Habilitační práce

V současnosti musí ze zákona příslušná habilitační komise ve složení schváleném vědeckou radou (uměleckou radou) jmenovat 3 oponenty pro habilitační práci, přičemž z vysoké školy, na které se habilitační řízení koná, může být maximálně jeden z nich.[3] Příslušná habilitační komise pak na základě posudků oponentů hodnotí úroveň předložené habilitační práce.[4]

Upřesňující podmínky k habilitační práci, např. formální náležitosti, si příslušná univerzita může stanovit svým vnitřním předpisem, kupříkladu tzv. habilitačním řádem, a to vzhledem k určitému oboru.[5][6]

Habilitační práce obecně bývá rozsáhlé a závažné vědecké dílo v daném oboru nebo daný obor rozvíjí či posouvá. Habilitační prací se v současnosti v Česku, dle současného zákona, rozumí výslovně: „písemná práce, která přináší nové vědecké poznatky, nebo soubor uveřejněných vědeckých prací nebo inženýrských prací doplněných komentářem, nebo tiskem vydaná monografie, která přináší nové vědecké poznatky, nebo umělecké dílo nebo umělecký výkon nebo jejich soubor, kterým je například vynikající veřejná umělecká činnost.“[2]

Pro případné pozdější získání tzv. profesury se již kvalifikační práce nepředkládá, zpracovávána je pouze tzv. profesorská přednáška s dosavadními výsledky, dalším konceptem rozvoje atp.[7][8] (více: Řízení ke jmenování profesorem, Hirschův index, Impakt faktor, Recenzní řízení).

Úspěšný obhájce či úspěšná obhájkyně této vědecké práce, pokud splní i další podmínky habilitačního řízení je následně jmenován docentem pro určitý obor; je tedy způsobilý zastávat pozici docenta na některé z vysokých škol. (Další uvedené podmínky jsou typicky: habilitační přednáška, praxe, odpovídající životopis, seznamy publikací a jiných prací, přehled stáží apod. – s prací toto dohromady pak zpravidla tvoří tzv. habilitační spis; podrobněji: Habilitační řízení.)

Jednotliví oponenti zpracovávají své odborné posudky, tyto pak slouží pro posuzování habilitační komisí.