Ludvík Horký

Ludvík Horký (15. září 1913 Ruda5. ledna 2008 Mostiště[1]) byl český katolický kněz, děkan svatopetrské kapituly (19722008) a administrátor brněnské diecéze v období komunistickým režimem vynucené sedisvakance (uprázdnění biskupského stolce) v letech 19721990.

Monsignore
Ludvík Horký
Ludvík Horký (1995)
Církevřímskokatolická
Osobní údaje
Datum narození15. září 1913
Místo narozeníRuda
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí5. ledna 2008
(ve věku 94 let)
Místo úmrtíMostiště
Česko Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Ludvík Horký vystudoval klasické gymnázium a následně bohoslovecké učiliště v Brně. Působil jako kaplan v Dačicích (19391941), kurát v Psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích (1941–1946), středoškolský profesor na gymnáziu v Břeclavi (1946–1954). V době svého profesorství vystudoval Filozofickou fakultu brněnské Masarykovy univerzity. Poté byl farářem při Katedrále svatého Petra a Pavla (1954–1963), v červnu 1963 se stal kanovníkem svatopetrské kapituly a 1. února 1972 byl jmenován jejím děkanem.

Po úmrtí biskupa Karla Skoupého (22. února 1972) komunistický režim nedovolil brněnský biskupský stolec znovu obsadit. Dne 29. února 1972 zvolila svatopetrská kapitula Ludvíka Horkého kapitulním vikářem. Během období této státem vynucené sedisvakance, které skončilo až v roce 1990 nástupem Vojtěcha Cikrleho, byl Ludvík Horký správcem diecéze. Na tuto dobu sám vzpomínal jako na léta, která mu připravila řadu bezesných nocí, starostí a sebezapření, zvláště při mnohých jednáních se zástupci státní správy.[2]

Mezi církvi komunistickým Československem vnucenými mimořádnými ordináři byl Ludvík Horký jeden z těch nejméně kompromitovaných a jeho poddajnost časem spíše slábla. S komunistickým režimem vstoupil do otevřeného konfliktu nejpozději na přelomu 70. a 80. let, když se po boku kardinála Tomáška otevřeně postavil proti Sdružení katolických duchovních Pacem in terris a vyslovil se pro jeho zákaz.[3] Když Kongregace pro klérus vydala v roce 1982 dekret Quidam episcopi, který členství kněží v organizacích tohoto typu zakazoval, Horký společně s kardinálem Tomáškem, biskupem Gábrišem a vikáři Kavalem a Garajem kněžím ve své diecézi členství ve sdružení zakázal.[4]

V dubnu 1990 byl jmenován biskupským vikářem a v témže roce ho papež Jan Pavel II. jmenoval apoštolským protonotářem s právem užívat titul monsignore.[5]

Podle tzv. Cibulkových seznamů vedla Státní bezpečnost osobu stejného jména a data narození jako důvěrníka s krycím jménem Horák.[5]

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. Zemřel Mons. Ludvík Horký
  2. Biskupství brněnské. Brněnská diecéze (1777 – 2007) historie a vzpomínky. Příprava vydání Jandlová, Martina. Brno: Biskupství brněnské, 2006. 338 s. ISBN 80-239-5678-7. S. 160.
  3. Krom vikáře Horkého a kardinála Tomáška zákaz požadovali ještě biskup Gábriš a vikář Josef Kavale; viz Stanislav Balík, Jiří Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2007, ISBN 978-80-7325-130-7 (str. 137)
  4. viz Stanislav Balík, Jiří Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2007, ISBN 978-80-7325-130-7 (str. 141)
  5. Český prelát se zásluhy o Rakousko [online]. christnet.cz [cit. 2016-02-19]. Dostupné online.

Externí odkazy

Děkan brněnské katedrální kapituly
Předchůdce:
Vladimír Nováček
19722008
Ludvík Horký
Nástupce:
Jiří Mikulášek
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.