Marečku, podejte mi pero!

Spokojená existence mistra v továrně na výrobu zemědělských strojů Jiřího Kroupy je u konce. Podnik čeká modernizace výroby, která klade nároky na vyšší kvalifikaci zaměstnanců. Kroupův nadřízený, náměstek ředitele Kalivoda chce po Kroupovi, aby vystudoval večerní průmyslovku s maturitou. Kroupa zpočátku nesouhlasí, ale nakonec se nechá přemluvit svými spolupracovníky. Ti se děsí ambic neoblíbeného kontrolora Viktora Hujera, který si dělá zálusk na mistrovské místo Kroupy. Ve stejné škole studuje i syn Kroupy, Jiří Kroupa mladší, který přes den dokonce sedává v téže lavici. Náhle se ukazuje, že tatínek má mnohem horší prospěch než jeho ratolest. Díky tomu se v ději vyskytne množství humorných situací. Dokáže si rodič napravit reputaci a obstát před profesory, spolužáky i spolupracovníky?

Kroupa nakonec večerní průmyslovku i s pomocí syna zdárně absolvuje a může z podvěšené prosklené kukaně řídit zmodernizovanou výrobu.

Film se natáčel v areálu podniku ROSS v Roudnici nad Labem, večerní škola pak v Dušní ulici v Praze.

Film se natáčel v zimním období a dětský herec, kterého měla produkce smluveného, nastydl. Režisér Oldřich Lipský se v časové tísni obrátil na svůj štáb, zda někdo nezná malého kluka, který by byl schopen miniroli zahrát. Přihlásil se rekvizitář a nazítří přivedl svého synovce, Tomáše Holého. Ten nejenom, že dokázal roli malého uličníka přesvědčivě zahrát, ale během přestávek také bavil celý štáb. Bylo to tři měsíce před jeho osmými narozeninami a jednalo se o jeho vůbec první filmovou roli – ztvárnil malého žáka Matulu nesoucího vzkaz od ředitele školy. Když o několik měsíců později připravoval Lipský svůj další film, Ať žijí duchové!, vzpomněl si na Holého a pozval ho na kamerové zkoušky, čímž začala jeho herecká kariéra.

Mnohé scény a hlášky z filmu jsou obecně známé, například domnělý brouk hrdobec, žák Hliník, který se odstěhoval do Humpolce, a přesto je stále zapisován do třídní knihy profesorem Hrbolkem, švestičky z vlastní zahrádky jako pozornost podlézavého kolegy Hujera, „rumunská“ výzva metelesku blesku, vzkaz „sejdeme se na hřbitově“, repliky „už je čas“, „i skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále“, atd.

V čtvrtém díle zábavného televizního pořadu Veselé příhody z natáčení z roku 1988 vyprávějí scenáristé Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák mystifikační historky ze zákulisí vzniku filmu.

V roce 1999 byla natočena komedie Zavařený den Jiřiny Bohdalové aneb Marečku, podej mi tu kameru.

Roku 2006 vzniklo v Humpolci na počest žáka Hliníka recesistické muzeum HLINÍKárium s různými předměty vztahujícími se k filmu.[1]