Závod do vrchu Schöber (Stožec)

Automobilové a motocyklové horské závody na Schörberu se poprvé konaly 9. října 1921. Po závodech Zbraslav-Jíloviště a Ecce Homo to byl 3. podnik, který se uskutečnil v Československu po I. světové válce. Zúčastnilo se jej 24 motoristů, z toho 20 automobilů převážně pouze členů z pořádajícího klubu. Wenzel Krause z Rumburku (obch. zástupce Austro-Daimler startoval s vozem NAG vlastní konstrukce s motorem Gräf & Stift o výkonu 95 k/70 kW a zvítězil v čase 3:23 min.[1] Druhé hodnocení se provádělo dle tzv. koeficientu výkonnosti (hmotnost a výkon vozu). V tomto pohledu vyhrál na voze Laurin & Klement S (2412 ccm) Willibald Breuer z Nových Pavlovic u Liberce (obch. zástupce L&K) ziskem 2,55 bodů před Ernstem Ebertem na voze Hansa-Loyd (2555 ccm; 2,43 bodů).[6]

Druhý ročník již byl pořádán zcela v jiném formátu než 1. ročník, což byl spíše klubový závod. Propozice byly zveřejněny v srpnu 1922 v časopise Auto. Závod do vrchu pro automobily, motocykly a kola s pomocnými motory byl přístupný všem členům uznaných klubů AKRČs. Závodní trať byla 4 km dlouhá, začínala u km 104,4 a končila u km 100,4 říšské silnice Praha—Rumburk (dnes I/9). Výškový rozdíl byl 184,4 m s největším stoupáním 12% a průměrným 4,6%. K závodu přihlášená vozidla byla rozdělena do tříd: A) Kola s pomocným motorem. B) Motocykly s třídami do 350, 500, 750, 1000 a přes 1000 ccm C) Cestovní automobily s třídami do 1,1, 2,0, 2,8, 3,6, 5,0 a přes 5,0 l objemu válců. D) Závodní automobily.[7] Z Prahy přijeli i úřední časoměřiči z AKRČs s elektrickou časomírou. Mimo místních závodníků se na startu objevili i již tehdy známí závodníci Ernst (Arnošt) Mahla na Mercedesu, Paul Dietz z Prahy na Salmsonu a ing. Wilfried Proskowecz z Kopřivnice na voze Tatra. I přes nevalné počasí se 1. října u startu, po trati i u cíle shromáždilo četné obecenstvo.

Z 36 startujících motoristů byl nejrychlejší Willibald Breuer ze Smržovky na voze Laurin & Klement S (9/25 HP) ve třídě cestovních vozů do 2,8 l, který vytvořil nový rekord trati časem 2:46,2 min. Hojná byla i účast dalších československých automobilek Tatra (ing. Wilfried Proskowetz), Walter (H. Thomas na typu WIZI) a Praga (ing. F. Leubner a R. Kogler). V motocyklech dosáhl nejlepšího času 3:28,5 min ing. Vladimír Gut na stroji Frera (pozdější prodejce automobilů Bugatti).[8]

Čeněk Junek (1894-1928) zvítězil v tomto závodě 4x (1923, 1925–7)

III. mezinárodní závod do vrchu Schöber u Rumburku uspořádaný v neděli dne 30. září 1923 Nordböhmischer Kraftfahrer Bundem byl určen pro scootery, kola s pomocným motorem, motocykly, sidecary, cyclecary a pro automobily cestovní a závodní. Ač silnice dosti utrpěla předchozím počasím a zejména deštěm, jenž trval téměř po celý závod, bylo docíleno výborných časů.[9]

Absolutním vítězem se poprvé stal na závodním Bugatti T32 Tank (třída do 2,0 l) Čeněk Junek. Na dalších místech skončili Ernst Mahla (závodní přes 4,5 l, Mercedes, 2:55,9 min) a Karl Sponer (cestovní do 3,4 l, Steyr, 2:58,3 min). Velmi pěkný výkon předvedl Vincenc Desenský na cestovním automobilu Walter WIZ časem 3:03,1 min, kterým vyhrál třídu do 1,75 l a obsadil v celkovém pořadí cestovních automobilů 2. místo za Sponerem. Absolutně nejrychlejšího času 2:41,2 min však dosáhl na motocyklu Indian Chief kpt. Vladimír Kučka z Prahy.[10]

Bohumil Turek zvítězil na Schöbru 3x. Na stroji Walter M 922 (foto) v roce 1924 a na stroji H-D v letech 1926-7

IV. ročník byl termínově přeložen z nejisté sezóny co se počasí týče do prázdninového července. Počasí se v neděli 6. července skutečně vydařilo a promítlo se to do nově ustavených rekordů tratě. Počasí stejnou měrou podpořilo i velkou návštěvu diváků.

Bohumil Turek na stroji Walter M 922 zvítězil ve třídě motocyklů do 750 cm³ v čase 2:39,9 min, zvítězil i v absolutním pořadí závodu motocyklů a překonal rekord Kučky z roku 1923. Starý rekord třídy do 750 cm³ z roku 1923 překonal o 44,6 vt., když za sebou nechal stroje např. Harley-Davidson, Saroléa, Indian, Triumph, Wanderer a český Orion ing. Zdeňka Michla ze Slaného.[11]

Jindřich Knapp na voze Walter 0 (1945 cm³) zvítězil ve třídě závodních vozů do 2000 cm³ v čase 2:25,8 min a zvítězil i v absolutním pořadí závodu. Současně vytvořil i nový rekord tratě. Starý rekord Breuera z roku 1922 ještě překonal Ernst Mahla (cestovní do 2 l, Bugatti, 2:33,9 min). Vítěz z roku 1923 Čeněk Junek na Bugatti T30 nedojel pro poruchu spojky.[12] Nejlepšího času 2:08,5 min sice dosáhl Čeněk Urban na italském závodním voze O.M. 1,5 l (Officine Meccaniche SA Milano), ale byl diskvalifikován, protože jel ve voze sám, což propozice nedovolovaly.

Jindřich Knapp na Walter 0 vítězí na Schöberbergrennen (1924)

Při 5. ročníku konaném 5. července v kategorii motocyklů zvítězil Václav Liška na Indianu v čase 2:27,5 min. Po roční přestávce se celkovým vítězem automobilů stal Čeněk Junek na Bugatti T35 v čase 2:14,7 min v novém rekordu tratě. Startoval v třídě závodních vozů do 2,0 l. Na pomyslné stupně vítězů jej doprovodila manželka Eliška, která skončila v závodě třetí a vyhrála třídu cestovních automobilů do 2 l na Bugatti T30 v čase 2:35,3 min. Jindřich Knapp na Walteru 0 (s novým motorem 2368 cm³), vítěz třídy závodních automobilů do 3000 cm³, se vklínil mezi ně, když dosáhl času 2:16,1 min. a v absolutním pořadí skončil druhý za Čeňkem.[6]

Eliška Junková (1926)

Na závodech do vrchu Schörber 13. června zvítězil Bohumil Turek v třídě přes 750 cm³ na stroji Harley-Davidson Daytona a dosáhl v motocyklech nejlepšího času dne 2:11,3 min. V automobilech se více méně zopakovaly výsledky z roku 1925. Absolutním vítězem se stal - v novém traťovém rekordu i třídy do 2,0 l - Čeněk Junek na závodním Bugatti T35 časem 2:06,0 min před manželkou Eliškou, která v čase 2:16,5 min na voze Bugatti T35 vyhrála třídu sportovních automobilů do 2,0 l a vytvořila i ona nový rekord třídy.[6] Pod 3 minuty se ještě dostali 4 závodníci, vítěz třídy sportovních vozů do 3,0 l Rakušan Josef Wetzka na Austro-Daimleru (2:39,4 min), vítěz cestovních automobilů do 2,0 l Miloš Havel na Bugatti T30 (2:42,2 min), vítěz sportovních vozů do 1,5 l s kompresorem Němec Schimmel na Mercedesu (2:46,8 min) a vítěz třídy sportovních vozů do 8 l Němec Emil Purkert z Novosedlic na Škoda Hispano-Suiza (6597 cm³, 2:55,5 min).[13]

Oživením tohoto ročníku byla účast 3 vozů brněnské Zbrojovky. Rudolf Müttermüler a Bedřich Soffer startovali v třídě sportovních vozů do 1,1 l na Z 18 a v uvedeném pořadí v této třídě obsadili 2. a 3. místo za Františkem Kovaříkem na Amilcaru (2:52,7 min). Třetí vůz Z 18 Sport řízen Fliegrem (Karlem Stohanzlem) zvítězil v závodních vozech do 1,5 l.[14]

Absolutním vítězem závodu se stal Čeněk Junek na závodním Bugatti T35B (2262 cm³ s kompresorem) traťovém rekordu 2:00,5 min před Eliškou Junkovou na závodním Bugatti T35 (třída do 2,5 l), která dosáhla času 2:13,8 min. Junek jel na voze, se kterým Eliška Junková dosáhla skvělého výsledku 24. dubna na Targa Florio a dosáhl průměrné rychlosti téměř 120 km/h. Pod 3 minuty v automobilech ještě zajeli: vítěz závodních vozů přes 1,5 l Hugo Urban-Emmerich z Prahy na Talbotu (2:21,3 min), vítěz závodních vozů do 8 l ing. Josef Rezek z Prahy na Mercedesu (2:45,2 min) a vítěz třídy sportovních vozů do 8 l Emil Purkert na Škoda Hispano-Suiza (2:48,4 min).[1]

V motocyklech zvítězil časem 2:16,2 min Bohumil Turek na Harley-Davidsonu (přes 750 cm³), který tak druhým vítězstvím získal definitivně putovní cenu závodu,[15] před Aloisem Krausem na Premieru a Václavem Liškou na Excelsioru Super. Oba jeli ve třídě do 750 ccm.[1]

Závod (VIII. otevřený závod do vrchu Schöber), konaný dne 17. června, započal v 10 hodin 10 minut a trval dvě hodiny. Přihlášeno bylo 46 vozidel, z nichž 40 startovalo a 38 dosáhlo cíle. Silnice byla nákladem pořádajícího klubu, t. j. Nordböhmischer Kraftfahrerbundu v Rumburku zvlášť pro závod vyspravena. V automobilech startovalo pouze 9 vozů, což magazín Auto zmínil poznámkou: "Shrneme-li účastníky jednotlivých tříd, vidíme v motocyklech 27, sidecarech 4 a v automobilech 9 účastníků. Motocyklisti participují na závodu více než 75%, kdežto automobilů je necelá čtvrtina a ta se ještě dělí na 7 různých kategorií, takže v pěti kategoriích je právě po jednom účastníku."[16]

Závod byl doprovázen silným deštěm, proto časy byly podstatně horší než v VII. ročníku. Nepřízeň počasí se podepsala na počtu závodníků i diváků, kterých přišlo pouhých 15 000 proti 50 000 v předcházejícím roce, a tak osmý ročník tohoto zápolení skončil obrovským prodělkem.[3]

V závodě motocyklů zvítězil Alois Kraus na stroji Premier (třída přes 750 ccm, 2:08,4 min). V tomto ročníku měly premiéru motocykly Čechie-Böhmerland (600 cm³), na kterých startovali Ludwig Hawlik a jeho konstruktér Albin Liebisch z Krásné Lípy. V třídě do 750 ccm obsadili v tomto pořadí 2. a 3. místo.[17]

Čechie-Böhmerland 600, krátká (1927)

V závodě automobilů zvítězil Němec Georg Kubisch z Głogusze na Austro-Daimleru startující v závodních vozech do 5000 cm³. Jako jediný dosáhl času pod 3 minuty, 2:29,8 min. Z československých továren se oficiálně účastnila závodu pouze Zbrojovka Brno. Ve sportovních vozech do 1,1 l zvítězil Karl Stohanzl na Z 4V s kompresorem.[14] V závodních vozech do 1,1 l vyhrál Josef Mamula na Z 6V (dvoudobý řadový, přeplňovaný šestiválec o zdvihovém objemu 1085 cm³ se dvěma kompresory Zoller) a získal stříbrný pohár. Nový Z 6V pro svůj ohromující řev a oblaka dýmu z přeplňovaného dvoutaktního motoru dostal přezdívku Pekelník. Vůz byl poprvé účasten 13. května na závodu Brno-Soběšice.[18]

Čechie-Böhmerland 600, dlouhá (1928)

Na kongresu Kartelu Autoklubu Republiky Československé a klubů sdružených (26.-27. září) vystoupil zástupce NBK a vyslovil politování na bojkotem letošního ročníku závodu, který vyhlásil Svaz závodníků AKRČs. Jak bylo oznámeno, nestalo se tak otevřeně a veřejně.[19] 8. ročník konaný v roce 1928 byl posledním závodem do vrchu, který se do Stožeckého sedla jel. Pro rok 1929 byl ještě naplánován 9. ročník na 16. června,[19] ale počátkem června byl závod odřeknut.[20] Situace se nezměnila ani v dalších letech a závod již nebyl obnoven.[3]

První závod do vrchu se uskutečnil 9. října 1921. Poslední 8. ročník 17. června 1928.[21] Vítězové jednotlivých ročníků v kategorii automobilů:

Ročník	Datum	Délka trati	Vítěz	Vůz	Čas	Pozn.
1.	9. října 1921	4,000 km	Wenzel Krause	NAG-Krause	3:23,0 min
2.	1. října 1922	4,000 km	Willibald Breuer	Laurin & Klement S	2:46,2 min
3.	30. září 1923	4,000 km	Čeněk Junek	Bugatti T32 Tank	2:53,8 min
4.	6. září 1924	4,000 km	Jindřich Knapp	Walter 0	2:25,8 min
5.	5. července 1925	4,000 km	Čeněk Junek	Bugatti T35	2:14,7 min
6.	14. června 1926	4,000 km	Čeněk Junek	Bugatti T35	2:06,0 min
7.	26. června 1927	4,000 km	Čeněk Junek	Bugatti T35B	2:00,5 min
8.	17. června 1928	4,000 km	Georg Kubisch	Austro-Daimler ADM	2:29,8 min

• Závody automobilů do vrchu
• Stožecké sedlo

• SKOŘEPA, Miloš. Dějiny automobilových závodů, Olympia, Praha, 1973, 320 s.
• SKOŘEPA, Miloš. Mistři za volantem, Olympia, Praha, 1969, 246 s., S. 71-83 (Eliška Junková)
• KOVAŘÍK, Miloš. Velké závody, Novinář, Praha, 1982, 256 s., S. 9-40 (Eliška Junková), 41–58 (Jindřich Knapp)
• KRÁLÍK, Jan: Lída Horská: Deník motocyklisty 1926, Grada Publishing, Praha, 2012, 112 s., S. 84-5, ISBN 978-80-247-3833-8
• NĚMEC, Jan: Albin Hugo Liebisch a jeho motocykly Čechie - Böhmerland. Oblastní muzeum. Děčín, 2005, 183 s., ISBN 80-239-5409-1

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Závod do vrchu Schöber (Stožec) na Wikimedia Commons
• Škoda Hispano-Suiza na automobilrevue.cz
• Albin Hugo Liebisch - nejdelší motocykly světa na euroolditemers.com
• Jelení kameny - Konopáč - Stožec na luzicke-hory.cz
• http://sebr.cz/