Hudba z Marsu

Úvodem filmu nás provází Hana Jelínková (Alena Vránová), která představuje nově vzniklý závodní orchestr a jeho členy, zaměstnance nábytkářského podniku MARS (Maršovské sdružené nábytkárny). O samotný vznik závodního orchestru se nechtěně postaral Václav Řehák (Jaroslav Marvan), předseda závodní rady, když se při návštěvě náměstka ministra (Otomar Krejča) vychloubal, slovy „ovšem kdybychom chtěli, tak může klidně postavit takový, řekněme třicetičlenný závodní orchestr, trumpetu neslevím!“ Na tato slova se náměstek ministra při tanci domluví s Hanou Jelínkovou, a nechá poslat podniku MARS hudební nástroje pro třicetičlenný závodní orchestr. Při vykládáni zásilky nástrojů, je přítomna i televize, což jim vynese mediální ohlas, neboť záběry byly použity ve filmovém týdeníku. Také díky tomu, a na prosebné naléhání Václava Řeháka, vznikne při výjimečném zasedání závodní orchestr. V podstatě nikdo moc neumí na nic hrát, ale ze strachu z možné ostudy pilně trénují pod taktovkou Jana Tomana. Po pár dnech napíše Hana Jelínková dopis Svazu hudebních skladatelů s prosbou, zda by neposlali patrona pro nově vzniklý orchestr. Je jí vyhověno, a na scéně se objevuje skladatel Jiří Karas (Oldřich Nový). Přichází přímo do probíhající zkoušky orchestru, a se slovy „Co to je? Hudba z Marsu?“ prchá, následován Hanou Jelínkovou, která ho posléze přemluví, a Jiří Karas se uvolí k vedení orchestru. Po pár dnech cvičení a rámusu po celém městě, se zvedne vlna odporu, především z řad spolubydlících, v čele s Šimáčkovou (Stella Zázvorková), a jdou si stěžovat k Václavovi Řehákovi. Po této a dalších stížnostech i u ředitele závodu (Bohuš Záhorský) mimořádně zasedá závodní rada, kde vznese výborný nápad Jiří Karas, a celý soubor se vydá na podnikovou zotavenou. Hned při první zastávce v lázních Studená Teplá (Mariánské lázně) se setkají s nedorozuměním a jsou nuceni vystoupit před diváky. Vystoupení natáčí rozhlas, a díky hudební grotesce Z pekla štěstí, ve které zahráli v podstatě jen hudební škály, se stanou slavnými a žádanými po celé republice. Po odehrání skladby úprkem mizí, a azyl nalézají v JZD, kde je hodný předseda (Jaroslav Vojta) schovává před novináři. V podniku MARS, se zatím množí žádosti o vystoupení orchestru, a na to konto se je Hana Jelínková vydá hledat. Nalézá je v již zmiňovaném JZD, kde zrovna probíhá poslední generální zkouška vinařské polky. S touto skladbou se chystají přivítat náměstka ministra, který přijíždí na prohlídku místních vinic, ovšem netuší, že na parníku spolu s náměstkem přijíždí i Orchestr lidové tvořivosti. Ten začne hrát, závodní orchestr z MARSU se rozuteče, a cestou domů v se autobuse rozhodne o jeho ukončení, a orchestr se rozpadá. Ovšem po příjezdu do rodného města jsou mile přivítáni spoluobčany, kteří jim předají pozvánku na přehlídku nejlepších závodních orchestrů. Ani to však nepřinutí členy k jeho znovuobnovení. Až po naléhání Hany Jelínkové a Jiřího Karase, kvůli zahrání svatebního pochodu, se Václav Řehák i ostatní rozhodnou o znovuobnovení orchestru, a vydají se na zmiňovanou přehlídku nejlepších závodních orchestrů. Po příchodu však nejsou vpuštěni do Valdštejnské zahrady, jsou vyhoštěni předsedou SPKPL (Lubomír Lipský), a za doprovodu strážníka odcházejí. Cestou na strážnici však potkají plačící dítě, zahrají mu uspávanku, a poté je strážník opouští. Když to zjistí, nabídne se dědeček plačícího dítěte (Stanislav Neumann), že je do Valdštejnské zahrady zavede kanalizací a vydají se na cestu. Dojdou až pod fontánu, vycházejí otvorem ven, ale zjišťují, že se ocitli pod pódiem, na kterém již probíhá program. Ten se blíží ke konci, když v tom bubeník Karel Kalousek (Oldřich Dědek), podá Janu Tomanovi pilu. Proříznou si cestu ven, vstupují na jeviště s písní Milion, se kterou vyhrávají přehlídku nejlepších závodních orchestrů, a náměstek ministra jim osobně předává cenu vítězů.

V ději celého filmu je vykreslen i milostný příběh Hany Jelínkové a Jana Tomana, kteří se chtějí vzít, ovšem Jan Toman se zaváže, že dokud nebude orchestr schopen zahrát jim na svatbě, tak se neožení. Tento milostný příběh je však narušen příchodem Jiřího Karase, a Jan Toman se domnívá, že si něco začal s Hanou Jelínkovou, ale ke konci se vše vysvětlí.

U jednotlivých rolí je uveden i hudební nástroj, na který hráli coby členové závodního orchestru.

• Námět: Ján Kadár, Elmar Klos, Vratislav Blažek
• Režie: Ján Kadár, Elmar Klos
• Scénář: Ján Kadár, Elmar Klos, Vratislav Blažek
• Hudba: Jan Rychlík, Jiří Sternwald, Dalibor C. Vačkář, Tibor Andrašovan, Jaroslav Moravec, Julius Fučík
• Kamera: Rudolf Milič
• Architekt: Karel Lier
• Kostýmy: Marie Malá, Fernand Vácha
• Zvuk: Josef Vlček
• Střih: Josef Dobřichovský
• Dramaturgie: Vladimír Bor
• Vedoucí produkce: Zdeněk Reimann
• Masky: Vladimír Černý
• Zástupce vedoucího výroby: Antonín Kubový
• Asistenti režie: Vladimír Zelenka, Jana Pokorná
• Pomocná režie: Jindřich Polák
• Choreografie: Štefan Nosáľ