Divadlo Vlasty Buriana

Divadlo založil v roce 1925 komik Vlasta Burian, který je řídil až do 1. září 1944, kdy byla divadla zavřena nacisty.

Divadlo působilo nejdříve (1925–1928) v sále hotelu Adria v Praze na Václavském náměstí 784/26. Dramaturgicky i inscenačně navázalo na divadlo Rokoko, kde byl V. Burian ředitelem od 1. ledna 1923 [1]. Zahájilo svoji činnost dne 1. září 1925 večerem drobných frašek.

V létě 1928 se divadlo přestěhovalo do smíchovského Švandova divadla a v prosinci roku 1930 do nového paláce Báňské a hutní společnosti v Lazarské ulici 7 (později zde sídlilo Divadlo Komedie).

Poslední nastudovanou inscenací před uzavřením divadel byla v sezóně 1943/1944 Když kocour není doma, která měla přes 350 repríz.[2] Posledním představením pak byla dne 2. července 1944 hra Ducháček to zařídí.[3] Sezonu 1944/1945 již divadlo nezahájilo.

Vlasta Burian byl zatčen 24. května 1945 pro údajnou kolaboraci s Němci; v tentýž den bylo jeho divadlo obsazeno závodní stráží a přejmenováno na Divadlo kolektivní tvorby. Uměleckým šéfem se stal Zdeněk Podlipný.[4] Divadlo kolektivní tvorby pak zaniklo na konci sezony 1945/1946.[5]

V divadle pracovalo mnoho známých a zkušených herců, například: Jaroslav Marvan, Čeněk Šlégl, Karel Postranecký, Helena Bušová, Věra Ferbasová, Xena Longenová, Ella Nollová, Marie Rosůlková, Milada Smolíková, Jindřich Plachta, Bohumil Hradčanský, Madlena Mottlová, Emanuel Kovařík, Růžena Hofmanová - Zíbová, Jiřina Janderová, Markéta Krausová, Evženie Budlovská, Jaroslava Vacková, František Plodr, Jindra Hermanová, Vlasta Hrubá, Renata Libertinová, Jan W. Speerger, Míla Reymonová, Ada Dohnal, Iža Lechnýřová, Josef Steigl, Marie Pilská, Milada Kramperová, Ludvík Řezníček, František Haller, Antonín Streit, Jarmila Svatá, Lída Sudová, Viktor Nejedlý, Anna Švarcová, Emil Artur Longen, Ladislav Hemmer, Václav Menger, Jan Richter, Máša Rodenová, Ferdinand Jarkovský, Anna Gabrielová, Marie Blažková, Marta Fričová, Mája Humlová, Jarmila Beránková, Marta Májová, Gustav Nezval, Marie Grossová, Běla Tringlerová, Theodor Pištěk [6], Eman Fiala (působil nejen jako herec ale i skladatel a kapelník)[7], Karel Noll nebo Václav Trégl. Jako herec zde působil také Martin Frič.[8]

Příležitostně zde vystupovaly např. Lída Baarová, Jarmila Švabíková, Andula Sedláčková, Meda Valentová a Blanka Waleská.[1]

výběr

Některé Burianovy filmy byly natočeny na náměty divadelních her, které se v tomto divadle hrály. Ve filmech účinkoval takřka celý Burianův divadelní soubor. Úspěch Divadla Vlasty Buriana je porovnatelný s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha.

Divadlo Vlasty Buriana bylo spolu s Osvobozeným divadlem nejoblíbenějším a nejpopulárnějším pražským veseloherním divadlem. Už jsem řekl, že se Divadlo Vlasty Buriana obešlo bez jakýchkoliv subvencí a stejně tomu bylo i s Osvobozeným divadlem. Vyprodaná hlediště plnila pokladny, ale přece jen tu byl jeden velmi markantní rozdíl, třebaže Burian stejně jako Voskovec s Werichem poznamenali nenapodobitelným a neopakovatelným kumštem činnost svých divadel. Rozdíl spočíval v tom, že jsme si u nás dělali legraci z drobných lidských hloupostí, zatímco Voskovec a Werich si dali laťku daleko výše.

—Jaroslav Marvan[9]

Divadlo Vlasty Buriana vydávalo během svého působení vlastní časopisy, jejich autory byli zejména novináři Karel Konrád a Karel Kučera (pouze v sezóně 1931/1932) [10].

• 1931/1932 Burianovo jeviště
• 1932/1933 Program Divadla Vlasty Buriana
• 1933/1934 Ozvěny Vlasty Buriana
• 1934–1936 Přestávka Burianova divadla
• 1936–1941 Přestávka Divadla Vlasty Buriana
• Divadlo Vlasty Buriana

• Vlasta Burian