Blanka Matragi

Blanka Matragi vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor oděvní výtvarnictví pod vedením Zdeňky Bauerové, a získala titul akademická malířka. Roku 1978 vyhrála návrh kolekce pro Letní olympijské hry v Moskvě. Roku 1979 se vdala za Dr. Ing. Makrama Matragiho, se kterým se odstěhovala do Libanonu.

Blanka Matragi nejprve pracovala jako módní návrhářka v rodinné firmě Mekkawi, později již sama za sebe. V roce 1982 v Bejrútu otevřela salón „Blanka Haute Couture“ na třídě Hamra. Za krátkou dobu se stala uznávanou módní návrhářkou nejen v oblasti Perského zálivu. Její do detailu vypracované róby se proslavily v okruhu perských princezen a šejch. Od roku 1997 se Matragi vrací zpět do České republiky, kde prezentuje svoji Haute Couture tvorbu a pořádá módní přehlídky. V roce 2002 obdržela v Praze cenu Salvadora Dalí a roku 2003 získala titul Významná česká žena ve světě.

Roku 2006 vydává Matragi svoji první autobiografii "Blanka Matragi" (2006), která získala ocenění Český bestseller 2006 za 35 000 prodaných výtisků. Pořádá také módní přehlídku k oslavě 25. výročí svojí tvorby.

Roku 2010 představuje kolekci šperků pro firmu D.I.C. a také kolekci porcelánu "Butterfly" pro firmu Thun.

V roce 2011 pořádá další módní přehlídku k 30. výročí vlastní tvorby. Zahájena byla také dlouhodobá retrospektivní výstava "Timeless", kde Matragi představuje svoji tvorbu širšímu publiku. Vydává také svoji druhou autobiografii "Jedu dál". Otevírá také svůj první autorský butik v pražském Obecním domě a představuje kolekci "Ready to wear".

Blanka Matragi

Firma návrhářky jménem Matragi Design v prosinci 2013 bez povolení zbourala vilu v památkové zóně na pražské Ořechovce.[1] Stavební úřad Prahy 6 za to uložil dvě pokuty po 150 000 Kč - jednu firmě Matragi Design, druhou stavebníkům, kteří měli povolené úpravy vily, ale kvůli údajné havárii ji zbourali.[2] Na dům při demolici sice spadl strom, což jej poškodilo, byl už však v té době ve velmi špatném stavu a částečně rozebraný. „Vyhodnotili jsme to tak, že pád stromu nemohl způsobit takové škody," uvedl ředitel odboru památkové péče magistrátu Jiří Skalický. Na místě podle něj v každém případě docházelo k větším zásahům, než připouštělo stavební povolení.[1] Další pokutu ve výši 150.000 Kč tak firma Matragi dostala právě od pražských památkářů, odvolala se však proti ní k ministerstvu kultury. To ji nakonec zrušilo, protože vina za demolici byla údajně na straně stavební firmy.[3]