Z 14

Na 5. ročníku klubového závodu ČAMS do vrchu Brno-Soběšice (13. května 1928) byly představeny nové závodní vozy brněnské Zbrojovky od tehdy 28letého ing. Františka Mackrleho (1900–1985). Oba nové automobily vycházely z předchozího sportovního vozu Z 18 Sport (ten měl výkon 20 kW/28 k při 3200 ot/min). Byl to jeden vůz Z 6V (někdy též jako Z 2) s dvoudobým řadovým, přeplňovaným šestiválcem s protiběžnými 12 písty o zdvihovém objemu 1085 cm³ se dvěma lopatkovými kompresory Zoller (Bedřich Soffer) a také dva Z 4V s dvoutaktním dvouválcem, který byl pro závod rovněž vybaven kompresorem (Rychard Müttermüller a Karl Stohanzl). Ačkoliv tyto vozy ještě ne zcela vyšly ze stadia pokusů a byly vyslány do závodu možno říci také experimentálně, přece hned na poprvé dokázaly v rukou výborných řidičů zvítězit. V kategorii závodních vozů do 1,1 l Bedřich Soffer bezkonkurenčně ve své kategorii zvítězil a dokonce ustanovil pro tuto třídu nový rekord trati v čase 2:53,6 min. Nový Z 6V pro svůj ohromující řev a oblaka dýmu z přeplňovaného dvoutaktního motoru dostal přezdívku Pekelník. "Flieger" (Stohanzl) s Müttermüllerem obsadili prvá dvě místa v závodě sportovních vozů do 1,1 l. Úspěch byl dokonán prvními 3 místy v cestovních vozech Z 18 do 1000 cm³, kde jezdci za Zetkách obsadili stupně vítězů v pořadí Karel Divíšek, J. Najman a ing. Václavíková-Zichová.[2]

O čtyři měsíce později (5. září 1928) Bedřich Soffer poblíž Brna u Tvarožné tragicky zahynul, když trénoval na závod Ecce Homo u Šternberka, na kterém měl řídit nový vůz Z 6V se šestiválcovým motorem Z 2 brněnské Zbrojovky.[3] Smrt Bedřicha Soffera vedla Ing. Mackerleho k rezignaci na místo šéfkonstruktéra ve Zbrojovce. Odešel do Škodových závodů v Plzni.[4]

Po vítězství na Brno-Soběšice brněnská Zbrojovka pověřila ing. Vladimíra Součka přepracovat Z 6V a připravit jej k závodu sportovních automobilů na Velkou cenu národů, která se uskutečnila na německém Nürburgringu 14. července 1929. Z 6V byl snížen, motor posunut o něco vzad, bylo přepracováno zavěšení náprav a brzdový systém. Byl osazen novými kompresory Roots a namáhané písty byly odlity s měděnou chladící vložkou.[4] V třídě od 750 do 1500 cm³ startovali E. Procházka-K. Divíšek na Z 4V (st. č. 50), "Flieger" Karl Stohanzl-A. Kahle na Z 6V (st. č. 54) a J. Mamula na Z 6V (st. č. 56). Závod se jel na 18 kol tj. 508,77 km. J. Mamula na Zetce záhy odpadl pro poruchu převodovky, zbylé dvě Zetky bojovaly sice statečně až do ukončení závodu, ale nepřálo jim štěstí a neumístily se. Nebyly klasifikovány pro překročení časového limitu.[5]

Po propadáku na Velké ceně národů na Nürburgringu a i po tragické nehodě Bedřicha Soffera Zbrojovka celý projekt Z 6V/Z 2 a Z 4V zastavila. Zbrojovka vyrobené prototypy prodala soukromým jezdcům. Ještě roce 1929 Karel Divíšek na jednom z nich zvítězil v kategorii závodních automobilů do 1100 cm³ v závodě do vrchu Ecce Homo a současně vytvořil traťový rekord pro tuto kategorii. V celkovém hodnocení závodních vozů obsadil 4. místo, když zvítězil Hans Stuck na voze Austro-Daimler.[6] V roce 1930 byly oba vozy přihlášeny na 1. ročník závodu na Masarykově okruhu. Ernst (Arnošt) Procházka na typu Zbrojovka S30 s novým dvouválcovým, čtyřpístovým motorem M8 o objemu válců 985 cm³ a Karel Divíšek na typu Zbrojovka Z 13 s novým čtyřválcovým, osmipístovým motorem M15 o objemu válců 1444 cm³.

Automobilový závodník Karel Divíšek na Z 18 Sport (1927)

Nový motor M8 (1930) pro původní Z 4V na žádost Karla Divíška zkonstruoval ing. Vladimír Souček (1898–1967), který nastoupil do Zbrojovky po odchodu ing. Mackerleho. Jednalo se o dvoudobý čtyřpístový podélný dvouválec (dvojče) s vrtáním válců 56 mm a zdvihem 100 mm, což dávalo zdvihový objem 985 cm³. S přeplňováním mechanickým kompresorem Roots, který byl poháněn od předního konce klikového hřídele, dosahoval motor výkonu 34–38 kW/46–52 k při 3600 ot/min. Vůz dosahoval rychlosti max. 135 km/h.[7] Motor měl 2 spalovací prostory systému Carelli. Motor měl kluzná hlavní i ojniční ložiska a tlakové mazání. Aby bylo možné dosáhnout nesymetrického rozvodu, zajišťovaného hranami pístů, byly čepy ojnic sousedních pístů (se společným spalovacím prostorem) navzájem pootočeny. Příslušenství motoru zahrnovalo bateriové zapalování Bosch (6V) se dvěma cívkami, karburátor Amal 35, termosifonové chlazení a startér Bosch (0,6 k). Typově byl vůz s tímto motorem M8 označen jako Z S30.[4]

Ještě v roce 1930 zkonstruoval ing. Souček další motor M15, nový dvoudobý čtyřválec s příčně podvojnými válci (de facto řadový osmiválec). S vrtáním válců 50 mm a zdvihem 92 mm činil zdvihový objem 1444 cm³. Každý z válců měl na rozvidlené ojnici 2 písty se společným spalovacím prostorem systému Carelli, z nichž jeden řídil sání a druhý výfuk. Směs benzínu s olejem (1,5 %)[8] z karburátoru Amal 35 nasával do motoru kompresor Roots. S přeplňováním dosahoval výkonu 77 kW/105 k při 5400 ot/min. Na motor navazovala přes spojku čtyřstupňová převodovka. Pokud motor pracoval správně, byl schopen udělit závodnímu vozu rychlost až 190 km/h. Závodní speciál Z 13 měl jednoduchý podvozek nízké stavby (silně inspirovaný vozem Bugatti 35), drátová kola s centrální maticí (později u Z 14 paprsková litá, odlitá vcelku s brzdovými bubny). a jednoduchou doutníkovou karoserii (bez dvířek) z hliníkového plechu. Motor byl uložen podél za přední nápravou a poháněl zadní nápravu. Pro snížení těžiště byl obdélníkový rám z podélných U-profilů a příčných trubek zavěšen pod oběma tuhými nápravami. Odpružení zabezpečovala listová pera, vpředu půleliptická a vzadu čtvrteliptická. Vůz byl osazen pneumatikami 4,50x13" vpředu a 5,50x13" vzadu.[1] Dvoumístný vůz byl označován jako Z 13.

V roce 1933 vůz odkoupil od Zbrojovky automobilový závodník František Hošťálek a pro sezonu 1935 jej překarosoval na jednomístný monopost. V tomto provedení byl vůz označován jako Z 14. Ze tří či čtyř vyrobených vozů Z 13/Z 14 se dochovalo jediné šasi, které je dnes součástí sbírek NTM.[9]

Fr. Hošťálek, dvousedadlová Z 13 (Brno 1934)

Den 28. září 1930 byl významně zapsán v dějinách československého automobilového sportu. To se uskutečnil závod automobilů na novém okruhu u Brna. Závod na 17 kol (495,4 km) uspořádal Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko (ČAMS) na novém, Masarykově okruhu. V roce 1930 byli k I. ročníku závodu Voiturette (do 1,5 l) na Masarykově okruhu přihlášeni Otto Lukáš a Arnošt (Ernst) Procházka se Zetkami Z-S30 a Karel Tunal Divíšek se Z 13 (1,5 l, 2x4 písty). Divíšek však v tréninku před závodem havaroval a vůz s motorem M15 poškodil. Byl potom "přidělen" jako rezervní jezdec pro Procházku v menším voze S30 se slabším dvoutaktním čtyřválcem M8. Otto Lukáš také při tréninku havaroval v Pisárkách, a proto do závodu odstartoval jediný zbrojovácký automobil. Do závodu, kterému přihlíželo 80–100 tisíc diváků (zdroje se různí), v něm odstartoval Arnošt Procházka. Po 3.kole byl v průběžném pořadí na 6. místě. Po vystřídání odjezdil zbytek závodu Karel Divíšek.[10] K nebezpečné situaci došlo ve 12. kole, když ing. Frankl na BMW po vyjetí z trati couval zpět. Z poloviny silnici zatarasil, když se rychle blížil Divíšek na Zetce. Brněnský jezdec však neztratil duchapřítomnost a projel hladce kolem BMW po vnějším okraji dráhy. Po 12. kole jezdil Divíšek jako čtvrtý v pořadí.[11] Posádka A. Procházka/T. Divíšek (st. č. 52) sice závod dokončila v čase 5:59:37,7 h (průměrná rychlost 82,5 km/h), ale nebyla klasifikována, protože závod dokončila po časovém limitu (do 45 minut po vítězi). Jinak by Procházka s Divíškem skončili v třídě Voiturette do 1,5 l na 3. místě. Nicméně se Divíšek stal prakticky prvním jezdcem s vozem československé výroby, který závod v Brně dokončil. Vítězem závodu se v čase 5:07:42,8 h stal rakouský hrabě Maximilian zu Hardegg von Settenberg na Bugatti T37A, za kterým Procházka s Divíškem zaostali o necelých 52 minut.[12]

V roce 1931 byly přihlášeny na Masarykově okruhu (27. září) 3 vozy Z 13 s osmipístovými motory M15. Arnošt Procházka-Josef Mamula (st. č. 52), Otto Lukáš-Karel Vlašín (st. č. 54) a Antonín Kahle, který se ale na startu pro nemoc neobjevil. Lukáš na Z 13 jel prvních 5 kol na 9. resp. 10. místě, ale v 6. kole naboural v Lískovci pro mechanickou závadu brzd a odpadl.[13] Jiný zdroj uvádí, že to bylo v zatáčce "U lomu" tedy za Kohoutovicemi.[4] Není to podstatné, protože po nehodě musel odstoupit ze závodu. Procházka odstartoval se zpožděním pro potíže s elektrickým kabelem a krátce po startu přetrhl lanka brzdového systému. Vystřídal jej Mamula (jedoucí pak jen na ruční brzdu) a byl v prvních 5 kolech jedenáctý, pak desátý a jak jezdců ubývalo, osmý a sedmý. Odjel však jen 13 kol z požadovaných 15.[14] V posledním zahájeném 14. kole musel Mamula na trati zastavit, protože diváci po dojetí vítěze silnější kategorie Louise Chirona na Bugatti T51 zaplavili trať a nedojel i proto v limitované době.[13]

Fr. Hošťálek, monopost Z 14 (Jenerálka 1935)

Závod, kterému podle odhadů přihlíželo 100-150 tisíc diváků, sice Mamula dokončil po 13. kole jako sedmý, ale klasifikován nebyl pro překročení časového limitu. V závodě do 1,5 l zvítězil krnovský továrník Florian Schmidt na Bugatti T37A.[14] Automobilní oddělení Zbrojovky se po neúspěších z let 1930–1931 rozhodlo ukončit oficiální účast továrny na okruhových závodech,[4] přestože Čs. Zbrojovka za vůz řízený A. Procházkou a J. Mamulou získala čestnou cenu místopředsedy ČAMS dr. O. Šulce pro čs. vozidlo za 13 kol ujetých v čase 5:24:13,16 h. Řidič tohoto vozu získal též cenu firmy Petrolea 5000 Kč za nejlepší výkon čs. jezdce na čs. vozidle v tomto závodě.[15] Tovární vozy byly opět prodány do soukromých rukou a šéfkonstruktér Zbrojovky ing. Vladimír Souček byl i za konstrukci nepříliš povedeného typu Z 9 propuštěn.

Fr. Hošťálek, monopost Z 14 (Brno 1937)

V roce 1932 na těchto vozech Z S30 se slabšími motory 985 cm³ startovali František Hošťálek a Karel Divíšek 12. června na IV. ostravském okruhu. V kategorii do 1000 ccm obsadili prvá dvě místa, v pořadí Hošťálek-Divíšek.[16] Do III. ročníku závodu na Masarykově okruhu se přihlásil František Hošťálek (st. č. 60) se Z 13 (1,5 l), ale ani on neměl v Brně štěstí. Odpadl pro poruchu motoru po 8. kole z 15 vypsaných.[17]

V roce 1933 startovali na Masarykově okruhu (17. září, 15 kol, 437,1 km) na Zetkách Karel Vlašín (st. č. 52) a Václav Trumpeš (st. č. 82) se slabšími čtyřpístovými dvouválci Z S30. Vlašín odpadl ve 3. kole pro havárii, ale Trumpeš obsadil v kategorii Voiturette 6. místo v čase 4:51:51,2 h.[18]

O další rok později (30. září 1934) se Františku Hošťálkovi na Z 13 (st. č. 56) podařilo po dramatické jízdě závod v Brně dokončit na klasifikovaném místě. Obsadil v pořadí třídy Voiturette po 15 předepsaných kolech (437,1 km) 6. místo v čase 4:09:27,6 h.[19] Hošťálek měl během závodu několikrát "namále", v 5. a 6. kole vyjel v Pisárkách z trati, v 10. kole udělal v Žebětíně hodiny a ve 12. kole urazil v ostrovačických zatáčkách patník. Hošťálek získal za své umístění bronzovou plaketu pořádajícího autoklubu ČAMS, Čestnou putovní cenu MNO a AKRČs za nejlepší výkon čs. jezdce na stroji čs. výroby a finanční odměnu 10 000 Kč od firmy Baťa pro čs. jezdce na pneumatikách Baťa.[20] Na dalším stroji Z 13 startoval v tomto závodě Václav Trumpeš (st. č. 38), nedojel však do cíle, když ve 4. kole odpadl pro poruchu chlazení. Vítězem skupiny Voiturette stylem start-cíl za přítomnosti 200 000 diváků se stal Giuseppe Farina na Maserati 4CM, pozdější první mistr světa ve formuli 1 (1950).[21]

V roce 1935 zahájil Fr. Hošťálek sezonu s jednosedadlovou Zetkou Z 14 na závodu do vrchu Jenerálka v Praze, který uspořádal Svaz závodníků AKRČs. V závodních automobilech do 1500 cm³ obsadil 4. místo, když prvá tři místa obsadili jezdci Schmidt, Vaníček a ing. Weinfurter na Bugatti.[22] Na Masarykově okruhu (29. září 1935) odjel Hošťálek se st. č. 54 jen 12 kol (z 15) a pak odstoupil pro poruchu brzd.[23] Při posledním startu na brněnském Masarykově okruhu 26. září 1937 (v roce 1936 se závod nekonal) jezdil Fr. Hošťálek na typu označeném jako Z 14 (st. č. 28). V brněnském závodě se mu jako obvykle příliš nedařilo a do cíle pro mechanickou poruchu nedojel. Tento závod slabší kategorie byl poprvé označen jako Velká cena Brna, zatímco hlavní závod se již podruhé jel jako Velká cena Masarykova.[24]

Zřejmě posledním Hošťálkovým startem na voze Z 14 byl 6. ročník Krakonošova okruhu, který se jel 31. července 1938. V třídě závodních vozů do 1,5 l František Hošťálek odpadl již v 1. kole.[25]

• 
  Zbrojovka Z-S30 na výstavě Vavříny s vůní bezínu (NTM 2021)
• 
  Zbrojovka Z-S30 s přeplňovaným dvouválcem (1930)
• 
  Zbrojovka Z-14, podvozek s motorem M15 (1931)