Walter 0

Od roku 1922 byly Jinonice u Prahy připojeny k "velké" Praze jako Praha XVII. V roce 1924 nasazuje továrna Walter závodní vůz typ 0 na speciálním podvozku a s aerodynamickou, dvoumístnou karoserií.[1] Zprvu se říkalo, že nemá předchůdce ani nástupce, avšak motoricky mu byl nejblíže (od roku 1925) vyráběný typ Walter P-II (rozvod OHV), alespoň co se objemu válců a podvozku týče.

Továrna Walter byla jedinou československou továrnou, která v té době postavila závodní automobil.[2]

Zpravidla vítězná účast tohoto speciálu v závodech měla však i své stinné stránky. Továrna musela především prodávat to, co si zákazník může koupit. Proto byl zájem potencionálních zákazníkům více určen k běžným, cestovním vozům, které si mohli případně koupit, což Walter 0 pochopitelně nebyl. Obchod potřeboval reklamu a reklama je úspěch, ale tento závodní vůz byl spíše jen "image". Na straně druhé je pravdou, že mezi československými závodními vozy neměl konkurenci. Závodní Walter 0 vévodil tovární expozici na XVI. mezinárodní výstavě automobilů v Praze (19.-27. dubna 1924). Národní listy ve svém komentáři připomínají, že na tomto prvém čs. poválečném "raceru" docílil Knapp Československého rekordu v závodu zbraslavském.[3] O rok později Knapp svůj čas ve Zbraslavi ještě vylepšil. Byl to vůz, který se směle mohl postavit domácím jezdcům na zahraničních vozech, jako byli Čeněk Junek a Eliška Junková na Bugatti, Ulrich F. Kinsky a Leo Karger na Steyeru atd. Jeho velmi volným, sériovým pokračovatelem byl dvoumístný Walter Super Sport 9/36 HP (36 k/26,8 kW) s motorem 2368 cm³ (vrtání 80 x zdvih 117,8 mm) představený v roce 1927 společně s modelem Walter P IV.

Walter 0, Knapp-Vojíř, Zbraslav (1924)

Motor z roku 1924 byl vodou chlazený, čtyřdobý řadový čtyřválec (R4) s rozvodem OHC, objem válců 1945 cm³ (vrtání 72,5 x zdvih 117,8 mm), který při stupni komprese 8,5:1 dával výkon až 58 kW (80 k) při 5000 ot/min. Jako paliva se používalo leteckého benzínu s obsahem asi 30 % benzolu. Vůz dosahoval rychlosti 140 km/h, podle jiných pramenů až 165 km/h.[4]

Na konstrukci motoru stojí za pozornost svislý hřídel, který poháněl vačkový hřídel v hlavě válců. Pohon vačkového hřídele byl zcela netradičně zajištěn šnekovým soukolím od klikového hřídele na straně setrvačníku. Šnekovým převodem bylo poháněno také zapalovací magneto, umístěné vzadu napříč nad předním koncem klikového hřídele. Zapalování magnetem Bosch bylo řešeno v každém válci dvěma protilehlými svíčkami v horizontální poloze. Na pravé straně hlavy válců bylo sací potrubí, které mělo čtyři samostatné větve vedoucí k vertikálnímu karburátoru Zenith. Na levé straně hlavy válců bylo výfukové potrubí s kuželovým sběračem. Výfuk měl kuželový sběrač a byl vyveden z motorového prostoru svislou štěrbinou sloužící k odsávání teplého vzduchu za chladičem a k ochlazení výfuku.

Walter 0 (1924) Knapp vítězí na Schöberbergrennen

Mazání tlakové, oběžné. Převodovka byla čtyřstupňová s kulisovým řazením (4+Z). Spojka kotoučová, litinová. Chladič (objem kapaliny ca 18 l) měl podle tehdejší módy masku s úzkou svislou štěrbinou. U o rok pozdějšího modelu označovaného jako Super Sport měl chladič již standardnější tvar. V zátce chladiče byl vsazen teploměr Boyce-Meter. Pera byla listová, půleliptická. Vůz měl snadno snímatelná, centrální maticí uchycená drátová kola Rudge-Whitworth. Přední i zadní brzdy mechanické bubnové Perrot. Nouzová brzda byla převodová, ruční. Přední náprava měla za polotovar tuhý výkovek, zadní byla rovněž tuhá, typu Banjo. Rozměr pneumatik 765x105 mm.[5]

Karoserie byla, jak se sluší u závodního speciálu, doutníková. I závody do vrchu se jezdily se spolujezdcem, proto byla karoserie dvoumístná. Na zapouzdření zadních per i úplném zaplechování spodku vozu v celé délce byl již patrný vliv znalostí aerodynamiky plynoucí z úzkých vztahů výrobce k leteckým konstrukcím. Aerodynamická karoserie byla z hliníkové slitiny. V té době to spíše bylo k vidění u vozů stavěných k překonání rychlostního rekordu a dá se říci, že toto řešení závodního vozu o mnoho let předběhlo svou dobu.

Pro rok 1925 prošel vůz úpravami. Měl nový, převrtaný motor, který byl předurčen pro model Walter P IV, který byl ve výrobě až od roku 1927. V případě tohoto závodního motoru se jednalo o vodou chlazený, čtyřdobý řadový čtyřválec (R4) s rozvodem OHV se šestnáctiventilovou hlavou,[6] objem válců 2368 cm³ (vrtání 80 x zdvih 117,8 mm). I karoserie doznala mírných změn, především v části masky chladiče, kde již nebyla použita specifická, neširoká štěrbina a zmizelo i oplechování zadní nápravy.

Walter 0 (1925) na trati Zbraslav - Jíloviště

V dubnu 1924 byl při příležitosti XVI. mezinárodního autosalónu v Praze uspořádán VIII. ročník (20. dubna) mezinárodního závodu do vrchu Zbraslav - Jíloviště. Jindřich Knapp obsadil 3. místo v kategorii závodních vozů i v třídě do 2000 cm³, když lepšího času než 3:33,6 min. dosáhly jen dva závodní, tovární Mercedesy s kompresorem (1. Otto Salzer a 2. Otto Merz).[7] Mercedes s Otto Salzerem za volantem zvítězil v kategorii II. závodních vozů s časem 3:13,4 min., čímž vytvořil traťový rekord a překonal tím rekord Hörnerův z roku 1914. Knapp však také vytvořil traťový rekord, a to na československém automobilu[8] a překonal tím rekord vytvořený 14. dubna 1911 ing. Otto Hieronimem (Laurin & Klement FCR).[9] Knapp získal Cenu Ministerstva národní obrany určenou nejrychlejšímu vozu čs. výroby.[1]

Nordbömischer Kraft Fahrer Bund (Severočeský svaz automobilistů) z České Lípy uspořádal IV. ročník (6. července) závodu do vrchu Stožec (Schöber/Schöberbergrennen). Jindřich Knapp na voze Walter 0 zvítězil ve třídě závodních vozů do 2000 cm³ v čase 2:25,8 min. a zvítězil i v absolutním pořadí závodu. Současně i vytvořil rekord trati.[10] Bylo to první vítězství československého jezdce na československém automobilu v historii mezinárodních závodů automobilů do vrchu.[11]

Antonín Kumpera a Jindřich Knapp (Walter Super- Sports 1927)

V září 1924 (8. září) skončil Jindřich Knapp v závodě Lochotín - Třemošná na 2. místě za vítězným Čeňkem Junkem na Bugatti T30[12] a o 2 týdny později (21. září) se Jindřich Knapp se spolujezdcem Vojířem zúčastnili 4. ročníku závodu do vrchu Ecce Homo u Šternberka, ale Knapp nebyl spokojen s výkonem vozu. Trať měřila obvyklých 7,75 km a absolutním vítězem se stal Otto Salzer na Mercedesu v čase 6:02,7 min.[13] Účast si zopakovali o rok později 20. září 1925 v 5. ročníku, kdy zvítězil Oldřich (Ulrich) Ferdinand Kinsky na voze Steyr v čase 5:46,2 min. Výsledková listina těchto závodů Knappa s Vojířem v pořadí jezdců uvádí jako neklasifikované.[14][15]

I v roce 1925 (13. dubna, IX. ročník) se Walter zúčastnil již s objemově a výkonově upraveným vozem závodu Zbraslav - Jíloviště. Vůz opět řídil Jindřich Knapp a zvítězil v kategorii závodních vozů 2000-3000 cm³. Zlepšil svůj loňský čas o 14 sekund na 3:19,8 min. a opět se stal nejrychlejším závodníkem na stroji československé výroby.[1] Zařazení vozu do třídy 2000-3000 cm³ potvrzuje, že byl použit nový, silnější motor s vyšším objemem 2368 cm³, což dokládají Národní listy sdělením, že Knapp se pátečního tréninku před závodem nezúčastnil, protože jeho závodní vůz dostává teprve nový motor.[16]

Věhlas získával i závod do vrchu Brno - Soběšice (z Králova Pole, 3,5 km). Pořadatelem šesti předválečných ročníků byl ČAMS (Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko). Už první ročník měl ve startovní listině 54 domácích i zahraničních účastníků. Až do roku 1929 se do Králova Pole každoročně sjížděli jezdci představující tehdejší evropskou špičku. V květnu 1925, přesněji 10. května, ve II. ročníku závodu v kategorii závodních vozů přes 2000 cm³ zvítězil J. Knapp (Walter 0), čas: 3:03,7 min. (vytvořil nový rekord třídy). V absolutním pořadí skončil Knapp 2., za Čeňkem Junkem na Bugatti.[17]

Přestavěný Walter 0 na Walter Super Sports (Pestrý týden, č. 35-1927, str. 16 )

O 2 měsíce později 5. července se stal Jindřich Knapp na Walteru 0 vítězem třídy závodních automobilů do 3000 cm³ v 5. ročníku závodu do vrchu Schöber (Stožec) u Rumburku, když dosáhl času 2:16,1 min. a v absolutním pořadí skončil druhy za Čeňkem Junkem na Bugatti.[18] A o týden později (12. července) se stává Jindřich Knapp na "dvouapůllitrovém" Waltru absolutním vítězem a vítězem závodních vozů do 3000 cm³ ve III. ročníku závodu do vrchu Panorama u Karlových Varů. Projel trať ve skvělém stylu v čase pod 2 minuty a porazil Čeňka Junka na Bugatti.[19] Junkovi tak oplatil "letošní" porážky z Brna a z Rumburku. Pořadatelem závodů byl Egerländer Automobil-Club z Karlových Varů. Trať měřila 2,2 km a Knapp dosáhl času 1:59,5 min.[11]

Pro rok 1926 byl motor tohoto vozu osazen kompresorem a max. rychlost vozu se zvýšila přes 160 km/h, avšak při testování se ukázalo, že motor ve stávajícím konstrukčním provedení v důsledku zvýšeného namáhání, teplot a tlaků již nestačí a bude nutné jej překonstruovat. Z tohoto důvodu k nasazení vozu Walter 0 s kompresorem do závodů již nedošlo.[20] Další, ryze závodní vůz představila továrna Walter až v roce 1930 (Walter Super 6B).

Tento ryze závodní automobil si v roce 1927 Antonín Kumpera, čerstvě jmenovaný do funkce vrchního ředitele továrny Walter, nechal v jinonické karosárně přestavět na sportovní vůz doplněný blatníky se zástěrkami, světlomety a s úřední poznávací značkou N XIII 571 využíval Walter Super - Sports pro soukromou potřebu.[5]