Vojtěch Cikrle

Vojtěch Cikrle v období základní vojenské služby na konci šedesátých let

Pocházel z rodiny perzekvované komunistickým režimem, jeho otec byl po 11 let politickým vězněm. Vojtěch tedy nesměl studovat a vyučil se slévačem, později při zaměstnání odmaturoval na Střední škole pro pracující v Brně. Několik let pracoval jako dělník v brněnských Šmeralových závodech, ve Zbrojovce a na stavbě dálnice D1 mezi Prahou a Brnem.

Po základní vojenské službě (1969–1971 v Českých Budějovicích) vystudoval CMBF v Litoměřicích; na kněze byl vysvěcen 27. června 1976 v Brně. V letech 1976–1982 působil jako kněz v brněnské diecézi ve farnostech Jaroměřice nad Rokytnou, Jihlava, Znojmo, Slavkov u Brna, Velké Němčice a Starovice. V letech 1982–1990 působil v kněžském semináři v Litoměřicích nejprve v pozici prefekta, a následně i jako rektor. Od března 1976 byl Krajskou správou Sboru národní bezpečnosti (KS SNB) Brno evidován v archivních a registračních protokolech Státní bezpečnosti s krycím jménem „Standa“ jako kandidát tajné spolupráce (kategorie není dle nálezu Ústavního soudu kategorií vědomé spolupráce), od října 1981 byl na něj veden u KS SNB Ústí nad Labem signální svazek.[1]

Dne 14. února 1990 jej papež Jan Pavel II. jmenoval 13. biskupem brněnským. Vysvěcen za něj byl 31. března 1990. Jeho hlavním světitelem byl tehdejší olomoucký arcibiskup a moravský metropolita František Vaňák. Biskupské svěcení Cikrle přijal velmi mladý – ve 43 letech, což je čtvrtý nejmladší v dějinách diecéze. Službu v Brně zahajoval po osmnácti letech sedisvakance, kdy v čele diecéze nestál biskup, ale po smrti 12. brněnského biskupa Karla Skoupého v roce 1972 ji vedl kapitulní vikář Ludvík Horký.

Pastorační priority svého episkopátu shrnul biskup Vojtěch pod heslem „Rodina a farnost“. Díky své dlouholeté zkušenosti při výchově bohoslovců věnoval od počátku velkou pozornost také kněžím. Hned po roce 1990 je začal vysílat na studia do Říma, čímž zajistil pro diecézi desítky mladých kněží vzdělaných v řadě teologických a pastoračních oborů, s rozhledem a se zkušeností života světové církve. V roce 1991 obnovil činnost Biskupského gymnázia v Brně (k němuž v roce 2014 přibyla ještě mateřská škola) i Církevního domova mládeže Petrinum ve Veveří ulici, založil Katolické gymnázium v Třebíči, základní i střední odbornou školu v Jihlavě, Křesťanskou pedagogicko-psychologickou poradnu, Akademii církevního práva, podpořil založení dalších osmi církevních škol jiných zřizovatelů,

Po roce 1990 obnovil činnost Charity založením Diecézní charity Brno (1992) a dal souhlas ke zřízení prvního hospice na Moravě – Domu léčby bolesti s hospicem svatého Josefa v Rajhradě u Brna (1999). Založil Diecézní katechetické centrum, Diecézní centrum mládeže, Centrum pro rodinu a sociální péči, Středisko pro liturgickou hudbu, Diecézní centrum života mládeže – Mamre, Knihovnu Biskupství brněnského, Diecézní konzervátorské centrum, Pastorační středisko, Diecézní archiv v Rajhradě u Brna a Diecézní muzeum. Do léta 2021 posvětil přes 50 novostaveb kostelů a kaplí, nový klášter sester klarisek v Brně-Soběšicích a několik nových duchovních center.

Začátkem devadesátých let 20. století přistoupil biskup Cikrle k zásadní rekonstrukci a restaurování katedrály sv. Petra a Pavla, během níž byla nalezena a veřejnosti zpřístupněna románsko-gotická krypta. Dal rovněž podnět k rekonstrukci biskupské rezidence (ukončena v roce 1997) a kanovnických domů v areálu Petrova, které poté dostaly nové využití. Během pastoračních návštěv se opakovaně setkal se třemi papeži. Zprávu o stavu diecéze při putování „k prahům apoštolským“ do Říma (ad limina) podával v letech 1992 a 1998 Janu Pavlu II., v roce 2005 Benediktu XVI., a v roce 2014 papeži Františkovi.

Je hlavním světitelem brněnských pomocných biskupů Petra Esterky a Pavla Konzbula a spolusvětitelem dalších sedmi biskupů, mezi nimi např. i vídeňského arcibiskupa kardinála Schönborna a olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera. Během svého biskupského působení dosud (1990–2021) vysvětil celkem 249 kněží a (1990–2019) také 44 jáhnů ke službě trvalého jáhenství.[2] Dne 5. října 2012 vysvětil v katedrále sv. Petra a Pavla v pořadí čtyřtisícího kněze brněnské diecéze od jejího založení. V diecézi udělil svátost biřmování téměř 150 tisícům lidí (do léta 2021). Při České biskupské konferenci působí v komisí pro liturgii a jako předseda komise pro kněžskou formaci.[3]

V září 2009 přivítal v Brně na tuřanském letišti papeže Benedikta XVI., který u příležitosti svatováclavských slavností uskutečnil svou apoštolskou návštěvu České republiky, přičemž se stal prvním papežem, který navštívil brněnskou diecézi. Biskup mu daroval na památku kopii náprsního kříže nalezeného na vykopávkách velkomoravského hradiště u Mikulčic.[4] Jinou kopii tohoto kříže nosí on sám také – je to pektorál, biskupský kříž. U příležitosti papežské návštěvy byly také v Brně vztyčeny dvě nové dominanty – velký kříž na jižním úbočí vrchu Petrova a velká bílá kotva u hlavního přístaviště na Brněnské přehradě.

Roku 1996 zahájil Cikrle beatifikační proces představené znojemského konventu sester Boromejek Matky Vojtěchy Hasmandové, který byl po několika letech převeden do vyšší fáze procesu a v Římě byl roku 2014 papežem Františkem potvrzen.[5] Od roku 2004 zároveň z jeho podnětu probíhá beatifikační proces mučedníků z doby babických procesů P. Jana Buly a Václava Drboly.[6][7]

Roku 2011 se zúčastnil spolu s kardinálem Dukou ve Vídni pohřbu evropského politika a hlavy habsburské dynastie Otty Habsbursko-Lotrinského, jehož pozemské tělo jako jeden z mála biskupů doprovodil až k místu jeho posledního odpočinku v císařské hrobce kapucínského kostela.[8]

V roce 2020 oslavil 30. výročí své biskupské služby. Již roku 2018 překonal v délce působení 6. brněnského biskupa Antonína Arnošta hraběte Schaffgotsche a stal se nejdéle sloužícím biskupem v historii diecéze od jejího založení v roce 1777.

Od konce 90. let se aktivně věnuje tiskovému apoštolátu a do letoška (2021) vydal na dvě desítky knih.

Dne 27. února 2022 byl rozhodnutím brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho s odkazem na kanonické právo dočasně zakázal Vlastimilovi Vojtěchu Protivínskému farářské působení a disciplinárně rozhodl o jeho ročním pobytu na Slovensku, kde mu přikázal pobývat v klášteře, který v současnosti slouží jako protialkoholická léčebna s odůvodněním "aby opět byl schopen nalézt svou kněžskou identitu v dnešní církvi". Dále mu bylo zakázáno sloužit veřejné mše svaté a mše bez účasti lidu smí sloužit pouze podle misálu sv. Pavla VI. Důvodem je, že vysluhoval výhradně tradiční římský ritus a odmítal ve farním kostele v Horním Újezdě sloužit novou mši.[9]

Po dosažení kanonického věku 75 let zaslal papeži povinnou rezignaci na svůj úřad. Papež stále nejmenoval jeho nástupce, a proto setrvává v úřadu.[10][11]

• Kardinál Scipione Rebiba
• Kardinál Giulio Antonio Santorio
• Kardinál Girolamo Bernerio, O.P.
• Arcibiskup Galeazzo Sanvitale
• Kardinál Ludovico Ludovisi
• Kardinál Luigi Caetani
• Kardinál Ulderico Carpegna
• Kardinál Paluzzo Paluzzi Altieri Degli Albertoni
• Papež Benedikt XIII., O.P.
• Papež Benedikt XIV.
• Papež Klement XIII.
• Kardinál Marcantonio Colonna
• Kardinál Giacinto Sigismondo Gerdil, B
• Kardinál Giulio Maria della Somaglia
• Kardinál Carlo Odescalchi, S.J.
• Kardinál Costantino Patrizi Naro
• Kardinál Lucido Maria Parocchi
• Papež Pius X.
• Papež Benedikt XV.
• Kardinál Eugenio Maria Pacelli
• Arcibiskup Saverio Ritter
• Arcibiskup Josef Beran
• Arcibiskup Josef Karel Matocha
• Kardinál František Tomášek
• Biskup Antonín Liška, C.SS.R.
• Arcibiskup František Vaňák
• Biskup Vojtěch Cikrle

• Ne já, ale Ty (Karmelitánské nakladatelství, 1998)
• ... aby mohlo vyrůst něco krásnějšího (Cesta, 1999)
• Non ego, sed tu (Biskupství brněnské, 2000)
• Vy jste sůl země a světlo světa (Biskupství brněnské, 2004, 2007)
• Vita Christi – Život Kristův (spolu s Karlem Rechlíkem, 2006)
• Eucharistie (Karmelitánské nakladatelství, 2007)
• Stradivárky (Biskupství brněnské, 2007, 2009, 2013)
• Vánoční variace (Karmelitánské nakladatelství, 2007)
• Pastýřské listy 1990 – 2009 (Karmelitánské nakladatelství 2010)[12]
• Kostel – živé místo k setkávání (Biskupství brněnské 2012)
• Pastýřské listy 2 (Biskupství brněnské 2015)
• Pastýřské listy 3 (Biskupství brněnské 2016)
• Na cestě za hvězdou (Biskupství brněnské 2016)
• Ten chrám jsi ty (Biskupství brněnské 2017)
• Petrov : mozaika malých zastavení a vzpomínek (Biskupství brněnské 2017)
• Nad modlitbou Páně (Biskupství brněnské 2018)
• Cesta světla (Biskupství brněnské 2018)
• Nám se narodil (Biskupství brněnské 2018, 2019)
• Pastýřské slovo otce biskupa Vojtěcha 2005 - 2017 - CD s homiliemi (Radio Proglas 2018)
• Nebojte se! (Biskupství brněnské 2019)
• Rozhovory (Biskupství brněnské 2019)

Znak biskupa Vojtěcha Cikrleho

Znak je čtvrcený. Biskupským kloboukem zastřešený znak v sobě nese jednak znak brněnské diecéze, kterými jsou překřížené klíče a meč, atributy patronů diecéze sv. Petra a Pavla, dále pak pádlo se dvěma slunci na modrém podkladě. To reprezentuje jeho křestního patrona, 2. pražského biskupa Vojtěcha Slavníkovce, pod jehož ochranu svěřuje brněnský biskup celou svou biskupskou službu. Za štítem je zlatý procesní kříž, provázený vpravo mitrou a vlevo ven točenou berlou.

Znak doplňuje biskupské heslo „Non ego sed tu“ (lat. Ne já, ale ty). Heslo je zkratkou ozvěny slov Panny Marie i Ježíše Krista, vyjádření touhy odevzdat svůj život do rukou milujícího Boha.