Imunologie

Nejstarší doložené využití imunologických metod pochází z 10. století z Číny, kde bylo používáno vdechování usušených neštovičných strupů, obsahujících především neaktivní viriony, k ochraně před pravými neštovicemi.[1] Tento způsob, nazývaný variolace, později zdokonalil britský lékař Edward A. Jenner, který použil k očkování proti pravým neštovicím virus neštovic kravských a položil tak základy vakcinace (vacca - latinsky kráva).

Další významnou osobností období zrodu tohoto oboru byl Louis Pasteur, který kromě jiného vyvinul očkování proti anthraxu a vzteklině.

Imunologie poskytla lidstvu vedle vakcinačních programů i moderní způsoby imunoterapie lidských onemocnění, které jsou založeny na použití uměle vytvořených monoklonálních protilátek. Jedná se o hlavní nástroje biologické léčby - imunoterapie, která dnes tvoří zásadní část vývoje nových léčiv.

Klasicky se dělí imunologie podle funkce na:

• evolučně starší, ale funkčně důležitější vrozenou imunitu (anglicky Innate immunity), která spoléhá na antigenně-nespecifickou odpověď, jako je například zánět, srážení krve, fagocytóza, antimikrobiální peptidy, komplementový systém nebo rozeznávání molekulárních vzorů spojených s patogeny a nebo typických pro poškození vlastních buněk a tkání prostřednictvím PRR receptorů vedoucí k aktivaci APC buněk, které následně prezentují antigenní fragmenty specifickým T-lymfocytům
• získanou adaptivní imunitu (anglicky Adaptive immunity) využívající schopnosti vysoce rozmanitých imunoreceptorů lymfocytů (protilátek a T-buněčných receptorů u obratlovců) rozpoznat specifické cizorodé struktury (antigeny) a jejich fragmenty.

• 1901 Emil von Behring (1854-1917), „za objev séra proti záškrtu“ (první Nobelova cena za fyziologii a lékařství)
• 1908 Ilja Iljič Mečnikov a Paul Ehrlich (1854-1915), „za výzkumy imunitního systému“
• 1919 Jules Bordet (1870-1961), „za objevy v související s imunitním systémem“
• 1930 Karl Landsteiner (1868-1943), „za výzkumy typů lidské krve“
• 1960 Peter B. Medawar (1915-1987) a Frank Macfarlane Burnet (1899-1985), „objev získané imunologické tolerance“
• 1972 Gerald Maurice Edelman (* 1929) a Rodney Robert Porter (1917-1985), „za práci na struktuře protilátek“
• 1980 Baruj Benacerraf (1920–2011), Jean Dausset (1916–2009) a George Davis Snell (1903-1996), „za rozvoj studia histokompatibilních antigenů“
• 1984 Niels Jerne (1911-1994), Georges J. F. Köhler (1946-1995) a César Milstein (1927-2002) „za zásluhy o pokrok v teorii imunitního systému a objev principu tvorby monoklonálních protilátek“
• 1987 Susumu Tonegawa (* 1939), „za objev genetického základu vytváření variability protilátek“
• 1989 J. Michael Bishop (* 1936) a Harold E. Varmus (* 1939), „za objevy v oblasti retrovirů“
• 1996 Peter C. Doherty (* 1940) a Rolf M. Zinkernagel (* 1944) „za objevy v oboru ochrany lidské imunity“
• 2011 Bruce A. Beutler a Jules A. Hoffmann „za jejich objevy týkající se aktivace vrozené imunity“ a Ralph M. Steinman „za jeho objev dendritické buňky a její role v rámci získané imunity“

• Obrázky, zvuky či videa k tématu imunologie na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo imunologie ve Wikislovníku
• Imunologie