František Vobecký

Vyučil se krejčím. V letech 1923–1926 absolvoval kurzy kreslení v Ústřední škole dělnické v Praze. V letech 1926–1927 žil v Paříži, kde pracoval jako krejčí v salonu de haute couture. Současně navštěvoval kurzy na Académie Colarossi a Académie de la Grande-Chaumière.

Po návratu z Paříže pracoval jako střihač a modelář v předních krejčovských salonech v Praze, například v salonu Rosenbaum nebo u Hany Podolské.

V letech 1929–1930 vystavoval jako host SVU Mánes, v roce 1931 byl na návrh Václava Špály přijat za řádného člena Mánesa.[1]

V roce 1949 se stal členem Svazu československých výtvarných umělců. Svá díla ale zveřejňoval jen výjimečně. V šedesátých letech se opět začala objevovat na výstavách a v publikacích v českém i zahraničním tisku.[2]

V letech 1964–976 působil jako externí vyučující na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde přednášel studentům oděvních oborů střih.[3]

Souběžně se svým povoláním krejčího se soustavně věnoval malování. Tvořil v duchu lyrického kubismu, později přešel k surrealismu.

Od roku 1928 se věnoval také fotografii. Publikoval fotografie módy, například v časopisu Měsíc. Ve třicátých letech vytvořil cyklus surrealistických fotografických asambláží, který je považován za významné dílo české meziválečné fotografie. Koncem třicátých let ale fotografii opustil a dále se věnoval jen malířství. K fotografování se vrátil v roce 1974.[4]