Zdeňka Bauerová

Přesto, že Bauerová svou profesi miluje (sama říká: má profese je moje láska),[5] tak neméně důležitou roli v jejím životě hraje rodina. V roce 1959 se provdala za lékaře, internistu, MUDr. Jiřího Strejčka (1930-1997); má dvě děti, syna Michala (1959) a dceru Zuzanu (1963), pět vnoučat. Je také vynikající kuchařkou a zdatnou pekařkou (je ráda, když rodině chutná),[2] je šikovná zahradnice, víkendová babička. S manželem se navzájem doplňovali, i díky širokým znalostem z oboru toho druhého. Žije v Praze.

Manžel Bauerové, doc. MUDr. Jiří Strejček, CSc., se zasloužil o vznik české klinické imunologie na I.interní klinice Fakulty všeobecného lékařství v Praze - Vinohradech, v letech 1978 – 1990 byl jejím přednostou; mnoho let pracoval jako vedoucí redaktor časopisu Praktický lékař a také přeložil do češtiny několik zahraničních monografií.[6]

Slovo móda je odvozeno od modus, tedy způsob[7] – což znamená nejen módu, ale i celkovou životní formu. Životní forma Bauerové je, stejně jako její oděvy, skvělá; fyzickou a duševní svěžest si udržuje neustálou aktivitou. Dodnes si každý večer připravuje to, co má další den udělat; je aktivní nejen v práci. Celý život sportovala, v mládí závodně lyžovala (za klub Slávie), hrála tenis. Říká, že měla štěstí dělat práci, která jí bavila; s optimismem „se snaží nemyslet na svůj věk, nebrat ho v úvahu… a je stále ve střehu“.[8]

Během studia na VŠUP se Bauerová dostala na praxi do vyhlášeného módního salónu Eva (dříve salon Hany Podolské), kde pracovala tři roky (v letech 1959 – 1962), spolu s návrhářkou Annou Homolkovou a Františkem Vobeckým, uměleckým vedoucím a modelářem (také uznávaným kubistickým malířem). Salón měl sídlo v Jungmannově ulici, kde dílny, zkušebna, ateliér a ostatní provozy zabíraly celé 4. a 5. patro.

Od roku 1962 do roku 1992 pak působila jako samostatná návrhářka v oděvním salónu Styl (dříve Rosenbaum), se sídlem na Národní třídě; provozy zde zabíraly prostor celého domu (čp.17). V roce 1992 došlo k zániku státního podniku Oděvní služba, jehož součástí módní salóny (Eva a Styl) byly.[9]

Oba prvorepublikové salony si zachovaly tradiční luxusní, tzv. vysokou krejčovinu nejen po znárodnění, ale i mnoho let poté. Bauerová tak měla možnost profesně se rozvíjet pod dohledem zkušených odborníků. Tam, kde se herecké hvězdy nejen oblékaly, ale nechávaly si šít šaty i na divadelní představení, mohla Bauerová zároveň uplatnit i svoje vzdělání ze scénické oblasti. V salónu Hany Podolské se oblékaly filmové hvězdy jako např. Nataša Gollová, Adina Mandlová nebo Marie Podvalová, později herečky Jana Štěpánková, Jiřina Jirásková i Jarka Tvrzníková, které si, mimo své civilní oblečení, objednávaly kostýmy také pro divadelní a filmové role.[10]

výtvarný návrh - sako

Oděvy, zhotovené podle návrhů Bauerové, oblékaly mimo známých hereček i prominentní osobnosti československé politické i kulturní scény. Pomáhala a radila s vybavením šatníku např. manželkám prezidentů - Martě Gottwaldové či Boženě Novotné, Věře Husákové, i Olze Havlové a dalším.[11] V roce 1965 si v salónu pořídila šaty např. manželka jazzmana Louise Armstronga, v roce 1967 si íránská císařovna Farah Pahlaví (roz. Farah Díba) vybrala modrý plášť z paličkované krajky (byl součástí montrealské kolekce).

Módní salóny (tzn. salon Podolská - Eva, salon Rosenbaum - Styl, salon Bárta - Diplomat, salon Kníže nově Adam) se v té době zaměřovaly na individuální poskytování krejčovských služeb, výhradně na bázi exkluzivity. To znamenalo, že ani Bauerová, ani jiní módní návrháři nedělali větší autorské kolekce, které by byly určeny k běžnému prodeji v kamenných obchodech; k tomu byl určen ÚBOK (Ústav bytové a oděvní kultury), ten byl hlavním inspirátorem průmyslového sektoru (v současnosti se jedná o kolekce pro tzv. prêt-à-porter).[12] Bauerová byla představitelkou tehdejší československé luxusní módy, blízké stylu francouzského haute couture; a to jak z hlediska řemeslného zpracování modelů a použití kvalitních, designově výjimečných materiálů, tak v kreativitě vlastních návrhů. V průběhu realizace zakázky zároveň spolupracovala s ostatními profesemi, např. s techniky z kloboučnických a kožešnických dílen (v Dánsku absolvovala např. školení "na kožešiny"), musela znát i další odborností; podobně jako ostatní její kolegové z té doby (z 50. let), např. Jana Nováková, Inna Arnautová, Helena Wahnerová a Zdeněk Křeček, kteří působili jako návrháři v různých módních institucích tehdejšího Československa.[13]

Bauerová se svým dílem zasloužila o to, že si československé salóny udržely světovou úroveň i po válce. Pravidelně jezdila do Paříže na fashion - weeky, pak získané informace o světových trendech a tendencích předávala dvěma tisícům dalších zaměstnanců Oděvní služby. Sama říká: Rozsah návrhářského oboru je široký; se vznikem nových materiálů a jejich variací či kombinací se starými se neustále mění technologie zpracování, takže musíte vlastně všechno poznávat znovu a znovu. Udělat dobrou věc je velmi náročné.[5] Návrhy Bauerové se řadí mezi sportovně - elegantní anglickou módu. Při tvorbě si dává snad jediné omezení:..."s červenou opatrně".

Od roku 1992 až do roku 2015 pokračovala ve své práci, společně s většinou zaměstnanců dřívějšího salónu Styl, v salónu Yvett Ajchlerové.[14] Následně došlo k několika změnám majitelů salónu (např. Hartl). Od roku 2016 pokračuje v tvorbě (stále ještě s několika původními zaměstnanci) v krejčovském ateliéru Ago d'Oro, pod vedením návrháře a mistra krejčího Pavla Vlasáka (který mj. vyniká také v současném technologickém zpracovávání materiálů).[8] Technologie a inovace zásadním způsobem podporují design a kreativitu, jsou důležitým spojencem v rozvoji řemesla a vývoji materiálů; móda zůstává propojená s další generaci klientů "haute couture" (kterou dnes ve světě tvoří cca 4000 zákazníků). Noblesa, šarm a výjimečnost tvorby (t.č. v ateliéru Ago d'Oro), bez ohledu na dobu, pečetí vysokou salónní módu a přitom zůstává věrna odkazu elegance první republiky.[15][16]

Svou pedagogickou činnost započala Bauerová na VŠUP ve škol. roce 1968/69, nejprve na škole pracovala jako asistentka. Následně, po tříletém studiu, obhájila aspiranturu prací "Volná střihová kompozice", v roce 1970 se stala vedoucí ateliéru oděvního výtvarnictví. V roce 1972 habilitační prací obhájila docenturu a následně, v roce 1982, byla jmenována profesorkou oděvního designu. Ateliér vedla do roku 1995 a pak zde (do roku 1998) působila externě. Ve funkci jí vystřídala ak. mal. Magda Křesťanová (Janečková) a Helena Krbcová, poté ak. mal. Josef Ťapťuch,[17] bývalý student prof. Bauerové (se světovými zkušenostmi, např. prvního asistenta u P. Cardina). V současnosti ateliér vede MgA. Pavel Ivančic.

Za svého působení na škole vychovala prof. Bauerová mnoho dnes etablovaných návrhářů, nejen Josefa Ťapťucha, také např. Blanku Kyselovou- Matragi, Danielu Flejšarovou (E.daniely), Česlava Jaroše (Domino), Danu Kovaříkovou, Helenu Krbcovou, Michaelu Bakotovou; patří k nim Nina Smetanová, Jarka Procházková, Ivana Šafránková i Alexandra Pavalová (Timoure et Group)[18] a další.

Začínající módní tvůrce učila, že musí především znát řemeslo, jeho prostřednictvím dokonale zvládnout svou profesi – to je nutnost; a velké množství znalostí není omezujícím faktorem, naopak - je inspirací. Prof. Bauerová se stala synonymem české módy období od druhé poloviny 20. století po současnost.[19]

S filmem se Bauerová setkala několikrát, nejprve v roli manekýnky ve filmu Kolik slov stačí lásce? (1961), spolupracovala s režiséry (např. Jasný, Krejčík), vytvořila návrhy filmových kostýmů např. pro Dýmky (1966), Tělo Diany (1969), Podezření (1972).[21]

Při své práci se setkala také s politikem KSČ Vasilem Bil'akem, pro jehož manželku se v salónu šily modely. "Paní Biľaková byla taková malá, skromná paní. Já jsem vždycky nakreslila obrázky, návrhy, a pan Biľak je odsouhlasil a podepsal, protože on byl také vyučený krejčí....tehdy se říkalo, že by neměl šít saka, že je moc neovládá," vzpomíná Bauerová.[23]

Prof. Bauerová dodnes s jistotou na ulici pozná, kdo má na sobě "zakázku", tj. na míru ušitý kostým. Současnou módu považuje spíše: za „nemódu“…teď si každý dělá, co chce….může všechno… může, ale nepůsobí to vábně. Móda současnosti odpovídá zrychlené době - rychle udělat a rychle prodat. Chybí nadstavba, l'esprit de temps (duch doby)….a nebo je to právě on?[24]

Dokládá tím myšlenku, že móda není pouze svébytnou formou, ale citlivým výrazem komplexní společenské situace, odráží její kulturní vyspělost i ekonomické podmínky; móda je výrazem rozvoje společnosti, výrazem svobody, tvůrčí síly a především vztahu k druhým lidem.[25]

• Konstat. Hlaváčková: Móda za železnou oponou, 2016, Grada, UPM Praha, ISBN 978-80-247-5833-6
• Jana Máchalová: Móda 20. století, 2003, NLN Praha, ISBN 80-7106-587-0

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeňka Bauerová na Wikimedia Commons
• GEN Zdeny Bauerové, ČT
• Radiožurnál se Zdenou Bauerovou