Z 18
Z 18, plným označením Z 4/18 HP, byl malý osobní nebo lehký užitkový automobil vyráběný v letech 1926–1930 firmou Československá zbrojovka, akciová společnost, Brno. Byl to první československý sériově vyráběný automobil s dvoutaktním motorem. Celkem vzniklo přes 2500 kusů v osobních a užitkových verzích.
| Z 4/18 HP | |
|---|---|
 limuzína Z 18 z roku 1929 | |
| Výrobce | Československá zbrojovka, akc. spol., Brno |
| Další jména | Zetka 18 |
| Roky produkce | 1926–1930 |
| Vyrobeno | 2 510 kusů |
| Místa výroby | Brno-Zábrdovice |
| Třída | malý osobní, lehký užitkový |
| Technické údaje | |
| Pohotovostní hmotnost | 720 kg |
| Maximální rychlost | 80 km/h |
| Motor | |
| Motor | řadový dvoutaktní, zážehový |
| Objem | 1,0 l |
| Počet válců | 2 |
| Výkon | 13,2 kW (18 k) |
| Převodovky | |
| Převodovka | třístupňová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
Po neúspěchu vozu Disk připravil konstruktér ing. František Mackerle v dubnu 1925 návrh nového vozu, koncepčně podobného Disku, ale již s klasickou třístupňovou převodovkou. Vůz měl být alternativně poháněn dvoudobým dvouválcem objemu 750 nebo 1000 cm³. Správní rada zbrojovky zvolila řešení s litrovým motorem. Díky varovným zkušenostem s nespolehlivým Diskem bylo rozhodnuto novou konstrukci důkladně odzkoušet. Prototyp najezdil 16 500 km několika evropskými státy včetně průjezdu alpskými průsmyky, během této cesty se nevyskytla žádná závažnější porucha. Následně byl ing. Mackerle jmenován šéfkonstruktérem automobilky a od ledna 1926 započala sériová výroba vozu. Ten se stal prvním sériově vyráběným československým automobilem s dvoutaktním motorem.[1] Výroba typu Z 18 probíhala do roku 1930, vzniklo 2510 kusů, včetně 1000 v užitkových verzích. Na základě vozu byla v menším množství produkována sportovní varianta Z 18-Sport, vybavená brzdami předních kol a upravenými motory.[1]
Technické údaje
Motor a převodovka
Vůz Z 18 pohání řadový, vodou chlazený dvoudobý zážehový dvouválec. Motor má zdvihový objem 1004 cm³ (vrtání válců 80 mm, zdvih 100 mm), který dosahuje nejvyšší výkon 13,2 kW (18 k) při 2200 ot./min. Přípravu palivové směsi zajišťuje karburátor Zenith 30. Motor je opatřen magnetovým zapalováním a spouštěčem Bosch. Palivová nádrž má objem 30 litrů.[1]
Převodovka vozu je klasická třístupňová, spojená s motorem přes suchou jednokotoučovou spojku.[1]
Podvozek a karosérie
.jpg.webp)
Základem podvozku je tuhý obdélníkový rám z U profilů. Obě tuhé nápravy jsou zavěšeny na čtvrteliptických listových pérech. Přenos točivého momentu na hnací zadní nápravu zajišťuje hřídel s pružným kloubem. Náprava není vybavena diferenciálem. Mechanické bubnové brzdy se nacházejí pouze na zadní nápravě. Kola jsou ocelová disková a opatřená pneumatikami Michelin rozměru 720×120 mm.[1]
Osobní verze vozu byly dodávány s otevřenými karosériemi se skládací střechou (faeton), vznikaly také varianty roadster, landaulet nebo limuzína. Na otevřený vůz bylo možné namontovat limuzínový nástavec potažený umělou kůží. Užitkové verze měly podobu valníku s plátěnou střechou, později s uzavřenou kabinou. Kromě továrních karosérií vznikaly i individuální nástavby u samostatných karosářů.[1]
Odkazy
Reference
- KUBA, Adolf. Atlas našich automobilů 1914-1928. Praha: NADAS, 1988. 236 s. S. 149–154.
