Josef Bezdíček

Josef Bezdíček (30. září 1900 Hodonín[1]6. července 1962 Teplice) byl český rozhlasový a divadelní režisér, herec a pedagog.

Josef Bezdíček
Josef Bezdíček
Narození30. září 1900
Hodonín
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. července 1962 (ve věku 61 let)
Teplice
Československo Československo
Manžel(ka)Vlasta Fabianová (1941–1962)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Studium, divadlo

Jeho otec byl ředitelem brněnského gymnázia. Josef Bezdíček absolvoval gymnázium a Státní konzervatoř v Brně. Začal hrát v brněnském Zemském divadle, avšak měl zájem o avantgardní divadlo a spolu s Vladimírem Gamzou vedl od roku 1924 v Brně založené České studio.[2][3] V roce 1925 soubor pokračoval po spojení se souborem E. A. Longena krátce pod názvem Sečesteal.[4] Následně Bezdíček působil v Bratislavě ve Slovenském národním divadle jako herec a režisér. V roce 1927 byla v Bratislavě otevřena pobočka Radiojournalu, kde působil jako herec později i režisér. Z Bratislavy odešel krátce do Prahy, kde působil v divadle Uranie a ve smíchovském divadle U Libuše. V roce 1931 se vrátil do Brna a pokračoval dál v činnosti v Zemském divadle.

Rozhlas

Ve stejné době začal pracovat i v brněnském Radiojournalu, vedeném ředitelem Antonínem Slavíkem. Do Radiojournalu jej doporučil Slavíkův spolupracovník Dalibor Chalupa.[5] V roce 1932 se stal Bezdíček rozhlasovým režisérem. V rozhlase spolupracoval úzce i s Karlem Vetterlem a Františkem Kožíkem. V brněnském rozhlase uvedl okolo 150 rozhlasových her. Nahrávky her neexistují, neboť šlo o živé vysílání.[6] Současně působil jako hostující režisér v brněnském divadle.[7] V Brně vedl Bezdíček také esperantský klub herců, nazvaný TRAKT. V esperantu uvedl brněnský rozhlas v rámci programu Verda stacio např. Čapkovo RUR, Matku a Bílou nemoc a Langerovu Jízdní hlídku.[8]

Po 15. březnu 1939 se vedení brněnského Radiojournalu rozešlo a Chalupa s Bezdíčkem odešli do Prahy. Zde pracovali v rozhlase, kde právě končila éra průkopníků rozhlasového vysílání vedených prof. Jaroslavem Hurtem.[9] Bezdíček se stal v rozhlase šéfrežisérem, spolupracoval s Přemyslem Pražským a Miloslavem Jarešem.

Pedagogická činnost

Od roku 1941 vyučoval na pražské konzervatoři. Později se stal profesorem herectví na pražské DAMU. V letech 19551958 vykonával funkci děkana DAMU. V Pražském rozhlase vychoval mnoho nových pracovníků, k jeho žákům patřil např. pozdější režisér Jiří Horčička.[10]

Osobní život

S první manželkou, Věrou Bezdíčkovou měl dvě dcery (Janu narozenou roku 1929 a Evu narozenou roku 1931). Jeho druhou manželkou (od června 1941) byla herečka Vlasta Fabianová. Manželku mu později odvedl Bohuš Záhorský.[11]

Citát

S Bezdíčkem jsme prožili v Brně krásné roky. Byla jsem svědkem jeho cílevědomé práce, on byl svědkem mých hereckých úspěchů. Víc než svědkem. Strážcem, kritikem i rádcem. Když se dívám na svůj život nazpátek, mohu prohlásit, že Josef Bezdíček byl pro mne, především pro mou uměleckou dráhu, v mém životě jedničkou.
 Vlasta Fabianová [12]

Ocenění

Divadelní režie, výběr

Rozhlasové režie, výběr

Osobnosti české kultury o Josefu Bezdíčkovi

Ota Ornest

  • Nejvíc mne těšilo pracovat s Bezdíčkem, to byl opravdový profesionál.[14]
  • Pak jsem navštívil hlavního režiséra Bezdíčka. S ním jsem si ovšem rozuměl mnohem víc. Řekl jsem mu, že jsem si přivezl některé rozhlasové hry, o nichž se domnívám, že by se uplatnily taky u nás. "To nechám na vás," odvětil Bezdíček. "Pro tuto chvíli se stáváte mým dramaturgem. A já vám zaručuji, že co přeložíte, to uvedu." Přeložil jsem pro něho asi pět her. Skutečně všechny uvedl a v některých jsem i hrál.[14]

Bohumil Bezouška

  • ... v prvé řadě Josef Bezdíček, vzdělaný, moudrý a laskavý pán, teoretik i vynikající praktik. Bezdíček začínal v Brně a spolu s dramaturgem, rovněž vzácným člověkem, Daliborem Chalupou, položili průběhem let skutečné základy naší moderní rozhlasové činohry a velikým podílem přispěli k úrovni práce se slovem v rozhlase vůbec. S malými technickými prostředky – nepracovalo se ještě s magnetofonovým záznamem – vytvářel Bezďa, jak byl v rádiu nazýván, veliké činohry, ze kterých by mnohé uspěly ještě dnes.[15]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Hodonín
  2. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 96,
  3. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 42
  4. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 182
  5. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 83, ISBN 80-207-0419-1
  6. Josef Bezdíček na stránkách Rozhlasová historie
  7. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 382
  8. Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 65, ISBN 80-204-0493-7
  9. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 87, ISBN 80-207-0419-1
  10. Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 354, ISBN 80-204-0493-7
  11. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 347,ISBN 80-207-0419-1
  12. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 86, ISBN 80-207-0419-1
  13. VELÍŠEK, Martin. Sen noci svatojánské - dvě archivní nahrávky z let 1950 a 1964 [online]. Český rozhlas, 2016-06-09 [cit. 2016-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-06. (česky)
  14. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 207, ISBN 80-85625-19-9
  15. Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 176, ISBN 80-85774-08-9

Literatura

  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 42, 91
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 112, 267, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 78-90, 97, 101-3, 105, 111, 129, 136, 151-2, 158, 178, 180, 182, 191, 211, 216, 303, 347, 349, 387, 411, 433, 441, ISBN 80-207-0419-1
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 51
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 47, 60-65, 353-4, ISBN 80-204-0493-7
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 96, 171, 180, 182, 382, 612, 652
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 93.
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 102, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 201, 207, ISBN 80-85625-19-9
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene-Bez. Praha: Libri, 2006. 376-477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 471–472.

Externí odkazy

děkani DAMU
Předchůdce:
František Salzer
19551958
Josef Bezdíček
Nástupce:
František Salzer
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.