Václav Trégl

Václav Trégl (10. prosince 1902 Bělá pod Bezdězem[1] – 11. února 1979 Praha) byl český herec. Jednalo se o výrazného herce, který za svůj život vytvořil množství menších či drobných filmových rolí, které uměl ztvárňovat mistrovsky a značně osobitě.

Václav Trégl
Václav Trégl jako kapitán Bublas v dětské hře „Alibaba a 39 loupežníků“, uvedené v Osvobozeném divadle v Praze
Narození10. prosince 1902
Bělá pod Bezdězem
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. února 1979 (ve věku 76 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníBělá pod Bezdězem
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Od roku 1920 studoval na Dramatickém oddělení Pražské konzervatoře a po jejím absolutoriu v roce 1924 [2] začínal hrát po různých avantgardních divadelních scénách, od roku 1929 až do roku 1935 působil v Osvobozeném divadle,[3] poté do roku 1942 hrál v Divadle Vlasty Buriana. Po druhé světové válce hrál opět v divadle s Janem Werichem (karlínské divadlo a v Divadlo ABC), v letech 1955 až 1965 byl členem hereckého souboru Městských divadel pražských. V roce 1962 byl jmenován zasloužilým umělcem. Celkem za svůj život natočil 151 filmů, a přes 20 televizních inscenací, hrál i v televizních seriálech (Fantom operety 1971, Stříbrná pila 1978, 30. případů majora Zemana, Pan Tau, Hříšní lidé města pražského), hrál i v dokumentárních filmech (Aby nepřišly nazmar 1955), ale i v některých divadelních záznamech České televize (Těžká Barbora 1960).

Citáty
„ A jestli Burianovi se říkalo král komiků, pak on sám byl ve své někdy až nepochopitelné skromnosti a pokoře korunním princem komiků. A co ty desítky postav v televizi, v rozhlase a ve filmu. Do historie české filmové veselohry se svým hereckým dílem vepsal kapitolou věru dominující. Ale já ho poznal taky jako kamaráda, skromného, prostého, upřímného člověka bez jakékoliv záludnosti. Neznám nikoho, komu by v životě ublížil a taky neznám nikoho, kdo by ho neměl rád. “
— František Filipovský [4]
„ Já si u něj vážím takovýho zvláštního herectví. Když jsme s ním s Voskovcem hráli, tak jsme byli...on byl v takovym zvláštním transu. Měl vočička jako zavostřený na nekonečno, že když se na nás díval, tak se vlastně díval krz nás. Zblízka na něm bylo vidět, že je v takovým napětí prapodivným. Mnohdy mně připadal až jako nějaký médium, protože měl fantastický extempore. On nás jima inspiroval. V Oslu a stínu hrál soudce Paprikidesa a my jsme byli ty obžalovaný a naše scéna narůstala, až trvala někdy až hodinu a musela se krátit jenom proto, že z jeho improvizací a z našich narůstal takovej abstraktní les srandy ukrutný, že se to nedalo. “
— Jan Werich [5]

Divadelní role, výběr
  • 1926 Molière: Cirkus Dandin, Pan ze Sotenvillu, Osvobozené divadlo (v Divadle Na Slupi), režie Jiří Frejka (první oficiální představení pod názvem Osvobozené divadlo[6])
  • 1931 V+W: Don Juan a Comp., Leporello, Osvobozené divadlo, režie V+W
  • 1931 V+W: Golem, Golem, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1933 V+W: Svět za mřížemi, Poctivý strážník, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1933 V+W: Osel a stín, županos Paprikides, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1934 V+W dle E. M. Labiche: Slaměný klobouk, strýc Vézinet, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1934 V+W: Kat a blázen, Vasca Ibayo, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1935 V+W: Panoptikum, Šišatý Neandrtálec, Marcus Aurelius Šiškapitalis, Mr. Šiškfeller, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1950 V+W: Nebe na zemi, Caverna, Divadlo čs. státního filmu v Karlíně, režie Jiří Frejka
  • 1955 V+W: Caesar, Cicero, Divadlo satiry, režie Miloš Nedbal j. h.
  • 1957 V+W: Balada z hadrů, Purkmistr, Herec, Divadlo ABC, režie Ján Roháč
  • 1963 N. V. Gogol: Ženitba, Starikov, Komorní divadlo, režie Alfréd Radok

Filmografie, výběr

Televize
  • 1971 Fantom operety (seriál) – role: Kváča, divadelní sluha
  • 1974 Muž, který se spustil (hudební veselohra) – role: děda Hanky

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 517
  3. Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta. Praha, 1990, 488 str., ISBN 80-204-0165-2. V oddíle Osvobozené divadlo neznámé je na str. 341-353 zachyceno improvizační rozvinutí 5. obrazu hry Osel a stín "Spravedlnost je slepá" (záznamy z 14. listopadu 1933 a 27. dubna 1934), v němž Václav Trégl exceloval jako partner V+W v roli soudce Paprikida. Blíže viz
  4. Jiří Tvrzník, Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 135
  5. František Cinger: Smějící se slzy aneb soukromý život Jana Wericha, Formát, Praha, 2004, str. 57, ISBN 80-86718-33-6
  6. Národní muzeum Plakát k první inscenaci Osvobozeného divadla Cirkus Dandin

Literatura
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 215
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 82–3, 95–6, 164, 224, 310, 416, 419, 518, 644, 650, 656, 662
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 30, 298, 329, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 114, 116, 122–4, 127, 129, 132,
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 15, 241, ISBN 80-86182-51-7
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 75, 80–82, 100, 105, 111, 114, 122, 224–8
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 str.
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 str., ISBN 80-204-0165-2
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 46, 57–8, 127
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 49, 52, 66, 84, 120, ISBN 80-85837-35-8
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 171, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, 1982, str. 114–5, 131–5, 137
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, 316, ISBN 80-85625-19-9
  • Milan Wolf: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 50, 139, 143, 145, 160, 162, ISBN 80-7309-351-0

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.