Vlastimil Vojtěch Protivínský

Vystudoval teologii na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Kněžské svěcení přijal 27. června 1998. V roce 2000 se stal správcem farnosti Rakvice.[5]

Do povědomí české veřejnosti vstoupil, když před druhým kolem senátních voleb v roce 2000 pomocí plakátů vyzval voliče v Rakvicích a okolí, aby přišli k volbám a hlasovali proti komunistické kandidátce Martě Struškové, která postoupila do druhého kola v břeclavském obvodě spolu s kandidátem Čtyřkoalice Vladimírem Schovánkem. Při té příležitosti připomínal zločiny komunismu a tvrdil, že komunisté jsou hrozbou pro demokracii a lidská práva.[6]

Komunistická buňka v Břeclavi po volbách podala tzv. podnět k prošetření, zda nebyl spáchán trestný čin. Tehdejší okresní státní zastupitelství v Břeclavi ho začalo stíhat pro trestný čin „hanobení národa, rasy a přesvědčení“. Veřejnost byla šokována tím, že je v Česku možné, aby 12 let po pádu totalitního režimu mohl být někdo trestně stíhán jen proto, že vyzýval ostatní, aby nevolili komunisty.

Pateru Protivínskému se dostalo podpory od brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho, světícího biskupa olomouckého Josefa Hrdličky a dalších duchovních, jakož i řady obhájců lidských práv, politiků, organizací a institucí.[7] Některé z osobností se s peticí Stop komunismu obrátily na ministerstvo vnitra. Objevily se na ní podpisy politiků Hany Marvanové, Oldřicha Kužílka, Jana Bubeníka, herce Jana Krause, Břetislava Rychlíka, režiséra Jana Hřebejka a dalších. Tehdy královéhradecký biskup Dominik Duka v souvislosti s peticí řekl: „Žádám, aby obvinění vznesené proti Vojtěchu Protivínskému bylo vzneseno i proti mně.“

Jeho stíhání nakonec 21. listopadu 2001 zastavil brněnský státní zástupce Petr Coufal.[8] O totéž se o několik hodin později pokusil také prezident Václav Havel, ale jeho rozhodnutí už bylo bezpředmětné.

Nedlouho po tom v rozhovoru pro jeden portál odpověděl, že učení marxismu je v rozporu se sociálním učením Církve.[8] V roce 1989 se o něj začala zajímat StB poté, co při volbě předsedy JZD Šatov u Znojma navrhoval, aby se volby mohlo účastnit více kandidátů než pouze jeden, navržený za KSČ.[9]

Po dvouleté duchovenské práci v Rakousku se stal v srpnu 2007 duchovním správcem farnosti Třebíč-Jejkov. V roce 2010 zde začal sloužit tridentské mše a umožnil ve své farnosti pořádat tradičně katolické akce pro mládež organizované laickým sdružením Una Voce Česká republika.[5] Od října 2014 do února 2022 působil jako farář v Horním Újezdu u Třebíče.

Počátkem roku 2022 mu byla rozhodnutím brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho, s odkazem na kanonické právo, dočasně zakázána pastorační činnost a činnost faráře. Biskup také rozhodl o jeho ročním pobytu na Slovensku, během kterého se má věnovat vlastní duchovní obrodě, aby "našel svou kněžskou identitu v současné církvi", přičemž tento pobyt se má prohloubit v bývalém klášteře, který dnes slouží jako protialkoholická léčebna. Dále mu bylo zakázáno sloužit veřejné mše svaté a mše bez účasti lidu smí sloužit pouze podle misálu sv. Pavla VI. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo, že odmítal ve farním kostele v Horním Újezdě sloužit současnou mši v národním jazyce a tím tak odmítal se plně podřídit rozhodnutí brněnského biskupa, který vycházel z motu proprio papeže Františka Traditionis custodes.[10]

Signoval petici Několik vět a manifest D.O.S.T.[5]

• „KSČM je vážnou hrozbou pro demokracii, základní lidská práva a pro každého z nás. Proto nemohu mlčet. Jako kněz jsem povinen nejen upozorňovat na případné zlo, ale také se proti jakémukoliv zlu postavit, proto vyzývám: zastavte nástup komunismu. Jděte v neděli volit a hlasujte proti kandidátce KSČM!“ (z prohlášení)[6][11]
• „Myslím, že v naší společnosti nemohou dostat prostor myšlenky, které vedou k potlačení základních lidských práv a svobod, které vedou k násilí.“ (reakce na kandidaturu komunistického kandidáta na Břeclavsku – 2000)[12]
• „Jednak jsem připomenul, že komunisté mají na svědomí neuvěřitelné zločiny a na prvním místě musí být tyto zločiny vyšetřeny a potrestány, druhá věc, že komunisté nám vlastně vždycky lhali. Lhali v roce 1946, když usilovali o politickou moc, také slibovali, že zaručí svobodu, náboženskou svobodu, prosperitu země. Víme, do jaké bídy, do jakého marasmu, hmotného, morálního, duchovního uvrhli zemi. Takže jsem lidem připomněl, že této straně se zkrátka nedá věřit a musíme udělat všechno pro to, aby její vliv v této společnosti nevzrůstal.“[13]