Antonín Kybal

Antonín Kybal (25. března 1901 Nové Město nad Metují – 15. listopadu 1971 Praha) byl český textilní výtvarník a pedagog, zakladatel české školy tapisérie.

Svou kariéru začal studiem na Uměleckoprůmyslové škole v sochařském ateliéru prof. Josefa Mařatky. Absolvoval v roce 1925. Ve škole se seznámil se svou budoucí manželkou a nejbližší spolupracovnicí, Ludmilou Kybalovou.

Po absolutoriu dva roky vyučoval na gymnáziích, v roce 1927 opustil školství a vydal se na dráhu výtvarníka. Od roku 1928 měl s manželkou Ludmilou vlastní výtvarný ateliér, ve kterém tvořili koberce, tapisérie, záclony, tištěné dezény a další návrhy a realizace.

Roku 1939 byl pozván do Třebíče Bedřichem Vaníčkem a Viktorem Nikodémem, později si v blízkém Ptáčově postavil chatu, kterou pravidelně navštěvoval.[1]

Kybal se stal vůdčí osobností a průkopníkem českého moderního textilního umění. Po druhé světové válce založil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze „Kybalovu textilní školu“, jejíž činnost zaměřil na tapisérie a koberce, stal se akademickým profesorem a vyučil dvě generace textilních výtvarníků.

Byl významným textilním výtvarníkem nejen po stránce výtvarné, ale i technické. Vycházel z rodinné tradice, jeho otec vlastnil textilní továrnu. Jeho práce zahrnuje i spolupráci s dalšími výtvarníky, především manželkou Ludmilou, ale i Sochorem.^[kdo?]

Kromě návrhů tapisérií, koberů a bytových textilií dělal návrhy látek pro historické filmy.

Rád se vracel do rodného kraje, kde vytvořil mnoho kreseb a návrhů. Jeho synem je botanik a biochemik Jan Kybal (* 1927) a dcerou historička umění Ludmila Kybalová (1929–2012).