka a o rok později přikoupil důlní míry Marie. Mělce uloženou sloj ve hloubce 36 metrů začal roku 1860 těžit důl Prokop, o šest let později prohloubený až ke spodní sloji v hloubce 120 metrů.[3]

O uhlí byl v té době jen malý zájem, a jedním z možností, jak jej využít, bylo v roce 1864 spuštění sklárny Johannem Antonem Starckem, do které se uhlí dopravovalo z nového dolu Ignác po koňské úzkorozchodné dráze dlouhé 380 metrů. Podnik, jako první v Evropě, v roce 1891 zavedl strojní výrobu vyráběl tabulového skla. Útlum těžby uhlí koncem devatenáctého století a nutnost dopravovat palivo z větší vzdálenosti vedly roku 1921 k uzavření sklárny, resp. k jejímu přestěhování do Rychnova nad Kněžnou.[4]

Starckům v Třemošné patřily ve druhé polovině devatenáctého století i další doly: Antonín, Jan a Magdaléna. Těžily uhlí v hloubkách okolo sta metrů. Mocnost sloje v nich dosahovala 2–2,5 metru a hlavním způsobem těžby bylo pilířování. Proplástky sloje byly samostatně těženy k výrobě žáruvzdorných materiálů v šamotárně u dolu Magdaléna. Celkový rozsah těžby se pohyboval okolo šesti tisíc tun v roce 1871 okolo osmdesáti tisíc tun v roce 1881. Všechny starckovské doly ukončily provoz v letech 1892–1895.[4] Starckové založili také 120 metrů hluboký důl Prokop II.[5] a sto metrů hluboký důl Johanna.[6] Oba později získal Johann Fitz a v roce 1899 Prokop II. přešel do majetku Západočeských keramických závodů.[5]

Kaolin byl u Třemošné objeven v roce 1855 a o dvacet let později zde belgická společnost otevřela plavírnu a továrnu na hliněné zboží. V roce 1916 ji koupila firma Západočeské továrny kaolinové a šamotové. K dalším podnikům patřila továrna na kameninové zboží bratří Mráčků, strojírna nebo výrobna mýdel a svíček.[4]

Po první světové válce začaly pokusy o obnovu těžby uhlí, ale nevznikl zde žádný velký podnik. V letech 1920–1923 byl v místě staršího dolu Ludvík otevřen povrchový lom. Firma bratří Mráčků otevřela důl Viktor, ale jeho využití zkomplikovaly silné prameny podzemní vody.[7] K menším dolům z tohoto období patří Josefa (1940–1945) nebo obnovený důl Marie (1934–1936).[6]

Údaje z roku 2001:

• Třemošná (913 domů, 4 170 obyvatel)
• Záluží (169 domů, 454 obyvatel)

Městem vede železniční trať Plzeň–Žatec, na které je zřízena železniční stanice Třemošná u Plzně. Po Třemošné byla v minulosti nazvána také jižněji položená železniční zastávka Třemošná u Plzně zastávka; protože se nachází na území Plzně, byla přejmenována na Plzeň-Orlík.

Dále obcí prochází také silnice I/27 z Železné Rudy, přes Klatovy a Plzeň, směrem na Žatec, Most, Litvínov a Dubí. V Třemošné se kříží se silnicemi II/180, III/18010 a III/1807.

• Kaple
• Rodný dům Václava Brožíka (Brožíkova 57)[9]
• Rodinný dům s lékárnou (U Lékárny 200)
• Hraniční kámen při cestě k Plzni

• Václav Brožík – malíř

• Václav Havel – fyzik, univerzitní pedagog, bývalý děkan Fakulty pedagogické ZČU

• 
  Základní škola
• 
  Sídliště na jihu
• 
  Plzeňská ulice v jižní části
• 
  Údolí řeky Třemošná
• 
  Altánek u sídliště v Šeříkové ulici

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třemošná na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Třemošná v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)