Josef Kodíček

Josef Kodíček (24. ledna 1892, Praha[1] – 3. listopadu 1954, Mnichov, Německo) byl český režisér, dramaturg, novinář, divadelní publicista a kritik, překladatel.

Josef Kodíček
Narození24. ledna 1892
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. listopadu 1954 (ve věku 62 let)
Mnichov
Západní Německo Západní Německo
PseudonymJ. Albert
Povolánínovinář, spisovatel, režisér, překladatel, básník, dramatik a redaktor
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Po maturitě pokračoval v Praze ve studiu práv. Již v době studií se stal spoluzakladatelem literární revue Scéna (1912) a v následujících dvou letech byl jejím redaktorem. V roce 1915 byl nasazen v 1.světové válce na Balkáně. Po návratu se věnoval kulturní publicistice a v letech 1919–1927 byl vedoucím redaktorem divadelní rubriky deníku Tribuna. Publikoval rovněž v dalších periodikách, např. Scéna, Přítomnost, Lidové noviny, České slovo. Používal rovněž pseudonymy J. Albert a E. V. Prokop[2] a šifru K-ček. Jako divadelní kritik byl spolu s M. Ruttem a K. H. Hilarem obhájcem směru „civilismus“, oceňující všední záležitosti jedince a jeho vnitřní soukromí[3]. Byl významným představitelem české meziválečné kultury[4], patřil k blízkým přátelům bratří Čapků, Eduarda Basse a Františka Langera, byl členem kruhu „pátečníků“[5].

V letech 1927–1930 pracoval jako dramaturg a příležitostně i jako režisér Divadla na Vinohradech[6][7]. K dramaturgické práci jej přizval Karel Čapek[8]. Ve svých deseti režiích uplatňoval odvozený hilarovský postexpresionismus[9]. V roce 1931 se pokusil i o filmovou režii, avšak ve výsledku nebyl úspěšný[10][11]. Od roku 1938 žil v exilu u Londýna (v městečku Walton on Thames v domě zařízeném českým architektem a výtvarníkem Antonínem Heythumem[12]). V roce 1939 se stal redaktorem českého vysílání BBC, byl také šéfredaktorem časopisu Central-European Observer a tento vedl i po válce. Po válce se již do vlasti natrvalo nevrátil a od roku 1951 až do své smrti pracoval v Rádiu Svobodná Evropa (RFE), pro jehož rubriku „Hra týdne“ natočil téměř sto dramatických děl.

Jeho manželkou byla Rakušanka Illa Knina, majitelka pražské firmy na výrobu dámského prádla[10]. Jeho bratr Arnold Kodíček byl lékařem. Josef Kodíček byl židovského původu. Jeho prapředci v době pobělohorské přijali židovské náboženství, aby nemuseli emigrovat[13].

Citát
„ Josef Kodíček, to je jméno, které už dnes nikomu nic neříká, ale po první válce to byl nejobávanější divadelní kritik s nesmírně vysokými a náročnými estetickými měřítky. “
— Eduard Kohout[14]

Divadelní režie, výběr (Divadlo na Vinohradech)

Rozhlasové režie, výběr

Filmografie, výběr
  • 1930 Když struny lkají, režie Friedrich Fehér (J. Kodíček se podílel na scénáři)
  • 1931 Loupežník, režie Josef Kodíček (filmový režijní debut, připravil rovněž scénář)
  • 1931 Obrácení Ferdyše Pištory, režie Josef Kodíček (společně s K. Poláčkem připravil i scénář)
  • 1936 Golem, režie Julien Duvivier (J. Kodíček se podílel na scénáři)

Literatura a publicistická činnost, výběr
  • 1927 Václav Špála (monografie)
  • 1927–1932 Nové české divadlo – čtyři svazky 1918–1926; 1927; 1928–1929; 1930–1932 (vyd. Dr. Ot. Štorch-Marien v edici Aventinum) – redigoval společně Dr. Miroslav Rutte a Josef Kodíček
  • 1937 Čtvrt století české činohry (studie – in Přítomnost č.14–18)

Překlady, výběr
  • 1920 – Leonhard Frank: Člověk jest dobrý. Praha : Gust. Voleský, 1920. 137 S.
  • 1930 – Ferdinand Bruckner: Zločinci (Die Verbrecher) – divad. hra, přeložil J. Kodíček pod pseudonymem E. V. Prokop[16]
  • 1938 – Lion Feuchtwanger: Úspěch (román)

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a obřízce pražské židovské náboženské obce
  2. František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 356
  3. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 107
  4. http://www.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/patecni-vecer-josef-kodicek-a-svobodna-evropa--904845
  5. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 66–9, ISBN 80-85625-19-9
  6. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 122, 254
  7. Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 116
  8. František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 72
  9. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 254
  10. Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 145
  11. Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 26-7, 30
  12. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 66, ISBN 80-85625-19-9
  13. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 67, ISBN 80-85625-19-9
  14. Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 144-5
  15. REF http://mluveny.panacek.com/rozhlasove-hry/52095-stastlivec-sulla-1951.html
  16. V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 156

Literatura
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 60
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 17, 26–7, 30, 250, 253, 258, foto 42
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 51, 72, 92, 118, 121, 124, 152, 184–6, 255
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 265, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 164, 179
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 144–5
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 34, 107, 122, 160, 204, 254, 270, 589, 591–2, 597–8, 600–4, 608–9, 614
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 96, 185–6, 201, 205, 233–4, 238–9, 356
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 131, 144–5, 147, 155–6, 164,
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 92, 94–5, 111, 193
  • Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 116, 133–4
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 19, 43, 172–3, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ladislav Tunys: Dobrák od kosti Jindřich Plachta, vyd. Ametyst, Praha, 2003, str. 52, ISBN 80-85837-43-9
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 49, 60, 63, 65–9, 80, 94, 100, 102, 182, 186 , ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 153, 181, foto 154, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.