Zkamenělý zámek

Zkamenělý zámek je skupina skal s vrcholem 765 m n. m. na skalisku Zámecká věž a přírodní památka v jihozápadní části svahového (vedlejšího) hřbetu geomorfologického okrsku Borovský les,[3] významná geologická[4] a polykulturní[5] lokalita Žďárských vrchů a kulturní památka[6] historického osidlování krajiny člověkem na katastrálním území Česká Cikánka,[7] v části města Svratky v okrese Žďár nad Sázavou, náležejícím do Kraje Vysočina v České republice. Oblast spravuje AOPK ČR, RP Správa CHKO Žďárské vrchy.

Zkamenělý zámek
Skalní útvar Zámecká věž, nejvyšší ve skupině skal
Vrchol765 m n. m.
Poznámkageologická, horolezecká a polykulturní lokalita, kulturní památka (hradiště)
Poloha
StátČesko Česko
PohoříČeskomoravská vrchovina / Hornosvratecká vrchovina / Žďárské vrchy / Borovský les
Souřadnice49°42′31″ s. š., 16°4′29″ v. d.
Zkamenělý zámek
Horninadvojslídný migmatit až ortorula
PovodíSvratka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdroje k infoboxu
Přírodní památka
Zkamenělý zámek
IUCN kategorie III (Přírodní památka)
Základní informace
Vyhlášení2. června 1977 (první)
Nadm. výška720–762 m n. m.
Rozloha3,06 ha[1][2]
Poloha
StátČesko Česko
OkresŽďár nad Sázavou
UmístěníSvratka
Další informace
Kód915
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zkamenělý zámek
StátČesko Česko
Identifikátory
Kód památky19377/6-995 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skalní výchozy typu mrazových srubů dvojslídné ortoruly svrateckého krystalinika (biotitický alkalicko-živcový metagranit s muskovitem), situovány na okraji slepého hřbetu (rozsocha).[4] Bezejmennou vyvýšeninu georeliéfu tvoří hornina biotit muskovitická ortorula typu metamorfitu v kutnohorsko-svratecké oblasti, v soustavě Českého masivu (krystalinikum a prevariské paleozoikum).[8]

Ve vrcholové části geomorfologickým vývojem a zvětráváním modelovaná výrazná skalní hradba, členěná na skalní bloky s názvy Skříň, Hlava, Spárová věž a Zámecká věž (vrchol), na úbočí dva menší skalní útvary nazvané Hradiště a Rasovna, jihozápadně od vrcholové skalní věže osamocené skalisko s názvem Pivovar.[9]

Archeologická lokalita, stopy pravěkého osídlení člověkem (neolit) a historického slovanského hradiště,[10] dosud zřetelné antropogenní příkopy a náspy (pozůstatky opevnění), ve vrcholném středověku snad dřevěný hrádek[11] (jiný zdroj tvrz),[12] kulturní památku typu tvrziště uvádí Národní památkový ústav.[6]

Geografie

Skupina rulových skal je situována v Čechách, asi 3 km východně od centra města Svratky (náměstí 9. května) a ve vzdálenosti 1,4 km východním směrem od zástavby na katastrálním území Česká Cikánka (část Svratky).[7]

Skalní výchozy se nacházejí zhruba v rozsahu nadmořských výšek 752 až 765 m (vrcholové skalisko Zámecká věž). Skalní útvary jsou z východní strany obehnány zřetelným náspem a dvojitým terénním valem.[4]

Od 2. června 1977 je přírodní lokalita o rozloze 3,0618 ha a v rozsahu nadmořských výšek 720 až 765 m zvláště chráněným územím typu přírodní památky.[13]

Zeměpisný název

Základ současného zeměpisného názvu skupiny skal a chráněného území[14] spočívá v lidové pověsti šířící se mezi obyvatelstvem původně osady Česká Cikánka (v současnosti část města Svratky),[15] ležící západně od skupiny skal v hlubokém údolí u řeky Svratky. Pojmenování skupiny skal v podání různých sociálních skupin obyvatel v průběhu 18. až 19. století bylo v průběhu času rozdílné (Karlštein, Starý Karlštein, Zkamenělý zámek).[16]

Pověst se týká struktury skalních bloků, připomínajících v lidské představě zříceniny stavby (například věž, okno, schody) neboli kamenné artefakty z pohledu archeologie. Také zřejmě souvislost s hradištěm a pravděpodobnou existencí středověkého hrádku nebo tvrze byla na počátku pověsti.

Lidovou pověst zaznamenal kulturní publicista František Zákrejs (1839 – 1907) při archeologickém průzkumu lokality ve druhé polovině 19. století (viz část Historie).[17]

Zeměpisný název (toponymum) Zkamenělý zámek je Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním standardizované jméno skupiny skal a chráněného území (přírodní památky).[14]

Předmět ochrany

Předmětem ochrany je skupina skal a balvanité sutě v jejím okolí, ukázka mrazového zvětrávání rul na hřbetech Žďárských vrchů v periglaciálních podmínkách (vzniklých v blízkosti ledovce)[18] v období pleistocénu.

V oblasti skal se nachází fragment přírodě blízkých lesních společenstev smrkových bučin.[19]

Skupina skal od roku 1970 v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy a se shodným názvem a územním vymezením od roku 1978 také v chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) v povodí řeky Svratky (severozápad Hornosvratecké vrchoviny).

V lokalitě převážně smrk ztepilý s příměsí buku lesního, méně například bříza bělokorá, javor klen a jeřáb ptačí, v podrostu brusnice borůvka, kapraď rozložená, metlička křivolaká a šťavel kyselý, skály porosté mechorosty (zjištěno 24 druhů).

Z ptactva výskyt datel černý, kalous ušatý, krahujec obecný, krkavec velký, ořešník kropenatý, puštík obecný, jen některé druhy v lokalitě hnízdí.[3]

Přírodní poměry
Vrchol Zámecké věže (765 m n. m.)

Skalní výstupy nad říčním údolím Svratky typické pro krajinu Žďárských vrchů v severozápadní oblasti Hornosvratecké vrchoviny. Skupinu rulových skal tvoří celkem sedm v terénu výrazných a pojmenovaných skalních útvarů. Jednotlivá skaliska označena tradičně podle tvaru skal připomínajících obecně některé objekty (abecedně řazeno): Hlava, Hradiště, Pivovar, Rasovna, Skříň, Spárová věž a vrcholové skalisko Zámecká věž,[9] někdy v literatuře  označována jen „zkamenělá věž”.[12]

Z hlediska regionálního geomorfologického členění georeliéfu Česka jsou skaliska situovány na jihozápadním okraji svahového hřbetu geomorfologického okrsku Borovský les. Hlavní hřbet geomorfologického okrsku se táhne nad hlubokým říčním údolím Svratky, přibližně od severozápadu k jihovýchodu nad rozhraním s Devítiskalskou vrchovinou, od Bubnovaného kopce se stáčí k jihu nad sníženinu Milovské kotliny a dále pokračuje k rozhraní s geomorfologickým okrskem Pohledeckoskalská vrchovina.[20]

Vrcholová část krátkého hřbetu, v pozadí skalní útvar Skříň

Nadmořskou výškou se hlavní linie hřbetu od severozápadu k jihovýchodu postupně snižuje, od výškového bodu Karlštejn (783,4 m n. m.) na katastrálním území Svratouch ve směru Bubnovaného kopce (780 m n. m.) na katastrálním území Pustá Rybná, od něho více k jihu, k vrcholu Milovské Perničky (757 m n. m.) na katastrálním území Březiny u Poličky.

Mezi vrchy Karlštejn a Bubnovaný kopec vybíhá od severovýchodu, nejprve k západo-jihozápadu a zhruba ve dvou třetinách závěru k jihozápadu (čelo), bezejmenný dílčí hřbet, identifikovatelný dle vrstevnic ve státním mapovém díle. V ose hřbetnice protažený zhruba 300 m do říčního údolí Svratky, zalesněný terén mírně stoupá z nadmořské výšky 750 m do 752 m na čele hřbetu. V závěru hřbetu tzv. vybočuje nad severozápadní úbočí až 40 m dlouhá skalní hradba typu ostrohu, nadmořskou výškou dosahuje až 765 m na vrcholovém skalisku (Zámecká věž).[7]

Vrcholová část hřbetu, skalní útvar Hradiště

Vedlejší hřbet je na severozápadě a jihovýchodě ohraničen příkrým úbočím s klesajícím terénem do úžlabí protékaných vodotečemi. Úžlabím na severozápadě teče Mlýnský, v dolním toku Cikánecký potok (název od katastrálního území Česká Cikánka), úžlabí se k jihozápadu mírně rozevírá ve směru Devítiskalské vrchoviny.  Úžlabím na jihovýchodě protéká bezejmenná vodoteč směrem do Milovské kotliny. Oba vodní toky jsou levostranné přítoky řeky Svratky.

Vrcholovou část dílčího hřbetu se skupinou skal oddělují od zbývající části hřbetu v lesním terénu zřetelné příkopy, v oblouku obepínají zhruba od severu k jihu hlavní uskupení skal. Příkopy, snad původně hlubší, časem zanesené zvětralinami, opadem listí a jehličí stromů, postupně nově vytvořenou lesní zeminou – mělkou a kyselou půdou, jsou antropogenního původu (člověkem vytvořeného), zbytky opevnění historického sídla typu hradiště.[10]

Vlevo Spárová věž, za stromy skalní útvar Hlava

Skalní hradba příčnými puklinami členěná na skalní bloky, ve směru od hřbetnice s názvy Skříň (až 7,8 m vysoká jižní stěna, výrazná deskovitá odlučnost hornin), Hlava (až 7,6 m vysoká jižní stěna, úpatní skalní převis – tzv. abri), Spárová věž (až 8 m vysoká na jihozápadě, výrazná puklina, v ní deskovitý balvan ze skalního řícení) a Zámecká věž, na severu až 22 m vysoká oproti úpatí, vrcholové skalisko oddělené širokou rozsedlinou (lidově zvanou okno), skála s řadou skalních říms a puklinovou jeskyní.[9]

Od skalní hradby ve vzdálenosti asi 16 m na severovýchod dva menší samostatné skalní útvary, blíže ke hřbetnici s názvem Hradiště, až 5,6 m vysoké skalisko, typické deskovitým balvanem ze skalního řícení, rozlomeným na dvě části opřené o skalní blok (v roce 1868 balvan celistvý dle popisu lokality Františkem Zákrejsem,[17] viz část Historie). Níže po svahu skalisko nazvané Rasovna, kolem 5 až 8 m vysoké, charakteristická deskovitá odlučnost, také zřetelná deformační struktura tzv. ok (dvojslídný hrubozrnný metagranit). [9]

Prostor mezi skalisky s turistickou trasou Klubu českých turistů (modrá značka), pohled k vrcholu krátkého hřbetu (cca 752 m n. m.)

Skalní hradba (útvary Skříň, Hlava, Spárová věž a Zámecká věž) a dvě menší skály (Hradiště, Rasovna) ohraničují malý průchozí prostor (zhruba 40 x 16 m), jím vedena modře značená turistická trasa Klubu českých turistů. Pod hlavním uskupením skal úpatní kamenná halda s mezisuťovými prostory, kamenná suť zčásti zakrytá zvětralinami v důsledku eroze, níže balvanový proud.

Na jihozápadním úbočí svahového hřbetu, od vrcholové skalní Zámecké věže asi 130 m vzdálené (azimut 245°),[21] izolované skalisko s názvem Pivovar, výrazně ze všech stran vyčnívající nad okolní terén (podobně jako skalní útvar nazývaný tor). Základna skalního útvaru v nadmořské výšce 730 m, výška až 15 m, na severní straně řícením skal vzniklý převis a malá jeskyně, ve vrcholové části dvě skalní mísy vzniklé zvětráváním, řada skalních puklin.[9]

Terén jihozápadních svahů na čele zalesněného hřbetu klesá z nadmořské výšky 752 m do lesních lokalit Bílá skalka, níže V kládí, dle vrstevnicové mapy až do nadmořské výšky 612 m u koryta řeky Svratky, nejnižší polohy úpatí hřbetu na jihovýchodě, v Milovské kotlině. [7]

Geologie
Struktura horniny skalního masivu na některých místech přírodní památky, zde skalní blok Hradiště

Skalní tvary na okrajovém hřbetu Borovského lesa, vypreparovány mrazovým zvětráváním ve starších čtvrtohorách (pleistocén) v blízkosti kontinentálního ledovce, pokrývajícího většinu severní Evropy. Skalní výstupy na pruhu hrubozrnných dvojslídných ortorul svrateckého krystalinika.[4]

Skalní bloky jsou podkovovitě uspořádány a dosahují výšky kolem 10 metrů, nejvyšší skalisko (Zámecká věž) však až 22 m na severní straně. Skaliska s výraznou deskovitou odlučností bloků, oddělených širokými puklinami.[19]

Významná geologická lokalita, skalní výstupy magmatické ruly tvoří dvojslídný a hrubozrnný metagranit (výskyt vyrostlic K-živce a křemene), výrazná deformace struktury horniny do tvaru protažených ok (tzv. okatá dvojslídná ortorula). V některých částech skal středně zrnitý dvojslídný migmatit, barevně šedý až načervenalý (hlavním minerálem biotit).

V lokalitě pozorovatelné v migmatitech sevřené vrásy, deskovitá odlučnost hornin. Řícením skal vzniklé skalní převisy, svahový pohyb (gravitační pochody, ploužení), odnos (vítr, voda) méně odolných hornin, ve svahu kamenité sutě (částečný zásyp zvětralinami), níže po svahu balvanový proud. [4]

Hlavní uskupení skal tvoří skalní hradba, puklinami členěná na mohutné bloky, ve směru od hřbetnice s názvy Skříň, Hlava, Spárová věž a výraznou rozsedlinou oddělená nejvyšší skalní Zámecká věž. V řádu desítek metrů na severovýchod od skalní hradby dva osamocené skalní útvary nazvané Hradiště a Rasovna. Na jihozápadním svahu níže izolovaný skalní útvar pojmenovaný Pivovar.[9]

Geodiverzita
Přírodní a kulturní dědictví lokality prezentuje na vrcholu svahového hřbetu informační tabule Správy CHKO Žďárské vrchy

Rozmanitost území neživé přírody (geodiverzita) lokality má vícero hodnot, představuje část přírodního a kulturního dědictví oblasti Žďárských vrchů,[9] například:

  • kulturní – pověst o zkamenělém zámku, historie vývoje názvu lokality, publicistika[17]
  • archeologickou a historickou – pravěké osídlení člověkem, slovanské hradiště, středověký hrádek, tvrz[16]
  • estetickou – turistika v prostředí bizarních skal, inspirace pro fotografování, krajinomalbu
  • funkční – stavba výšinného sídla, strážiště, úkryt obyvatel v době náboženské nesvobody a vojenských válečných operací[22]
  • ekonomickou – cestovní ruch významný pro nedaleké obce, například Křižánky, Svratka, Svratouch
  • pedagogickou – procesy kryogenní a gravitační, vznik puklinové jeskyně (geomorfologie), viditelné vrásy, modelace hornin podél ploch foliace (geologie), vznik mělkých a kyselých lesních půd (pedologie), osidlování člověkem, slovanské hradiště, pozůstatky historických staveb (historiografie) aj.

Historie
Příkop táhnoucí se v oblouku nad skupinou skal byl součástí opevnění vybudovaného v pravěku, sloužil i jako ochrana slovanského hradiště ve středověku

Podle vykopaných archeologických nálezů prováděných v 80. a 90. letech 19. století[16] se jedná o místo s neolitickým a později i slovanským osídlením, podle opevnění tzv. hradiště s osídlením v různých dobách (kamenné, bronzové, železné). Na jihozápadním okraji krátkého hřbetu nad říčním údolím Svratky vyvýšenina terénním tvarem ve vrcholové části typu skalního ostrohu, typická pro budování výšinných sídel a hradišť (strážišť, strážných hradů).[10]

Nejstarší stopy osídlení z mladší doby kamenné (neolit), z doby železné pozůstatky hradiště (halštatská kultura, asi do roku 400 př. n. l.),[4] výšinné sídlo někdy spojováno i s archeologickou kulturou pozdní doby bronzové a starší doby železné (tzv. slezskoplatěnická kultura).[10] Skalní útvary v různých dobách zřejmě součástí fortifikačního systému, při stavbě výšinného sídla (hradiště) využito přírodních poměrů. Od severu lokalita chráněna rozsáhlým rašeliništěm (v současnosti asi 6 ha a hloubka 1,9 m), významná geologická lokalita rašeliniště Karlštejn,[23] na severozápadě a jihovýchodě až jihu příkrým úbočím (viz část Přírodní poměry).

Archeologický průzkum uskutečnil dne 27. září 1868 tehdy okresní sekretář z nedaleké Poličky, publicista a dramatik František Zákrejs (1839 – 1907). Zkoumal skaliska, příkopy a náspy kolem skalního systému, také z hlediska případných stop po zděné stavbě, žádné však nenalezl. Při ohledání lokality pořídil pravděpodobně první publikovaný schematický nákres s vyznačením skal a terénních nerovností (příkopy, náspy) a zmínil také lidovou pověst o zkamenělém zámku. V původní písemné podobě názvu publikovaného článku, v časopisu Památky archaeologické a místopisné, pojmenoval lokalitu a článek Karlšteinské hradiště u Svratky.[17]

Pohled od severu z turistické trasy k vrcholovému skalisku s názvem Zámecká věž (765 m n. m.), někdy v literatuře označovaná jen „zkamenělá věž”

Podle pověsti obyvatelé osady Česká Cikánka u řeky Svratky označovali v lokalitě skal například nejvyšší skalisko „zkamenělá zámecká věž" (v současnosti s názvem Zámecká věž), širokou rozsedlinu skalní hradby jako „zámecké okno“ (mezi skalními bloky Zámecká věž a Hlava) a stupňovité části skal podle jejich podoby jako „schody do zámku" (mezi skalními bloky Hlava a Skříň). V lidské představě uskupení skal prezentováno jako části rozvalin stavby neboli kamenné artefakty z hlediska archeologie.

Zakladatel české archeologie, Jan Erazim Vocel (1802–1871), v roce 1854 též spoluzakladatel časopisu Památky archaeologické a místopisné, zmínil lokalitu v přednášce O hradištích a branách zemských na valném shromáždění Musea království Českého dne 26. května 1869 jako „hradiště u Karlštýna nedaleko Svratky v Chrudimsku”. Přednáška zveřejněna v časopisu Památky archaeologické a místopisné, díl VIII. (1868 – 1869), v roce 1869 číslo 5 (str. 325), u publikovaného textu uveden autor příjmením v písemné podobě Wocel.[17]

V roce 1882 vychází publikace Hrady, zámky a tvrze Království českého, autor český historik August Sedláček (1843 – 1926) představuje v knize lokalitu za součást bývalé středověké tvrze neboli tvrziště (místo, kde stávala).[12] Označení „tvrziště Zkamenělý zámek, archeologické stopy” nese od 3. května 1958 také nemovitá kulturní památka, v současnosti vedená v památkovém katalogu Národního památkového ústavu České republiky.[6]

Archeologické zkoumání
Za skalní průrvou vpravo skalisko Hlava, na něm částečně viditelný převis vzniklý skalním řícením, pod ním z jižní strany byly objeveny některé archeologické nálezy

Podrobné archeologické zkoumání lokality v srpnu až září roku 1887 a následně i v letním období  roků 1889 a 1890 provedli  národopisec Karel Adámek (1840 – 1918) a jeho syn, kulturní historik a muzejník Karel Václav Adámek (1868 – 1944), oba z Hlinska. Podle archeologických nálezů označili lokalitu za hradiště, dokumentovali nalezené střepy hliněných nádob (vypálených i nevypálených), kamenných a železných předmětů, také šípů, ve vrcholové části skal zbytky dřevěné stavby a vrstvu hlíny na místo přemístěné lidskou činností.

Mezi skalisky (v současnosti označované Hlava a Spárová věž) objevili Adámkové další stopy po lidském osídlení, kamenný mlat a pazourkový hrot, dva druhy železných šipek (s hrotem a dutinou na násadu), nože, podkovy, části ostruh aj. Pod vrstvou zeminy odkryli kosterní pozůstatky zvířat, na jedné z kostí pocházející z plemena krátkorohého skotu (Bos brachyceros) identifikoval stopy po použití kamenného pazourku Jan Nepomuk Woldřich (1834 – 1906).

Ze 13. až 14. století pocházely zbytky dřevěné stavby objevené v lokalitě, snad související s malým dřevěným hrádkem (ve 13. století na území Českého království, údaje o stavbě historickými prameny nedoloženy). V průběhu 14. století lesní lokalita se skalními útvary součástí panství Rychmburk, v soupisu statků v roce 1392 zmíněny sídla Svratka a Svratouch (k němu lokalita původně náležela až do roku 1949, včetně).[24]

Obyvatelům původních osad v oblasti sloužila podle pověsti lokalita skal také k úkrytu v době Třicetileté války a v 17. a 18. století byla místem setkávání Českých bratří (Jednota bratrská) při pobožnostech v době pobělohorské (tzv. doba temna),[22] v okolí rozšířena evangelická víra (například v obci Svratouch).[25]

Podrobný popis archeologického zkoumání lokality a nalezených předmětů publikoval JUDr. Karel Václav Adámek v časopisu Památky archaeologické a místopisné (ročník 1900 – 1901), číslo 1 (str. 27 – 42), pod názvem Hradiště Zkamenělý zámek u Hlinska. Nalezeny byly například úlomky kamenného mlatu, žernov, drtidlo, hlavička zvířete, množství kostí zvířat, železné nasazovací a bodací šipky, velké množství úlomků z hliněných nádob a řada drobných železných předmětů.[16]

Většina nálezů se dnes nachází v muzeích v Hlinsku, v Poličce, Svratce a v Chrudimi.[zdroj?]

Původ názvů
Informační tabulky Správy CHKO Žďárské vrchy jsou umístěné při modré turistické trase vedoucí lokalitou přírodní památky

Osídlení lokality Slovany asi v 6. až 7. století (raný středověk). V roce 2005 uvedena historickými prameny nepotvrzená hypotéza o spojitosti slovanského hradiště s názvem potoku v písemné podobě „Strahwiow” ze staroslovanské doby (v české archeologii 2. polovina 6. století až konec 7. století), s obecným odvoláním na tzv. letopisy (konkrétní historický pramen a současný název potoku neuvedeny, název „Strahwiow” vztažen k potoku, s domněnkou, že by mohlo jít o pojmenování také „návršního hradiště”).[26]

Potok Strahwiow zmiňuje Historický místopis země Moravskoslezské (Díl 3., Brněnský kraj, str. 325), autor Ladislav Hosák (1898 – 1972), ve spojitosti s obcí Strachujov, vzdálené přibližně 15 km na jihovýchod od skupiny skal Zkamenělý zámek (proto domněnka o názvu lokality skal v podobě Strahwiow méně pravděpodobná).[27]

Také v listině českého krále a moravského markraběte Přemysla Otakara II. ze dne 12. prosince 1269 se potok Strahwiow (v současnosti Trhonický, podle vsi Trhonice) uvádí za část zemské hranice mezi Čechy a Moravou pro vymezení území ve sporu o statky premonstrátského kláštera v Litomyšli.[28] Pod lokalitou skal (Zkamenělý zámek) byl ovšem hraniční úsek veden podél koryta řeky Svratky.

K rozšiřování sídelních míst v oblasti Žďárských vrchů dochází také v důsledku kolonizace území německy mluvícím obyvatelstvem. Mezi první osady podél řeky Svratky patří například (ve směru proti vodnímu toku) Křižánky (první zmínka v roce 1345), podle řeky pojmenované městečko Svratka (uváděna v roce 1350), podél přítoku řeky vesnice Svratouch (v roce 1392 pod názvem Swratúch).[24]

Z prostoru mezi skalními bloky je viditelná rozsedlina mezi útvary Hlava a Zámecká věž, podle lidové pověsti označována „okno”

V historii města Svratky[22] a obce Svratouch[25] uváděno tradičně označení skaliska lesními zaměstnanci rychmburského panství německým souslovím v písemné podobě „kahler Stein“, v českém významu lysý nebo také holý kámen. Podle německé výslovnosti česká zkomolenina (v písemné podobě „kálštein, kálrštein” atd.) se postupným vývojem ustálila ve tvaru Karlštein, v písemném projevu se v 19. století objevuje například v popisu hradiště v časopisu Památky archaeologické a místopisné (autor František Zákrejs).[17]

Rychmburské panství od roku 1718 držel rod Kinských, v letech 1763 až 1823 majitelem Filip Kinský (1742 – 1827).  Necelý kilometr od skupiny skal, tehdy na bezejmenném vrchu, zadal v roce 1770 výstavbu loveckého zámku v pozdně barokním stylu, v roce 1775 (jiný zdroj 1776) dostavěn (v současnosti lovecký zámek Karlštejn). Na zámeckou stavbu a u ní nově založenou osadu tzv. přeneseno nejbližší pojmenování místa v původní písemné podobě Karlštein (údajně doloženo zápisem farnosti města Svratky, k ní tehdy příslušelo katolické obyvatelstvo).[26] Následně se proto lokalita se skalisky nazývala také s přívlastkem „Starý” (Karlštein).[25]

Na přelomu 19. a 20. století zpopularizoval lokalitu JUDr. Karel Václav Adámek v časopisu Památky archaeologické a místopisné (ročník 1900 – 1901) publikovaným článkem Hradiště Zkamenělý zámek u Hlinska, v názvu použil označení místa pravděpodobně podle dříve zveřejněné lidové pověsti v roce 1869 v témže časopisu (autor František Zákrejs).

Současný standardizovaný zeměpisný název Zkamenělý zámek má původ v lidské představivosti (lidově fantazii), která viděla v soustavě skalisek „zkamenělý“ útvar zámecké stavby (věž, okno, schody, atd.) podle lidové pověsti.[17]

Horolezectví a turistika
Turistická trasa Klubu českých turistů prochází mezi skalisky, informační tabulka umístěna u skalního bloku Hradiště, několik desítek metrů od vrcholu svahového hřbetu

V oblasti skal je na vyznačených úsecích povolena horolezecká činnost v období od 1. července do 28. února.[19]

Zkamenělý zámek je dostupný po modře značené turistické trase Klubu českých turistů, vede od severu ze železniční zastávky Čachnov na trati Svitavy – Žďárec u Skutče, přes evropské rozvodí Labe – Dunaj a lovecký zámeček Karlštejn, do lokality přírodní památky. Od Zkamenělého zámku trasa pokračuje k jihu, ke skalním útvarům Milovské Perničky a Čtyři palice.[29]

Turistická trasa vedoucí od loveckého zámku Karlštejn směřuje mezi skalisky po úbočí svahového hřbetu na vrchol terénního valu (asi 752 m n. m.) k informační tabuli s názvem „Přírodní památka Zkamenělý zámek – Pravěké hradiště”, od ní klesá na jih příkrým svahem k přístřešku Pod Zkamenělým zámkem.

Skupina skal a přírodní památka vyznačeny v turistické mapě Žďárské vrchy,  mapový list č. 48 v edici Klubu českých turistů (měřítko 1:50 000),[30] také on-line na Mapy.cz.[29]

Nadmořská výška

Český zeměměřický a katastrální úřad neuvádí v databázi bodových polí žádný geodetický bod na zvláště chráněném území, nadmořskou výšku terénu vyznačují vrstevnice ve státním mapovém díle.[7] Rozsah poloh v nadmořských výškách 720 až 765 m prezentuje dokumentace přírodní památky v evidenci Agentury ochrany přírody a krajiny (digitální registr ÚSOP – Ústřední seznam ochrany přírody).[13] Nejvyšší poloha je vztažena k vrcholu skalního bloku s názvem Zámecká věž (765 m n. m.). V dokumentaci Správy CHKO Žďárské vrchy není uveden způsob určení nejvyšší nadmořské výšky.[31]

V lokalitě skal umístěná informační tabulka Klubu českých turistů uvádí nižší nadmořskou výšku 757 m (viz foto výše) a shodně ji zmiňuje i Zeměpisný lexikon ČR – Hory a nížiny, v roce 2006 vydaný Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky.[32]

V roce 2014 byla vydána publikace Za skalními útvary CHKO Žďárské vrchy, autoři Aleš Bajer, Václav Hlaváč, Karel Kirchner a Lucie Kubalíková. U celkem patnácti skalních útvarů prezentovali autoři údaje pocházející z výzkumných zpráv v rozmezí let 2006 až 2009 (po vydání Zeměpisného lexikonu ČR – Hory a nížiny). U lokality Zkamenělý zámek uveden rozsah nadmořských výšek 720 – 765 m, zmíněno v lokalitě i měření výšky skal (například u skaliska Pivovar výška 18 m v horolezeckém průvodci a nově zjištěná 15 m), způsob měření neuveden.[9]

Nadmořská výška vrcholové části vedlejšího hřbetu se skalními útvary (viz panoramatické foto níže) je dle vrstevnicové mapy v polohách 752 m až 754 m na čele,[7] v terénu ovlivněna vyvolanými antropogenními tvary, člověkem navršenými valy a vyhloubenými příkopy (původně opevnění historického hradiště). Rozměry příkopů kolísají, hloubka až 1,5 m a šířka až 3 m,[9] přes nerovnosti terénu vedená turistická trasa.[33]

  • Skalní blok Rasovna tvoří samostatný útvar při turistické trase, původ názvu zdroje neuvádí
  • Pohled na skalní útvar Rasovna od severu, zleva patrný mělký příkop antropogenního původu
  • Příkop severovýchodně od skalních bloků Rasovna a Hradiště (část skaliska v záběru)
  • Skalní blok Hradiště od severovýchodu, z příkopu vybudovaného v oblouku nad skaliskem
  • Vlevo část skalního bloku Skříň, ze skalního řícení pochází balvan uprostřed záběru, nad ním skalní útvar Hlava
  • Izolovaný skalní blok Pivovar je situován 130 m od skupiny skal na jihozápad (pohled od západu)
  • Skalní útvar Pivovar od severu, nachází se mimo turistickou trasu na okraji zvláště chráněného území


Panoramatický pohled od jihu, z turistické trasy na okraji (čele) svahového hřbetu, zleva skalní bloky Spárová věž, Hlava a Skříň, vpravo zřetelný příkop vybudovaný jako ochrana historického hradiště


Odkazy

Reference
  1. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  2. Nationally designated areas inventory. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
  3. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Přírodní památka Zkamenělý zámek [online]. [cit. 2019-05-11]. Regionální pracoviště Správa CHKO Žďárské vrchy. Dostupné online.
  4. Česká geologická služba. Geologická lokalita Zkamenělý zámek [online]. [cit. 2019-05-11]. Významná geologická lokalita - ID 1039. Dostupné online.
  5. Archeologický ústav Akademie věd České republiky. Hradiště a středověký hrádek Zkamenělý zámek [online]. [cit. 2019-05-11]. Archivní data Google, původně on-line Archeologický atlas. Dostupné online.
  6. Národní památkový ústav České republiky. tvrziště Zkamenělý zámek, archeologické stopy [online]. [cit. 2019-05-11]. Památkový katalog, objekt 1000130139. Dostupné online.
  7. Český úřad zeměměřický a katastrální. Základní mapa ČR - kompozice Zkamenělý zámek [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné online.
  8. Česká geologická služba. Geovědní mapy – kompozice Zkamenělý zámek a okolí [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné online.
  9. BAJER, Aleš; HLAVÁČ, Václav; KIRCHNER, Karel, KUBALÍKOVÁ; Lucie. Za skalními útvary CHKO Žďárské vrchy [online]. Mendelova univerzita v Brně a Ústav geoniky Akademie věd České republiky [cit. 2019-05-11]. S. 66, 67, 68. Projekt: Platforma pro spolupráci v oblasti formování krajiny, za přispění finančních prostředků EU a státního rozpočtu České republiky. Dostupné online. ISBN 978-80-7375-959-9.
  10. MAROUNEK, Jiří. Hradiště, Česká Cikánka [online]. [cit. 2019-05-11]. Digitální archiv Archeologické mapy ČR, samostatný archeolog, též web stredovek.com. Dostupné online.
  11. MAROUNEK, Jiří. Zkamenělý zámek – zaniklý hrádek [online]. [cit. 2019-05-11]. Digitální archiv Archeologické mapy ČR, samostatný archeolog, provozovatel webu stredovek.com. Dostupné online.
  12. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl první (Chrudimsko). 1. vyd. [s.l.]: Knihtiskárna Františka Šimáčka v Praze, 1882. Dostupné online. Kapitola : Hrady a tvrze v okolí Rychemburka, s. 92, 93. Tvrz Starý Kalštein, Karštein, Zkamenělý zámek.
  13. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Přírodní památka Zkamenělý zámek [online]. [cit. 2019-05-11]. Ústřední seznam ochrany přírody, kód 915. Dostupné online.
  14. Český úřad zeměměřický a katastrální. Zeměpisný název: Zkamenělý zámek [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné online.
  15. Česká Cikánka, katastrální území [online]. Mapy.cz [cit. 2019-05-12]. Dostupné online.
  16. Karel Vácslav Adámek. Památky archaeologické a místopisné [online]. Knihkupectví Fr. Řivnáče v Praze [cit. 2019-05-11]. Kapitola Hradiště Zkamenělý zámek u Hlinska, s. 27, 42. Organ Archaeologické komise při České Akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Archaeologického sboru Musea království Českého. Díl XIX, ročník 1900–1901, vydání v roce 1902. Dostupné online.
  17. ZÁKREJS, František. Karlšteinské hradiště u Svratky [online]. [cit. 2019-05-11]. Moravská zemská knihovna Brno – Digitální knihovna: Památky archaeologické a místopisné, organ Archaeologického sboru Musea království Českého a Historického spolku v Praze, ročník 8 (1868–1869), v roce 1869 číslo 6, str. 463–466. Dostupné online.
  18. Česká geologická služba. Geologická encyklopedie: heslo periglaciální [online]. [cit. 2019-05-12]. Dostupné online.
  19. Přírodní památka Zkamenělý zámek [online]. AOPK ČR - regionální pracoviště Správa CHKO Žďárské vrchy [cit. 2018-06-26]. Dostupné online.
  20. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Přírodní poměry: geomorfologie [online]. [cit. 2019-05-12]. Mapová aplikace. Dostupné online.
  21. Zeměpisná mapa: přírodní památka Zkamenělý zámek [online]. Mapy.cz [cit. 2019-05-12]. Dostupné online.
  22. Historie města Svratky [online]. Město Svratka, webové stránky [cit. 2019-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-29.
  23. Česká geologická služba. Geologická lokalita: Rašeliniště Karlštejn [online]. [cit. 2019-05-12]. Dostupné online.
  24. HUBIČKOVÁ, Libuše; BUKÁČEK, Roman; HEJTMÁNKOVÁ, Miroslava, a kolektiv. Svratka včera a dnes. Redakce Libuše Hubičková. 1. vyd. Praha: Obecní úřad Svratka, 1995. 52 s.
  25. Obec Svratouch: historie [online]. [cit. 2019-05-12]. Dostupné online.
  26. Jana van Voorden – Kaplanová, PhDr. Geologicko-botanické vycházky do okolí Svratky [online]. [cit. 2018-12-07]. Rigorózní práce, rok 2005 (str. 146), Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Repozitář závěrečných prací. Dostupné online.
  27. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské, Díl 3: Brněnský kraj. Praha: Společnost přátel starožitností československých, 1935. Heslo: Strahwiow, s. 325. Moravská zemská knihovna v Brně, signatura: PK-II-0008.484.3 (publikace není dostupná on-line), heslo ověřil Jan Šrajer, datum přístupu do databáze knihovny 7. 12. 2018.
  28. Obec Strachujov: historie [online]. [cit. 2019-05-26]. Dostupné online.
  29. Zkamenělý zámek [online]. Seznam - mapy.cz [cit. 2018-06-26]. Dostupné online.
  30. Klub českých turistů. Žďárské vrchy. 6. vyd. [s.l.]: Trasa, 2013. ISBN 978-80-7324-370-8. Mapový list č. 48 v měřítku 1:50 000.
  31. Správa CHKO Žďárské vrchy [online]. [cit. 2019-05-17]. Dotaz k nejvyšší nadmořské výšce a ke způsobu jejího určení. Dostupné v DIALOG information services.
  32. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo: Zkamenělý zámek, s. 519.
  33. Zeměpisná mapa: Zkamenělý zámek [online]. Mapy.cz [cit. 2019-05-26]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.