Závod Brno–Soběšice

Už první ročník měl ve startovní listině 54 domácích i zahraničních účastníků. Na vlhké silnici, za aprílového počasí a za účasti obrovského množství obecenstva se uskutečnil 4. května 1. ročník mezinárodních automobilových závodů na trati Brno (Královo Pole) – Soběšice. Brněnské Lidové noviny odhadly počet diváků na 40 tisíc, lokální měsíčník Salon dokonce na 50 tisíc, zatímco pragocentrické Auto (AKRČs) uvedlo pouze 20 tisíc. Trať dlouhá 3500 m s průměrným stoupáním 4,6 %, s maximálním 10 % a výškovým rozdílem bezmála 160 m vedla od zámečku na Křižíkově 9 a končila těsně před Soběšicemi.[5]

Nejlepšího času dne 3:00,3 min dosáhl Rakušan Josef Wetzka na Austro-Daimleru ADM II. Nejlepšího času 3:01,9 min v kategorii motocyklů dosáhl Švýcar Alfter na stroji Motosacoche startující v třídě do 500 ccm. V cestovních automobilech zvítězil zmiňovaný Wetzka (do 2,75 l) před Edgarem Morawitzem na Vauxhallu (3:01,1 min), startujícím v třídě do 4,25 l. V závodních automobilech dosáhl nejlepšího času Ernst Mahla na Bugatti 3:03,9 min.[6]

Vítěz Josef Wetzka získal první cenu, vyřezávanou skříň podle návrhu architekta ing. B. Čermáka a zároveň získal i pohár dr. K. Absolona. V hodnocení podle koeficientu výkonnosti zvítězil hrabě Ulrich (Oldřich) Ferdinand Kinský na Steyru (3:03,3 min). Pohár MNO za nejlepší výkon čs. stroje získal Josef Veřmiřovský na voze Tatra 11 (3:33,8 min).[7]

II. ročník tohoto mezinárodního závodu se uskutečnil 10. května. 48 hrdinských závodníků na dvou, třech i na čtyřech kolech svým mistrovstvím překonalo všechna nebezpečenství mokré silnice. I přes nepřízeň počasí dorazilo k závodu na 40 tisíc diváků. Cenu za nejlepší výkon cestovních vozů podle předepsané formule získal jezdec Hodina na voze Austro-Daimler.[8]

Nejlepšího času 2:42,1 min. v rekordu tratě docílil ředitel bankovního domu Čeněk Junek na závodním Bugatti Type 35 (v.č. 4328) v třídě do 2 l. Druhý nejlepší čas dne docílil kpt. Vladimír Kučka 2:45,9 min na stroji Brough Superior, vítěz kategorie motocyklů. V kategorii závodních vozů přes 2000 cm³ zvítězil Jindřich Knapp (Walter 0), čas: 3:03,7 min. (vytvořil nový rekord třídy) a v celkovém pořadí automobilů obsadil 2. místo za Junkem. Na cestovním Bugatti T30 do 2 l vyhrála paní Eliška Junková a vytvořila rekord této třídy časem 3:08,1 min. V cestovních autech do 1,1 l opět zvítězil Josef Veřmiřovský na malé Tatře 12, když svůj čas z roku 1924 zlepšil o téměř 20 vteřin na 3:14,3 min. Ve stejné kubatuře ale v závodních vozech zvítězil Bedřich Soffer na Sénéchalu.[9]

Walter M 922, Bohumil Turek zvítězil v "mrtvém" závodě Brno–Soběšice (1926)

Eliška Junková (1926)

V III. ročníku konaném 6. června za rekordní účasti přihlášených (80) zopakoval vítězství Čeněk Junek v kategorii závodních vozů na dvoulitrovém Bugatti T35 (v.č. 4572-46) v čase 2:30,4 min. výkonem, kterým překonal svůj loňský rekord třídy, ale podlehl manželce, Elišce Junkové, která jela v kategorii sportovních vozů na Bugatti T35 do 2,0 l a dosáhla času 2:29,6 min a vytvořila nový rekord tratě v kategorii automobilů, za což od pořadatelů dostala 10 000 Kč. Jela na bývalém Čeňkově voze v.č. 4328, se kterým zde vyhrál v roce 1925. Manželé Junkovi v tomto závodě obsadili v automobilech prvá dvě místa.[10] Její rekord byl překonán až v posledním, 6. ročníku Milošem Bondym.

Závod však měl i jinou senzaci – ex aequo. V mrtvém závodě motocyklů v kubatuře přes 500 cm³ Kučka (Brough-Superior) a Bohumil Turek (Walter M 922) dosáhli shodného času 2:26,0 min, čímž vytvořili nový rekord trati.[11] Pod 3 minuty se ještě dostal vítěz třídy závodních vozů přes 2 l Fritz von Zsolnay na Austro Daimleru (2:39,7 min.) a v cestovních automobilech do 2,0 l Josef Veřmiřovský na Tatře 17 (2:47,3 min). Za tento výkon získal Veřmiřovský čestnou cenu města Brna za nejlepší výkon cestovního vozu v hodnocení dle formule výkonnosti.[12]

Bedřich Soffer, Z 18 Sport (Brno-Soběšice 1927)

O rok později (5. června 1927) si Eliška Junková vítězství na soběšickém kopci zopakovala. Jela na závodním Bugatti T35C (v.č. 4831-105) a dosáhla času 2:38,3 min. V motocyklech zvítězil Belgičan Flintermann na stroji F.N. časem 2:38,9 min.[13]

Tradiční a příslovečný déšť, jenž pronásledoval významný sportovní podnik, závod do vrchu Brno–Soběšice, s tvrdošíjností neopustil závod ani v roce 1927. Nepřízní počasí zůstaly zachovány oba hlavní traťové rekordy, motocyklový i automobilový. Závod shromáždil jako obvykle výbornou i četnou konkurenci, z 80 hlášených dostavilo se ke startu 54 konkurentů, mezi nimiž byla všechna »esa« pravidelně startující v Králově Poli.

Ve sportovních automobilů do 1100 ccm oslavily vítězství dva nové automobily Z 18 Sport. V této třídě zvítězil Bedřich Soffer v čase 3:16,6 min na Z 18 Sport, čímž vytvořil rekord třídy, před Rychardem Müttermüllerem o 0,3 vt. na stejném voze. První ostré nasazení na Soběšickém kopci přineslo novému týmu i vozu první "double". Do 2 litrů vyhrál Miloš Havel na Bugatti, do 3 l Felix Spiegel-Diesenberg na ADM a konečně nad 3 litry Leo Karger na Steyru v čase 3:15,6 min. V závodních automobilech se pod 3 minuty dostala jen vítězná Eliška Junková a za ní se "seřadili" Fritz (Bedřich) Hückel (3:01,4 min), Fritz von Zsolnay na Gräf & Stift (3:00:0 min) a Čeněk Junek na Bugatti T35B (3:04,2 min.) a Miloš Havel na sportovním Bugatti T37 ve stejném čase jako Junek.[14]

Bedřich Soffer, šestiválec Z 6V (Brno-Soběšice 1928)

V. ročník Brno–Soběšice v roce 1928 rovněž velice uspokojil (68 startujících), třebaže počasí bylo jako obvykle nestálé. Těsně před závodem se spustil "tradiční" liják, který trať učinil zvláště v zatáčkách velmi kluzkou. V motocyklech zvítězil Hugo Tichý na Terrotu 350 v čase 2:39,3 min, v automobilech pak Miloš Bondy na Bugatti 37A časem 2:38,8 min před dr. Otakarem Bittmannem na Austro-Daimleru (2:40,7 min). V cestovních automobilech do 3,0 l zvítězil pravidelný účastník Josef Veřmiřovský v čase 2:42,7 min na šestiválcovém stroji Tatra 17.[15]

Klubový závod ČAMS a Moravsko-slezského automobilového klubu (MSAC, Mährisch-Schlesischer Automobil Club) do vrchu Brno–Soběšice (13. května) měl jistou "senzaci", a to startem nových závodních vozů typu Z brněnské Zbrojovky, která vyslala do závodu dva vozy Z 6V se šestiválcovým, dvoudobým motorem (Z2, někdy označován jako M2) o zdvihovém objemu 1085 cm³ se dvěma kompresory (Bedřich Soffer, Leo Karger) a také znamenitý dvoutaktní dvouválec s kompresorem Z 4V (Müttermüller a "Flieger"/Karl Stohanzl). Ačkoliv tyto vozy ještě ne zcela vyšly ze stadia pokusů a byly vyslány do závodu možno říci také experimentálně, přece hned na poprvé dokázaly v rukou výborných řidičů zvítězit. V kategorii závodních vozů do 1,1 l Bedřich Soffer bezkonkurenčně ve své kategorii zvítězil a dokonce ustanovil pro tuto třídu nový rekord trati v čase 2:53,6 min. Nový Z 6V pro svůj ohromující řev a oblaka dýmu z přeplňovaného dvoutaktního motoru dostal přezdívku Pekelník. "Flieger" (1.) s Müttermüllerem (2.) obsadili prvá dvě místa v závodě sportovních vozů do 1,1 l. Úspěch Zbrojovky byl dokonán prvními 3 místy v cestovních vozech do 1000 ccm, kde jezdci za Zetkách Z 18 obsadili stupně vítězů v pořadí Karel Divíšek (3:56,6 min), J. Najman a ing. Václavíková-Zichová.[16]

Miloš Bondy na Bugatti T37A, Brno-Soběšice (1928)

Max von Arco-Zinneberg, Mercedes-Benz S (1929)

Tento VI. a poslední závod (23. června) na historické trati se jel tentokráte zcela výjimečně za slunečného počasí, a proto byl ve znamení mnoha rekordů. Závod měl však slabší účast než v dřívějších letech. Již nestačilo, jako tomu bylo ještě před několika málo roky, vypsat závod a — přihlášky se sešly samy od sebe. Poměry se velmi změnily a zvláště rok 1929 uchystal leckterému pořadateli trpké zklamáni. Startovalo celkem 34 strojů.

Nejlepší čas v motocyklech, a to 2:22,1 min, měl Václav Liška na stroji Premier, v závodních automobilech opět Miloš Bondy na Bugatti T37A jel pak v rekordním čase 2:20,7 min před dalšími dvěma stroji Bugatti T37A, doc. dr. O. Bittmannem (2:26,6 min) a Jiřím Lobkowiczem (2:28,7 min). V cestovních automobilech zvítězil (startující v třídě přes 2000 ccm) hrabě Max von Arco-Zinneberg na voze Mercedes-Benz typ S časem 2:24,2 min.[4]

První závod do vrchu se uskutečnil 4. května 1924. Poslední 6. ročník 23. června 1929.[17] Vítězové jednotlivých ročníků v kategorii automobilů:

Ročník	Datum	Délka trati	Vítěz	Vůz	Čas	Pozn.
1	4. května 1924	3,500 km	Josef Wetzka	Austro-Daimler ADM II	3:00,3 min
2	10. května 1925	3,500 km	Čeněk Junek	Bugatti T35	2:42,1 min
3	6. června 1926	3,500 km	Eliška Junková	Bugatti T35	2:29,6 min
4	5. června 1927	3,500 km	Eliška Junková	Bugatti T35	2:33,3 min
5	13. května 1928	3,500 km	Miloš Bondy	Bugatti T37A	2:38,8 min
6	23. června 1929	3,500 km	Miloš Bondy	Bugatti T37A	2:20,7 min

• SKOŘEPA, Miloš. Dějiny automobilových závodů, Olympia, Praha, 1973, 320 s.
• SKOŘEPA, Miloš. Mistři za volantem, Olympia, Praha, 1969, 246 s., S. 71-83 (Eliška Junková)
• KOVAŘÍK, Miloš. Velké závody, Novinář, Praha, 1982, 256 s., S. 9-40 (Eliška Junková), 41–58 (Jindřich Knapp)
• WOHLMUTH, Jiří. Moravské a slezské závody a okruhy: Století moravského silničního závodění. Grada Publishing, Praha, 2020, 352 s., S. 31-37, ISBN 978-80-271-2515-9
• GEBHART, Jan. Miloš O. Bondy a zpravodajství z Protektorátu Čechy a Morava. Praha : Historický ústav, 2007 Práce Historického ústavu AV ČR, v.v.i. Řada C. Miscellanea; 17 414 s., ISBN 978-80-7286-115-6, s. 55-59

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Závod Brno-Soběšice na Wikimedia Commons
• BRNO SOBĚŠICE Jízda do vrchu a výstava historických vozidel
• Historie Soběšic na veteranbrno.cz
• Závod do vrchu Brno – Soběšice na automobilrevue.cz